|
 Chtěla bych vás upozornit na zajímavou akci: Každý rok první květnovou neděli se koná akce, která se traduje od devadesátých let, a kterou vymysleli ve Velké Británii. "Vítání ptačího zpěvu." Jde o to, že se ráno, v určitý den a hodinu, sejdou lidé po celé zemi, aby poslouchali probouzející se ptáky a společně s nimi vítali nový den.
A tak i v Čechách se cca na osmdesáti místech kolem páté ráno scházejí nadšenci, s sebou mají dalekohled, na sobě turistickou obuv a oblečení do terénu... Ptákům nevadí, že k nim potichu přicházejí lidé; ti jen tak postojí, potichu pozorují a poslouchají, jak se ptáčkové probouzejí. Hezké, že? Pokud půjdete také, přeji vám krásné slunečné ráno i celý den. PŘEHLED AKCÍ VÍTÁNÍ PTAČÍHO ZPĚVU 2008.   Rudolf (17. 4.) je velmi oblíbené jméno - a nejen u nás. Je staroněmeckého původu. Skládá se ze dvou slov "hrod " a "wolf" což dohromady znamená Slavný vlk. Je to jméno velmi četné a každý z nás má zajisté v rodině či okolí nějakého Rudu, Rudlu, Rudánka či Rudínka. Nesporný podíl na této popularitě má zajisté Rudolf II. Habsburský , král český a uherský, císař německý, narozený roku 1552 ve Vídni, který zemřel roku 1512 v Praze. Jeho doba, která se nazývá rudolfínská, byla slavná a Praha se za jeho vlády stala významných evropským hlavním městem, kam přijíždělo mnoho slavných umělců, vědců, alchymistů a jiných významných osobností. A byli to i matematikové, astronomové, fyzikové, lékaři atd. atd. Snad o žádném panovníkovi toho nebylo tolik napsáno, jako právě o Rudolfu II. U nás zná film Císařův Pekař a Pekařův císař nejspíš každý. A je to s podivem - ale když vidíte dobové obrazy Rudolfa II, tak vás udiví nápadná podobnost s Janem Werichem, který též císaře ve filmu hrál. Krom všech těch císařů (neb Rudolf II. nebyl jediný) známe ještě mnoho dalších Rudolfů, kteří se proslavili. Je to například vynálezce Rudolf Diesel, klavírista Rudolf Firkušný, spisovatel Rudolf Těsnohlídek, herec a tanečník Rodolfo Valentino, herec Rudolf Jelínek, hudební skladatel Rudolf Piskáček, čtyři generace herců Rudolfů Hrušínských, otec a syn Rudolfové Deylové, klavírista Rudolf Rokl - a to bychom tu mohli psát celé hodiny. Tak doufejme, že to Rudolfové královsky oslavili a že se jim daří dobře i nadále.
Valérie (18. 4.) je jméno latinského původu. Je to ženský protějšek ke jménům Valerius, nebo Valentinus - a tato jsou odvozena ze slova valens - což znamená silný, nebo také hodnotný. Valerie je tudíž dívka nebo žena silná, ale také "něco platná". Ta první se narodila ve třetím století našeho letopočtu. Byla prý velice krásná, ovšem dala se na křesťanskou víru, pročež zrušila zasnoubení s pohanským vévodou a ten se naštval a dal ji stít mečem. A co se nestalo - po popravě dívka vstala, vzala svou hlavu a sledována konsternovaným publikem odešla do kostela, kde ji kněz Marcial pokřtil. Tak vidíte - konec dobrý, všechno dobré. I u nás se tu a tam nějaká ta Valérie najde - za všechny jmenujme zpěvačku Valerii Zahrynowskou a herečky Valerii Kaplanovou (co hrála ty slavné babky) a Valérii Zawadskou - českou herečku s nádherným hlasem. Rostislav (19. 4.) je jméno starobylé, slovanského původu. Původně znělo Rastislav - nemusíme býti lingvisty, abychom význam jasně slyšeli. Je to někdo, kdo roste do slávy, nebo dává růst slávě. Toto jméno dřív nenosil hned tak nějaký jouda - bylo to jméno vládců. Vůbec nejznámější z nich je kníže Rostislav I. Jeho sláva skutečně každým dnem vzrůstala. Byl to on, kdo vybudoval nezávislou Velkou Moravu a byl to on, kdo povolal na Moravu z Byzance soluňské bratry Konstantina (posléze Cyrila) a Metoděje. Ale pro dobrotu na žebrotu - jak se říká. Nakonec byl zrazen svým synovcem Svatoplukem a vydán do Východofranské říše (což bylo dnešní Německo), které ležela Velká Morava těžce v žaludku. Tam byl mučen a dokonce i oslepen a nakonec v utrpení zemřel. No, doufejme, že se dnešní Rostislavové takových konců nedočkají a že svůj svátek oslaví v pohodě a klidu. Marcela (20. 4.) Je ženským protějškem jména Marcellus - je z latiny a je rodovým jménem rodu Marcellů - Marcellus je vlastně zdrobnělina jména Marcus - tedy Marek, Marcellus je tedy Mareček. Takže zakladatelem slavného rodu Marcellů byl vlastně "starej Mareček!" Marcus nicméně znamená Marsův - tedy někdo, kdo je zasvěcen bohu války Marsovi. Ovšem jméno Mars vzniklo z řečtiny, a to z řeckého slova "mjarnamai!" což znamená "Bojuj!" (japonsky se to řekne "Hadžime!" - jak vědí všichni karatisté, judisté a další milovníci bojových sportů) - svět je prostě malej a vše souvisí se vším. V těchto souvislostech lze jméno Marcela přeložit jako "malinká bojovnice" - asi se dost vztekala, když byla v kolébce. Všem našim Marcelám a Marcelkám přejem život veselý a aby se nikdy nemusely moc vztekat, nebo nedejbože naštvat. Alexandra (21. 4.) je ženskou formou jména Alexandr. Znamená to "obránce (nebo obhájce) mužů". Andros je totiž řecky "muž". Ženy a dívky toho jména bývají oslovovány též Sášo, Sašo, Sášenko - nebo tako Alex. Z toho důvodu bývá jméno Alexandra považováno za ruské - ale jak již jsme si řekli - není tomu tak. Nicméně i u nás je Alexander skoro sedm tisíc. Mezi ty slavné můžeme počítat spisovatelku Alexandru Berkovou, českou botaničku Alexandru Klaudisovou, slovenskou spisovatelku Alexandru Pavelkovou - v zahraničí pak Alessandru Mussoliniovou - dceru neslavně proslulého "duceho" a kontroverzní političku. Evženie (22. 4.) je protějškem mužského jména Evžen, nebo Eugen. Toto jméno vzniklo z řečtiny , kde slovo "eu" znamená dobře a slovo "genus" znamená rod. Eugenus je tedy člověk urozený, blahorodý, tedy někdo, kdo se má dobře. U nás se toto jméno vyskytuje jen velmi málo - je jich tu celkem asi dvanáct set. Ale - jak již zde bylo několikrát řečeno - móda se mění a rodí se spousta malých holčiček, jejichž maminky hledají neotřelá jména - tak nám třeba přibude i malých Evženek. Držme jim palce. Vojtěch (23. 4.) je jméno jasně slovanského plůvodu. Původně znělo "Voje útěcha!" - tedy byl to někdo, kdo přinášel útěchu a posilu vojsku. Nejslavnější nositel tohoto jména byl sv. Vojtěch, Slavníkovec, syn Slavníka - vévody zličských Slavníkovců, kteří sidlili v Libici nad Cidlinou. Tento rod byl největším konkurentem rodu Přemyslovců - a podle toho taky dopadl. Jak známo, Přemyslovci se s nikým moc nemazali a taky byl krutý středověk ... výsledek již známe. Vojtěch byl velmi učenlivý, vzdělaný a odpovědný a tak není divu, že byl po smrti prvního pražského biskupa Dětmara jmenován jeho nástupcem. Ale Vojtěchovi se hrubě nelíbily poměry, které v té době v Čechách vládly, i vydal se svým bratrem na pouť do Říma, kde oba vstoupili do kláštera. Ale neobsazené biskupství v Praze nedělalo dobrotu a tak se Boleslav II. vypravil osobně do Říma a Vojtěcha přivedl nazpět. Bylo to však ještě horší než před tím a Vojtěch se rozhodl k odchodu podruhé. Jelikož mezitím byli všichni jeho příbuzní vyvražděni Přemyslovci, Vojtěch se domů již nikdy nevrátil, ale vydal se k pohanským Prusům, aby je obrátil na víru - nu, a nakonec i on byl 23. dubna 997 zavražděn. No nedivte se - vždyť byl středověk. Jinak - Vojtěch je u nás poměrně oblíbené jméno. Za všechny jmenujme malíře Vojtěcha Hynaise, Vojtěcha Steklače, českého spisovatele, Vojtěcha Zamarovského - spisovatele a historika, Vojtěcha Náprstka - spisovatele, cestovatele, národopisce a zakladatele Náprstkova Muzea a také Vojtu Kotka - mladého českého herce, který zatím hraje jen puberťáky - ale kdo ví - třeba se časem vypracuje... Pidřich
|
