 Milá Danielo, chtěla bych znát váš názor. Před pěti měsíci mě podvedl přítel, bohužel bylo to pro oba velmi trapné a nepříjemné, protože jsem ho přistihla skoro inflagrati. Téměř jsem se nepoznávala, jak jsem řádila. Snažil se mi to hned na místě vysvětlit, ale spíš svalováním viny na mě! No, dalším jeho pokusům o vysvětlování jsem už šanci nedala. Rozešli jsme se. On se mě pak snažil spíš vyhýbat. Vím, že to byl z jeho strany asi spíš jen úlet, protože zůstal sám. Po rozchodu jsme spolu nebyli schopni vůbec nijak komunikovat, ani jsme si nevypořádali naše věci. Asi po třech měsících jsem ho o jednu svoji věc požádala,protože jsem ji nutně potřebovala. Udělal mi šílenou scénu; a místo aby řešil jen předání té věci, tak na mě ječel, že už se mnou nechce mít nic společnýho a šokoval mě, když řekl, že přeci nemůže za to, že se mu postavil ... Řekla jsem mu, že se tedy zařídím jinak, že mi to za ty nervy s ním nestojí a ať si tedy ty věci nechá. Druhý den mi volal,nevzala jsem to, ale věci mi nechal u sousedů.
Teď, po 5ti měsících, jsme začali trochu komunikovat, a on ve společnosti začal připomínat přede mnou naše společné zážitky atd. Přestože jsem si řekla, že pokud se s ním začnu bavit, nebude to už o jeho nevěře, tak hned náš první rozhovor tam samozřejmě sklouznul. On brečel, že předtím si neuvědomoval nebo spíš nechápal, že mi ublížil, teď prý ví, jak mi strašně ublížil, že mě má pořád rád.
Já jeho bohužel taky, i když to už není jako dřív. Prostě jsem nějak ztratila o něm iluze, které jsem předtím měla, přestala jsem ho tak obdivovat jako předtím, je pro mě tak nějak obyčejnější. Co nechápu je, že přestože lituje toho, že mi ublížil, lituje podle jeho vyjádření (nebo jak jsem to pochopila) nejvíc toho, že jsem na to přišla. Je to normální myšlení chlapa? Co si o tom myslíte? Děkuji za odpověď, JITKA O D P O V Ě Ď : Milá Jituško, v tomhle jsou chlapi jak malé děti :-))). Pochopitelně - kdyby to prošlo, a on si trošku užil bokem a ty jsi na to nepřišla, tak by to - podle něj - bylo všechno OK... Jak říkám, jak malej kluk... Jenže - pokud bys to udělala ty, tak nevím nevím, jak by to bral! Hele, musíš se rozhodnout, jak moc je jinak dobrej. Víš, zkus ho hodnotit tak, jako kdyby se nejednalo o tvého partnera, ale o zcela cizího. Takže si třebas napiš na kus papíru něco jako kdybys měla o něm psát "posudek". Tzn. např.: jak je spolehlivej, jestli mu můžeš v běžných věcech věřit - dejme tomu, že jste domluveni na šestou, tak jestli nepřijde normálka až kolem osmé... Nebo - jestli moc neutrácí, zda umí šetřit... Jak se chová ke svým rodičům, jak ke tvým... Jak se chová ve společnosti k ostatním lidem... Zda je to tvor "úklidnej" nebo bordelář... Zda ti doma pomáhal, nebo to nechal všechno na tobě.... jak se chová k ostatním ženským, zda vypadá "lehce sveditelnej"... atd. atd. - prostě, na všechno, co si jen vzpomeneš. A pak se soustřeď na takové ty "důležité" věci, jako kdysi např. v jednom vtipu říkal myslím Werich: má žena rozhoduje o drobnostech - jako je co nakoupíme, kam pojedeme na dovolenou, kde budeme a za kolik bydlet, a já o těch velkých věcech - jako je např. náš vztah ke Kuvajtu, situaci ohledně oteplování země.... atd. Prostě se snaž si ho pořádně prokádrovat. A uvědomit si, co pro tebe znamená - tím pádem se sama od sebe dozvíš, zda mu ten úlet můžeš odpustit, nebo zda hrozí, že ho bude opakovat... Když tak se ještě ozvi, d@niela
|
