Dobrý den. Mám velký problém. Dostali jsme se s manželem do velkých dluhů, které nejsme schopni splácet tak rychle, jak by bylo potřeba. Jde to jen velmi těžko, i když jsme oba zaměstnaní. Máme dvě děti, 9 a 7 let. Samozřejmě i exekuce na oba platy atd... Bojím se exekutorů, bojím se pošťačky, bojím se prostě stále.

     Nejsme žádní kriminálníci, jsme normální rodina, ale dostali jsme se ze zoufalství na scestí a já z toho mám strašné stavy. Splácíme poctivě, ale jde mi spíš o tohle: mám depresivní stavy, hrozně se roztřesu při každém zazvonění zvonku u dveří, špatně spím atd.

     A hlavně: mám velikou hrůzu z toho, aby se to nedozvěděli rodiče - bydlíme totiž s nimi v jejich rodinném domku - a aby se to nedozvěděli ani sousedé, ani celá velká rodina. Vše, co řeknu, si musím pořádně rozmyslet, musím lhát, protože, kdyby se to "provalilo", vyhodí nás i s dětmi na ulici.

     Jsem nešťastná a nevím, co mám dělat. Nemám odvahu jít se s tím někomu svěřit, protože jsme z malého města, kde si všichni "koukají do talíře". Ty moje stavy jsou strašně ubíjející, nedokážu už nic řešit s chladnou hlavou a pořád mám strach, že se klepu jak osika.

     Už mě napadá i sebevražda,ale na to nemám sílu, protože mám děti a nemohu jim to udělat. I když píšu tyto řádky, klepou se mi ruce.  Existuje pro mě nějaká pomoc?

Moc prosím o radu.

EVELYNA

O D P O V Ě Ď : 

Milá Evelynko,

     tak zaprvé se urychleně seber a dojdi si k obvoďákovi a řekni, že máš doprese. Nemusíš říkat z čeho, to opravdu ne, stačí, když mu popíšeš svoje stavy a jak ti je - buď ti antidepresiva napíše sám, nebo tě - v tom lepším případě, pošle ke specialistovi. Ale potřebuješ je, tyhle berličky... Ještě ti musím říct, že to nezačne účinkovat hned, ale asi tak po 3 - 4 týdnech, ale to už vydržíš. A hlavně to ber tak, že deprese není jen tak nějaká lehká rýma, ale opravdu nemoc. Je to z těch strašných stresů, které prožíváš.

     A ještě si uvědom, že pokud by se ti dejme tomu zlomila noha, tak si ji také necháš ošetřit... A nebudeš říkat, že to "zvládneš bez doktora". 

     Ohledně těch dluhů. Asi byste si měli s manželem nějak všechno probrat, udělat si přesný kalendář, co a jak máte platit, pak také kolik dáte měsíčně dohromady, kolik je vaše minimální a tedy nutná režie (máte dvě děti, já vím, ty také něco spotřebují), a kolik vám měsíčně chybí. Pak, až to dáte dohromady, byste měli urychleně kontaktovat své věřitele.

     A ještě něco: koukněte se na net - jen letmým nakouknutím jsem našla např. tuto bezplatnou poradnu pro dlužníky. Je jich více a stačí jen hledat... Poradna pro dlužníky je nízkoprahové zařízení, proto nemusíte sdělovat žádné osobní údaje a poradí vám zcela anonymně. Veškeré  služby jsou poskytovány zdarma. Nenabízí žádné finanční prostředky, ani zprostředkování úvěru.

     Tak - hlavu vzhůru, dejte se oba do toho!  Máte malé děti a tedy velkou zodpovědnost. A věřte, když nejde o život, tak se dá všechno zase napravit!

Hodně štěstí vám všem čtyřem

d@niela

Komentáře (18)

Zobrazit/Skrýt komentáře Trochu nerozumím větě : mila1 "dostali jsme se ze zoufalství na scestí".. Šlo by to dovysvětlit? Nebo to znamená, že jeden nebo oba v něčem jedete? Pak by ale byla na místě spíš poradna psychologa. Nebo jste si jen napůjčovali víc než můžete splácet, protože jste potřebovali věci do domácnosti, děti atd? Pak doporučuji to, co Daniela. Omlouvám se, pokud jsem se dotkla... srpen 01, 2014 12:15 Sorry, ale : Giota trochu mi to připomíná dětskou obavu z vysvědčení. Dítě se x měsíců moc nesnaží (ne tak jak by mělo, nebo jsou požadavky rodičů nad jeho síly a pak nesouc domů špatnou známku, nejradši by uteklo z domova, ne-li hůř. To dítě se tak obává následků jedné pitomé známky, ale buď se mělo bát trochu dřív a šprtat, nebo je to vina rodičů, že nechápou možnosti dítěte (že mu ta matika prostě nejde a nejde) Nesmí se o vašich dluzích a exekucích dozvědět rodiče? Jinak vás vyhodí na ulici? Opět jsou dvě možnosti - první, že dluhy vznikly za věci, jejichž koupi vám rodiče rozmlouvali a proto je vám trapně, že máte potíže s jejich splácením... nebo sami sebe chcete stavět do nejlepšího světla "nám se to stát nemůže". Ale že by vás rodiče vyhodili na ulici i s vašima dětma? To mi přijde podobně přehnané, jako názor školáčka "táta mě zabije". Mohu se samozřejmě mýlit, vaše rodinné vztahy neznám. Ale myslím si, že přiznat se jim, širší rodině i třeba sousedům, že "na tom aktuálně nejste finančně nejlépe a máte co splácet" je lepší, než se tvářit že peněz máte dost... srpen 01, 2014 12:16 Evelýno : kim Giota to napsala i za mě. Převezmi zodpovědnost za svůj život. Znamená to, že na férovku řekneš rodičům tak jak to je. Musí se to dozvědět od tebe a né od exekutora nebo cizích lidí. Pokud vyslechneš nářky typu my tušili, že to tak dopadne, přiznejte svou chybu a věř, že vám pomůžou. Tobě se uleví a máš životní zkušenost, která ti možná zvedne finanční inteligenci. Člověk se učí ze svých hlouposti a hloupost jiných využívá pro svůj byznys. Bohužel ta první část platí jen u někoho, ale ta druhá část je využitá dokonale i finančními poradci. srpen 01, 2014 21:03 Evelýnko držím palce : Mo Evelýnko, prožíváš těžké období a chceš svojí situaci řešit. Jenomže nevíš jak a to je stres jako blázen. K tomu dvě děti. Dostat se z exekucí není žádný med a chce to velmi pevné nervy. Dlouho. Věřím, že v sobě tu sílu máš. Překousni hrdost a promluv si o své situaci s kýmkoliv, kdo je Ti aspoň trochu blízký. Někdy se člověk nechce na někoho obrátit, protože si myslí, že to bude k ničemu. Zpětně se potom dozví, že by ten člověk rád pomohl - radou, financemi, jen kdyby to byl býval věděl... Bohužel jediný lék na strach z pošťačky je hledat, hledat a hledat řešení a počítat každou kačku, promýšlet každý nákup. To člověka trochu uklidní. Strach z dopisu s pruhem je opravdu něco jiného než strach z vysvědčení. To jsou dva vesmíry. Nezkoumám, jak jste se to dluhů dostali - ono se lehko řekne "neměli to dělat (třeba půjčit si na drahou dovku), tak ať si to teď vyžerou a nestěžují si". Ale ono se to může seběhnout i jinak. Bohužel jakmile se jednou exekuce rozběhne, dá se jen zaplatit. Jediné, co prý může šikovný právník docílit je odpuštění nákladů na soudní řízení z titulu špatné sociální situace (určitě to nepíšu přesně). Pokud je exekucí hodně, možná zkusit oddlužení. Je možné, že by vás rodiče vyhodili proto, že se bojí, aby exekutor nesebral jejich majetek ? To se přece také dá ošetřit. Evelýnko nebuď na to sama, musíš se z toho vypovídat nebo aspoň vypsat - i když to pak roztrháš nebo aspoň vybrečet. Držím palce a přeji hodně síly a inspirace. Nalaď se na řešení situace a uvidíš, že informace k Tobě přijdou -zahlédneš reportáž v TV, potkáš někoho a náhodou se něco dozvíš ... ... no a samozřejmě je také aktivně hledej. Hodně štěstí ! srpen 02, 2014 01:26 divím se všem odpovídajícím : Markétka001 asi budu za tu špatnou,ale divím se jak je pisatelka litována. Nechápu dnešní mladé lidi. Naberou si půjček a pak se z toho hroutí.Jsem ročník 54 a byli jsme vychováni k tomu abychom šetřili. Dnes mladí chtějí vše hned, neumí si na nic našetřit a vše řeší půjčkami a potom se diví když je mají vracet. Jsou to jednoduché počty. Můžu žít jen do výše svého příjmu. Zbytečné nářky a hroucení,musí se to zaplatit. Nechápu proč by jim měli pomáhat z dluhů rodiče. To mi vadí že každý se spoléhá na rodiče. I ty rodiče musí počítat a makat a ne platit za blbost druhých.To se utrácelo a teď se pláče a nevíte jak z toho ven. Jen makat a platit. Koupím si jen to na co mám a víc prostě nelze.Už se mladí vzpamatujte že nelze mít vše hned a zadarmo!!!!! srpen 02, 2014 13:03 Markétka001 : Eliška61 Stoprocentně souhlasím. srpen 02, 2014 14:28 Litujeme? : Giota Nevím, Markétko, jak jsi na to přišla, že jen litujeme. Všechny příspěvky jsou nad Tvým jsou podle mne neutrální - nelitují ani neosuzují. Víme houbelec, jak problém vznikl, a hlavně, dnes "pozdě bycha honit", už jsou tu dluhy a exekuce. Řešili jsme psychiku Evelýny, jako možné onemocnění - deprese, nebo jako pouhý strach z následků a ostudy, tedy stresovou situaci. Já jsem využila příkladu s vysvědčením jako srozumitelný příklad, kdy věc řešitelnou, pokud se o ní ví, nechá dítě dojít až k tomu vysvědčení...a pak neví, jak to utajit dál, když už to má černé na bílém. Přitom dítě mohlo chodit na doučování, nebo mohlo ještě před vysvědčením přiznat rodičům, že - např. - propadne z matiky. Jasně, že mít dluhy "nad hlavu" je jiný level. Už jenom kvůli tomu, že to opakování ročníku nenapraví, v nejlepším případě čeká dlužníky pětileté tzv. "oddlužení" - osobní bankrot. Neříkám, že mají rodiče převzít dluhy za své děti, a myslím, že si to nikdo z nás nemyslí. Úvahy o tom, že by se měli rodičům přiznat a že ti jim možná pomohou, byly úvahami nikoli o penězích, ale spíš o podpoře. Je totiž rozdíl tajit rodičům svou svízelnou situaci a stav, kdy o tom rodiče ví. Jinak samozřejmě mohou opravdu rodiče svým zadluženým dětem pomoci, ale neměli by pomáhat splácet dluhy. Mohou např. vzít vnoučata do kina nebo na kolotoč, nebo pozvat rodinku na nedělní oběd, upéct buchtu - to vše může rodinný rozpočet podpořit. Ale úplně stačí, když třeba přestanou plánovat opravu střechy, kdy očekávají, že jim mladí na to půlku dají a ti se klepou strachy, že kvůli střeše budou muset s pravdou ven, nebo si půjčit a dluh zvýšit o další splátky... srpen 02, 2014 16:02 doplnění mého názoru : Markétka0001 nesouhlasím s přirovnáním-dluhy/vysvědčení. Školák si ve své hlavě zatím nesrovná následky svého počínání,dospělí lidé snad umí"počítat". A svými starostmi