Pan Novák si přivedl domů milenku, protože manželka odjela na školení. Ale co čert nechtěl, zrovna když byli v nejlepším, ozval se zvonek. „Koho to sem čerti nesou,“ zahlaholil pan Novák, „počkej, jdu se podívat.“ „Teď nemůžeš přestat,“ zaúpěla vzrušená žena, „mě by pak strašně bolela hlava!“ „Dobře,“ zamumlal hostitel a pokračoval hlava nehlava. Další a další zvonění ho ovšem tak znervóznilo, že byl nucen přestat. Došmátral se ke dveřím, nahlédl do kukátka a zděsil se. Běžel zpátky do obýváku a vzrušeně šeptal: „Vrátila se stará, řeknu, že jsem spal, ty se rychle oblékni a vyskočíš z okna.“  „Já už jsem skoro oblečená, ale z okna vyskočit nemůžu.“ „Musíš!“ „Ale miláčku, vždyť je to třinácté patro,“ kňourala milenka.  „Nebuď pověrčivá a skákej!“

Tak se budu znovu snažit vám poplést hlavu češtinou. Uvidíme, jakou máte slovní zásobu, mí drazí, kudlanky a kudlánci... Někde jsem četla, že stačí umět v dané řeči pět set slov, abyste se jakž takž dorozuměli. Oproti tomu ( jak si možná ze školy pamatujete), fenomenální pan Karel Čapek, nejvýznamnější spisovatel české literatury, měl obdivuhodně rozsáhlou slovní zásobu – ve všech svých dílech užil 25 000 slov. - - - Dnes se zaměřím na slova, která mají – ač vypadají absolutně stejně – naprosto odlišný význam. Mají svůj odborný název – říká se jim homonyma. Obvykle mají tato slova také rozdílný původ a hlavně: nenajdeme mezi nimi žádnou souvislost.

Šestnáctiletá dívka se vrátí domů a smutně oznámí rodičům, že je těhotná. Otec, rozzuřený, nabije pistoli a chce vědět, co je to za bastarda, že ho zabije. Dcera nato, že je to slušný chlapík a postaví se k tomu určitě zodpovědně. Vtom zastaví před domem špičkové auto a vystoupí distingovaný mladý muž. Pozdraví rodinu, posadí se před rodiče dívky, podívá se jim do očí a povídá: "Měl jsem poměr s vaší dcerou, ale bohužel moje rodina mi nedovolí si ji  vzít. A protože jsem vážený člověk, chci nést následky za vzniklou situaci. Nechci nechat ji ani naše dítě v nedostatku, proto navrhuji následovné: