Neznáte Popelku? Tak vězte, že jí je už 95 let. A víte, co se jí právě stalo? Poté, co prožila život s nyní nebožtíkem princem, sedí na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem.Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objevila pohádková babička. Popelka: "Babičko, co ty tu děláš po všech těch letech?" Babička odpoví: "Popelko, od doby, co jsem tě viděla naposledy, jsi vedla příkladný život a já bych ti za to dnes chtěla splnit tři přání."
Popelka byla překvapená, zamyslela se a povídá: "Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou." V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce. Babička odpoví: "To je maličkost, jaké je tvé druhé přání?" Popelka se podívá na své stařecké křehké tělo a říká: "Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala." Přání se v mžiku stane realitou, Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.
Babička se zeptá ještě jednou: "Máš poslední přání, co by to mělo být?" Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví: "Nemohla bys proměnit Boba v pohledného muže?" Jako zázrakem se Bob protáhne a v tom stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě svět neviděl. Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí tak náhle, jak se objevila. Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají, Popelka beze slov zírá na onoho nejkrásnějšího muže, jakého kdy spatřila. Tu se k ní Bob přiblíží, vezme ji do svých silných paží, přitáhne si ji k sobě, až ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když jí šeptá: "Vsadím se, že fest lituješ toho, že jsi mě nechala loni vykastrovat." - Co se
stane, když odeberete z názvu filmu jedno písmeno:
Jak se udí
princezny - pohádka s tématem kanibalismu
na královském dvoře
Dívka na kotěti
- německé soft porno
Jáchyme hoď ho
do Troje - ze života pražských
taxikářů
Teorie velkého
třesu - veselé příběhy strýčka
Parkinsona
Třicet případů
Maora Zemana - novozélandský
detektivní seriál
Křeče v noční
košili - o tom že křečové žíly
nás často trápí i v noci
Díky za každé
nové áno - příběh slovenské
nymfomanky
Ucháček to
zařídí - dokument o Andreji
Babišovi
Prdátor - dokument o muži trpícím celý život nadměrným
nadýmáním
Láska nebeká - konzervativní snímek striktně odsuzující
zoofilii
Sed statečných - O úskalí používání latrín v zákopové válce
A teď pár
krásných židovských ftipů:
„Pane Greenglas, oni teď prý půjčujou bez úpisu, bez
zástavy, bez ručitele … jen tak na čestné slovo, to je nějakej vtip?“
„Pravda pravdoucí.“
„A to nemaj obavy? Co kdybych si dejme tomu půjčil a
pak třeba nesplácel?“
„No, to se jich jen zeptám, jestli jim nebude
stydno, až stanou před Všemohoucím a on jim připomene všechny jejich
pošetilosti a poklesky a nedodržené sliby…?“
„No, dobře, ale tak to zas má čas, tohleto, ne…?“
„Jak čas? U nás to funguje takto - dva dny prodlení,
třetí den stojíte před Stvořitelem.“
Pani
Kohnová hovorí jedného dňa mužovi: "Pozri Eugen, náš syn dospieva, tak mu
teda medzi mužmi vysvetli, že čo a ako to s tou láskou je..."
Kohn
odpovie: "Vieš čo drahá, môj brat, jeho strýko, mu to iste lepšie
vysvetlí, tak napríklad, s tou včelou".
Nuž,
zavolal bratovi a ten bol ochotný túto úlohu prevziať. Keď chlapec k strýkovi
prišiel, ten mu hovorí:
"Počúvaj,
Moric, pamätáš sa, keď som ťa minule zobral do bordelu a čo si tam robil?"
"Áno strýko, pamätám."
"No
vidíš, a tak to robia včeličky."
35letá
Sára volá matce z dovolené na Floridě: Mamá, budu se vdávat!
Doufám
dcero, že je žid.
Není.
No
nevadí, hlavně že je to slušný člověk.
Ale
mami, je to černoch.
Á, nevadí,
hlavně, že se máte rádi, a co dělá?
Je
bez práce.
Má
aspoň byt?
O ten
přišel po rozvodu.
Tak
má peníze?
Ne, platí
na 2 děti.
Sári,
přijeďte, bydlet můžete u nás. Dostanete ložnici a táta bude spát na otomanu v
kuchyni.
A kde
budeš spát ty, mamá?
Se
mnou si nedělej starosti Až zavěsím, strčím
hlavu do trouby a žádnou postel nebudu potřebovat.
Každý
rok se schází Kohn s Roubíčkem ve své oblíbené hospůdce aby probrali jak jde
život. Oba chudí jak kostelní myši, o kšeft nemůžou zavadit. Jednou takhle ale
přijedou Roubíček v luxusní limuzíně, s řidičem, oblečení v drahém obleku.
Kohn
na to: Jak prosím Vás voni přišli k majetku? Roubíček na to: To maj tak, Kohn,
já vymyslel takovou vodičku, tím se potře dámské přirození a chutná a voní jako
pomeranč. No co jim mám povídat, je po tom obrovská sháňka. Nu, poklábosí a
rozejdou se.
Za
rok přijedou Roubíček v té své limuzíně a ejhle - Kohn ještě ve větší, lepší a
luxusnější. Roubíček hned na to: A jak voni propána přišli k takovýmu majetku?
Vždyť byli chudý jak kostelní myš!
A
Kohn povídá: To maj tak, Roubíček, já taky vymyslel takovou vodičku, tím se
potře pomeranč a chutná a voní jako dámské přirození. No co jim mám povídat, je
po tom obrovská sháňka...
Tak jo, a teď
koukejte zalézt někam,
kde budete
jen vy a raději už nikdo jiný,
abyste nic
nechytli – zvláště když je ten zatracený virus takový světoběžník.
A nashle zas
v pondělí!
Pěknej a veselej víkend,
d@niela
|