Jakpak je dnes u vás doma? Zajímalo by mne to, opravdu, a věřím, že i všechny ostatní. Jakpak je dnes u tebe, milá Českymo? Nebo tam u vás, Báro? Případně na Yukonu či v Kanadě, vy všechny tamější Alenky? Před nedávnem se z předaleké Číny vrátila Wendy. Vyrovnávala se po návratu s Jet Legem (což je pocit, který získáte, když se vrátíte z daleké cesty a vyrovnáváte se s větším časovým posunem mezi oběma místy), a kdo ví, nejspíš i se zcela odlišným počasím...
Chtěla bych se vás zeptat - jaké by bylo "vaše ideální počasí"? Jarně vlahé? Případně dobře snášíte horké léto? A když horko - snesete i větší vlhkost, nebo spíš raději až pouštní suchý žár, Arizona, Texas ... ? A co severní počasí, chladnější, případně i vlhčí? Anglický věčně zelený trávník, orosený "průběžným" deštíkem? Či jako "zimní maximalisti" byste si vybrali pořádnou zimu severu? Co by byla vaše volba, kdyby to bylo možno zařídit jen "na vaše přání a štičí přikázání"? ![](http://obrazky.kudlanka.cz/cara3.jpg) Valentýn (14. 2.) Jeho jméno vzniklo z latinského slova "Valere" což znamená zdravý, kypící zdravím, dokonce i silný. Prostě kluk jak buk. Patronem dnešního dne je Valentýn z Terni. Byl biskupem v době vlády císaře Claudia - ano, ano, „toho Claudia:. Stalo se tak ve třetím století našeho letopočtu. O samotném Valentýnovi se vypráví tolik legend, že si mnohdy lidé myslí, že je to vymyšlená postava. Ale není tomu tak. Je to historicky doložen a stal se patronem včelařů, mládeže a cestujících, pomáhá proti moru a přimlouvá se za dobrý sňatek - no a jsme u toho. Císař Claudius tenkrát vedl několik válek, pročež potřeboval vojáky. Takže zakázal mladým mužům, aby se ženili - aby mohli být následně odvedeni na vojnu a padnout "za císaře pána a jeho rodinu". Mnohým se to samo sebou nelíbilo a tak vyhledávali Valentýnovu pomoc a on je tajně oddával. Jakožto ženatí pánové mohli pak jít bojovat pouze dobrovolně - nu a takových se najde jen velmi málo. Císaře to pochopitelně velmi rozlítilo a nechal milého Valentýna napřed mučit a posléze popravit. Jo, když se někdo chtěl stát svatým, tak to holt jinak nešlo. Tohle je ovšem křesťanská legenda. Podle jiných pramenů byl čtrnáctý únor v Římě zasvěcen bohyni Juno, která byla ochránkyní milenců a rodiny. Pochopitelně, že sv. Valentýn nebyl Američan, jak se všichni domnívají, ale čistočistý Říman. Ale jak křesťanství získávalo na moci, místo oslav pohanské bohyně se začal oslavovat Svatý Valentýn. Původně jen velmi nenápadně a v podstatě v tajnosti, dívky dostávaly od chlapců květiny, či milostné dopisy. Původně tomu tak bylo pouze v Římě, posléze se to rozšířilo do severských a anglosaských zemích... a pak to "vzala do ruky" Amerika. A dopadlo to jako Vánoce v Japonsku. Ale nemusíte se zrovna vrhat do náruče pusté komerce. Pokud své milované (nebo milovanému) napíšete hezký dopis, nebo alespoň pošlete hezkou esemesku, udělá to stejnou službu jako drahý dárek. Nicméně kytičkou - třeba jednou jedinou - vůbec nic nezkazíte.
Jiřina (15. 2.) Na podzim, když kvetou Jiřiny.....zpívá lidová píseň... u nás tolik oblíbené Jiřinky nejsou slovanského původu, nýbrž řeckého. Je to ženská podoba jména Georgios, což znamená zemědělec. Jiřina - jinak též Georgina, Georgia byla dívka, nebo žena, která pracovala v zemědělství - obdělávala zemi. A taky pěstovala ty krásné kytičky. Jméno je to celosvětově oblíbené - jmenuje se tak i několik zemí a dokonce i jeden planetoid. Je to Georgia - jeden ze států USA, dále i Gruzie, která se jak do latiny, tak do angličtiny překládá jako Georgia. Jiřin je u nás spousta, asi osmdesát tisíc. Za všechny slavné můžeme jmenovat dvě populární herečky, tedy Jiřiny Jiráskovou a Bohdalovou. Takže přejeme všem Jiřinkám krásnou oslavu jejich svátku a taky spoustu květin od jejich blízkých.
Ljuba (16. 2.) je zkrácená forma jména Ljubov - tedy láska. Spolu s Věrou a Naděždou tvoří nejkrásnější trojici - tedy Víru, Lásku a Naději - bez kterých člověk prostě nemůže žít. Původ těchto jmen je v řečtině - byly to Fides, Spec a Charitas - tedy Víra, Naděje a Láska. Naše Ljuba (Ljubov) je tedy překladem řeckého jména Charitas - tedy, jak jsme si již řekli - Láska. Je to krásné jméno vyjadřující láskou ale od osmašedesátého roku se holčičkám už moc nedává. Na celém území naší vlasti žije pouze asi pět set Ljub. Za všechny jmenujme herečky Ljubu Hermannovou, Ljubu Skořepovou a krásnou Ljubu Krbovou. A čtenáři (a pamětníci) časopisu Čtyřlístek zajisté znají jméno Ljuba Štíplová. Všem Ljubám k svátku gratulujeme a přejeme jim hodně lásky.
Miloslava (17. 2.) je ženský protějšek slovanského mužského jména Miloslav. Tedy někdo, kdo je slavný svou milostí, někdo milovaný a slavný, nebo prostě někdo, kdo je slavný a milý. Miloslava, tedy Miluška - je krásné jméno a v Čechách i na Moravě velice oblíbené. Žije jich v našich krajích skoro třicet tisíc. Je to jméno moc krásné a milé a zase se začíná malým holčičkám dávat. Za všechny slavné Milušky jmenujme alespoň olympijskou vítězku Miloslavu Rezkovou - atletku, a Miloslavu Vlkovou - milou starostku Štěchovic. Takže všem Miloslavám, Mílám a Miluškám přejeme, aby na ně byli všichni stále milí a aby i oni byly milé na ně. Gizela (18. 2.) (nebo Gisela) je jméno staroněmeckého původu a to je tak asi vše, na čem se u tohoto jména nomenologové shodnou. Podle jedněch to znamená střela, podle jiných mladá rostlinka, podle dalších zase rukojmí nebo ušlechtilé dítě. Takže - vyberte si. Může to být střelené ušlechtilé dítě? Pěstované poupátko? Ať je to jak chce, Gisela je moc hezké jméno a nám voní dálkami a exotikou. Poslední dobou počet Gisel klesá, ale ještě není všem dnům konec. Móda je ptáče přelétavé a může se stát, že po nějaké době tady nebude pro samé Gizely kam šlápnout. Samozřejmě, že všem Giselám přejeme jen to nejlepší, hodně štěstí a zdraví a krásnou oslavu jejich svátku.
Patrik (19. 2.) je jméno latinského původu. Původně znělo Patricius a znamená "urozený člověk", "urozenec", či "člověk urozeného původu". Toto jméno má též vazbu na slova patria - tedy vlast, a současně to byl člověk který, mohl „věrohodně dokázat své předky" - takže se takto ve starém Římě nemohl jmenovat kdejaký jouda. Dnes je ovšem jiná doba a Patriků je všude jak naseto. Aby také ne, je to jméno krásné, libozvučné a ušlechtilé. Existuje dokonce sv. Patrik, známý to patron Irska. V Národním muzeu v Dublinu uchovávají světcův zvoneček a zub. Kde je ovšem pohřben zbytek - to se neví. Ale oslavy jeho svátku jsou vždycky bujaré - a to již po celá staletí. Za všechny slavné Patriky -- co jich na světě je, jmenujme hříšného tanečníka Patricka Swayzeho. Takže, milí Patrikové, oslavujte, ale nepřežeňte to, není nutné, aby z vás nakonec byli mučedníci.
Oldřich (20. 2.) Toto jméno, které mnozí považují za čistokrevně slovanské, je naopak starogermánského původu. Původně znělo Uodalrích - což znamená bohatý vládce, nebo člověk mající četné „dědičné statky". Oldřich se též jmenoval jeden slavný Přemyslovec - tuhle jsme tu o něm mluvili. Byl to nejmladší syn knížete Boleslava II. Ze začátku to s ním nevypadalo nejlépe. Jeho nejstarší bratr - tedy Boleslav III. se chtěl sourozenců (proč dělit majetek a vládu, že?) zbavit, tak dal svého bratra Jaromíra vykastrovat. Chtěl s oběma bratříčky naložit mnohem hůře, ale jejich matce se podařilo s oběma syny uprchnout. Po Boleslavovi nastoupil na trůn polský příbuzný Vladivoj. Ale ten se upil k smrti a tak přišel na řadu Jaromír, ten byl ovšem vykastrovaný, takže „neměl šanci". Mezitím potkal Oldřich u potoka krásnou pradlenku Boženku - a bylo vymalováno. Díky jejich setkání přišel na svět jejich syn Břetislav - a rod Přemyslovců nevyhynul. Oldřich je u nás velmi oblíbené jméno a stále se dává mnoha chlapečkům - většinou se tak pojmenovávají po tatíncích a po dědečcích. Za všechny známé Oldřichy jmenujme herce Oldřicha Víznera, Oldřicha Navrátila - a především hlavně miláčka všech ženských srdíček - gentlemana od kolébky ke hrobu - Kristiána - Oldřicha Nového. Že by jméno předurčovalo „sexy-osud"? Nu, přejeme všechno nejlepší, hodně zdraví a štěstí...a teď zavřete oči...odcházím.....
Pidřich
|