Tak jsem se trochu poplazila po zdejších trávnících a záhonech, semotamo se mi povedlo vyfotit nějakou tu bílou půvabku. Osobně se mi líbí všechny, a stejně tak o všech vím jen minimum: jsou to rostlinky, jsou krásné, jsou bílé - a určitě mají nějaké to přesné jméno. Nejen latinské, ale i naše české. A určitě jsou někam zařazeny. Kdyby mi jich nebylo líto, tak bych jich pár natrhala a přinesla si je domů, ale protože jsem to neudělala, mohu je při našich každodenních procházkách pozorovat...

Těch posledních pár dnů bylo příjemných, tedy ze začátku. Ochladilo se. Ne, nemusí být míň jak pětadvacet, ale brala bych i maximum osmadvacet, maximálně třicet. Jenže ta naše poloha ve středu Evropy nám sem pouští jak zimu z hor, tak ukrutná vedra z jižních krajin.

Prý má být přes víkend dost přes čtyřicet. Ve stínu.

Kolik asi bude na sluníčku???

 

 dvojka

Nejlepší a nejhezčí procházky jsou ráno a večer. To je celkem hezky, a i v ty horké dny je příjemně. Jako správná sůva mám ale nejraději večer a noc, a tak někdy vyrazíme na procházku až kolem půlnoci. A to byste neřekli, co pejskařů dělá totéž… Venku je krásně, náš zdejší park je příjemně osvětlen, a myslím, že je tu docela bezpečno. Tedy – pokud chodíte po těch hlavních cestách… 

trojka

Některé z těch květinek jsou vyfocené celkem nepovedeně, protože jsou vyblejsknuty v podvečer. Za krásného poledne bych asi po přikrčení se ke kytce už nevstala. To byste neřekli, co psů se schovává pod keři, pod stromy – jednoznačně ve stínu. Ani honit se vůbec nechtějí. Což se jim tedy nedivím. Ale zato během občasných lijáků, to se jim líbí, na rozdíl od jejich zoufalých paniček, které sledují, jak se jejich načesané psisko blaženě válí v louži.