O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

O POČASÍ A JMENINÁCH 13. TÝDNE PDF Tisk E-mail
Neděle, 30 březen 2008

Apríííííl!!! Ano, máme tu už oficiálně nejen aprílové počasí, ale i aprílové jméno. Ale - kde se vlastně vzal apríl, svátek bláznů, jak ho nazývá angličtina? První písemná zmínka o vyvádění aprílem v českých zemích se datuje rokem 1690 a pochází z pera Bartoloměje Chrystellia z Prahy.  Na konci 18. století jsou v české literatuře zprávy o prvodubnovém vtipkování už poměrně časté.

 

 

 

 

     Podle dochovaných zápisů spočíval obyčej především v tom, že se lidé posílali pro něco nesmyslného, např. pro zaječí peří, kohoutovo vejce, muší sádlo či vtipné semínko. Ten, kdo se nechal nachytat, si vysloužil hanlivý titul „aprílový blázen" a byl celý den terčem posměchu. Nejpočetnější skupina badatelů se přiklání k názoru, že počátek svátku lze nalézt v reformě kalendáře, kterou uskutečnil v roce 46 před Kristem Julius Caesar.


     Podle nového kalendáře se stal první duben také prvním dnem v roce. Kolem 20. března začínaly slavnosti rovnodennosti, které vrcholily právě Novým rokem, tedy 1. dubnem - dnem, kdy se lidé veselili a dávali si dárky. Tato tradice se dochovala až do třetí čtvrtiny 16. století, kdy se francouzský král Karel IX. rozhodl s konečnou platností přeložit Nový rok na 1. leden.

 

     Po něm se tak zachovali i další panovníci a 1. duben přišel o své výsady. Také další vysvětlení se opírá o římskou reformu kalendáře. Podle něj je důvodem k bláznivému pojetí aprílu skutečnost, že k měsíci, který měl původně pouze 29 dní, přibyl jeden den. Jiná teorie spojuje aprílové šprýmování se zemědělstvím. Její zastánci vztahují pojmenování měsíce k latinskému aperio - otevírati. V dubnu se s příchodem jara otevírá nový zemědělský rok, což byl ve většině starověkých náboženských systémů silný motiv k bujarému veselí.

 

     Jsou však i jiná vysvětlení - někdo spojuje apríl s pohanským bůžkem smíchu, který měl prý svátek v dubnu, jiní prostě tvrdí:  

 

lidé mají náladu na fóry, protože je jaro.

 

 

 

 Dita (27. 3.) Má se za to, že toto jméno vzniklo zkrácením jmen Edita, nebo Judita. Judita je původu hebrejského, přičemž původně znělo  Jehúdith - tedy dívka, nebo žena pocházející z Judeje - tedy Židovka. Z tohoto jména se pak posléze vyvinula germánská Jutta - z čehož vznikla česká Jitka. Edita zase pochází ze staroanglického Éádgyth - tedy šťastná v boji - takže když se to tak vezme „dokola koukolem", Dity mají vlastně to štěstí, že můžou průběžně oslavovat celý rok. Dit u nás sice moc není, ale maminky těch, které tu máme, měly při volbě jména pro svou dcerku vysloveně šťastnou ruku. Takže i my se připojujeme ke gratulantům a všem Ditám přejeme, aby všechno to slavení ve zdraví přežily.

 

 

 Soňa (28. 3.) je  ruské jméno, které vzniklo jako zdrobnělina jména Sofie - které k nám přišlo z řečtiny. Sophia totiž znamená moudrost. Mimochodem věda, která se touto moudrostí zabývá, se jmenuje PHILOSOPHIA - tedy "milovnice moudrosti". Počeštělá forma tohoto ušlechtilého jména, je pak Žofie.  Nicméně  zdrobnělina Soňa se tak ujala, že již drahně let žije svým vlastním životem jako samostatné jméno. Je tak pěkné a zvukomalebné, že se ujalo nejen v zemích slovanských, ale i po celé Evropě a ve zbytku světa. Zejména ve Skandinávii je  Soňa velmi oblíbené.  Za všechny slavné jmenujme  světovou mistryni světa v krasobruslení a následně hollywoodskou herečku Sonju Henie. Narodila se v r. 1912 v Norsku a měla velmi sportumilovné rodiče, zvláště pak maminka ji vedla k bruslení. Zbytek všichni známe. Krom toho, že Soňa byla inteligentní, vzdělaná a vynikající sportovkyně, byla též i velice krásná a tak nebylo divu, že uspěla i v Americe. Takže všem Soňám gratulujeme a přejeme hodně zdraví.

