Jsem si ráno řekla, jak velká jsem blbka, když jsem viděla ty devítky
A jinak ten první "příklad" je 2. Pesan nalezen. To třetí máme velice podobně v práci na parkovišti, takže...

Parkoviště a pes dobrý.
Ale ta matematická hádanka. To jsem úplně vedle. Ještě když je napsaný, že to vyřeší dítě ze školky. To tedy neumí počítat. Tak to jsem zvědavá. Jdu si dát kafe a ještě se vrátím, jestli se mi rozsvítí.

1) Devítky jsou skutečně tak nějak padlý na palici. Votom bylo napsaný všechno. NESOUHLAS!!!
2) Na hádanku potřebuju víc času a zrovna se ni dovařívá rejže. Tak až pozdějc.
3) Čuba je jasná.
4) Parkoviště jasný.

A vůbec. Ze mě nikdo dělat blbce nemusí.

39?

Hele, ty chytrá. Tys na to přišla?

Já na to přišla jen díky tomu, že asi v šesté třídě jsem z jednoho slohu dostala známku 1 lomeno 5.Jedna za sloh, pět za úpravu. Byla jsem hotová asi o 20 minut dřív.

Tak já to pořád řeším přes ty malý děti. Co tak asi můžou počítat. Kafe možná pomohlo. Že by bylo správně 2?
A když už vás tady mám, mohl by mi někdo napsat odůvodnění proč se ve slově strnul píše "s".

Na první pohled vypadal ostrov opuštěně, kapitán však strnul hrůzou, protože ……….

Teď se občas učím s vnukem na přijímačky. A tohle mu nedokážu odůvodnit. Ne, že bych všechno zvládla, to ani náhodou.

Ahojky,peska prozradili oči a parkoviště bych označil 78.A ta numera mne nezaujala.Hahahaha.Bezva odpoledne.

Danielko, přesně, výsledek. Já sem pak kdyžtak napíšu, proč mě to napadlo. Už jsem to předešlém komentáři naznačila

Milene : To strnout se S je tak trochu chyták. Je několik slov, kdy má přednost tradiční psaní z historie před těmi ostatními pravidly pro S a Z. Jinou logiku to nemá.

Já jsem to hledala i v pravidlech. Je tam hodně slov, která si musíme pamatovat, protože to nejde odůvodnit. Tohle tam zrovna nebylo. Ten můj vnuk nečte, to je chyba. Já některé věci neumím odůvodnit ale vím, jak se to píše, protože už to vidím. On chce na všechno poučku. Proč? A jak to mám vědět? No uvidíme, jak dopadne.

Milene: Syn taky bude prijímačkovat, tak snad ten jediný pokus, který mají, vyjde. Budu držet palce.

Na parkoviště se musim podívat z pohledu řidiče, kterej do něj vjíždí. Nou problém.
Ale ty čísla fakt nevim a už mi taky kozlí přesila slušně motá s palicí.

NČ DÍKY,JASNĚ Z POHLEDU ŘIDIČE A JE TO JEDNODUCHÉ.

A tak tedy...
Já psala ráda odmala. Nikdy mi nedělalo problém stvořit sloh prakticky na jakékoliv téma. A bavilo mě psaní nejen ve smyslu vymýšlení si příběhu, ale i přímo ta fyzická činnost. A nejlépe plnícím perem. Tehdy v té šesté třídě jsme dostali bezva učitele na češtinu. V literatuře nás neučil jen data a jména a díla, ale i to, v jaké době a situaci ten který spisovatel psal. Učil velmi narativním způsobem, takže nám třeba do detailu popsal a zahrál, jak to asi vypadalo ten den, kdy v souboji pro lásku umřel Puškin. No roztékaly jsme se z něj všechny holky dost.
Ve slohu nám dával velký prostor, už tehdy nám zadával víc témat a my si mohli vybrat.Jenže mně se tenkrát moc ani jedno z nich nelíbilo, takže jsem zvolila nejmenší hrůzu, za necelou půlhodinku ten hnůj vykydala a pak jen zírala po třídě. No a on to viděl. Pochopitelně se zeptal, proč nepíšu. Pravdivě jsem řekla, že už to mám, tak jen mrkl, jestli jsem dodržela požadovaný rozsah, a když zjistil, že ano, tak mi řekl, ať si alespoň zkontroluji, jestli v tom nejsou hrubky, interpunkci atd. Sklonila jsem se k tomu, i když jsem to fakt tak nějak ani nepotřebovala, a protože nuda je mrcha , začala jsem hezky svým krásným plnícím perem vybarvovat všechna uzavřená bříška písmen. Stihla jsem to tak tak. Prý se to četlo dost špatně, a proto jsem dostala sice 1 za sloh, ale 5 za úpravu.

Když jsem si přečetla ty "devítky", tak první, co mě napadlo bylo, že jsem trubka, že jsem si to nenapsala. Vždycky jsem se nejvíc naučila nebo pochopila, když jsem si to napsala - přepsala rukou. Vždycky jsem si tahák sice napsala, ale pak ho vyhodila, protože tím napsáním jsem si to zapamatovala. Poučena tedy krizovým vývojem devítek, sedla jsem ke stolu, čísílka si opsala a pak čučela a přemýšlela. A ano, posléze i zabarvovala. Došlo mi to u čtvrté nuly.

Jestliže předškolní dětsko neumí počítat, sotva by se mohlo dobrat logiky jednotlivejch součtů a tak odvodit součet poslední.
Nojo, jsem už holt moc starej a moc rejpavej, obzvášť, když něčemu nepřijdu na kloub a musim to dostat polopatě.

Předškolní děcko u zápisu by mělo umět počítat na prstech minimálně do pěti, ale pochybuju, že by tohle jen tak vyřešilo. Je to prostě nadsázka. Včera odpoledne to kolegovi Ing. Jakubovi S. Ph.D trvalo tak 30 vteřin. A tužku a papír nepotřeboval. Tož tak.

No, kolega je teda hlava otevřená, stejně jako ty. Mně osobně to přijde dost, taky s tím úvodním textem, kterej budí pochyby.
Ale hlavně. Buď by mělo platit jedno pro všechno, nebo nemá platit nic. Tady to platí jen pro prvý části rovnic, ale už ne pro druhý.

No však mi věřit nemusíš. Kdyby tu bylo jiný prostředí, tak bych ke článku "Jak jsem se naučila milovat matematiku" napsala i pokračování "Jak jsem nikdy nepřestala milovat češtinu" a tam bych pana M. V. velice velebila, protože ten rok byla Sametovka a on byl skvělej.

Zbytečně se naježuješ. Neříkám, že ti nevěřím. Naopak. Věřím a uznávám vás oba. Z druhý věty mi vypadlo slovo "divný", s významem, jakože mi nepřijde zcela férovej ten vstupní předpoklad - zvládne to předškolní dítě, doplněnej ještě Danielou "ani nemusí rozeznat číslice". Bez znalosti sčítání a významu číslic v pravých částech rovnic to nejde.
Ale jak píšu vejš, je v týhle mý výčitce i má uražená ješitnost, že jsem potřeboval tolik nápověd, aby mi to došlo.

Pepo, když to čtu znovu, tak jo, dává to smysl. Omlouvám se za nařčení.

Dyť dobrý. Když to není o Babišovi nebo o Minářovi, je vše ok.