No tak to vidíte.... Nakonec se bude o politice mluvit i pod receptem na kvašený okurky :-))). Ale - stejně to nechci vzdát. Je to pár let, co v jedněch novinách, dokonce papírových, byl uveden seznam nejslušnějších webů. A kupodivu, Kudlanka se ve své skupině umístila na místě lepším než druhém :-). (Se vytahuju, vím. Ale chtěla bych, aby se to vrátilo.) OK, zpět k tématu: hádanicím a blbé náladě mezi lidmi vůbec. V práci, na internetu, doma, na ulici, v obchodech... Prostě jsme všichni poněkud - prosím za prominutí - : přednasraní. (Ono to líp říct nejde.)

Nejspíš jste si všimli mého pátečního výpadku. Je tu dost těžko - tedy v létě v New Yorku. Nejen hodně teplo, ale navíc dusno, a už nemám ráda tu žlutou kouli tam nahoře, na té jasně modré pláni. Navíc, na rozdíl od Evropy, ach jo, ach jo, tady ještě dost často leje. (Proč neprší u nás, kde by to bylo tolik potřeba...) Tedy, ono neprší, to jsou takové krátké bouřky, kdy však voda zhůry teče proudem, kanály nestíhají, takže během pár minut se silnice promění v řeku. A pak, najednou šmytec, za pár chvil je zase všechno suché, jako kdyby ani kapka nespadla. Jen ten vzduch je ještě o něco tekutější.

A já tohle moc nezvládám. Nastavila jsem si program "velice chytře": od dvou do čtyř angličtina, tedy dopoledne a odpoledne volno. Jo, pendrek. Dopoledne se snažím probrat, jít s Kayou, pak si hodinu před odchodem opakuju včerejší látku, následuje půlhodinová cesta (příjemná) autobusem, na kterou navazuje fakt nepříjemná cesta metrem. Kde je podstatně větší horko i dusno než nahoře... Závěrem pěšky.

To samý zpátky, po dvou hodinách. Takže se dostanu domů kolem půl šesté... Mokrá, sotva se domů doplácám :-). Sprcha, chvilka na kanapi, se psem, něco sníst, chvilku číst....

Jo, a to si představte, že jsem vlastně všechno, co jsem kdysi, dřív, v mládí, uměla, zapomněla a teď to tedy zkouším znova. Zprvu jsem měla dost mindráky, ale nejsem tam kupodivu nejstarší a ani se nedá říct, že mi to nejde nejhůř. Ale: jsem v úplných začátečnících!!! No, tohle píšu proto, abyste věděli a znali důvod mých občasných absencí... Nezvládám mimo základních domácích prací, sebeúdržby, trochy učení a vycházek se psem, nic moc navíc.

Ale - dnes, co to píšu, je sobota, den odpočinku a mám i lepší náladu: tudíž chci jednak odpovědět na vaše komentáře pod minulým článkem, druhak napsat pokračování.

Ano, je pravda, že dřív byla Kudlanka milejší, ale to je stejné, jako že i my jsme byli milejší.

Jako příklad uvedu naši Álu Puntíkatou. Když jsem ji před mnoha a mnoha léty poznala, byla to super střelená ženská, nesmírně vtipná, s talentem z fleku napsat básničku na cokoliv. Její texty i komentáře byly vtipné, jednoduše báječná baba. Byla jsem moc ráda, že ji mám jako kamarádku i jako dopisovatelku. Vydrželo jí to dost dlouho.

Jenže - jak šly roky, tak na ni doléhaly nejrůznější trampoty, které však ona neuměla a nezvládala řešit. Dost jsem jí s tím pomáhala, tedy, pokud z její strany byla nálada - to trvalo tak do cca jednoho roku před její smrtí. Znala jsem osobně i jednoho z jejích synů, který měl po ní pražský byt. Staral se o mámu do posledního dechu, tedy, pokud to fakt šlo...

Jenže pak se to na ni všechno začalo sypat, jeden průser za druhým. A protože je v posledních letech řešila tím, že se na ně snažila nemyslet, že nepříjemnou poštu zahodila... Ach jo. Když jsem se snažila, tak jen řekla: kašli na to, já na to kašlu taky... Tak to nakonec dopadlo tak, že skončila v jedné eldéence. A tu poslední dobu, kdy se všechno na ni valilo jak  fujtajbl lavina, měla fakt mizernou náladu...