 Jednou takhle byli dva, jeden úplný blb a druhý génius. Ten blb takhle jednou přijde a povídá: „Sakra, jak to, že jsi tak chytrý? Vyrostl jsi ve stejném pitomém malém městě jako já.” Chytrák chvilku přemýšlel a pak povídá: „No, užívám pilulky geniality.” „Jé, a kde se to dá sehnat? Určitě bych je mohl taky užívat.” „No, za dvacku kus ti jich můžu pár prodat.” Tak blb vytáhl stovku a vzal si pět šedivých pilulek.
Za pět dní přišel znovu a
povídá: „No, tak jsem je užíval, ale nepřipadám si nijak chytřejší.”
„No, ono to chvíli trvá. Co kdyby sis vzal celou pikslu?”
„Ale jo, zkusím to.”
Tak zaplatil dva tisíce a odnesl si velkou sklenici pilulek.
Za tři měsíce přijde zase a povídá: „Hele, už jsem skoro dobral tu pikslu, kdy
to už začne působit?”
„No, jak chutnají?”
„Ech, jako králičí bobky.”
„No vidíš, už zabírají.”
Ptá se synek tatínka: „Táto,
co jsou to volby?”
„Pojď, já ti to ukážu.”
Na zahradě přistoupí ke keři plnému vrabců a zatleská.
Frr, všichni vrabci uletí, ale - za
chvíli jsou zpátky.
„Táto, vždyť jsou zase zpátky.”
„To ano, synku, všichni jsou zpátky - ale každý na jiné větvi.”
Po České republice putuje
výprava zahraničních novinářů. Při návštěvě jednoho ministerstva je zaujme, že
ministr má ve své pracovně kozu. Jeden z novinářů se tedy ministra zeptá na
důvod. Ministr se příšerně rozčílí a začne řvát, že je to jeho koza, a tak ji
může mít, kde chce.
Na jiném ministerstvu novináře pro změnu zaujme, že si ministryně suší na
topení rozvěšené podprsenky a jiné prádlo.
Po dotazu následuje stejná
rozzlobená reakce: „Vy jeden zatracený čmuchale, to jsou moje podprsenky a mohu
je mít, kde chci.”
Na závěr návštěvy pro novináře pořádá předseda vlády party na vládním zámku v
Kolodějích. A tam se jeden novinář zmíní o těch dvou reakcích ministrů.
Premiér mu to žoviálně vysvětlí: „Ale to jsou prostě idioti... vy máte doma své
a my zase tady ty naše...”
„Promiňte, pane premiére, ale když jsou to idioti, tak proč zastávají tak
významná místa?”
Premiér zbrunátní a naštvaně odsekne: „To jsou moji idioti a mohu je mít, kde
chci!”
Jistý vlivný obchodník chtěl
věnovat politikovi nové auto.
„Víte, že auto nemůžu přijmout,” protestoval politik. „To by byl úplatek.”
Obchodník ho ale upozornil, že mu může auto za 20 korun prodat.
„V tom případě,” usmál se lidem zvolený činitel, „si vezmu dvě!”
Proč jsou v parlamentě tři
čtení, než se zákon schválí, a proč se tato čtení postupně zkracují?
Zásada 1. čtení: Naši občané musí žít lépe.
Zásada 2. čtení: Naši občané musí žít.
Zásada 3. čtení: Naši občané musí.
Politik jde do nebe. Zaklepe
na nebeskou bránu, otevře svatý Petr: „Jéé, to jste vy! Máte dvě možnosti, buď
tady zůstat, nebo se můžete dojít podívat do pekla, a je jen na vás, co si
vyberete.” Politik se podívá za svatého Petra, poletují tam andělíčci, příjemná hudba,
všichni jsou na sebe hodní, nikde žádný alkohol.
„No, já bych se podíval ještě rád do toho pekla, abych byl informovaný.”
Zabouchá na pekelnou bránu, otevře mu čertice: „Jéé, to jste vy, pojďte dál.”
Všude jídlo, pití, krásné holky, hudba, pohoda, zkrátka večííírek.
Politik letí zpátky do nebe, omluví se svatému Petrovi a že by raději do toho
pekla.
Vrátí se do pekla, zabouchá na bránu, vtom vyletí čerti, chopí se ho a šup s
ním do kotle.
A začnou topit...
Politik nadzvedne poklici a říká: „Jak to, vždyť tady před chvílí bylo veselo,
tancovalo se, jedlo, chlastalo, holka na každém rohu, co to je?!”
A čert mu povídá: „No jo, to jo, to jsme ale měli zrovna předvolební kampaň!”
Na závěr pár
krátkých, ale fakt dobrých:
- Moudřejší ustoupí..-. to
vysvětluje celosvětovou nadvládu blbů.
- Ministři by měli psát své
návrhy zákonů na mnohem tenčí papír, aby byly alespoň k něčemu použitelné.
- V době demokracie - však
víte jaké - se lidé nebojí říci - však víte co - o - však víte o kom.
- Vláda přišla na to, jak
zvýšit penzi důchodcům na úroveň obvyklou v Evropě. Stačila maličkost - stanovit začátek důchodového věku na 101 let.
- Proč je tak málo moudrých a
tolik hlupáků? Protože zatímco moudrý přemýšlí, hlupáci se množí.
Hele,
lidi, Vánoce byly a zase budou,
tak „s rozumem!“
d@niela
|
