Žila jsem si docela spokojený život (třináct let) s manželem. Ale pak ode mě loni v lednu ze dne na den odešel. Jeho odchodem se mi úplně zhroutil celý svět a i když už jsem „z nejhoršího“ venku, nežije se mi nejlépe. Chybí mi můj starý vnitřní klid, ta spokojenost, život, který jsme s mužem žili. Čtyři měsíce po jeho odchodu jsem byla už úplně na dně, váhou jsem šla o deset kilo dolů…
Cítila jsem se na dně jak fyzicky tak psychicky, opravdu tragický stav. Ale pak, asi v květnu, jsem si začala psát s mužem, kterého jsem časem poznala i osobně a začali jsme se spolu stýkat. Mezitím se však ozval zase manžel, chtěl vrátit ke mně, což taky udělal, ale zůstal jen pět neděl a nakonec opět odešel. Tentokrát na můj popud — nějak jsem s nim už v té době nedokázala komunikovat jako dřív.
Dneska jsem se svým novým přítelem, ale pořád se mi vrací můj starý život s mým manželem, ten mi často píše, volá, chce prý být se mnou… Moje srdíčko by i snad chtělo, ale rozum neví. Takže celkově mám v sobě rozpor, co dělat, jestli to zkusit s manželem znovu nebo se věnovat naplno novému vztahu… Opravdu nevím, jsem tak nerozhodná, a při tom nejsem hloupá . :-))) - alespoň si myslím…Poraď, díky.
Marianna
ODPOVĚĎ:
Milá Marianno,
pokusím se ti vysvětlit, proč jsi tak „rozervaná“… Podívej, sama píšeš, že tvé manželství trvalo tolik dlouhých let a pak se najednou zhroutilo. To přeci není záležitost jednoduchá, abys se jen otřepala a bylo ti za pár dnů hej… Jedno je mi ale divné – jeho odchodu muselo předcházet jistě rozhodování – má či nemá odejít? Odešel za jinou? Nebo jen chtěl být sám?
To jsi nenapsala a při tom je to dost důležité, protože to vypovídá o důležitých důvodech. Jinak – že jsi navázala kontakt s novým přítelem, je dobré, ale asi bys neměla spěchat s tím soužitím „na fest“. Já vím, nechtěla jsi být sama, ale teď vidíš, že když nemáš vše vyřešené – ani sama v sobě, tak je to vlastně nefér i vůči tomu novému partnerovi…
Protože nevím, z jakých důvodů jste se s mužem rozešli – ani nejste rozvedení, že? – tak ti doporučím jen jedno: nejprve si pořádně promysli zodpovědnost a spolehlivost toho, s kým bys chtěla být. Nekoukej na svůj cit vůči němu – ano, je to důležité, ale milovat můžeš i filmového herce, a přeci ti to nezaručí, že on bude milovat tebe.
Uvažuj také o jeho vztahu vůči tobě – promysli obojí. Teprve pak si prober další: všechna plus i minus svého citu – co všechno jsi schopná dotyčnému tolerovat či ne. Ano, Marjánko, v téhle situaci musíš zaměstnat napřed „chladné uvažování“, až pak srdíčko, city…
Když tak napiš víc – ahoj,
d@niela
