|
 Dobrý den, byla bych ráda, kdybyste mi mohli poradit. Jsme zoufalí z naší dcery. Je jí devatenáct. Bohužel, už od třinácti let má poruchu příjmu potravy, která se průběžně zhoršuje i po třech pobytech na psychiatrii. Ze začátku zvládala ještě i školu a další aktivity, nyní ale, za poslední rok, je velké zhoršení.
Opakuje už podruhé třetí ročník gymnázia. Také proto si zařídila individuální plán ve škole; tudíž tam nechodí pravidelně, jen na konzultace. Ale bohužel, stejně to nezvládá a bude mít v pololetí posunutou klasifikaci. Chodí k psychiatrovi, ale jen kvůli práškům, ne z přesvědčení, že by něco chtěla změnit. Léčit se totiž nechce. Několikrát bydlela i jinde, ale vždy to dopadlo katastrofou. Peníze od nás nemá žádné, musí tedy chodit na brigády. Pochopitelně, že doma má vše co potřebuje, jídlo, vlastní pokoj, atd. Ale musíme mít vše zamčené v trezorech, jinak nám krade, její sestra si při odchodu z domu zamyká pokoj. Nastavili jsme pravidla, která ale pravidelně nedodržuje. Zřejmě v posledních třech měsících začala i šňupat pervitin. Nevíme si už vůbec rady co s ní, psychiatr nám radí ať ji vyhodíme. Pak ovšem nevíme, jak by to pak bylo s placením výživného atd. Pochopitelně, že je jasné, kde by skončilo... Před lety jsme se přestěhovali a jí jsme radši nechali trvalé bydliště na minulé adrese. Jsme opravdu krok od toho, že ji vyhodíme, ale jsme rodiče, a jsme si vědomi, že spadne ještě hlouběji, protože se přestěhuje za partou, která bere drogy. A tak vás všechny prosím o vaše konstruktivní rady, zvláště právní. Ale prosím, nepište mi podobný věci, jako že jak si to uděláte, tak to máte, a co jste to za rodinu... Potřebujeme poradit. Celých šest let jsme ji podporovali v boji s nemocí, pravidelně, jak nám psychologové řekli, jezdili s ní na konzultace a snažili se, co to šlo. Jsme opravdu naprosto normální rodina, která své děti podporuje, ale bohužel se nám to s jednou nedaří. MARI
|
