Ja viem, mame jeho malu knizocku, citala som, celkom pekne basne, aj ked ja na poeziu nie som zatazena. Myslim ze pre nas je na nich najzaujimavejsie to pouzivanie slovicok na vyjadrenie niecoho ineho - havrany= jesen, alebo zima?? Uz sa nepamatam
Ale ked sa to tu konecne prezradi, tak neznalym kudlankam celkom odporucam precitat si par jeho basni

já už také vím, ale na rozdíl od Tebe jsem musela nakouknout na internet. Ale není ostuda alespoň se zajímat, viď? Jmenuje se jako jedna dobrůtka z dob mého dětství. Stála asi 25 haléřů nebo tak nějak (tedy ta dobrůtka)
Sipíku, vy máte doma hodně knížek, viď? jednou už jsi mi reagovala na ty dětské knihy od Wolfa Erlbrucha - a to jsi mě příjemně překvapila.
Tak ahoj

to je tak nepoetické... Probouzím se opilý do jarního rána... No, zase by se potvrdila slova mé babičky, že všichni umělci a bohémové byli zkažení a prolezlí alkoholem...

Iris, taky jsem měla ráda tu dobrůtku z dětství, ale dnes už ani to xxxx není co bývalo...

básničky a čerpat z té lyrické police, tak si najděte Rainera Maríu Rilkeho nebo Pabla Nerudu a povšimněte si, co je psáno až na samotný závěr...

Ano, v podstate knih mame primerane, len polic mame malo. Tak ukladame v dvoch radoch ;-)
U nas teraz letia knizky od Astrid Lindgren a Tove Jansson, take prijemne severske citanie.
A chystam sa objednat knihu od Stevena Hawkinga a jeho dcery Lucy ( pripadne chyby v menach ospravedlnte prosim ) o vesmire. Nepamatam si presne nazov, cosi ako George cestuje do vesmiru... no ved zistim, citala som na nu celkom dobre recenzie.
Som si potrapila mozog s tymi cukrikmi, ale uz si matne spominam, boli to take vanicky co sa rozpustali na jazyku a trosku sumeli?

přesně, malé barevné vaničky, které dělaly přesně to, co píšeš.
On ten básník (dle internetu) má nějaké varianty svého jména. Takže tohle je jedna z nich.
Jste sečtělá rodina, malá má ráda knihy, viď? Mne mrzí, že u svých kluků jsem lásku ke knize nevypěstovala.
Kdy se to tu odtajní, nevíš?

Neodtajni. Daniela na to zabudne. Je v kupeloch, bali dakych svalnatych keltov, tak si to asi mozeme kludne napisat.
Li-Po.

A ano, u nas sa cita vela, snazim sa k tomu viest aj Ninku, zatial sa dari.
Dnes som si pozerala tu knihu od Hawkinga, ale som si to rozmyslela, je to tazke citanie, to by ta mala hlavicka este nepochopila.

Už je to venku, jsi holka chytrá, tak jsme se tu pobavily a je to.
A já mám docela chuť si něco od tohoto autora přečíst, ukázka se mi moc líbí.
Sipí pozdravuj Ninku a příště u knížek zase ahoj

denně usínaly s pohádkami na dobrou noc,četla jsem jim celé předškolní období ve víře,že zdědí mou lásku ke knížkám,nebyly Vánoce,kdy by nedostaly nejmíň jednu knížku pod stromeček.....a ti zmetci čtou maximálně časopisy nebo výjimečně něco z oboru,který je zajímá...beletrie to rozhodně není..štve mě to strašně....pochybuji,že to zaseté zrno ještě někdy v budoucnu vzklíčí a začnou číst....zlatá doba,kdy nebyly počítače a v televizi na dvou programech jedna blbost vedle druhé...Četla jsem i ve škole v první lavici před katedrou.V češtinářce se tenkrát praly dva extrémy-radost,že tak moc čtu a vztek,že neposlouchám výklad o druzích vět vedlejších....

prvnímu klukovi jsem také četla - a nic.
A ten druhý mě vždycky utnul, že ho to nebaví, když už mluvil.A i předtím jsem na něm viděla, že se nudí a ošívá - což u dětí nebývá časté, spíše své rodiče moří, že chtějí ještě to a ještě tamto...