zatěžovat rodiče? Každý soudný rodič chce pro své dítě to nejlepší a nebude jíst jen aby se jeho děti a vnoučata měli lépe. Tento stejný případ je u mé 71leté sousedky. Dcera si nabrala dluhy a aby nepřišla exekučně o byt který ji ta matka koupila před lety tak ta matka chodí umývat načerno ve svém věku nádobí za 35kč./hod. Během pár měsíců je z ní troska,shodila,nenají se,nevyspí se a její psychika je totálně v.....pomáhé dceři platit 540 000 a dcera jí svými starostmi ubrala 10let života. Nesouhlasím aby dospělé děti zatěžovaly své rodiče svými starostmi.Spíš by děti měly pomáhat rodičům užívat si klidu ve stáří.A občas vnukům něco koupit anebo je vzít na výlet? To snad dělají v normálních rodinách všichni senioři pro své vnuky. To by se mladým líbilo,mít vše hned,rodiče aby se postarali o bydlení,dali vzdělání a ještě do smrti podporovali. Já bych si NEDOVOLILA své staré rodiče zatěžovat nějakými nářky a starostmi že mám dluhy co neumím splatit. Kdyby žil můj otec tak místo pomoci by mi asi dal pár facek. Mé děti by si nedovolili požádat o peníze když mají své rodiny. Kde je úcta k rodičům,proč se budou rodiče trápit starostmi svých dětí-nechápu.Rodiče nejsou povinni podporovat děti do smrti a trápit se jejich starostmi. . Když si brali půjčky měli vědět že se dluhy platí.Zajímavé že se s rodičema neradily,ale pomoc od nich to ano? To je můj názor za kterým si stojím. srpen 02, 2014 19:44 Markétko, uber ... : micka Já si třeba dokážu představit, jaké to je, když se musíš postavit před matku a poprosit o peníze, abys nemusela jít do exekuce. Protože jsem to zažila. Můj expartner nadělal dluhy. Nevěděla jsem o nich až do okamžiku, kdy za mnou přišli exekuční pracovníci až do práce. Zážitek neopakovatelný. Ustáli jsme to. Ovšem hned jsem se starala, abych peníze vrátila. I to se povedlo, časem. Netvrdím sice, že by se rodiče měli starat o dospělé děti, ale proto jsme rodina, abychom si ve zlém pomáhali a v dobrém se těšili. Co by dosáhla moje maminka, kdyby mi v tu chvíli dala pár facek, jak píšeš? Nic. Jen bychom jako rodina, jako celek, přišli o mnohem více peněz. Ovšem Evelyna dělá velkou chybu, když o tomto průšvihu neinformovala rodiče. Problém tak může narůst neskutečně. Hodně věcí se může ošetřit předem, ale musí se o nich vědět. Možná by se jí i ulevilo. Docela určitě, protože pak by nemusela rodičům lhát. A mohli by věci řešit. Minimalizovat ztráty. srpen 02, 2014 23:16 Rodiče nejsou povinni podporovat děti do smrti a trápit se jejich starostmi : Giota Na jedné straně, Markétko, takto rezolutně formuluješ svůj názor, tedy v podstatě "ať se každý stará, jak umí", na druhé straně píšeš: "A občas vnukům něco koupit anebo je vzít na výlet? To snad dělají v normálních rodinách všichni senioři pro své vnuky". Takže jak vlastně to je s Tvým názorem? V normální rodině se rodiče nad dětmi nezatvrdí. Příklad, který uvádíš, je extrémní, já měla na mysli morální podporu, a popř. že vnoučatům, která díky tomu, že rodiče splácejí dluhy, začnu poskytovat nad rámec dosavadního pár věcí, které nejsou až tak nesmyslné, ale bez nich by bylo jejich dětství ochuzené - tedy jako příklad kino, kolotoče (stojí to peníze, které rodiče nemají - a 5 let nejít ani jednou do kina nebo neužít si pouť?). Ale samozřejmě může to být třebas ještě praktičtější - pokud