 

 

 Taťána (29. 3.) Ač se všichni domnívají, že jméno Taťána je ruského původu, Není tomu tak. Toto jméno vzniklo ve starověkém Římě, kde žila bohatá a vážená rodina Tatiova. Rodové jméno Tatius ovšem vzniklo z řečtiny - řecké slovo tattó znamená "ustanovovat" , nebo "rozdělovat". Tatiana potom označovalo ženu nebo dívku pocházející z rodu Tatiů. V carském Rusku se  pak dostalo  do módy - hlavně mezi šlechtou a bohatým měšťanstvem - dávat dívkám latinská, či starořecká jména. Nicméně Tatianu (neboli Taťánu) proslavil  až Puškin ve svém románu Evžen Oněgin. Je to krásné dílo, které se proslavilo po celém světě. Taťána byla mladší dcera bohaté statkářky Larinové. Na oslavu jejích narozenin byl pozván i mladý šlechtický floutek Oněgin a Taťána se  do něj beznadějně zamilovala. Pro namyšleného Oněgina ovšem byla "nezajímavá" a tak ji odmítl. Později si rval vlasy, neb z Taťány vyrostla překrásná žena - která ovšem v době, kdy tohle Oněgin zjistil - byla už dávno vdaná. Tak to v životě chodí.... Lidi si prostě nikdy neváží toho, co mají... Táňám, Taťánkám, Táničkám, Tatianám přejeme hodně štěstí v lásce a v životě vůbec a ať si svůj svátek hezky oslaví.

 

 

 Arnošt (30. 3.)  je původu germánského. je odvozeno od slova "ernst", což znamená čestný, vytrvalý, pevný, pevný v rozhodnutí, vytrvalý v boji. Arnošt je pak počeštělý přepis. Obliba tohoto jména v našich zemích upadala, ale co se objevil na obrazovkách seriál Nemocnice na kraji města, ovlivnil jeden z jeho hrdinů - krásný primář Arnošt Blažej (v podání Josefa Abrháma) maminky natolik, že  počet malých Arnoštů začal zase zvolna narůstat. Kromě výše zmíněného primáře Blažeje, můžeme zmínit též arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic, který byl nejbližším spolupracovníkem a rádcem Karla IV. Dalším slavným Arnoštem je spisovatel Lustig, historik Arne Novák a zcela určitě nesmíme zapomenout na slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye. Všem Arnoštům gratulujeme.

 

 

 Kvido (31. 3.) nebo také postaru psáno Quido. Je to jméno germánského původu a je odvozeno ze slova Wido - tedy lesní muž. Nicméně jiné prameny tvrdí, že se jedná o zkomoleninu slova guide - tedy průvodce, nebo, že se jedná  o francouzskou obdobu jména Vít - tedy Guy. Patronem tohoto jména byl kostelník a poutník jménem Guido (Wido), který se narodil v 10,století v Belgii. Ač byl synek obyčejného sedláka, dal se na víru a aby své rozhodnutí potvrdil, rozhodl se pro pouť z Říma do Jeruzaléma. Na cestě však zemřel a na jeho hrobě se začaly dít zázraky. Úcta lidu k němu tím pádem rostla a stal se posléze patronem sedláků, čeledínů, kostelníků, zvoníků, obchodníků, vozků, a poutníků. Za všechny naše slavné Quidy jmenujem Quida Mánesa - českého malíře a Kvida - hrdinu Vieweghovy knihy "Báječná léta pod psa". Všem Kvidům i Quidům přejeme hezkou oslavu a hodně zdraví.

 

 

 Hugo (1. 4.) je jméno starogermánského původu. Vzniklo ze slova "Hugu",které označovalo ducha, mysl - znamenalo tedy, že nositel jména je člověk duchaplný, moudrý, přemýšlivý. Není tedy náhoda, že se tak jmenovali dva přední dva francouzští teologové - tedy Hugo z Grenoblu, který se narodil v r. 1053 a stal se biskupem a  Hugo z Bonnevaux, ten byl synovcem již výše zmíněného světce a údajně se zasloužil o smír mezi Bedřichem I. a papežem Alexandrem III. Nicméně Hugů u nás moc není, zato ve světě jich běhá hodně.  Za všechny jmenujme  venezuelského presidenta a Fidelova kámoše Huga Cháveze, milovníci scifi znají spisovatele a vydavatele Huga Gernsbacka, a jméno Hugo Junkers se proslavilo hlavně v letectví. Ale i my měli jednoho slavného Huga. Ano, ano, byl jím slavný filmový herec a milovník, Hugo Haas. Bohužel, jeho kariéra u nás skončila těsně před válkou, když byl nucen - jakožto Žid - utéci před Hitlerem; a domů se již nikdy nevrátil... Jaká škoda. Nicméně všem Hugům, co tu máme, přejeme, aby se jim dobře dařilo a měli hodně dětí, které by se jmenovaly po nich, čímž by se statistické údaje týkající se Hugů, značně zlepšily.

 

 

 Erika  (2. 4.) je jméno skandinávského původu. Je ženskou formou jména Erik, nebo Erich. Toto jméno vzniklo na základě staroislandského Eíríkur, což znamenalo "vážený vládce". Však se tak jmenovala opravdu spousta skandinávských králů. Takže Erika znamená, že dotyčná je - nebo z ní může být - vážená vládkyně. Jak krásné a ušlechtilé. Nicméně, toto jméno u nás moc v oblibě není, ale spousta Erik je jednak ve Skandinávii a za druhé v německy mluvících zemích. Ale i tak jich u nás žije skoro sedm tisíc. Móda je přeci nesmírně vrtkavá a jméno Erika zas krásně zvukomalebné, tak se třeba dočkáme změny k lepšímu. Holčiček se teď rodí dost a jistě se hodně maminkám bude Erika líbit. Tak držíme palce a Erikám přejeme všechno nejlepší.

 

 

Pidřich

 

Komentáře (0)add feed
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]