 Tento příběh se stal, je o vztahu, který se vytvořil mezi skupinou zedníků a malou holčičkou ze sousedství. Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o vše, co se dělo v sousedství, a začalo si povídat se zedníky. Holčička se motala mezi nimi, oni měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako talisman.
Povídali si s ní, všechno jí vysvětlovali, když měli svačinu nebo oběd,
tak jí dali také kousek. A občas ji nechali vykonávat drobné práce, aby
jí poskytli pocit důležitosti. Dokonce dali dítěti i pracovní rukavice a
přilbu, což děvčátko velice těšilo. Koncem prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako
plat. Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka navrhla, aby otevřeli na její
jméno účet v bance. Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo
o svojí práci na stavbě a že za to má dokonce i výplatu.
„Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala,”
poznamenala s úsměvem.
„Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujeme velikánský dům!”
„Bože můj,“ pokračovala paní, „a budeš na stavbě dělat i příští týden?“
Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo: „Myslím, že jo ... jen jestli ti ču*áci ze stavebnin dovezou ty
z*urvený cihly...“
Jak zavolat na policii, když jsme už
staří a pomalu se pohybujeme?
Jirka Kuřátko, již starší pán,
ze Zdic, si šel večer lehnout, když mu jeho manželka povídá, Jirko, v kůlně se
svítí. Asi jsi tam nechal světlo! Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít
zhasnout. Vidí ale, že jsou tam vlastně zloději a že mu kradou věci.
Zavolal na policii, kde se
zeptali, zda má někoho i v baráku. Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho
kůlnu. Policista na druhé straně řekl: „Nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k
vám teď mohl přijet. Zamkněte si barák, a někdo přijede, až ho budeme mít.“
Jirka řekl dobře. Sedl si a
napočítal do třiceti. A pak znovu zavolal na policii: "Dobrý večer, před
chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je
oba zastřelil", a zavěsil. Během tří minut smykem přijela tři auta plná
policistů, nad hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela sanitka.
Zloděje chytli při činu a hned
je zatkli. Náčelník říká Jirkovi: "Já jsem myslel, že jste říkal, že jste
je zastřelil?!"
Jirka říká náčelníkovi:
"Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho
nemáte!" Závěr? Nevyplácí se nas*at staré lidi.
Když spadne moucha do šálku kávy:
Ital - hodí šálkem, rozbije ho a v návalu vzteku odejde.
Němec - pečlivě umyje šálek, vysterilizuje a připraví nový šálek
kávy.
Francouz - vytáhne mouchu a vypije kávu.
Číňan - sní mouchu a vyleje kávu.
Rus - vypije kávu s mouchou, protože je bez příplatku.
Izraelec - prodá kávu Francouzovi, prodá mouchu Číňanovi, prodá
šálek Italovi, vypije si šálek čaje a za vydělané peníze vynalezne zařízení,
které zabrání padání much do kávy.
Palestinec - obviní Izraelce z toho, že mu moucha spadla do kávy,
protestuje proti tomuto činu u OSN jako aktu agrese, vezme si půjčku od
Evropské unie na nákup nového šálku kávy, peníze použije na nákup výbušnin a
pak vyhodí do povětří kavárnu, kde se Ital, Němec, Francouz, Číňan a Rus snaží
vysvětlit Izraelci, že by měl dát svůj šálek čaje Palestinci.
Nový farář byl před svým prvním
kázáním tak nervózní, že skoro ani nemohl mluvit.
Příští neděli, před druhým
kázáním, se zeptal přítomného arcibiskupa, co má dělat, aby se uvolnil. Ten mu
poradil : „Kápněte si do vody trochu vodky, uvidíte, že po pár hltech budete
klidnější.“
Farář poslechl a skutečně, cítil
se tak dobře, že by dokázal mluvit i ve vichřici.
Po bohoslužbě se vrátil do
sakristie, kde našel lístek od arcibiskupa :
Vážený Otče,
příště si kápněte vodku do vody, ne vodu do vodky. Zde je pár poznámek, aby se
příště neopakovalo to, co jsem viděl na dnešní mši :
- na okraj kalicha není nutné
dávat kolečko citrónu
- ty kabinky v boční lodi jsou zpovědnice, ne toalety
- snažte se neopírat o sochu Panny Marie a už vůbec ji nemusíte osahávat a
líbat
- máme 10 přikázání, ne 12
- apoštolů bylo 12 ne 7 a žádný z nich nebyl trpaslík
- našeho Pána Ježíše Krista a Jeho Apoštoly nenazýváme „Big J ´n´ fellas“
- Ježíš Kristus byl pomazaný, nikoliv namazaný
- Svatému Kříži neříkáme „Velký Téčko“
- David porazil Goliáše prakem a kamenem, není pravda, že by ho „dojebal“ ani
mu nedal „lekci, na kterou do smrti nezapomněl“
- Jidáše neoznačujeme za „zkurveného zmrda“
- Svatého Otce se nesluší nazývat „Papa Ratzi“
- Bin Ládin neměl prsty v Ježíšově smrti
- svěcená voda je na požehnání, nikoliv na osvěžení zátylku
- hostie nejsou chipsy, tedy je nepřikusujeme k vínu, ale rozdáme věřícím
- věřící vhazují příspěvky do pokladničky dobrovolně, nápis: „Vaše spropitné je
můj plat“ je tedy na pokladničce zcela nevhodný
- hříšníci půjdou do pekla, ne do piči
- při Otčenáši je možno zvedat ruce k nebesům, ale ne se kývat do vlny
- Vaši iniciativu, aby si všichni přítomní zatancovali, hodnotím kladně, ale
dělat vláček po celém kostele není nutné
DŮLEŽITÉ: Ten, co seděl v koutě u oltáře a o kterém jste tvrdil, že
to je „buzík v sukni“ a „transvestita bez mejkapu“, to jsem byl já. Doufám, že
do příští neděle tyto nedostatky napravíte. Jinak, na teprve druhé kázání to
bylo celkem dobré.
S
pozdravem Arcibiskup
Trochu se usmějte…
J Kudlanka J
|
