Zataženo, pršlavo, málo světla ... to je prý významná příčina podzimních a zimních depresí. A to si představte si, že u nás denně až pět lidí provede sebevraždu, ať je krásně, nebo zataženo. Nejhorší je, že jsou to převážně junioři a mladí do pětačtyřiceti. Zklamání, smutek, šikana ve škole či v práci, konflikty v rodině, týrání, zneužívání, nejistota, a hlavně osamělost a pocit nepochopení ze strany okolí. Je nesmírně těžké nad tím zvítězit. Lidem prý proti depresi pomůže hodně svítit – naordinovat si terapie světlem.  Inu, asi to je málo...Tak ať nejen následně jmenovaným, ale všem svítí co nejvíc sluníčko.

Leopold (15. 11.)  jméno staroněmeckého původu. Původně znělo jako Luitpald, nebo Luitbald a vykládá se jako "pro lid statečný, smělý, rychlý" - někdo, kdo je zde pro lid a neváhá se ho zastat, či za něj bojovat. Zřejmě proto je to oblíbené jméno německých králů, knížat a císařů. Stejně tak i rakouských. Leopold, ten, co je patronem tohoto jména, se narodil roku 1075 a byl vychován v klášteře v Melku. V roce 1106 se oženil s Anežkou, dcerou císaře Jindřicha V. Bylo to velmi šťastné a plodné manželství  - postupně se stal otcem osmnácti dětí (mj. obdivuji Anežku!). Jedno z nich se posléze dokonce stalo biskupem. Leopold udělal pro Rakousko velice mnoho a stal se nejen uctívaným světcem, ale i patronem své vlasti. U nás se jméno Leopold moc nedává, ale v sousedním Německu a Rakousku je to jméno víc než oblíbené. V našich dějinách můžeme zmínit Leopolda I. - císaře svaté říše římské německého národa - který byl mimo jiné i českým králem. Dále bychom mohli zmínit Leopolda Mozarta, který byl otcem Wolfganga Amadea Mozarta, u nás velice milovaného rakouského hudebního skladatele.

Otmar (16. 11.)  je také německého původu a znamená šťastný a bohatý, hlavně šťastný díky svému bohatství - no vidíte, a pak, že peníze přinášejí pouze neštěstí! Patronem jména je Otmar ze st. Gallenu a byl původem nikoli Rakušan, ale Němec jak poleno; narodil se kolem roku 690 a  v roce 719 převzal vedení mnichů, kteří se usadili kolem hrobu Sv.Havla. Toho svatého Havla, o kterém zde již byla řeč. Byla to hlavně Otmarova zásluha, že na tomto místě vyrostla poustevna a později i klášter zasvěcený benediktinskému řádu. Otmar byl velice poctivý a upřímný člověk a se svými názory se nijak netajil. Navíc na území kláštera zařídil nemocnici pro malomocné, čímž proti sobě popudil mocné tehdejšího světa, kteří měli o území, na kterém špitál stál, veliký zájem. Jelikož to by člověk, který žil příkladným životem, byl zajat a naprosto falešně obviněn. Nakonec byl deportován na rýnský ostrov Werd u Steinu, kde zemřel. Jeho kult však žil dál. Otmar se stal patronem nemocných dětí, těhotných žen a nespravedlivě pomlouvaných lidí.  Dokonce kněží v augsburském  biskupství světili dětské halenky, které pak rodiče dávali svým nemocným dětem, aby se uzdravily. Otmarů je u nás málo. Ale jeden známý by se přece jen našel: český hudební skladatel a režisér Otmar Mácha.

Mahulena (17. 11.) Ať jsme pátrali, jak jsme pátrali, žádnou svatou Mahulenu, ani panovnici, či mučednici jsme neobjevili. Mahulena je původu slovanského, významu nejasného. Obecně se má za to, že jméno vytvořil Julius Zeyer pro hrdinku svého dramatu Radúz a Mahulena. Mohli jsme ho vidět zfimované s půvabnou Magdou Vašáryovou v hlavní roli. Mahulen je u nás velmi málo, ale sem tam se najde romantická maminka, která své holčičce tohle jméno dá. Důkazem toho je herečka Mahulena Bočanová, mimo jiné i výborná tanečnice. Nicméně sedmnáctý listopad se dřív slavil především jako Mezinárodní den studentstva. Bylo to na památku zásahu Němců proti český studentům,  jejich následného odvlečení do koncentráků a dalších exekucí. Za komoušů se to slavilo tak, že pohovořil v TV předseda svazácké organizace, ministr školství a jelo se dál. Avšak v r. 1989 se studenti rozhodli, že oslaví svůj svátek jinak, což se jim dost povedlo. Tentokrát zasáhli čeští policajti a dost se to nelišilo od zásahu těch fašistů, akorát, že u nebyly ty koncentráky. Zásah byl tak nečekaně tvrdý, že se probral i letargický zbytek národa,  a výsledek všichni známe. Takže nyní máme státní svátek  se jménem "Den boje za svobodu a demokracii". A zase budou věnce, shromáždění, proslovy…

Romana (18. 11.) je krásné jméno a pochází z latiny. Je ženským  protějškem jména Roman. Jeho význam je Římanka, žena pocházející z Říma, římská občanka. Bylo to kupodivu významné jméno, neboť ten, kdo byl těch dobách dávných římským občanem, nebyl jen tak někdo... Požíval mnoha výhod, o kterých se lidem z provincií ani nesnilo. Ta první se narodila někdy ve třetím století v Itálii a je pochována v překrásné bazilice zvané Fortunata, nalézající se v Umbrii, ve městě Todi. Již jako velmi mladá dívka - bylo jí pouhých deset let, zaslíbila své panenství  Kristu; takže, když jí posléze rodiče našli ženicha a nutili ji do sňatku, raději utekla z domova. Na osamělé hoře, severně od Říma, potkala papeže Silvestra I.,  který ji pokřtil. No, a i on byl na útěku. Po něm ovšem nešli rodiče, ale pochopové císaře Diokleciána, který se pronásledováním křesťanů proslavil.

Pokřtěná Romana se posléze uchýlila do jeskyně poblíž Todi, kde žila poustevnickým životem až do své smrti. Kolem roku 1300 byly její ostatky vyzvednuty z jeskyně a přeneseny do již zmíněné baziliky, kde jsou dodnes. Nu, třeba jí bylo lépe než leckterým těm, co rodiče poslechly a vdaly se... Romana je jméno poměrně oblíbené, je jich u nás skoro dvaadvacet tisíc.. Všem těm Romanám přejeme jen to nejlepší.

Alžběta (19. 11.) známá i jako Betty, Betynka, Líza, Lízinka, ale také Eliška, Elsa a jiné varianty tohoto velmi oblíbeného jména. Je to jméno královské. Původně pochází z hebrejštiny a znělo Elíšebet, což znamená „Bůh je má přísaha". Za všechny královny jmenujme Alžbětu první, anglickou královnu - současnici Wiliama Shakespeara a tu "naši" Alžbětu II. - britskou královnu, která vládla Británii prakticky od konce druhé světové války a jejíž nejoblíbenějším pesem je welsh corgi. Jinak královen Alžbět byly mraky. Za všechny jmenujme Elišku Přemyslovnu,  maminku otce vlasti Karla IV. Co se týče jinak slavných Alžbět - pak bychom na prvním místě zmínili americkou spisovatelku Betty McDonnaldovou, jejíž knížky ze života baví ženy už po několik generací. Dají se číst znovu a znovu a vždycky se pobavíte. Jste-li v depresi, nebo máte-li problémy - neznám lepší lék. Všem Alžbětám, Elizám, Elizabetám, Jelizavetám, Lízám, Betynkám, ale i Isabelám a Erszébetám přejeme všechno nejlepší a hezký život; i když nejsou královny, určitě si ho zaslouží.

Nikola  (20. 11.)  tedy nikoli Šuhaj loupežník, nýbrž dívky a ženy nosící toto jméno. Nikola, Nicol, Nikol jsou varianty jména Mikuláš - řecky Nikoláos a znamená to Vítězný lid (viz Niké - bohyně vítězství). Nikoly by tedy měly býti ženy a dívky, které se jen tak nedají; porazit je rozhodně nebude snadné. K nám toto jméno přišlo z Francie, do Francie přišlo z Řecka - což je vlastně kousek, protože Evropa, ač se nám, co tu žijeme, to moc nezdá, je vlastně malinká. Kdysi dávno, když nebyly vlaky ani letadla, dala se i tak v pohodlí přejet na koni, nebo přejít pěšky. Jenom tenkrát měli lidi víc času a nepřepočítávali ho na vteřiny a minuty jako teď, ale na dny, týdny, měsíce a roky. V poslední době nabývá jméno Nikola stále více na oblibě a nosí ho stále více mladých žen, dívek a úplně malilinkatých holčiček. Že by to mělo něco společného s feminizací? A tak všem Nikolkám moc gratulujeme.

Albert (21. 11.) Obdobou tohoto jména je Albrecht. Toto jméno se překládá jako vznešený, nádherný. Patron tohoto jména má přívlastek Veliký a své jméno si skutečně zasloužil, neboť byl velikým církevním učitelem. Narodil se koncem dvanáctého století v rodině švábského rytíře a dostalo se mu vynikajícího vzdělání. V roce 1223 začal studovat na univerzitě v Padově. Tenkrát prostě jazykové bariéry nebyly, neboť všichni vzdělanci mluvili plynně latinsky. Již v době studií vstoupil do dominikánského řádu. Poté učil na školách které tento řád provozoval.  V r. 1248 byl povolán do Kolína nad Rýnem, kde vybudoval školu, kterou následně vedl a tato škola se stala centrem vzdělanosti v této části Evropy. Albertovým žákem by i slavný Tomáš Akvintský. Albert byl dokonce jmenován biskupem v Řezně, ale tato práce mu nevyhovovala a tak se znovu vrátil k vyučování. Kromě toho, že učil, napsal mnoho děl, která se pohybovala od filosofie k botanice, fyzice, alchymii a etice. Jeho znalosti byly na tehdejší dobu (vlastně i na dnešní) velice rozsáhlé. Nicméně trvalo 650 let ,než byl přijat mezi světce. Stal se patronem studentů přírodních věd. Na obrazech bývá zpodobněn u psacího stolku s berlou nebo s knihou v ruce. Toto jméno je ve světě velmi oblíbené. Nosil je Albert Camus - francouzský spisovatel, Albert Schweitzer - francouzsko-německý teolog, filosof a lékař - a last but not least - Albert Einstein - jehož představovati dále skutečně netřeba.  Za Albrechty bychom mohli jmenovat malíře Albrechta Duerera. Ze slavných ještě Albrechta II.Habsburského, českého krále a enfant terrible českých dějin - vojevůdce Albrechta z Valdštejna. Všem Albertům i Albrechtům blahopřejeme a vinšujeme jim hodně štěstí a hezkou oslavu svátku.

 Alenka Puntík

Komentáře (0)

Zobrazit/Skrýt komentáře

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment