O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
KDYŽ SE NIC NEDAŘÍ - 2. |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 12 srpen 2018 | |||||||||
Strana 2 z 2
Neříkám, že všichni ti, co tu poslední dobou, dá se říci posledních pár let, psali najednou dost nepříjemně, mají podobný osud.
Ale je pravda, že "život se s nikým nemazlí" a co vím (protože hodně z vás znám dobře i osobně), tak ty nepříjemné zážitky se nevyhýbají nikomu. A co si budeme říkat - taky stárneme... A nechodíme do práce... Nebo v práci máme nepříjemný kolektiv a nějaká změna už asi nehrozí... Také jsme občas nemocní.... Nejsme moc často v kontaktu se svými blízkými... Někdy nás ti blízcí i opouštějí. Nemyslím tím jen úmrtí - ale děti odejdou, mají svůj život, svoje problémy... a už není vztah takový, jako dřív.
Když je člověk spokojený, šťastný, žije si jak ryba v čistém potůčku, tak je všechno fajn, ale - když pak najednou padají nepříjemnosti, jedna za druhou, není možné chtít, aby člověk "nebral do ruky hadici od luxu". Jenže - je opravdu špatné se odreagovávat nepříjemnými, naštvanými komentáři. Navíc tehdy, když byste to "naživo" z úst nikdy před lidmi nevypustili.
Ano, vím, že mnoho z těch, kteří píšou tvrdé, někdy až vulgární příspěvky pod článek, jsou lidé veskrze slušní, mezi ostatními známí jako hodní a ochotní kdykoliv pomoci, a jen málokdo by do nich řekl, že to, co píšou na internetu pod nějakým tím nickem, by bylo od nich. Jo, bohužel...
Jsou prostě naštvaní a tak se odreagovávají tímhle způsobem. No, budiž. Jenže, prosím vás, vynechte Kudlanku! Víte, já jsem a asi budu stále přesvědčená, že slušní lidé se mohou bavit o čemkoliv. Protože se budou bavit slušně. A to i tehdy, pokud mají odlišný názor. A že nebudou ten svůj názor hlava-nehlava cepovat do jiných třeba i všemi možnými nechutnými způsoby, vulgaritami.
Takže opravdu nechci Kudlanku věnovat pouze zvířátkům, receptům, povídání o počasí nebo nějakým totálně indiferentním tématům. Byla bych nesmírně ráda, abyste se chovali vůči těm ostatním tak, jako kdybyste seděli u společného stolu... Myslíte, že chci moc?
A tím se vlastně dostávám zpátky k tématu - "Co s tím, když se nic nedaří." Deeres mi napsala do komentáře, jestli jsem někdy pracovala v "ženském kolektivu". Ano, měla jsem možnost několikrát okusit tuhle zrůdnou hrůznou možnost :-))). Poprvé to bylo v mém cca druhém povolání, kdy jsem byla oficiálně sekretářkou, ale jinak holkou pro všechno a pro všechny. Ve slušném, pochopitelně :-))). Tehdy jsem byla ještě poněkud mimo, v podstatě jen pozorovatelkou. A můžu říct, že dodnes si některé ty akce vybavuji v černých snech. Co všechno jsou ženský schopný jedna druhý udělat!!!
Nejspíš je v tom to pradávné soupeření o samečka. Která bude ta první. Která bude mít víc výsad. Lepší možnosti, lepší funkci, víc pravomocí...
Tam jsem byla jen velmi krátce, byla to vlastně jen dvouměsíční brigáda o prázdninách. Horší zážitky jsem měla až o hodně později, když jsem byla v jednom vydavatelství. Super práce, super lidi kolem, ale... babinec příšernej. Dlouhá chodba v jednom domě, pokojíky - kanceláře, v každém jedna či dvě "úřednice". Jen za první měsíc jsem při běžném vyřizování vyslechla od všech pomluvy na všechny ostatní. Přitom, pokud byly náhodou spolu, tak to byl samý úžasný a všeobjímající úsměv... Před koncem tříměsíční lhůty jsem to vzdala, nenechala se ukecat. A fakt je pravda, že raději pracovat mezi padesáti chlapy, než mezi pěti ženskými.
Smekám a omlouvám se, Deeres!!!
d@niela sobota, 5 minut před nedělí, 32°C, 89% vody ve vzduchu
|
< Předch. | Další > |
---|