|
 Květnové nádherně teplé počasí... Vlahý májový deštíček - nebo "začínající horka a slejváky"? Ono záleží na tom, kdo o počasí mluví. Však to znáte - jinak voní seno koním, jinak zamilovaným. I když - to už je asi dost z módy, že ano - neumím si dost dobře představit současnou mileneckou dvojici na seně... Auuu - to přeci musí šíleně píchat a pak ta alergie... :-)))
 Jiří (24. 4.) patří k nejoblíbenějším jménům jak u nás, tak na světě vůbec. Pochází z řečtiny, kdy gé je Země (jak planeta, tak i půda) a ergon -což znamená dílo, nebo práce (známe er - gonomie, ergonomický, ergometr) - Georgos je pak člověk, který pracuje se zemí, tedy zemědělec, nebo rolník. Ale takový je už život - existuje i jiný výklad jména Jiří. Totiž odvozuje se od ruské formy Jurij - což ve staroslověnštině znamenná hbitý, mrštný, křepký, obratný. Když o někom řekneme, že je to ještě "Jůra" - říkáme tím též, že je ve výborném tělesnémm i duševním stavu. Ale možná, že se oba původy prolínají, Nakonec zemědělec, rolník či farmář musel (a dosud musí) mít setsakra fyzičku, aby rodinu uživil. Návštěvníci Pražského hradu mohou navštívit baziliku svatého Jiří a vidět osobně an zabíjí draka. Pověst o drakovi je patrně hluboce pohanského původu - ale tak už to bývá, jedno náboženství přejímá pověsti a poutní místa toho druhého a vydává je za své. Podle této legendy byl Jiří rytířem z Kappadokie, svatý Jiří je uctíván jako patron vojáků. Jak již zde bylo řečeno - Jiří je jedno z vůbec nejoblíbenějších jměn na svět. Bylo a je to jméno královské - jen v Británii jich bylo šest, v Řecku dva - i my máme jednoho - krále Jiříka z Poděbrad. Jmenovalo se tak mnoho českých herců: Adamíra, Krampol, Menzel, Macháček, Grossmann, Šlitr, Suchý, Schmitzer, Pecha, Záhajský, Lír, Bartoška - a to bychom tu byli do rána ... Z Jurajů tu pak máme režiséra Herze a zbojníka Jánošíka, co bohatým bral a chudým dával - nejslavnější Jurij je - pochopitelně - Gagarin.
Marek (25. 4.) je jméno původu latinského. Je odvozeno od slova Martius - tedy člověk zasvěcený bohu války Martovi (1.pád Mars). Znamená to tedy totéž, co bojovník, nebo válečník. A jelikož latinské slovo Mars je odvozeno od řeckého "marnamai" tedy - bojuj - tak se dá předpokládat, že takto pojmenované miminko rozhodně nečekal poklidný život v míru. Marek byl též jeden z apoštolů, které můžeme vidět každou hodinu na pražském staroměstském Orloji. Svatý Marek byl pak patronem Benátek, dále notářů, písařů, stavebních dělníků, zedníků, sklenářů, malířů na skle, košíkářů a lidé se k němu utíkali ve strachu při krupobití a blescích. Jméno Marek je velmi populární i u nás, zvláště pak v poslední době - malých Marečků je jak naseto. Za všechny jmenujme „frajera" Marka Vašuta, slušňáka Marka Ebena a taky Marečka, co podává profesorům pero. Oto (26. 4.) či Ota, je počeštělá forma německého jména Otto, což je zdrobnělinou jmen Otokar, Otomar, Ottfried atd. První slabika Ott - znamená majetek, tedy Oto je pak člověk, který stráží majetek, nebo ho majetek proslavil. Otů v jakékoli formě u nás mnoho není - ale nakonec, co není, časem může být. Většinou novorození Otové dostávají jméno po otcích, dědečcích či strýcích. Za nejslavnějšího Otu můžeme považovat německého krále Otu I., který byl zakladatelem Svaté říše římské a v r. 962 byl korunován na krále. Byl současníkem českého knížete Boleslava I. Vedl s ním sice spory, nicméně Boleslavův český oddíl mu pomohl vyhrát bitvu u Augsburgu na řece Lechu a porazit Maďary a odvrátit tak - alespoň na čas - nebezpečí, hrozící z východu. Za naše slavné Oty jmenujme pak profesora Ottu Wichterleho - vynálezce kontaktních čoček. Jaroslav (27. 