Až později jsme se dozvěděla, že i tohle patří do obrazu lehké mozkové dysfunkce, která se naplno projevila ve školním věku. Jednoduše mu dělalo a stále dělá potíže dlouho se soustředit. Jeho doba soustředění se podle psychologa pohybovala kolem maximálně 10 minut. Tak si představ třeba hodinu čtení ve škole.A doma stále úkoly typu - číst 6x, podepsat.
Jsem naprosto přesvědčená - a dokládá mi to moje kolegyně s malými dětmi - že některý způsob výuky (hurá kupředu, co nejvíc, co nejrychleji...) v dětech vytvoří odpor ke čtení a psaní, a když ne odpor, tak lásku určitě ne.
Pedagogové si stěžují, že děti nečtou - ale myslím, že svůj díl viny mají i oni - nebo dnešní způsob výuky, abych jim nekřivdila.
Já jsem před kdysi dávno četla z červeného slabikáře ráda, pomaloučku a v klídku, s vyprávěním a povídáním - dnes se to žene silou a na čas.
Snad se na mě tady některá paní učitelka nenaprdne, není to pravidlem.
No a samozřejmě, že ty počítače a media mají velký vliv, to je bez debat.Ale některé děti čtou i tak. To jsou práve ti, u kterých se podle mě nepovedlo vyvolat odpor ke čtení.

Jo a sebe vidím, jak čtu s baterkou pod peřinou a mamka mi nadává. Musela jsem přeci dočíst - Rychlé šípy nebo Mayovky, nebo ty dívčí romány, nebo Tři mušketýry..
Ivčo ahoj

dětem jsem četla, měli jsme spoustu knížek, leporel, encyklopedií... dceru to nikdy moc extra nebavilo, a teď v 18 čte jak o život, kupuje si knihy, zajímá se, syn odmala miloval encyklopedie a knihy o letadlech, autech, vojenské technice, vesmíru, zvířatech, přírodě a jak mohl, tak ležel v knihách, teď má 15 a čte nejraději časopisy, knihy ne, prý mají moc stránek... tak uvidíme za dva tři roky, jak to s ním bude dál...
Já jsem ten typ, co klidně bude číst až do tří do rána, protože se od té super knihy nemůže odtrhnout a ráno při vstávání si pak nadávám, proč jsem to neutla dřív... no teda ale teď snad poprvé v životě čtu na etapy... většinou jsem si naplánovala, že půjdu s Gabkou ven, ona mi v kočárku usne a já sednu na lavičku v parku nebo v lese na pařez a budu číst... ale ouha, Gabčulka venku neusne, všechno ji děsně zajímá, oči vykulené a hledí a pozoruje a spát ne a ne, a když zastavíme, tak chce ven z kočárku, takže chodíme chodíme a nečteme... ale těším se, až budeme číst s Gabčou... knížek máme doma dost...

na Tobě je vidět, že jsi správná máma a nepotřebuješ dítě nikam strkat, aby sis mohla užívat. Užíváš si s dcerou a já tě za to žeru.
V nějaké té diskusi co tu paralelně probíhá jsem se tak vytočila, že jsem tam radši ani nelezla, však víš určitě o co jde.
Dávám ti za pravdu a fandím ti. No a trošku závidím, ale přejícně
Je fajn, že se Ti povedlo u dětí zasít literární semínko, i když se to zprvu nejevilo.Energie a láska vložená do dětí se musí vrátit, tak to je na světě zařízeno.
A co se bude těm dnešním nanynkám sobeckým vracet, na to jsem zvědavá. To to bude vypadat. Ale radši toho nechám, nebo se tu ještě rozčílím a napíšu tam a schytám to od Alexandry Ahoj

přiznám se, že u těch prvních dvou dětí jsem měla ale dost často pocit, že jsem uvázaná doma a nemůžu skoro nikam... kromě věku to taky bylo tím, že doba rodinám s kočárky moc nepřála, ale hlavně taky tím, že si za nás užíval tatínek a já s dětmi s ním nemohla, protože jsem se "musela starat" o děti... hahaha...a nemysli si, udělala jsem taky spoustu chyb a omylů a mockrát jsem volila nešťastně, až mě to teď mrzí...tentokrát je všechno jinak, důležité ale je, že máme s Tomem spoustu společných aktivit, teď chceme koupit vozík za kolo, protože oba strašně rádi jezdíme na kolech, tak aby mohl Gabčulík s námi... zatím jezdíme kočárkově do lesa a už máme okolí skoro celé prochozené, tak potřebujeme rozšířit obzory... a že tu máme kam vyrazit... jen ten vozík to chce... a taky čekám, až sleze sníh z Pradědu a půjdeme se zas vyštrachat nahoru a rozhlédnout se po okolí... a hlavně si to teď pořádně užívám, vychutnávám, protože už vím, jak to všechno rychle uteče a zbudou jen vzpomínky... a když nebude na co vzpomínat, tak ani ty ne a to nechci dopustit... já to beru jako šanci začít znovu a lépe a tak se taky podle toho snažím... i když ani teď určitě nebudu dokonalá, tak chci udělat maximum a necítím dítě jako omezení, a nelituju času stráveného s malou... přišlo to ve chvíli, kdy jsem vlastně změnila zaměstnání, nastoupila jsem na lepší místo, plat už taky začínal být zajímavý, no a já odešla na mateřskou... a je mi dobře, strašně dobře, jak mi nikdy předtím nebylo... i kdyby to mělo být jen na pár let, tak každý rok stojí za to... už ty čtyři roky zpět mi vynahradily celý předešlý život s chybami a problémy, co jsem měla...
Ta diskuze nahoře mě taky pěkně rozpálila... a pobavily mě některé komentáře... fakt dost pobavily... hlavně ten s tím mojitem a krymplenem...

Tak jsem se rozepsala jak v románu, no ale právě mě ta role, kterou žiju, natolik uspokojuje, že to jinak ani vypsat nejde... a tak to má asi být...

ale když ty stránky jsou fakt príma, tak proč se nepodělit...

http://basne.webzdarma.cz/indexa.htm

I když to možná znáš...

hodně štěstí

a nápodobně... ale hlavně pohodu a klid a rovnováhu, abys vyřešila své problémy co nejlépe... každý si to přece zaslouží... a možná bych měla napsat hodně hrníčků z Maříže...
Ale když jsi psala radu té dívčině, co chtěla zkusit nový vztah po rozvodu, až mě zamrazilo... jako bys psala o mně, bylo mi 34, medvídkovi 26, jen jsem měla o dítě víc, a starší, skorotchýni ne tak nadšenou, ale zato skorotchán je docela fajn, Gabču pohlídá, těší se na ni... a místo druhého chlapce jsem přidala dívčinku... tak uvidíme, co přinese čas...

dívčinku jsi přidala nádhernou
Víš, že se občas podívám na tu fotografii a počmuchám si ji?
To jsou takové spolehlivé zlepšovače nálady
A ty stránky, cos mi doporučila, jsou prima. Jsem ráda, že se tady člověk kromě virtuálního přátelství může ještě i poučit a dovzdělat

A díky za Tvé přání - nejsem ještě úplně v pohodě, vlastně na to nejhorší čekám. Dosud mě nikdo nepožádal o rozvod manželství, i když o tom padla slůvka. Ale já čekám, nic v tom sama nedělám. Ať si to vychutná sám, on po tom touží.

Koupím si nočníček z Maříže a udělám si radost.
Moc se mi tu na Kudlance líbí, jak se čtou debaty, i když se do nich třeba nezasahuje.. Vůbec mě nenapadlo, že si někdo přečetl například tu mou "radu" té rozvedené dívčině..a hele, jo.A Maříž - vida. Jste tu holky vnímavé, citlivé, empatické, hodné, chytré a sečtělé !!
Je tu fajn a já se sem dostala také na poslední chvíli, už jsem to chtěla "balit" - bavily jsme se o tom s Evou.

Pavlí,dobrou noc a krásný víkend s tou růžovou voňavou slečinkou...pa

a jsem moc ráda, že se ti tu na kudlance líbí... já se na ni dostala v samých začátcích a jsem tu pořád... páni, kolik to je let? Pět, šest? Nebo už víc? Jejda, ani nevím... budu se muset Daniely zeptat... ještě jsem vyvenčila psa a hurá do hajan, sice se mi moc nechce, jsem slaměná vdova, tátu máme na semináři, ale zítra jedeme na zahradu grilovat, tak se těším, že budu zase venku na sluníčku, už cítím to maso, jak voní, no a hlavně malej Tom mě asi pětkrát upomínal, abych to maso konečně naložila, jaký měl strach, že se nenají... hahaha... jenže já dočítala poslední díl Zeměplochy, co máme doma, tak to prostě nešlo... a snad podruhé v životě jsem nad knížkou usnula... a on mě v půl desáté přišel připomenout, že mám naložit to maso...

měla někdy pocit,že jsem zahrabaná,že pořád sedím doma...ale roky se překulily,ve chvilce jsou z batolat přerostlí puberťáci a já už mám zas čas na kulturu,kolečkové brusle i vínko(mojito není můj šálek )s kamarádkou..a děti se mnou nechtějí!!!super,ne?
A Iris,k tomu čtení ve škole:Některé děti opravdu nečtou. Moje děti ve škole(přiznám to,jsem úča na 1.stupni čtou.Musí.Denně.Ne šestkrát článek a podepsat.Ale svou vlastní knížku,podle vlastního výběru.A na konci měsíce si o tom povídáme.Remcají.Strašně.Že oni jediní z celé školy musí a jiné třídy nemusí...Ale když odcházejí z páté třídy,čtou.Pět šest knížek měsíčně.Samozřejmě,ne všichni.Ale je mi skoro do breku,když mi pak řeknouaní učitelko,když je někdy den,kdy si před spaním nic nepřečtu,je to divný,mám pocit,že je něco špatně.Že mi něco chybí.
Nebo když mi maminka dyslektičky řekne:Číííst?To ona nebude. A její dcera mi druhý den řekne:Byla jsem s Nikolkou v knihovně.Přihlásila jsem se tam.Půjčila jsem si tři knížky.A jednu už jsem včera přečetla....Co na tom,že v knížce bylo 6 stránek textu..Přečetla knížku..Kvůli tomuhle dělám svou práci....

tak zrovna Ty jsi učitelka - ale nedotkla jsem se tě nijak, viď? Psala jsem, že je to různé.
Jde opravdu jen o to tu lásku ke čtení nějak necitlivě nezablokovat - myslím třeba takové to hlasité čtení dyslektiků, kterým se ostatní děti smějí -i když to tak nemusí vždy být.
To je jako nutit dítě zpívat, když to vůbec, ale vůbec nejde Já si vzpomínám na jednoho spolužáka z prvního stupně - vůbec nic jiného si na něj nepamatuji, jen to, jak po něm učitel chtěl zazpívat písničku na známku. A on měl takový ten absolutní hluch, opravdu působil strašně směšně, jenom hluboce bručel, spíše odříkávál píseň. A ten učitel ho mučil a mučil. Ještě dnes mi toho kluka je líto, je mi za něj těžko - oči upřené do země, celý rudý a třída ha ha ha - děti dokáží být nelítostné, viď?

Takže si určitě rozumíme, viď?
A když děti čtou vlastní knížku podle vlastního výběru, je to to, co s námi dělala naše paní báječná učitelka před hoooodně lety. Pak jsme se všichni hlásili, abychom o té své knížce vyprávěli a ani jsme tehdy neremcali. Ale číst několikrát za sebou článek ve slabikáři, který leze krkem děcku i rodičům, to zhnusí. Já to tak měla s klukem a má to právě i moje kolegyně z kanceláře.Říká, že jenom vytáhne slabikář a holka kňučí - že ještě nééé, číst né mami..

A s tou knížkou o šesti stránkách mi to připomnělo také moje kluky. Hodně obrázků a málo textu - ale proč ne, vždyť to celé tvoří knihu, že?

Tak ahoj, ty moje paní učitelko, já tušila, že jich tady pár bude

v pohodě.Je to jako všude-jen a jen o lidech...takže jsou učitelky dobré i ty horší...Taky si myslím,že jich tu bude víc...