|
Milá Danielo, od srpna žiji bez manžela. Byli jsme spolu 19 let a máme 18 letého syna. Důvodem našeho rozchodu byly časté hádky kvůli manželově nevěře. V lednu 2016 jsem totiž zjistila, že má poměr, který trvá už několik měsíců. On zapíral, nechtěl se s ní rozejít, ale pak si vybral mne a skončil to.
Jenže naše hádky neustaly, a tak jsme se rozešli. To, co říkal, bylo totiž úplně absurdní - že by nás nechtěl opustit, a kdybych to všechno zatím jen tiše přehlížela, přestal by nejspíš časem sám, ale žít v hádkách, ve stresu a obviňování, že prý nebude… A samozřejmě se k ní vrátil. Ona je to mladá holka, co hledá chlapa na založení rodiny. A tak jsem se odstěhovala… Manžel bydlí se synem blízko mě, já tam dost často chodím, a tak si nedovolí tam žádnou ženu přivést, já bych mu to ani nedovolila. Až do konce roku se střídaly hádky a klid; když jsem začala s tím, jak to tedy vyřešíme, začal mě ponižovat, že za ním dolejzám, proč mám zájem o chlapa, který mě podvádí, a že se nedokážu o sebe sama postarat, že chci jeho peníze… atd. Moc mě bolelo, proč nechápe, že se mi stýská po něm i po synovi, o kterého jsem se starala celý roky jen já, protože manžel je pracovně velmi vytížený. Od Nového roku se to trochu uklidnilo; napsala jsem mu, že nemám zájem o chlapa, co mě uráží a zvyšuje jsi svoje ego milenkami. Teď je na mě milý, všechno mi zaplatí, nechává mi u něj doma oběd, a když jsem si chtěla od nich něco odnést - nábytek atd., tak řekl, že mi to koupí a jestli se vrátím, tak si to pak vezmu s sebou. Trochu mu to tak vyhovuje - má rád klid, ale moc času nemá, je celý den v práci a stará se o dům, syna, vaří, pere a má 3 x do týdne koníčky. Tak pak nemá čas tak přemýšlet jako já. Nevím, co mám dělat, jestli ho mám ještě nechat, nebo se snažit všechno nějak řešit já. Moc mě bolí ta nejistota, trpím tím, zdá se mi to už dlouho - půl roku. Nevím, jestli je ještě možný návrat, nebo to je už rozchod. On pořád nic neřeší a já chci už vědět, na čem jsem, bojím se totiž, že se vrátíme zase na začátek, kdy já začnu něco řešit a zase vím, že nemá rád, když za ním dolejzám. Samozřejmě chci tohle všechno zpátky, ale také chci, aby to tak cítil on. Asi před týdnem jsem se ho zase ptala, proč chce zničit tak dlouhodobý vztah, který sice nebyl perfektní, občas jsme se hádali, neboť jsme oba paličáci a málo jsme komunikovali, nic moc neřešili. Myslím, že proto ta nevěra. Ale že jsem přesvědčená, že se stále moc milujem, i po těch letech, měli jsme sice občas těžký, také jsem si 15 let léčila gynekologické problémy, takže moc častý sex nebyl, ale když byl, tak skvělý. Jinak si moc rozumíme, máme stejné zájmy, jídlo, cestování, nápady, co koupit. Taky jsme toho hodně spolu vybudovali, měli jsme nejprve jen pronajatý byt a dnes máme baráček a máme se finančně moc dobře. Jak říkám, psala jsem mu, jestli tohle všechno chce zničit, i naši lásku - a on že neví, co na to napsat. Naposled jsem mu i říkala, že když tedy neví, jak se má v téhle situaci zachovat, tak by potřeboval rady psychologa. On odpověděl, ať ho tedy někam objednám. Já už k jednomu chodím od března... A tak se ptám: myslíte, že bych mu měla říct, že o mě mají zájem chlapi, abych ho upoutala, a začal o mě bojovat? A je to i pravda. Protože ve svých 43 letech vypadám dobře, starám se o sebe, ráda se oblékám, jsem milá, komunikativní, dokážu se o všechno postarat. Když jsme byli spolu, tak jsem sice měla fyzicky náročnou práci, ale zvládla jsem se postarat o dům, syna, práci, koníčky a on to dobře ví, vždycky byl pyšný a všude se se mnou chlubil. A teď to nechce? Poraďte mi, jak ho upoutat, dokázat mu, že náš návrat má smysl. Děkuji Vám, LENKA O D P O V Ě Ď : Milá Lenko, Je to zlé, chápu, že se hodně trápíš. A asi ti ani ten psycholog moc nepomáhá, když jak píšeš, je to stále všechno stejné. Víš, oni ti naši drazí mužové jsou opravdu dost odlišní od nás – my jsme většinou takové ochránkyně domácího krbu, kdežto oni, co naplat, jsou především „rozsévači“. A hlavně – mají rádi změnu, nemusí mít stálý stereotyp, což zase nevadí nám. My jsme spokojené, když jsou děti v pořádku, v práci nám to funguje, když jsme zdravé my i ten náš milovanej, když vše šlape, tak jak má. Ty jsi nejspíš polevila. To nemyslím nějak zle, ale dost možná ses tomu svému kohoutkovi nevěnovala tak, jako dřív. A on se pak zákonitě začal dívat kolem. Víš, s tím se jednoduše v delším manželství musí počítat. Nechci ti nic vyčítat, taky mám přeci jen málo informací, ale nejspíš sis nevšimla nějakých těch prvotních příznaků. To je jako u nějaké nemoci. Když to podchytneš v začátcích, máš větší šanci na rychlé uzdravení, že? Ale nebudu ti nic vyčítat „dozadu“. Spíš se budu snažit ti poradit na teď. Každopádně, holka, přestaň ho stále nutit do nějakého „řešení“, přestaň ho s tím uhánět, přestaň – a to hlavně!!! vyčítat. Cokoliv. Nikdy to nemělo úspěch, vždycky to naopak dopadá špatně. Když už tedy do vašeho domečku chodíš, nechoď tam pokud možno v době, kdy tam je on, alespoň nějakou dobu. A pokud už, tak s ním na tohle téma rozhodně nediskutuj! Pochop, tím vším si řežeš větev; on se k tobě sice teď chová slušně, ale to je především z pocitu provinění, bohužel, teď, když se zakoukal jinde, tak to není už ta láska, co to bývala… A pokud bys mu teď naznačovala, že je o tebe taky zájem, tak by to dost možná i uvítal, protože by se už necítil tak mizerně, když ty bys měla taky někoho :-))). Takže – tudy opravdu cesta nevede. Zkus se nějakou dobu chovat spíš jako prima kamarádka. Být milá. K oběma – synovi i manželovi. Věř mi, že se minimálně změní jeho odtažité jednání. Dále – netlač na pilu, nechtěj, aby si vybral. Ty jsi odešla, ruply ti nervy, a teď je asi návrat horší. Ale pokud bys to psychicky zvládla, a pokud to je nějak možné, tak bych se asi vrátila. Neříkám, že bys měla dělat tichou-hodnou-tolerující, to rozhodně ne. Bylo by však fajn, kdybys nějakou dobu, dejme tomu dva tři měsíce, se snažila o to už zmíněné kamarádské soužití. Uvědom si, že pokud budeš milá, nehádavá, pokud si budete dejme tomu občas povídat o docela normálních věcech. A to už je takový první stupínek… Mj. protože pokud ho budeš nutit, může se stát, že si už s kategorickou platností nevybere tebe. Napiš mi ještě, jak pokračuješ. d@niela
|