4.) o slovanském původu tohoto populárního jména není pochyb. Není to však - jak byste se domnívali - člověk slavící jaro - nýbrž člověk, který je "jaryj" - tedy jarý, bujný, temperamentní, prudký, vznětlivý ba i vztekloun. Jardů, Jaroslavů, Jaroušů, Jaroušků, Járů, Járynů, Járynků, atd. je jak máku po celém území Slovany osídleném. Není divu, je to jméno hezké, krásně znělé a hlavně připomínající nám nejkrásnější období v roce - což vede k úvahám, že Jaro - které se dříve nazývalo Vesna - získalo své jméno právě od slova Jaryj - tedy od energie a prudkosti, jakou se na svět dere nový život - květiny, rostliny, kuřátka, kachňátka a všechna další mláďátka; a je jich tolik, že pomalu není kam šlápnout. Jaře .- tedy prudce - se derou ke slovu i lidské hormony, takže se dá počítat s tím, že na podzim tu budeme mít i spoustu mláďátek lidských. Což samo sebou způsobí potíže našim ekonomům, neb ti s něčím takovým - jako ostatně vždycky - nebudou počítat. Jen u nás je Jaroslavů dvě stě osm tisíc tři sta dvanáct, tudíž každý z nás zajisté nějakého zná, nebo ho má přímo v rodině. Nejznámější Jaroslav byl tzv. Moudrý - slavný kníže Kyjevské Rusi (1019-1054) - byl to syn knížete Vladimíra (toho, kterého popisuje K. H. Borovský ve své básni "Křest Svatého Vladimíra), Jaroslav po něm zdědil vládu, což leželo v žaludku jeho bratru Svatoplukovi, který nechal zavraždit své bratry Borise a Gleba. Nu, Jaroslav nečekal, až zabijou i jeho a tak v lítém boji zahnal svého bratra až za hranice a stal se velkoknížetem. Jmenovat naše slavné Jaroslavy? Dietl, Foglar, Heyrovský, Holík, Ježek, Marvan, Vrchlický, Kohout, Pospíšil, Satoranský .... je jich opravdu požehnaně. Vlastislav (28. 4.) je slovanské mužské jméno a jeho význam je nad slunce jasný. Je to člověk, který proslavil svou vlast, nebo je ve své vlasti slavný, v případě, že jde o "vlast" ve smyslu moc nebo majetek - pak jde o člověka, který je slavný svou mocí a vlastnictvím hmotných statků. O Vlastislavovi píší čeští kronikáři a Dalimil jej líčí jako mladého krasavce a vojevůdce, který padl na Turském poli nedaleko Levého Hradce. Vlastislav byl s největší pravděpodobností skutečná a historicky doložitelná osoba. Svědčí o tom i hradiště a obec nesoucí jeho jméno. Ta obec se nalézá v Českém Středohoří - nedaleko Lovosic. Krajina je to krásná a díky tomu, že ty kopce jsou vlastně sopky, působí zvláštně a magicky - je tam krásně - stojí to za výlet. Vlastislavů je u nás celkem tři a půl tisíce - takže to nevypadá, že by Vlastíci vymírali. Robert (29. 4.) je další jméno, které je ve světě i u nás poměrně slušně frekventované. Je starogermánského původu. Nejstarší známá podoba tohoto jména je Hruodperacht - která vznikla ze dvou slov "Hruod" -"sláva" a "bert" - "skvělý". Robert je tedy člověk, který je skvělý a slavný. Není potom divu, že obliba tohoto jména nikdy neutuchla. Jmenoval se tak král skotský, král neapolský - ale také senátor Robert Kennedy, který byl - podobně jako jeho starší bratr - zavražděn, spisovatel scifi Robert A. Heinlein, americký zpěvák Robert Plant (Led Zeppelin), lamači ženských srdéček Riobert de Niro a Robert Redford, šachista Robert Fischer... za ty naše pak Robert Změlík, olympijský vítěz v desetiboji, sportovní komentátor a novinář Robert Záruba, hokejista Robert Reichel... a v neposlední řadě i Robert, ke kterému má VeleKudlanka nejblíž. Jim všem - i ostatním Robertům - přejeme všechno nejlepší. Blahoslav (30. 4.) má jméno slovanské - resp. má se za to, že je to slovanský překlad jednak latinského Benedictus, nebo řeckého Makarios. Obě jména znamenají "blahoslavený", či "požehnaný". Bohužel, obliba tohoto jména u nás velmi upadá, žije jich tu pouhých 698. Ale móda se mění - takže člověk nikdy neví, byla by škoda, kdyby toto zvukomalebné jméno zaniklo. Spíše je nyní užíváno jako příjmení - příkladem je Jan Blahoslav - český spisovatel a biskup jednoty bratrské, který se narodil v r. 1523 v Přerově. Byl to na svou dobu neobyčejně vzdělaný člověk, humanista a velice se zasloužil o české školství. Přeložil do češtiny Nový zákon a sestavil Gramatiku českou. Zemřel v Moravském Krumlově 24. listopadu 1571. Blahoslavům přejeme, aby si svůj svátek v blaženosti oslavili a dobře se jim dařilo. Vždyť jsou "požehnaní". Pidřich
|
