![](http://obrazky.kudlanka.cz/porad.jpg) Milá Danielo, tady Mirka. Hlásím se o pomoc, o radu. Užila jsem si krásný podzim a zimu, ale teď najednou začal můj vztah s přítelem trochu skřípat. Už jsem neměla tolik času, poslední dobou to bylo dost kritické. Prostě konec roku. Chodíme spolu přes rok a půl, ale nedávno se vyskytl problém. Můj přítel je věřící a jeho kněz mu řekl, že by vztah se mnou měl rozhodně ukončit.
Proč? Protože mi prý nemůže nabídnout jistotu. A že je vůči mně nefér mi dělat naděje do budoucna. Když je mladý, tak že jistě potká jiné mladší ženy a hlavně bezdětné a třeba se zamiluje. Bylo týdenní trauma... miláček bojoval svou vlastní bitvu. Zatím jsem vyhrála. Byla bych mohla říci sláva. Jenže on to nese velice těžce. Najednou stojím (podle něj) mezi ním a Bohem. Jsem ateistka... tedy spíš nevěřím v církev. Považuju ji za mocenskou organizaci. Věřím, že je vyšší spravedlnost, ale ta sama ví, jak co myslím a nemusím kvůli tomu chodit do kostela. Prostě nejsem pro ně vhodný kandidát na plození deseti dětí a tím rozšiřování náboženské obce - v tom tkví celý problém z jejich hlediska. Ano, já zapomněla napsat, že jsem stejně stará jako on, 37 let, a že jsem rozvedená a mám dvě děti. Od té jeho návštěvy kostela už to není to, co to bývalo. Jakoby miláček najednou hledal všechny mé chyby - není schůzka, abychom se nepohádali. Jsem z toho smutná.... vyhráli asi přece jen oni... i když přítel tvrdí „přece se nerozejdu s někým, koho miluji“, a on že miluje mě. Ale dívá se na mě už jinýma očima... asi se snaží mě přestat mít rád. No, co nadělám. Tohle je překážka, se kterou jsem nepočítala, té se neumím a nemohu bránit... Tak uvidím, co bude dál. Měj se hezky, Danielo, a kdybys – kdybyste někdo věděl pro mne postup, návod… MIRKA O D P O V Ě Ď : Milá Mirko, je mi z toho nesmírně smutno... Když jsem byla malá, moje babička mi překrásně vyprávěla pohádky o Ježíškovi, o všech příhodách ze Starého zákona... Pak si vzpomínám ještě na úžasný zážitek 1. příjímání. Bylo to hezké a patřilo to k dětství. Ale pak jsme se ve škole začali učit o vzniku života. Život šel dál a náboženství pro mne zůstalo jen jako hezká vzpomínka na babičku. Také jsem si utvořila svůj názor o vyšší spravedlnosti jako ty, a věřím, že stejně tak plno ostatních lidí. Souhlasím i s tím, že to, s čím ses nyní setkala, vypadá spíš jako jednání nějaké sekty!!! Tvůj přítel je nyní mezi dvěma mlýnskými kameny – ty a láska k tobě na jedné straně, kněz a jeho naléhání a přesvědčování na straně druhé. V každém případě ti radím, aby ses snažila s ním nehádat. Nedat mu prostě možnost, k hádkám. Když se bude snažit najít si nějaký důvod, bude na tobě zase něco hledat, snaž se rozčileně neoponovat, neplakat, zůstat klidná. A především se nebav o náboženství. V duchu zatím „vyhlaš příměří“. Dívala jsem se na netu na stránky o náboženstvích, o sektách. Myslím, že to, že se tvůj přítel nechává takhle silně ovlivňovat, je opravdu nebezpečné... Zkus si sama dát do vyhledávače slovo „sekty“, uvidíš... (Jinak – pro informaci – sama proti žádnému náboženství nic nemám, ale stejně tak nesouhlasím s tím, aby někým takhle manipulovali...) Ahoj, držím ti palce, d@niela
|