máma na ty nové boty nemá, koupí je k svátku vnučce babička. Tohle může rodině pomoci, a nemusí to prarodiče zatěžovat nad míru. Rodiče nejsou povinni podporovat finančně své dospělé děti - ale kdybychom udělali anketu, možná polovina z nás takovou pomoc dostala. Ne na splacení dluhů, ale v případě, že rodiče mají nějaké úspory nebo majetek, stává se, že když ho nepotřebují, darují jej dětem např. chatu, na kterou už nejezdí,nebo úspory, které už nevyužijí - proč by měli vše nechat na dědictví, když mladí rekonstruují svůj domek a tyhle prachy by se jim hodily? Mají pak radost, že si děti za to koupily třebas nova okna - a oni to ještě vidí a mají společně radost. Trápit se jejich starostmi? To už je horší. Nemocné mámě asi nebudu přitěžovat tím, že ji využiji jako vrbu a budu na ní házet svá životní zklamání, spíš vyberu to hezké, abychom si povídali o pěkných věcech. Ale Evelyna nepíše "táta by z toho dostal infarct a mama marodí, mohlo by ji to dorazit", Evelyna píše, že se bojí, že ji rodiče ze svého domku vyhodí. Buď to vyhodnotila přehnaně, nebo má opravdu zásadové rodiče, kteří by to opravdu udělali? Skoda, že nereaguje na naše příspěvky, neupřesní situaci. srpen 03, 2014 08:34 Ráda bych se od Evelyny dozvěděla, jak ty jejich dluhy vznikly... : mila1 a taky si myslím, že pokud jsou normální rodina peníze si půjčovali jen na věci, které nutně potřebovali, tak by to jejich rodiče pochopili a rozhodně by je z domu nevyhodili... srpen 04, 2014 08:54 Markétko ročník 54 : kim Víš co je to empatie? Ty ji rozhodně nemáš. Jsi ročník 54 tak jsi žila v době kdy téměř žádné půjčky nebyly. Jen novomanželské, podnikové- bezúročné a nevratné některé podniky taky poskytovaly. Dnes těm mladým nutí půjčky kde kdo a lákadel je ještě víc. Záleží taky na partnerovi jak tlačí co by ještě potřeboval. srpen 04, 2014 20:47 Markétko001 : Mo Ano lituji Evelýnu, protože je ve velmi těžké životní situaci. Říká se tomu soucit nebo také empatie. Možná jsem prožila něco podobného. Možná to nebylo proto, že bych si nakoupila zbytečnosti, na které se dalo našetřit. Možná jsem také uvažovala o sebevraždě. Když někdo jede na motorce moc rychle a má bouračku a utrhne mu to nohu, nepoučuji ho, aby příště jel pomaleji. Zastavím krvácení a zavolám lékaře. Snažím se mu nejprve pomoct. Teprve POTOM, až je mimo ohrožení života, je pravá chvíle řešit příčinu a prevenci. Jak píše micka, k dluhu se dá přijít různými způsoby a my nevíme, jak to bylo u Evelýny. Souhlasím s Vámi, že mít dluhy je špatné. Je to novodobá forma otroctví. Ale v době minulé jaksi nebylo za co peníze utratit (pořadníky na auta a na byty ...). V obchodech neustále něco chybělo. Takže - nebyla to jen taková z nouze ctnost ? Nyní je situace dramaticky jiná. Velká nadvýroba a problém prodat. Jsou lidé, jejichž jedinou nápní práce je vymyslet, jak prodat výrobek/službu, kterou nikdo nechce. Jakákoliv manipulace dovolena. I velmi vzdělaní a zkušení lidé zažili situaci, kdy je někdo napálil. Vysoudit náhradu ? Většina podvodů se děje na hraně zákona nebo dokonce zcela legálně ! A pravomocný rozsudek získaný po třech letech investic do právníků a času a nervů je ... ... k leckdy ničemu, když s.r.o. je už několik měsíců v likvidaci. Takže co ? Opravdu zbývá jen rodina, je to staletími prověřená instituce, kde lze čerpat morální a většinou i finanční podporu. Dobré rodinné vztahy měly a mají cenu zlata. Evelýna nepíše, že chce od rodičů peníze. Nyní s nimi bydlí a rodičům to asi vyhovuje, jinak by se jí snažili "odstěhovat" už dříve. Ona se bojí, že její výdaje ještě více narostou, když jí rodiče vyhodí z domu. Jak vidíte na příkladu Vaší sousedky, dluhy jsou velmi stresující záležitost, která lidi nutí do velmi nevýhodného chování. Ale ti, co jsou takto stresovaní, se většinou dluhy snaží splatit a víc se do nich nedostat. Ti si zaslouží podporu, protože chybu může udělat každý. Můj názor. srpen 05, 2014 01:38 Opravdu zbývá jen rodina, je to staletími prověřená instituce, kde lze čerpat morální a většinou i finanční podporu. Dobré rodinné vztahy měly a mají cenu zlata. : Giota Ovšem - ve vedlejší diskuzi se zamýšlíme nad tím, že se lidi nevdávají, nežení, nebo hodně rozvádějí - no a jak taková rodina-nerodina podpoří své členy v nouzi? To je otázka, na kterou nikdo nezná odpověď... srpen 05, 2014 08:36 Gioto, : Iris ano, také mne to napadlo. Zakládat rodinu je přežitek, zbytečnost, formalita, k čemu svatby...Ale když jde do tuhého, najednou se rodinou umíme ohánět, přesně víme, k čemu by rodina správně měla posloužit a jak fungovat.Tohle myslím obecně, ne teď na Evelynu.K ní je tu myslím málo informací. srpen 05, 2014 14:42 No právě, : Giota nějak se nemůžu zbavit pocitu, že ti, co odmítají "šaškovat před příbuznými" jako účastníci svatebního obřadu, těžko budou svým příbuzným oporou. Ty svatby, křtiny, oslavy kulatých narozenin rodiné vztahy tmelí, no a koneckonců kar tmelí alespoň pozůstalé... srpen 05, 2014 16:15 Rodina :-) : Mo Rodina se vyvíjí. Od domluvených sňatků přes svatby z lásky až po dnešní singles. Většina lidí má rodiče a případně sourozence. To je tak nějak biologicky dané. Minimálně to je rodina, na které se dá stavět. Kvalitní partnerský vztah papír nezajistí, ale ani mu tolik neuškodí. Svatba je také důležitý právní úkon. Kromě majetku řeší i přístup k informacím. Ono není moc fajn, když druh má vážnou nehodu a lékař v souladu se zákonem informace družce nesdělí a nepustí jí k němu, protože u sebe nemá správný papír s plnou mocí ... Nicméně je moc fajn, že si to každý může zařídit jak to cítí. Rodinné vzdahy se musí opečovávat, jinak zaniknou. To něco stojí. Překousnout urážku, pomoct při stěhování, vyslechnout si (někdy zbytečné) nářky, účastnit se oslavy i když se chci válet u tv po náročném týdnu. Je jednodušší být sám za sebe. Ale potom se stane něco, co člověk sám nezvládne. A buď má dobré rodinné vztahy alespoň s částí rodiny, protože je opečoval- nebo se musí obrátit na lichváře, anonymní paní na sociálce nebo ?. Moc dalších možností mě nenapadá. Ono není lehké obrátit se i na tu rodinu. Oni si to budou pamatovat, mluvit o tom. Ale v rodině jsou nižší úroky a žádné ponižující formuláře a pohovory. Najdou se v ní lidé, kterým se dá poplakat na ramínku a je zase chvíli líp. Myslím, že tyto informace každý má. Vybrat si musí sám a potom zjistí, co je lepší srpen 06, 2014 23:43 Mo, : Giota Tos napsala krásně, pravdivě. O tom, že o rodinné vazby se musí pečovat když je vše fajn, aby pak v nouzi se mohl jeden opřít o druhého. Kdo seje lhostejnost, nesklidí nic jiného. srpen 07, 2014 12:10

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment