Jestliže miminko chceš, nikdo tě nemůže donutit, abys interrupci podstoupila. Možná na tebe rodiče vyvinou velký nátlak, tak se na to radši připrav.

Soud tě s největší pravděpodobností zplnoletní. Kdysi, před osmadvaceti lety jsem to absolvovala. Taky mi bylo sedmnáct pryč, jemu třiadvacet a naši byli pro. Tehdy jsme museli do předmanželské poradny, protože soud chtěl posudek, ale byla to fraška. Soud pak byl krátký, v podstatě formalita.

Ale to je naprosto nezodpovědné!
Jen si holka zkazí život. Nedovedu si představit, že by s tímhle přišla moje, stejně stará, dcera.
Není finančně nezávislá, nemá vlastní bydlení, nemá dostudovanou školu...
Bude viset na krku svým rodičům (v dnešní době možná na velmi dlouho), tak do toho snad mají taky co mluvit, ne?
A pokud si to dítě prosadí, musí počítat s tím, že její rodiče nebudou kvůli tomu měnit od základu svůj život.
Hrozně se mi líbí, když si nezralé holky chtějí hrát na matky, ale pak svého potomka strčí mámě a myslí si, že budou dál vést stejně bezstarostný život jako předtím. Předpokládají, že matka nechá zaměstnání a hodí veškeré své potřeby a zájmy za hlavu.

Dnes se potraty provádějí šetrně a zejména v prvních týdnech těhotenství jsou rizika minimální.
Svému vlastnímu dítěti bych rozhodně doporučila potrat.
Manželství náctiletých nemá valnou cenu a jen zřídkakdy vydrží alespoň pár let.
Partnera si bude hledat s dítětem poměrně těžko a nepatří-li rodiče k dobře situovaným, ocitne se v obtížné fin.situaci nejen ona ,ale i rodiče.
Nemluvě o tom, jak složitě si jednou bude hledat práci (dnes je už i tak pro absolventa SŠ těžké si nějakou najít a absolventka s dítětem nebude mít téměř šanci).
Na další studia může zapomenout, leda by byla supermanka a její máma se starala místo ní.

Pokud si pořizuje někdo dítě, měl by mít pro něj zázemí a nespoléhat se na pomoc rodičů, kteří mají právo na svůj vlastní život.

Je mi jasné, že zase budu se svým názorem v menšině, ale hodnotím tu situaci naprosto racionálně. Kdyby se to stalo mně samotné (což nebylo reálné, protože jsem sexuálně začala žít mnohem později a nelituju toho), vůbec bych o dítěti neuvažovala.
Slečna se už prostě vidí s kočárkem, krásným miminkem a přestavuje si všechno v růžových barvách. A pak přijde tvrdý náraz, realita je mnohem všednější a únavnější.

Já bych jí doporučila poslechnout rodiče.
Jsou to s největší pravděpodobností lidé, jimž na ní skutečně nejvíc záleží a mají už nějakou životní zkušenost. Co když svou pomoc odmítnou?! Dokáže se postarat sama?

Jednou bude zralá a připravená mít dítě s dospělým partnerem a nebude závislá na podpoře rodiny.

mít dítě je veliký dar i zodpovědnost. Sama jsem měla starší holku v čerstvých osmnácti a jsem moc ráda, že ji mám. Připrav se, že věci nebudou jako dřív a budeš muset sama začít fungovat jinak, ale pokud děťátko opravdu chcete, nenech se přitlačit a udělat něco, čeho bys posléze litovala. Prober vše s partnerem a rozhodni se správně . Čas malin se Ti sice zkrátí, ale může být vystřídán časem rychlejšího dozrání a zodpovědnosti. Přeji čistou hlavu a správné rozhodnutí.

Michalka "si může miminko nechat", jak píše, jenom tehdy, jestli jí nadále bude živit otec dítěte a umožní jí, aby dostudovala.
Jestliže rodiče nebudou souhlasit (Michalka se jich ještě ani nezeptala), tak se bude muset děvče postavit na vlastní nohy.
Představa načančaného kočárku by neměla překrýt rozumné uvažování o budoucnosti. Narozením dítěte život nedospělé matky nekončí, ale většinou se řádně zkomplikuje.

Za "minulého režimu" bylo normální, když 18tiletá děvčata rodila. I otcům bylo kolem 20ti, ale měli po vojně a byli tak nějak dospělejší, než dnešní dvacátníci.
Možná nebylo všechno úplně růžové, ale člověk měl jistotu práce, jesle a školku za hubičku a matky malých dětí měly různé úlevy v práci, jako např. že nemusely pracovat na směny, nebo nemusely jezdit na vícedenní služební cesty, apod.
Takže bych nesrovnávala mateřství 17tiletých dnes a před 30ti lety.

a pokud by jednou Tvá dcera dítě mít nemohla, vzala by sis to na triko?? Já si dodnes pamatuji, když jsem ležela se třetím dítětem v těhotenství na udržování a vedle mne chodily mladé i starší ženy na potraty jak jedné slečně po miniinterupci poškodily dělohu tak, že skončila na operačním sále a pak se s tázavým pohledem obrátila při vizitě na primáře. Ptala se, zda bude ještě někdy moci mít děti a primář se otočil na stranu na okamžik. Samozřejmě , že tohle je jeden případ z mnoha, většinou to takhle zle nedopadne. Riziko nikdy vyloučit ale nelze. Je spousta těch, které zákrok podstoupily, později se vdaly a nic jim jak se říká neuteklo, mají děti, rodinu. Ale tohle by si měla slečna rozhodnout sama.

Rozhodování je to velice těžké. Sama jsem kdysi mladá otěhotněla , ač jsem začala pohlavně žít jako jedna z posledních holek ve třídě. Otěhotněla jsem s prvním intimním partnerem. Byl mladý, měl před vojnou, 21 let. Byla jsem strašně naivní, představovala si, jak to bude krásný, kočárek atd. Realita byla úplně jiná. Když spolužačky mluvily o tom, kde byly přes víkend trsat, bylo mi i párkrát smutno, že už tohle nemohu. Dostudovala jsem v pořádku, profesoři byli skvělí. Spíš věděli, to , co jsem si neuvědomovala já. Že jsem si ztížila hodně mládí. Ale protože jsem měla velmi slušné studijní výsledky , hodně mě psychicky podporovali. Hodně mi pomohla sestra, hlídala mi při své mateřské přes den moji malou. Partner musel na vojnu. Byli jsme mladí, nevyzrálí, od rodičů jsme potřebovali vést k zodpovědnosti, k uvědomování povinností si k rodině. Ale jejich zásahy, i když vedenou dobrou snahou, částečně přispěly i k rozvratu manželství. Navíc to manželství bylo špatně zajištěno ekonomicky.

Znám ale lidi, kteří se brali i takhle hodně mladí a ustáli to. Já zpětně svého rozhodnutí mít dítě brzy nelituji. Mám krásnou dceru a jsem spokojenou babičkou. Ale osobně jsem v 18 nebyla zralá pro manželství a rodinu a podle toho to dopadlo.

Dnes už nebude nikdo koukat skrz prsty na ženu, která porodí dítě svobodná. Takže bych se možná nehnala do "zplnoletnění", ale porodila dítě a pak se vdala jakmile mi bude 18.
Předpokládám, že má slečna dobře rozmyšleno, do čeho jde.
Pokud si není jistá, možná by mohla zkusit si mateřství nanečisto - pohlídat nějaké mimčo?

čerstvých cet, nebo ještě náct, jako rodiče, kterým je cet už nějaký pátek a blíží se spíše k sát.

Pokud dítě chtějí oba, on je schopen se o ně postarat, tak je to snad lepší, než podstoupit interrupci a za nějakých deset let se neúspěšně snažit o miminko a nakonec zjistit, že to díky dávnému zákroku nepůjde.

něco k té úplné rodině. Buď ráda Michalko, že dnes je jiná doba a být svobodnou matkou je naprosto normální. Kdyby za dob mého mládí byla tahle možnost společensky přijatelná jako dnes, jistě bych ji zvolila. Manželství s partnerem, jehož nevyzrálost se projevovala jak vůči mně, tak vůči očekávanému dítěti rozhodně nebylo lepší než žít jako svobodná matka. S tím manželstvím bych se neukvapovala, pokud se rozhodneš pro děcko.

že je prima, že mnohé rady starších a chytřejších nejsou hromadně mladší generaci přijímány. Místo přijímání zodpovědnosti účíme své potomky útěku a jednoduššímu způsobu řešení. Není spíše než chyba u mladých, kteří jsou v očích rodičů nezodpovědní, chyba u nás rodičů? Děti se rodily vždy do různých podmínek, za války, krize, nejisté budoucnosti, ale většinou byly přijímány vřelým srdcem jako projev lásky. Nebojíme se jako rodiče toho, že jsme své dítě nevychovaly dost zodpovědně a že nebudou schopné se postarat o další generaci? Okolí nezměníme, nejistotu práce má většina z nás, s datem našeho narození to většinou přímo nesouvisí, stejně jako stabilita vztahu. Ani ta nemá s věkem až tak přímou souvislost, spíše záleží na lidech a štěstí ve shledání toho správného protějšku. Tak proč si mnozí myslí, že dnešní generace je horší než ta starší a o své děti se nedokáže dostatečně postarat? To jsme opravdu jako rodiče selhali a své děti to dostatečně nenaučily??

Když někdo napíše :
"Je mi 17 let a jsem těhotná. Jenže se to bojím říct rodičům......Pomozte mi, prosím, MICHALKA"
Tak dotyčnou nepovažuju za dostatečně zralou na to, aby mohla vychovávat dítě. Sama je ještě dítě, co se bojí maminky.
Nejsem zastáncem jakýchkoli zbytečných lékařských zákroků, interrupce nevyjímaje. Ale v případě Michalky nevím, co je horší. Jestli zákrok, nebo výrazně nezralá matka.
Možná by si měla Michalka promluvit s oběma rodiči. Třeba by to nebrali tak tragicky a pomohli jí dítě vychovat, aby ona mohla dostudovat.
Zatajit před rodiči těhotenství a postavit je před hotovou věc, mi nepřijde zrovna moudré, zvlášť, když od nich bude pravděpodobně potřebovat pomoc, i kdyby to mělo být jen občasné hlídání.

To není o vyzrálosti či nevyzrálosti, to je o vztahu mezi ní a rodiči.

možná trochu soudí podle sebe resp. podle vlastní dcery. Ale ne každá sedmnáctiletá slečna znamená Euridiko nesamostatnost, neznamená že bude chtít hodit dítě na krk mámě a bude se chtít jít bavit. Za mě bylo normální, že holka v sedmnácti uměla vařit prakticky vše a moje dcery to v sedmnácti uměly už také. Zrovna tak znalosti ohledně praní, žehlení, péče o dítě. Tam bych problém neviděla. Problém osobně vidím v tom, že v sedmnácti, osmnácti člověk ještě neumí řešit partnerské konflikty v rodinném životě. Je větší riziko, že se zmýlí při výběru partnera, nedokáže odhadnout dosah svých rozhodnutí.

když mi bylo 17 let, tak jsem otěhotněla a v den svých osmnáctin to říkala svým rodičům. Dokážu se tedy vžít do pocitů Michaly. Nesmírně jsem se to bála říci a styděla se. Čekala mě maturita a nejistá budoucnost ;-). Taťka se mnou celé těhotenství nemluvil, neb jsem ho nesmírně zklamala a nešla studovat VŠ, což bylo jeho nesmírné přání. Když se narodila malá, tak pomalu roztával a vím, že nyní má všechny své vnučky a vnuky stejně rád a dýchal by za ně. I když se následně manželství rozpadlo, tak jsem za všechny své lekce životu vděčná a za své děti obzvláště ;-)). To němění ale nic na tom, že často daly pěkně zabrat a to nevím, co mě ještě čeká ……. ;-)))). Píšu to proto, že na základě jedné věty, že se Michala bojí oznámit své těhotenství mamince, nedokázala posoudit její vyzrálost či nevyzrálost.

Ale to je naprosto nezodpovědné! Jen si holka zkazí život.

tak pokud tato civilizace považuje interupci za jediné správné řešní těhotenství 17leté holky a děti za zkažený život, tak máme, co si zasloužíme a dobře nám tak...

Už se synem jsem odmaturovala, a rok na to, v mých devatenácti, jsme se, manžel syn a já, odstěhovali 300 km od celé širé rodiny, kamarádů a známých, za prací s bytem. Tedy jeho prací. Neznali jsme tam nikoho, byli jsme sami - takže žádné hlídání, vše svými silami. Když měl syn rok a půl, začala jsem pracovat na intru - odpolední a noční služby, syna jsme si předávali na nádraží (bydleli jsme v pohraničí, do práce dojížděli každý jinam). Po čtyřech letech se narodil druhý syn, s tím už jsem zůstala tři roky doma. Po patnácti letech se nám manželství rozpadlo, ale nebyl to důsledek brzkého rodičovství. Kluci jsou dospělí, mají své životy a já jsem v pětačtyřiceti potencionální mladá babička. Jsem ráda, že jsem je měla takhle brzy, i když to nebylo vždycky jednoduché, ale byli jsme oba s mužem mladí a společně jsme to zvládli. Prostě to tak mělo být.
Takže to jde, když se chce.
Mamka moje otěhotnění tehdy vzala celkem v pohodě, otec byl víc v křeči, ale ani jednoho nenapadlo mne hnát na interrupci.

Žádná!!! holka není v 17 letech dostatečně zralá na to, aby mohla vychovat dítě.
A to nemluvím o nějaké ekonomické samostatnosti.


Nedávno jsme o tom mluvily. Řekla jsem jí, že kdyby ,nedej bože, přišla do jiného stavu,musí s tím přijde hned a nečekat hlavně dva měsíce. Pochybuju,že by si chtěla dítě nechat. Poučila jsem jí i o nutnosti používání klasické ochrany (kondomů), protože antikoncepce je za prvé svinstvo a za druhé nechrání proti pohlavním chorobám.


Zodpovědnost, zda by si dítě nechala či ne, by byla na ní.
A to ve všem. Jasně a předem bych deklarovala svůj postoj.
Donutit nikoho k potratu nelze, ale lze odmítnout pomoc. Cítíš se být dospělá? Chceš mít dítě? V tom případě se podle toho zařiď.
Rodiče často vyměknou a upletou si pak bič sami na sebe.
Matka dítěte si v klidu studuje, baví se s kamarády, ale její mámě přibyde dítě navíc.
Mně se tohle prostě nelíbí a nesouhlasím s tím, aby nezodpovědné děti měly děti.
A když už na tom trvají, ať si najdou bydlení a práci.

Mám dojem, že nejvíc tady mladé matky obhajují ty, které si tím samy prošly.

Namísto aby po pravdě řekly, že to je těžké, ba co víc, velmi těžké, vychovávat dítě v tomhle věku. Pokud jim tedy rodiče neposkytnou plný servis.
A že ty holky vedle sebe pravděpodobně nebudou mít partnera a budou na výchovu samy.
Ukažte mi sedmnáctiletého troubu ,co se touží oženit a starat se o potomka?
Vždyť to jsou ještě puberťáci!

kdo myslíš, že moje děti vychovával?

Ani novopečená babička, ani novopečený dědeček, ale jen a pouze matka. Samo, mělo by to být rozhodnutí obou rodičů, tedy i otce, ale konečný verdikt má matka. V případě, že by otec dítěte o dítě nestál a nestál ani o Michalku, tak bych poradila to co ty, tedy interrupci. Protože v takovém případě by stála Michalka proti všem, hlavně proti rodičům, a neměla by žádnou oporu. To by se moc těžko zvládalo. Ale jsou na to dva, partner chce dítě i Michalku, Michalka chce dítě i partnera, tak není moc co řešit.

Napsala jsem ti docela podrobně jak jsem to měla já. A nepsala jsem, že to nebylo těžké. Bylo, ale dalo se to zvládnout.

Hormonální změny v těhotenství dělají divy

to je ale problém těch rodičů, že vyměknou a upletou si bič na sebe. Tím svému potomkovi nepomohou. Já to beru tak, že klopýtnout může v životě každý, chybují staří ostřílení lidé, natož mladý člověk. A pak nabídnu svému dítěti pomoc. Ale budu vyžadovat dodržování určitých pravidel.

Mně nikdo situaci neulehčil, na svatbu jsem si musela přidat peníze ze studentských brigád. Hlídání od rodičů a jít za zábavou? Neexistovalo. Chtěla ses vdávat, chtěla si mít dítě, starej se. Čímž neříkám, že mi nepohlídali vůbec. Když jsem třeba později poznala někoho, kdo o mě stál, mamka mi pohlídala. Protože bylo jasné, že se nejdříve s tím člověkem chci trochu poznat sama, chci vědět, zda bude mít vůbec opravdový zájem a pak teprve byly schůzky ve třech i s malou. Finančně mi pomohli tím, že jsem u nich mohla bydlet a na bydlení nedávala nic, to je fakt, nepopírám. Ale zase jídlo jsem kupovala. Jo a kondom jsme používali tehdy dávno také, přesto tato ochrana selhala. Tu hormonální nikdo dívce do 18 let tehdy nepředepsal.

Je to těžké, ale je to zvládnutelné i v těch sedmnácti. Jsou rodiny, kde zemře máma a starší sestra zvládne péči o sourozence, aby nemusely do dětského domova.

Asi ty, ale určitě to byl záhul nebo ne? Proč to přát i ostatním? Měla bys je spíš varovat.



Babi,

my jsme s dcerou velmi podobné povahy (dokážeme si i číst myšlenky, někdy mám pocit, že je to můj klon) a jsem si na 99 procent jistá, že by uvažovala naprosto stejně jako já.
Má první idea by byla zbavit se "toho", jinou variantu bych ani nezvažovala.
Svou dceru znám jako nikdo jiný, takže si v tomto ohledu věřím. Moc by mě překvapila jiná reakce. Máme totožný způsob uvažování.



Mia


Zvládnutelné je všechno, ale to neznamená, že si to nutně musíme vyzkoušet.

Strašně těžko bych nesla, že si chce moje dítě zkazit celý život.
Ať si říká kdo chce, co chce, mít v tomhle věku dítě znamená obrovskou komplikaci a hendikep oproti ostatním.
Dnes je doba sama o sobě dost těžká, proč si to tedy dělat ještě těžší?!
Já jsem měla dítě až v 31 letech, kdy jsem byla dostatečně zralá a ekonomicky zajištěná.
Neměla jsem pocit, že mi něco uteklo. Život jsem si fakt užila a totéž chci i pro svoje dítě.
Užívat si život ve čtyřiceti už fakt není ono...

ona ta výchova se dá pojat různě a na stejné věci mít různý pohled i možný způsob řešení. Víš, když holky dorůstaly do pubertálních let, tak jsme tohle téma probíraly s tím, že by bylo fajn počkat si na kluka, kterého by si uměly předstvit i jako otce svého dítěte. Se začátkem sexuálního života se vždy pojí i riziko těhotenství, tak pokud by k tomu došlo, aby věděly, že by bylo vhodné nést zodovědnost za svou lásku a nechtít to řešit drastickým způsobem., který by si později mohly vyčítat. Sama bych jim ráda pomohla, co by bylo v mých silách, ale hlavní břímě zodpovědnosti by muselo být na nich – rodičích. No nevím, zda jsem svá kuřata nevystrašila příliš, neb stále babičkou nejsem a už jsem jim pohrozila, že si vnouče budu muset vyrobit sama ;-)).

Už párkrát jsem slyšela "to by moje dítě nikdy..." - a jak se pak rodiče divili, že ono jo.

Jen popisuju jiné řešení než interrupci. Svoje zkušenosti. Jestli si holka zkazí život tím, že bude mít brzy dítě, nebo tím, že důsledkem interrupce bude neplodná, to nechávám na zvážení každé. Já svůj život za zkažený nepovažuji a nikdy jsem nepovažovala. Jsem ráda, že mám zdravé děti, že je vůbec mám.
A jsem ráda, že jsem s jejich narozením nečekala do třiceti, či ještě déle. Já jsem totiž už nějaký ten rok "svobodná", ve smyslu, že už o ně nemusím pečovat, nemusím se nervovat se školou, trápit s jejich pubertou a užívám si svůj život, který odchodem dětí z domu rozhodně nekončí. Mám takový zvláštní dobrý pocit, že se mi je podařilo vychovat a dovést k dospělosti a samostatnosti. Je to uklidňující.

samozřejmě, že je to komplikace a hendikep oproti vrstevníkům. Když jsem měla později dvě mladší děti, viděla jsem rozdíl. Tehdy jsem už neměla pocit, že o něco přicházím, mohla jsem se naplno věnovat jen rodině. Přesto, lituji jen toho, že jsem se tehdy vdala, že manželství nevydrželo, ne toho, že mám dceru. Že doba byla tehdy taková, že si leckdo rýpnul do mladičké maminky, díval se přes prsty a nakonec i dnes se na mne leckdo dívá s despektem. Mateřství mi jen nebralo, dalo mi mnoho radosti, obohacení. Překážky, které jsem musela překonat mi daly sílu.

Ohlédnu-li se za svým životem zpět nevidím, že by můj život byl v něčem méně šťastnější než ten Tvůj jen díky tomu, že Ty jsi své prvé děcko měla v 31 /mě měla mamka taky v 31 mimochodem/. Vidím , že jsi se na svoji dceru příliš upnula, všechnu svoji pozornost nezdravě upíráš na ni, což pro ni může být svazující. Neříkám, že je, k Vám domů nevidím, píšu, že může. Partner Ti odešel, vyšlo to tedy nastejno jako s námi mladými. Nevím, co přesně pro Tebe představuje pojem užila jsem si - má to být cestování, houfná přízeň mužů, co to má vlastně být?? Mně zase přijde Euridiko smutný to co potkalo Tebe, zabalit to po čtyřicítce, nic už od života nečekat, rezignovat na radost, odmítat city, odmítat lásku.. Má-li tuto mezeru v životě zaplnit jen Tvá dcera, není jí co závidět.

Užívat si život ve čtyřiceti už fakt není ono...

náhodou je to dost super :-)

Já jsem měla dítě až v 31 letech, kdy jsem byla dostatečně zralá a ekonomicky zajištěná.

zato tě teď puberťačka dost točí. všechno má svůj rub a líc

a nakonec tě zralost a ekonomická zajištěnost neuchránily od blbýho výběru parnera a tvou dceru od neúplný rodiny. tož to je pořádek na tom světě...

Patřím k těm rodičům, co by maximálně s mladýma probral klady a zápory jejich rozhodnutí, pokud bych byla požádána. (A tiše doufala, že si to dítě nechají.) Na nic se nedá připravit dopředu a pokud se člověk sám nekoupe, neví jaká ta voda opravdu je. Mimochodem, jak se mají mladí naučit zodpovědnosti, když od ní utíkají? Pro mě volba interupce útěkem je.

Ale vzhledem k tomu, že můj starší syn (22 let) má nyní možnost pozorovat péči o bráchu (21 měsíců), tak tohle asi v brzké době řešit nebudu

Strašně těžko bych nesla, že si chce moje dítě zkazit celý život.

zkaženej život a zkažená dovolená. a byly byste si fifty-fifty

"Co myslíš, mami, mám si pořídit psa nebo se vdát?"
"Jo, dcerunko, to záleží na tom, jestli chceš mít pos*anej koberec nebo celej život."

Já jsem dceru asi vyděsila už jen existencí pohlavních chorob natolik, že možná ani nebude chtít s nikým nic mít... natož děti. Stačí, když vidí nějaký film, kde hysterka u porodu řve ,jak když ji na nože berou,a má v tu ránu oči jak Taras (Bulba).





Mia

Víte, co je ,dámy, váš problém?
Všechno berete moc doslova a z jednoho postesknutí si uděláte "závislost" na potomkovi.
Prostě mě unfair vypekla a to se nedělá. Nevím, proč řešíte nějaké "upínání".
Já určitě nejsem z těch, které by byly zrovna rodinný typ, takže jsem se nikdy neupínala ani na chlapy, ani na dítě. Ještě před třicítkou jsem tvrdila (od základky), že se nikdy nevdám a nikdy nebudu mít děti.
Má dcera má relativní volnost, ale drží se doma. Nic jí přitom nezakazuju.

Co se partnera týká, neodešel. Dalo to dost úsilí zbavit se ho. Ale nebyl to spolehlivý a dobrý muž, škoda ho není.
To, že si po čtyřicítce taková "kometa" už moc neužije, je prostě fakt.
Nemluvě o tom, že na to člověk nemá v tomhle věku "koule", takoví "užívající si" diblíci vypadají navíc směšně.

Lásku neodmítám, ale prostě jí už nejsem schopná. Nic mi to neříká a nic mi nechybí.
Fyzické projevy lásky mě vždy spíš obtěžovaly a zneklidňovaly.
Já osobně bych klidně mohla žít s ženskou (nikoliv v intimním smyslu slova), aniž bych chlapa jakkoliv postrádala. A pak- dceři zaclánět dlouho nebudu. Nemíním zestárnout, protože stáří je hnusné umírání zaživa. Tohle mám už dávno srovnané v hlavě.

... tak jsem zapracovala i na dceři, "že možná ani nebude chtít s nikým nic mít".
Hlavně že máte "totožný způsob uvažování."

postesknutí ohledně chajdy beru. Vím, že svoji dceru miluješ a věřím tomu, že i ona Tebe. Má poznámka nebyla vůbec k té chalupě jinde zmiňované. Mně spíš překvapuje, jak o svoji dceru pečuješ. Kdybys nenapsala, že je jí 17, tipla bych si na 12 až 13. Na základě toho mám pocit, že jsi na ni příliš upnutá, snažíš se tak nějak oddálit tu chvíli, kdy bude patřit jinému. Mám pocit, že jinou životní náplň než dceru nemáš.

Euridiko, tím víc je mi tě líto.

Já mít takové názory na život a na svět kolem sebe, tak se asi půjdu oběsit do lesa.

Naštěstí svět není placatý, ale kulatý, a takových "vždycky", "nikdy", "všichni", "nikdo" apod. ve skutečnosti moc nemá.

Znám 18 leté lidi, kteří jsou dospělejší a zodpovědnější než leckterý padesátník. Mít dítě v 17 je jistá komplikace, ale rozhodně to není konec života, nebo dokonce světa. Zvládli to jiní, proč by to nemohla zvládnout ona? Když je vůle a odhodlání, to by ses divila, co všechno jde...

tak se asi půjdu oběsit do lesa.

neboj, ona půjde, ona totiž nemíní zestárnout...

Nemíním zestárnout,

Lásku neodmítám, ale prostě jí už nejsem schopná. Nic mi to neříká a nic mi nechybí.
Fyzické projevy lásky mě vždy spíš obtěžovaly a zneklidňovaly.

No, lidé jsou různé...

A co černý humor, ironie nebo sarkasmus?

Tady už nepomůže ani nasázet vám tam tucet smajlíků.

Jo, zestárnout fakt nemíním, ale nepůjdu se oběsit do lesa, protože je to neestetický způsob umírání.



Sinix

Ale já nechci, aby si MOJE dítě zprasilo život.
Tvoje ať si dělá ,co chce.
To, že mi na něm záleží ještě snad neznamená, že jsem na něj upnutá.
Fakt je, že my , pozdní matky, se o své děti (jedináčky) bojíme víc nežli ty, které porodily velmi mladé. Máme i vyšší potřebu kontroly. To je známá věc.
Moje máma mě měla ve 22 letech a dneska se divím, že jsem tu laxní výchovu mých rodičů vůbec přežila. Tenkrát se děti ještě vypouštěly ven a večer je rodiče naháněli domů. Dneska sedí u počítačů doma na zadku a jsou kontrolovány každou chvíli přes mobil. Svět už není tak přátelské a bezpečné místo (úchyláci všeho druhu, únosy, vraždy, AIDS, drogy - nic z toho za mých mladých let nebylo anebo v míře vcelku bezpředmětné).

Jak můžeš vědět, co je to "zprasit si život"? Soudíš jen podle sebe a svých zkušeností. Jenže každý má nárok na své zkušenosti a své hodnocení situace. Pro někoho to je "zprasení", pro jiného "požehnání". Umění je nechat potomka, aby si vybral sám svou cestu a v žádném případě nezasahovat. Ano, všichni tady vyjadřuji názory podle sebe. Od toho diskuze je. Jenže málokdo tak kategoricky a s despektem.

(úchyláci všeho druhu, únosy, vraždy, AIDS, drogy - nic z toho za mých mladých let nebylo anebo v míře vcelku bezpředmětné).

Tohle všechno bylo. Ve středověku to byli nájezdníci, loupeživí rytíři, nebo úchylný šlechtic (myslíš, že tací nebyli? Co třeba čachtická paní a další? Zdaleka nebyla jediná. A dokud řádili jen mezi poddanými, tak to nikdo neřešil). Pokud jsi na takové narazila, měla jsi prostě smůlu. Za komunistů se o nich nesmělo mluvit ani psát. V socialistickém státu, přece blázni, psychopati, vrazi a násilníci neexistují - to je kapitalistická specialita.

A drogy? Ty tu taky byly. Pravda syntetické a chemické drogy ani moc ne (proč asi?), ale opium, kokain (po objevení ameriky) a další přírodní drogy tu byly už ve středověku - dost možná i dřív. A za první republiky i jejich derivát - např. morfium.

Ano, doba a její možnosti se mění, ale lidé jsou pořád stejní.

že si nechám vtipný komentáře na jindy. Vono nakládat někomu, kdo má vod přírody sám takhle naloženo, asi nejni úplně gentlemanský. Tak jen tiše zírám.

Jednak si z mládí pamatujeme spíš to "lepší", jednak nemáš pravdu a dalo by se to i dohledat. Jestliže se ti to zdá, je to jen proto, že bulváru "úchyláci všeho druhu, únosy, vraždy, AIDS, drogy" chutnají a může o nich psát bez hranic.

Aha - a jak ho donutíš???

píšeš "Nemíním zestárnout". Ale vždyť ty už jsi stará teď.

Jo, zestárnout fakt nemíním, ale nepůjdu se oběsit do lesa, protože je to neestetický způsob umírání.
Co tedy zvolíš?

Namísto aby po pravdě řekly, že to je těžké, ba co víc, velmi těžké, vychovávat dítě v tomhle věku. Pokud jim tedy rodiče neposkytnou plný servis.

První jsem měla v 19, druhé o tři roky později. Pánbuzaplat! Bylo velmi, velmi lehké vychovávat děti v tomhle věku. Sama napůl dítě jsem neřešila to, co jsem řešila velmi vážně o deset let později, natož ve čtyřiceti. Zdraví, síla, pevné nervy, hbitý krok a ostrý zrak i sluch usnadňovaly výchovu i fyzický záhul (mimino, domácnost, přivýdělek). Lidi, co si po obědě chodili zdřímnout, dát šlofíka, hodili chrupec, mě přiváděli do rozpaků, vstát ve čtyři a jít spát ve dvě nebyl vůbec problém, s mrňouskem obstarat všechno, i bez myčky nádobí a jiných výdobytků, pohrát si, vystříhat a vymalovat jí ZOO, ušít maškarní kostým a večer, když usnula, překládat a číst si.

Teď je jí 26, je zdravá po všech stránkách, samostatná, chytrá, vzdělaná, bezvadná mladá ženská, co bude jednou bezvadná máma, akorát teda trochu prudší, no ale za to nemůže, to podědila. A hlavně, pánbuzaplať podruhé, nemáme spolu problém. Ne že by mi občas neodprskla, že bychom se občas nekously. Ale naštěstí když zrovna jedna jo, tak druhá ne, tak to obvykle během pár minut končí řehotem. Má povoleno mi v duchu sprostě nadávat :-) Nikdy jsem neměla moc ambice být její nejlepší kámoška. Vždycky jsem říkala, že kamarádek může mít sto, ale mámu jen jednu, a proto musím občas dělat i věci nepopulární, jejichž smysl snad jednou uzná. Dneska jsem furt máma, ale tak nějak se stalo, že zároveň i skoro nejlepší kámoška. Až na osobní erotiku, tu teda do detailů neprobíráme, zatím :-)

Já myslím, že existují snesitelné způsoby jak to zabalit, když vás život přestane těšit.

Nakonec to dopadne stejně tak, že důchodcům bude euthanasii, pokud to tady dál půjde takhle cugrunt (viz lidumil Drábek a hendikepovaní), nařizovat stát. Doufám, že to bude aspoň zadarmo.
Nebo se to dá dělat "sofistikovaně" jako např. VZP, která lékařům neproplatí léčbu starých lidí.

Ale to je "žertování" o provaze v domě oběšencově.

Stát mi nemá co nařizovat... já si ji zajistím sama a líp

hlavně neskákej pod metro.

1) Jak k tomu přijde ten strojvedoucí, kterého pak budou vyšetřovat,
2) Jak k tomu přijdou cestující, kteří se pak budou muset narvat do tramvají a autobusů a kteří pak přijedou pozdě do práce...

si vyrazí na chvíli užívat a tady je mezitím tak veselo

Ale houby.
Měli jsme dům ve vilové čtvrti v blízkosti rozsáhlého lesoparku a v životě se žádnému z dětí nic nestalo. Naši nás začali shánět až když padla tma. O drogách nikdo z nás nikdy neslyšel, kluci si přišli jako machři, když si v osmičce ubalili nějakou machorku, neměli dokonce ani ozajstná cigára.

Drogy byly mnohem hůře dostupné, AIDS rozhodně u nás v té době neexistoval.
O vraždách a úchylech se sice příliš nepsalo ,ale v 80.letech byla situace jiná (o Strakovi psal např. docela podrobně MS).
Já si z dětství pamatuju jen to, že se čas od času v parku objevil nějaký neškodný exhibicionista.
Nic si neidealizuju, ale vzhledem k zadrátovaným hranicím a totáči bylo jednoznačně bezpečněji.
Pokud to nevíte, znakem totalitních režimů je vždy nízká kriminalita, což je jejich jediným pozitivním atributem.


Pochybuju ,že bych byla jedinou matkou v republice, která pokládá nezletilou těhotku za neštěstí. Viděla jsem zoufalé rodiče patnáctileté zbouchnuté a určitě nemluvili o požehnání.
Nevím, proč mi pořád vnucujete svůj pohled na věc.
Pro vás "požehnání", pro druhé pohroma.
Já vám váš názor na věc přeci neberu. Moje dcera zcela jistě s outěžkem domů nepřijde, takže se mě to vůbec netýká.
Kladu jí odmala na srdce, aby si život pořádně užila a nevdávala se jako trubka ve dvaceti.
Podobných příkladů máme v rodině několik a až na jednu vzdálenou příbuznou dopadly holky tragicky.

kterou by bylo záhodno fofrem léčit, nebo kulantně řečeno nepříliš chytré řeči.

až si vyrazí člověk po 50, to pak bude čubrnět, jak to tady ostatní po 50 roztočili

teď ale nevím, smí si člověk po 50 ještě užívat? nebo už má trénovat euthanázii

po 50 má užívat zralé rodičovství s puberťákem pořízeným po zralé úvaze ve zralé situaci

Moje dcera zcela jistě s outěžkem domů nepřijde, takže se mě to vůbec netýká

- tvou jistotu bych chtěla mít...
¨
Bíbí víš co, už radši trénuj jo? Já teda začnu zejtra a asi poprosim můru, aby nám bylo ve dvou veselejc

může skončit euthanazií natotata

jen aby to nebyla euthanasie puberťákova!

To mě nenapadlo. I to by bylo řešení.



Kamila


Tu jistotu bys měla taky, kdybys věděla, jaký to je hypochondr.
Navíc ví, jak dopadly ty blbky v naší vzdálené rodině. Nejlepší je exemplární příklad.

ty víš tak zoufale málo, na to, jak moc tu píšeš.

Zločin byl, je a bude ve všech režimech. Ano, v 80. letech došlo k postupnému uvolňování poměrů. Dokonce schválili scénář k filmu Obecná škola Zdeňka Svěráka, přestože byl silně protikomunisticky zaměřený. Ale to neznamená, že se nekradlo, neznásilňovalo a nevraždilo i dříve.

A drogy tu byly i za socialismu, vím to. Když chceš něco někam dostat, tak tě ani zadrátovaná hranice nezachrání. Kuba a KLDR by ti mohli vyprávět.

A ten tvůj AIDS. Jak to víš? Co vlastně opravdu víš o AIDS??? Myslím, že moc ne. První pacient s AIDS se objevil v USA asi v roce 1985. Tenkrát se však nevědělo, že je to AIDS. Byl to pouze 1. případ, u kterého byl později AIDS diagnostikován. Kdoví kolik takových případů bylo předtím, kde to pouze doktoři nepoznali? AIDS je neuvěřitelně pomalá choroba, která se navíc maskuje příznaky jiných chorob. První pacient měl pouze Kaposiho sarkóm, tenkrát doktory nenapadlo za tím hledat něco víc.

Viru HIV trvá i několik desítek let, než poškodí imunitní systém člověka natolik, až se rozvine přímo AIDS. Takže k první infekci mohlo klidně dojít někdy v 60., 70. letech a to nemluvím o případech, které nebyly nikdy diagnostikovány.

Takže do polemik, kdy byl a nebyl AIDS, bych se radši nepouštěl. Ono se to vlastně ani pořádně neví.

Tak jo, máš pravdu.
Nic nevím, nikdy jsem v té době nežila a nic si nepamatuju.


Za bolševika brali už žáci na základce?
Tráva se hulila pomalu v mateřince?
Vraždilo se a znásilňovalo ve velkém? Asi těžko, protože sadisty nepouštěli na svobodu,ale dostávali trest smrti. Dnes jsou statistiky krim.deliktů z té doby dostupné, zkuste si porovnat jenom počty vražd v období jednoho roku.

AIDS se sem prokazatelně dovalil až s otevřením hranic a od té doby nemocných rapidně přibylo.
K čemu mohlo klidně dojít v 60.letech je jenom hypotéza kulhající na obě nohy.

AIDS se tu diagnostikoval až po otevření hranic. To je rozdíl. Dřív se na přítomnost viru HIV netestovalo, a to přesto, že na Západě už se o něm vědělo.
***

už na gymplu jsme byli upozorněni na to, že se objevila nová smrtelná pohlavní choroba, syndrom získaného selhání imunity,a že se to týká jen homosexuálů. Maturovala jsem v 86.
Tady jsem našla http://www.aids-hiv.cz/grafy2009/g5.html
v roce 1985 - první tři diagnozy v ČR

co se tu tehdy všechno dělo a jen se to nezveřejňovalo. A věř, že jsem měla informace z první ruky madam Justice, takže pustě nekecám.
A k drogám například tohle - jen jako drobná informace
http://www.fiftyfifty.cz/I-za-socialismu-bylo-v-CR-mozne-si-slehnout-drog-9711738.php

ale tak dostupné, jako dnes, drogy za socáče nebyly. Přiznejme si to...

jenže tvrdit "O drogách nikdo z nás nikdy neslyšel" je taky nesmysl. V kterýmže to roce šel major Zeman po feťácích veřejně v televizi?

Učinila jsem tu poznámku proto, že Kudlu určitě čtou i mladší lidi než my, tak aby neměli zkreslené informace.

Už vzhledem k počtu současných pacientů (i když počty nejsou zdaleka přesné) je zjevné, že jsme za "západem" hodně pozadu. Pokud se tady nějaký nemocný v té době vyskytl, musel mít kontakty s někým zvenku.

Netvrdím, že se tady nedaly sehnat drogy, ale byly okrajovou záležitostí (hlavně větší města). Žádné smažky jsem na vlastní oči nikdy neviděla, dneska obtěžují na každém rohu. Díky bohu, když jenom obtěžují, protože ony i páchají surové vraždy (nedávno přímo v našem městě zabili kvůli prachům na fet důchodce).

Dcera mi dokonce po městě ukazuje dealery (nedávno je byla nabonzovat policajtům, protože prodávají dětem ve škole).
Učitelé nás dokonce upozorňovali, že prodávají i před ZŠ.

S kriminalitou je to totéž (jistěže se o ní příliš nepsalo), ale byla také mnohem nižší.
Ještě v 95. jsme šla klidně ve dvě ráno sama přes město. Dneska se bojím vylézt v osm večer před barák.

Nevím, proč tady tak sveřepě trváte na nesmyslech.
Nechovám k minulému režimu žádné resentimenty, ale snažím se tu dobu hodnoti objektivně.
Nelze hodnotit celou jednu epochu tak zjednodušeným způsobem jako dnešní hurá antikomunisti, co se probrali po 23 letech.

V 89.roce jsem už chodila pár let do zaměstnání, takže vím, o čem mluvím.
Konjunkturalisti jako lidovec Heller, který za sebou za socíku tahal ještě gumového kačera, na primitivním antikomunismu staví celou svou pol. kariéru. Už jsem na to fakt alergická.
Jako by tenhle stát neměl podstatnější problémy.
Ale to jsem odbočila.

tu zase veselo. Chudák tazatelka Michalka. Euridiky příspěvky ji asi moc nenabudily k odvaze přiznat své těhotenství rodičům. Já měla kdysi taky hroznej strach se doma přiznat.

u nás na základce byla těhule v deváté třídě... za hlubokého socialismu. A moje spolužačka otěhotněla v šestnácti a zplnoletňovali ji. Ani jedna z těchto dívek nebyla z nějaké mizerné rodiny, prostě normální holky. Drogy mě minuly, ale že haranti chodili kouřit za školu už někdy v sedmé třídě, si taky pamatuju živě.

Proč?
Moje dcera by za mnou stoprocentně přišla, protože by se toho sama chtěla zbavit.
Mám na mysli v tomhle věku. Je ještě hodně dětinská.
Napsala jsem jen, že pokud bychom se názorově rozešly, musela by převzít veškerou! zodpovědnost sama. S tím, že já nebudu měnit zásadně svůj život a pomůžu jen tehdy, kdž se mně bude chtít.
V žádném případě bych ale nedovolila, aby k nám nakýblovala dalšího puberťáka, který by mě připravil o veškeré soukromí.
Na to má rodič snad právo?!

Nevím, proč pořád děsíte ty holky, že po potratu nebudou moci mít děti. Takových je dneska (u minipotratů zvlášť) minimum. Jsou spíš obecně míň fertilní, což se ale téhle věci netýká.
Moje kamarádka porodila zdravé dítě s jedním vaječníkem a moje neteř s velkými zdravotními problémy taky.

Ježíši, ale co to bylo za lidi ,kteří tehdy fetovali?
Buď "umělci" nebo šlapky a jiná spodina.
Dneska to berou i děti ze slušných a normálních rodin už na základce.
To je snad dost rozdíl, ne?
Tehdy byste měla na střední dost problém něco sehnat, protože policajti po tom tvrdě šli.
Dneska se šábnou s dealery a ti prodávají ve velkém. Dělají ,že je nevidí, přestože je zná celé město.

Když už jsme u Zemana, tak to byl, tuším, díl o Plasticích.

jsem se. Gynekolog už na mne tehdy naléhal, že to doma musím oznámit. Naši byli přísní a byli proti. Báli se, že nedostuduji. Pak svolili. Ale pamatuju si dodnes, jak se mě ptali, zda-li jsem si jistá zda je to člověk na celý život. Jistá jsem si teda vůbec nebyla. Vdala jsem se krátce po 18. narozeninách. Styděla jsem se i před lidmi. Dnes se na holku , která se rozhodne mít dítě brzy kouká jako na hloupou, která si může užít, nemít starosti. Tehdy se na holku koukalo jako na nezdrženlivou v sexu. Byla to prostě známka neslušnosti. Však taky jsem si musela vyslechnout od lidí řeči typu málo Tě táta řezal, zasloužila bys na zadek připravit rodičům takovýhle starosti atd. Přitom já měla několikaměsíční známosti aniž by byl sex. To je dneska některým mladým k smíchu. Až s tímhle klukem jsem ve třeťáku podlehla tomu, co k lásce patří.

To se dost pleteš, dokud je nezletilá.

"co to bylo za lidi ,kteří tehdy fetovali?"
Nebo taky "zlatá mládež" ze "slušných a normálních rodin". A ti, co nefetovali, tak měli třeba alkohol - a taky už na ZŠ.

Euridiko k tvé dceři. Píšeš, že je dcera dětinská. No já se nedivím. Z toho co tu píšeš, mám pocit , že s ní jednáš a staráš se o ni, opečováváš ji jak kdyby byla nemohoucí nebo jí bylo nějakých 12, 13 a pak se divíš, že ona se k Tobě chová jak puberťák. Věřím, že to je šikovná, hodná holka, která Tě má moc ráda. Ví, že nejsi zlá, jen svérázná.

Ale uvědom si, že tak jak ji vychováváš, to co jí vtloukáš do hlavy , ji k dospělosti neposune.

To je dáno tím ,že se o ni bojím a mám špatnou zkušenost s tím, když nechám odpovědnost na ní.
Kdykoliv babička po ní něco pošle nebo ji nechá něco vyřídit, dopadne to katastrofálně (sekanou jsem jí vyndala z tašky po třech dnech). Když ji pošlu na nákup pro tři věci, při velkém štěstí přinese jednu atd.
Takže se sice rozčiluje, že jí všechno říkám třikrát, ale je to vyslovená nutnost.
Nevnímá a pohybuje se pořád mimo realitu.

Když se někam balí, rozčiluje ji, že jí do toho "kecám". Když ale nekecám, nechá půlku věcí doma. Já jsem pedant a mám na to vypracovaný precizní seznam (léto,zima). To mám po fotrovi.
Moje máma říká, že ji mám nechat vymáchat si v tom hubu a nestarat se. Asi má pravdu, ale většinou mi to stejně nedá.
Četla jsem něco o matkách, které podvědomě nedokážou "propustit" svoje děti-něco na tom bude. Ale není v tom úmysl.

Jistá dětinkost je asi dědičná (ale mám na mysli spíš zájmy nežli chování a myšlení). Na druhou stranu jsem za to vděčná, protože nelítá po diskotékách a nehoní kluky. Ušetří sobě i mně hodně starostí. S klukama si jde radši zakopat nebo zahrát basket.

Některé děti prostě dozrávají později, u mě to bylo podobné. Pamatuju si, jak jsem doma fňukala, že se ještě necítím na to, jít do zaměstnání. Máti se z toho mohla pominout. Taky jsem měla dítě mnohem později, díky bohu. Dnes se z toho stala normální záležitost.


Do hlavy jí nic nevtloukám. Je dobré s dítětem mluvit o pohlavních chorobách, drogách a nechtěném těhotenství předem a ne až ex post. Naši byli v tomto směru velmi prudérní, naštěstí jsem nebyla problémová.
Na existenci drog jsem ji upozorňovala už asi od čtyř let, kvůli injekčním jehlám. Věděla ,že se jich nesmí dotknout a sama mě upozornila, když někde nějakou viděla.
Vtloukat např. dítěti do hlavy, že bez kondomu nesmí ani ránu, pokládám v dnešní době za poměrně zásadní.

Učení nechávám už tak od čtvré třídy na ní. Je zcela samostatná. Ale pokud má špatné výsledky, provádím kontrolu a zavádím tresty (odebírání mobilu, zákaz počítače, žádné flákání).

Tak nějak nevím, co jí podle tebe do hlavy vtloukám.

Není. Na nákup půjde tolikrát, kolikrát zapomene něco donýst, když se její vinou vyhodí sekaná, dostane o to míň na kapesným, když si doma něco zapomene, bude se bez toho muset obejít a tak podobně.

"Nevnímá a pohybuje se pořád mimo realitu."
Možná je to jen přirozená obrana organismu Ani bych se nedivila.

jí podle toho co tu píšeš, blbé věci ohledně vztahů, ohledně toho, že mít dítě znamená zprasit si život, atd. nebudu to dohledávat.

A teď něco k tomu co teď píšeš o dceři. Jsem udivena tím, jak neumíš svoji dceru vést vůbec k samostatnosti. Je mi tý holky děsně líto jak jí prasíš život. I když v dobrém úmyslu jí umetáš cestu a vůbec si neuvědomuješ, že ten kdo ji jednou dostane bude muset mít svatou trpělivost. Ne ona, Ty bys zasloužila, že ji neumíš postavit do praktického života. Nechci být opětovně nařčena, že strkám nos do soukromí, že nemám elementární úctu k druhým. Proto připomínám, že tato debata se rozvinula na základě Tvé připomínky, že sedmnáctiletá není schopna vychovávat dítě. Ano, pokud má výchovu Euridiky, není. Naštěstí jsou i jiné mladé dámy, jinak vychovávané.

mám špatnou zkušenost s tím, když nechám odpovědnost na ní.Kdykoliv babička po ní něco pošle nebo ji nechá něco vyřídit, dopadne to katastrofálně

to není špatná zkušenost, to je běžná zkušenost, puboši, co vyřídí zařídí vždycky všechno hned a perfektně, jsou docela vzácnost. Mají v hlavě jiné, pro ně důležitější věci. Zkus to nebrat tak tragicky, spíš hledat způsob, jak ji přivést k tomu, aby začala respektovat, že potřeby druhých lidí, byť je ona nechápe nebo nesdílí, nejsou míň důležitý než ty její.

Nejsem ani pro tresty za věci typu zapomenutá sekaná, trestat lidi za nedokonalost k ničemu nevede, a protože nejsem dokonalá matka, tak nečekám, že budu mít dokonalé děti. To, co třeba já považuju za svou "dokonalost", může být pro ně naprosto nedůležitý a nedokonalý, a naopak.
Představ si, že by ti babička poslala dvě kila pravé svíčkové a dcera ji někde ztratila, zapomněla, nechala zkazit. Škoda, že, veliká. Ne pro všechny, pro mého 22letého syna vůbec, protože zvířata chrání, nejí, jatka a jateční produkty jsou mu odporné.
No a teď si představ, že když pobýval v NY, našel v parku na Manhattanu pochroumaného holuba. Většina lidí by si nevšimla, pochopitelně, jdou zamyšlení, kdo by si všimnul, politoval by a šel dál - třeba já. On zavolal na jakousi infolinku, kde mu poradili adresu záchranné stanice, kam holuba dovézt. Zavolal tam, domluvil se, strčil holuba do papírové tašky, nejel metrem, protože je hlučné a měl obavu, že by pták plašil a ještě víc si ublížil, zavolal taxíka a dovezl holuba do ptačího špitálu. Tam strávil v čekárně dvě hodiny, další dobu v ordinaci, nafotil ošetření holuba ;-) a taxíkem odjel zpět. Nelitoval vzácného času, který měl na New York, ani peněz, co si poměrně tvrdě vydělal.
Spousta lidí by to měla za bláznovství, pro něj samozřejmost, prostě každý vnímáme svět kolem sebe jinak. Stejně tak tvá dcera.

Když se někam balí, rozčiluje ji, že jí do toho "kecám". Když ale nekecám, nechá půlku věcí doma. Já jsem pedant a mám na to vypracovaný precizní seznam (léto,zima).

nedivím se, taky bych to v jejím věku nesnesla, moje děti taky ne. Když byly menší, balili jsme společně podle seznamu, co jsem připravila, když odrostly, samy si přišly pro seznam a balily si podle něj. Dneska si píšou svoje seznamy a odškrtávají.

Když se ty postupy lidského soužití vyhovující oběma stranám pilujou postupně odmala, tak se to dá zvládnout.

Když se někam balí, rozčiluje ji, že jí do toho "kecám". Když ale nekecám, nechá půlku věcí doma. Já jsem pedant a mám na to vypracovaný precizní seznam (léto,zima).

Sice je pravda, že skoro všechno se dá koupit na místě, ale právě že jen skoro.

já podle seznamů žiju :-) když si nenapíšu seznam, udělám třetinu věcí, proflákám den s pocitem, že mám dost času a večer budu mít z toho kocovinu :-)

Chovám se naprosto standardně jako většina matek v mém okolí.
Znám dokonce i takové, které nenechaly patnáctileté potomky jet samotné ani MHD.
Doma udělá to, co dostane na povel.
Pravda je, že si hodně věcí radši udělám sama (přesně jako moje máma), protože je to pro mne rychlejší a pohodlnější. A taky si je udělám precizněji.
Zanedbala jsem jenom žehlení, to jí nechávám až teď a vaření. Vaření ji nikterak nebere, je to její problém. Já jsem neuměla taky nic, vaření mě nikdy nezajímalo a nezajímá dodnes. Ale obstojně uvařit jsem se nakonec naučila sama.

Nejrychleji dospějí děti, když ztratí rodiče, ale to je poměrně krutá zkušenost.
Měli jsme sousedy, kteří zemřeli krátce po sobě na rakovinu. Jeden plnoletý sourozenec se musel postarat o dva mladší. A zvládnul to skvěle.
Proč se ale takové zkušenosti nevyhnout, když to není nezbytně nutné.
Jít na potrat není žádný zločin, proboha.
Právě proto, co jsem napsala v druhém blogu, bych chtěla svoje dítě něčeho takového ušetřit.
Vychovávám sama devět let dítě (i když mi je moje rodina nápomocná)a je to velice tvrdá zkušenost. A to jsem dospělá, zralá a ekonomicky samostatná bytost.
Sedmnáctiletá holka na to bude pravděpodobně taky sama, s otcem se nedá počítat.
Pokud se hodlá pověsit na rodiče, tak zralá není a dítě by na svět přivádět neměla.

Takové holky znám, neměly dítě v sedmnácti, ale třeba o něco později. Je jim přes třicet a pořád jsou závislé na svých rodičích, nemají vlastní bydlení a bez jejich fin.podpory by nepřežily. O tom mluvím.
Jedna taková trubka se teď vrátila s dvěma dětmi k rodičům po dvou rozvodech. Je jí 26 let a máme ji v nepokrevní rodině. Rodiče přitom žijí z ruky do huby. První dítě měla někdy kolem osmnácti let. Klasika!

O co by byl náš svět hezčí, kdyby takových jako on byla věčšina.

že se dcera nechá obskakovat, když nic neudělá líp než ty. Proč se hrnout do práce a ještě poslouchat jak je pomalá, nešikovná a neprecizní.

"Sedmnáctiletá holka na to bude pravděpodobně taky sama, s otcem se nedá počítat."
Kde bereš tu jistotu? Slečna píše, že příteli je pětadvacet, má byt i práci a dítěti se nebrání.

"Je jim přes třicet a pořád jsou závislé na svých rodičích, nemají vlastní bydlení a bez jejich fin.podpory by nepřežily."
Neříkám, že nejsou - ale já (a asi nejen já) znám spíš ty druhý.

O co by byl náš svět hezčí, kdyby takových jako on byla věčšina.

Nevim, vo co by byl hezčí, ale zcela jistě by byl pos*anější vod ještě víc přemnoženejch městskejch holubů.
(Ale jinak je šroubek frajer, vo tom zase žádná, a kdo bude tvrdit vopak, dostane přes držku!)

jak jsem si přečetla Tvé příspěvky, tak jsem z nich nabyla dojmu, přestože tazatelku Michaelu neznám, že ve svých sedmnácti letech nemůže být horší matkou než jsi Ty ve svých současných.

Ještěže se nedělají zkoušky mateřství v porodnicích. To by tam zůstávala asi kvanta dětiček, neb jejich matky by neprošly testem úspěšnosti ;-).

To, že jsi spokojená s tím co a jak děláš mi vůbec nevadí, jen to prosím nedávej jako vzor ostatním. Nedělej ze všech mladých maminek hloupé husičky, neboť zajisté velká část si je vědoma své zodpovědnosti, případně k ní rychle dospějí. Ne každá je vychována k nesamostatnosti a zavázanosti své matce.

Já znám tedy samé husičky!
Práci nemají, školu nedostudovaly, o dítě se nepostarají ,ale zaúkolojí rodiče.


Holka by si měla uvědomit, že si posere celý život. V 17 není schopná vybrat si partnera, předpokládám,že není promiskuitní a nestřídá to od 14. Je-li tedy její první vážnou známostí, pravděpodobnost ,že to nevyjde, je velmi vysoká.
Bude mít povinnosti, na které si její vrstevnice třeba 10 let počkají.
Půjde-li na potrat, může si prodloužit bezstarostné mládí dalším studiem na VŠ. S dítětem je to hodně náročné. Ale měla jsem spolužačku na gymplu, která to zvládla. To byla ale výjímka.
Dokonce jí nechtěli dovolit s námi chodit do školy, aby na nás nepůsobila jako špatný příklad.


Ať holka poslechne vlastní rodiče!!!!!!!!!!! a nedává na kydy zdejších bab, které jí budou tvrdit, jak je úžasné porodit v 17 "mimíska".
Rodiče to s ní myslí určitě nejlíp.

Zatím nás přesvědčuješ, že posraný život máš tak akorát ty. A to jsi porodila v jednatřiceti.

proč ti tak strašně vadí, jestli cizí dcera porodí v sedmnácti?

Sama jsem měla (chtěné!!) dítě v čestvě v 19. O malých dětech jsem věděla houby dokonce jsem v životě tak malé dítě nedržela v ruce. :-)
Dle mého názoru, vše jsou geny a každá matka, pokud se starat chce, je schopna se o dítě dobře postarat. Nelíbí se mi vůbec dnešní doba, kdy mají ženy děti klidně až po 40. Moje dítě mělo celé své dospívání poměrmě mladé babičky a dědečky (po 2 kusech :-), kteří by se v případě, kdyby se nám rodičům něco stalo mohli klidně sami o něj postarat. Dnes přivádějí na svět děti sice dobře zajištěné, ale dle dřívějších měřítek v podstatě babičky a dědečkové :-P, kteří se domnívají, že jsou nesmrtelní, jejich tělo neopotřebované a oni nemocem a neštěstí odolní. Většinou to vyjde, ale je to úplně stejný risk, jako mít dítě brzo. Potrat nepovažuji za zločin, dnes bych na něj v případě "nehody" šla, právě z výše uvedených důvodů, ale NIKDY bych nikoho k potratu nepřemlouvala! je to rozhodnutí jen a jen té mladé ženy.A na rozdíl od všeobecného názoru - jsem pro tu svatbu! Rozvést se mohou vždycky, hromádkové žití přináší jistá rizika, jednou budou rodina, tak proč to aspoň nezkusit. :-)

dík. Nesluší se to, ale souhlasím ;-) kdybychom všichni byli jako moje děti, máme ráj na zemi. I když jsou občas na zabití a existovat babyboxy v teleskopické verzi, nevím nevím.
Ale to je mezi rodičema a dětma:-) jinak bych je brala za sousedy, za kolegy, za kamarády i za partnery.

Ale jinak je šroubek frajer, vo tom zase žádná, a kdo bude tvrdit vopak, dostane přes držku!

to je hezké, že si rozumíme :-))

ale přiznávám, že první, na co jsem myslela, když přišly zprávy s fotkama holuba, byly holubí nemoci a paraziti

HAHA ted jsem si tvoje přečetla příspěvky. Nechci být špatný prorok, ale připrav se že ti svoje dítě hodí dcera na krk tak jak tak. Jak jsem psala výše, všechno jsou geny a pokud ty jsi byla v mládí "typ pečujte o mne až do roztrhání těla ani do práce nemohu" a máš taky takovou dceru, tak pokud to nějak neutneš, sama budeš kolem ní skákat ještě v 70 :-D (skákat kolem potomků nám taky velí geny - a potomci se jednou právem vzbouří, taky geny - http://cs.wikiquote.org/wiki/Marek_Eben)

No, jenže mě bylo jen o rok víc nežli jí (tedy 1, když jsem nastoupila do práce po střední. Pak jsem si dělala další školu/odb./ při zaměstnání. Musela jsem dojíždět do jiného kraje a spát po hotelích, rychle jsem se naučila samostatnosti. Rodičům jsem dávala dvě třetiny svého platu. A s dítětem jsem nikdy nebydlela u rodičů, to by mě snad ani ve snu nenapadlo.

Mě to je vcelku jedno.
Já jí jen radím, aby neposlouchala vaše kecy a dala na své rodiče.
Vy byste jí, dobračky, přály, aby si prošla vším tím, čím jste musely projít vy. Na rozdíl ode mne.

Mimochodem, jestli je budoucímu tatíkovi 25, tak být otcem těhule, dostane pěkně přes hubu. O osm let starší kluk se nemá co tahat s nezletilou, ta má randit s vrstevníky.
Nedávno mi kamarádka vyprávěla, že na atletice, kam chodí její dcera, má poměr třicátník s patnáctiletou, podotýkám, že ženáč.
Osm let věkového rozdílu je u dospělých v pohodě, u dětí nikoliv.

Bůh ví, jestli se s ní taky netahá od patnácti.

a že ty víš vždycky nejlíp, co mají nebo nemají druzí dělat...

Tak moment - já měla první dítě když mi bylo hodně přes dvacet, což v době rodících (skoro)maturantek bylo docela neobvyklý.

Ale fakt se mi líbí tvůj laskavej přístup k úplně všemu...
Jen nevím, zda je lepší než naše kecy

co se týče mne, vůbec jsem jí neradila, aby si dítě nechala!! Jen jsem psala, že by si to měla rozhodnout sama a že rozhodnutí je to těžké. Na rozdíl od Tebe, která bys hnala dceru na potrat a nenechala ji ani samotnou rozhodnout.

Nechala bych Michaelu, ať si vybere sama.

Má tady příspěvky spousty žen, které otěhotněly vcelku brzy, v době nejisté, prošly cestou občas krkolomnou, ale veselou a koukají do života pozitivně. Své děti i svět milují a přes občasné pády se dokázaly zvednout, sdílet radost s manželem, partnerem či samy se sebou. Dokáží se umívat a pohladit slovem.

A pak rady ženy, která do manželství vstoupila s rozumem a dítě si pořídila, až když byla ekonomicky zajištěná. Manželství se ji rozpadlo, chlap je dareba a je ráda, že ona ani její dcera se s ním nestýkají. Ekonomicky na tom moc dobře není, proto se nechce dožít ani stáří. S dítětem často bojuje a vidí v něm neschopnou bytost. Pro budoucnost zvolila černou barvu a má vymalováno ;-).

Ať si vybere sama, která varianta se jí líbí více. Já bych si vybrala ;-).

To jsou ale žvásty!
Napsala jsem, že jsme ekonomicky zajištěné, ale že nevím, jestli mi to vydrží až do penze, což je rozdíl.
Dost ráda bych viděla, kolik u nás bude za pár let penzistů, kteří utáhnou nájem a neskončí pod mostem. Důchoďáky jsou pro mnohé cenově nedostupné. Nežli skončit takhle...


A s tím darebákem jsem si žila deset let docela bezstarostně, pocestovala po světě a poznala spoustu krásných míst. Spousta ženských si vzalo českého darebáka , mělo z toho houby a pak se taky rozvedlo (mimochodem,jde o každé druhé manželství, takže je to 50 na 50). Já jsem aspoň nezůstala s holou řití.

A když už jsme u toho, dnešní mladí se rozvádějí při první malé krizi, kolikrát po jednom nebo dvou letech. Já to vydržela na dnešní poměry dost dlouho.
Jaká je pravděpodobnost, že to vydrží 17 leté puberťačce, si každý může spočítat.
On ten 25 letý není taky extra zralý sameček a navíc je tak neschopný, že umotá nezletilé holce dítě.
Z toho musí mít tchán s tchýní fakt radost.

Celá maminka - "Vytáčí mě tím, když řekne, že problém bude řešit až nastane, namísto aby mu předcházela."

Že ty se bojíš, že budou v životě úspěšnější než ty?

VY jste ale tak chytrá! Máte svoji penzi, na kterou vám přispívám i já, ale moje generace dostane prd anebo zlomek té vaší.
Penzijní fondy jsou zločinecké organizace a odkládání pětistovky měsíčně by mě stejně nevytrhlo.

Myslíte, že mi v téhle době zvýší plat?
Nebo že ve svém věku najdu lukrativní zaměstnání? Na dobrá místa vezmou radši nevzdělané ,ale mladé blbky bez praxe.
Z čeho bych asi tak měla šetřit, když musím každý měsíc vykrývat výdaje z úspor?
Dost lidí musí rozprodat majetek, který jim měl být přilepšením na stará kolena.
Když máme holt takové finanční génie jako Kalousek a Nečas, tak můžeme být rádi, že není inflace ještě mnohem vyšší.

Mám vlastní byt, slušné úspory i nějakou tu investici. Ale dvacet let z toho vyžít nedokážu. Dokážu maximálně zajistit svoje dítě, sebe už ne.
Co byste mi tedy radila, vidím, že jste ve finančnictví i podnikání zběhlá?


Matku do toho netahejte, ta má jiný problém, který měla řešit v produktivním věku.
Já jsem udělala maximum pro to, aby má dcera nepociťovala žádný nedostatek. A dokázala jsem to i bez chlapa.


Vy nejste jednababi, ale jedubaba!

Ano - to je stejně dobrej argument jako "jedubaba" , aneb když nevíme kudy kam.
A to mám kromě důchodu ještě normální zaměstnání a jeden vedlejšák
Takže i na otázku "Nebo že ve svém věku najdu lukrativní zaměstnání?" můžu odpovědět, že ano - a nebudu doufám podezírána z toho, že patřím mezi "nevzdělané ,ale mladé blbky bez praxe"

A to mám kromě důchodu ještě normální zaměstnání a jeden vedlejšák

ještě k tomu dodej, že na základě toho ti ten důchod ještě každej rok zvedají, ať má vztek

když firma radši vezme důchodce nebo invalidy, za které má daňovou úlevu.

Dneska je poptávka výhradně po po technických profesích nebo řemeslech. Ale i hodně dobří ajťáci jsou limitováni věkem. Když vás vyčutnou kolem padesátky, tak se tedy rozhodně chytáte hodně těžko, ženská nejspíš vůbec.


Vy, jako důchodkyně ,jste pro firmu výhodný kauf.
Celý tenhle zhovadilý systém je nastaven tak, aby firmy vydělávaly co nejvíce a na mzdách zaplatily co nejméně.
Loajalita zaměstnanců se necení.
A všechno dohromady to negativně ovlivňuje ekonomiku, oslabuje koupěschopnost obyvatel, posouvá nás níž a níž a v závěru na to doplatí privátní sektor sám.

Jinak vám ten důchod přeju, i když dostanu sama kulové.

mezi "nevzdělané ,ale mladé blbky bez praxe" nepatřím, jako důchodce bych byla "pro firmu výhodný kauf" - ale nejsem.
Tohle místo jsem si našla ve vyšším středním věku a když jsem dosáhla věku důchodového, mohl si zaměstnavatel najít náhradu, mohl mě vyhodit nebo trvat třeba na smlouvě na dobu určitou, případně ŽL. Nic z toho neudělal, "daňovou úlevu" nemá a jediný, co se změnilo je kód na hlášení pro pojišťovnu
Jenže když si představím na svým místě cosi jako je Euridika, pravděpodobně by na hlášení následujícím po přihlášení bylo O

tak jak je to tedy - jsou na tom důchodci tak špatně, že by ses Ty osobně důchodu raději nedožila? Tady zase píšeš, že jsou na tom naopak líp než nedůchodci... co si tedy vlastně myslíš?

pokud musíš každý měsíc pokrývat výdaje z úspor, pak to ale svědčí spíš něco o tobě, než o státu, či o někom jiném. Každý si může vyskakovat pouze do výše své peněženky. Výš ne...

Mám 44 cítím se tak max na 30 , taky jsem se rozvedla, ale jak je vidět, není to proto,že jsem se vdálala mladá, každý je tím ohrožený, i ty ses rozvedla i když jsi kalkulovala a chovala se zodpovědně.
Na rozdíl od tebe já jsem znova vdaná, svoje děti miluju a jsem moc ráda že jsou velké, samostatné a spokojené. My s manželem si to teď užíváme, lyžujeme, jezdíme na hory k oři, naprostá paráda. Barák mám vyleštěný, až to nekdy sama nechápu, kam jsem se dostala :-D Dcera se teď bude vdávat a určitě jí nedopoporučuji čekat s dítětem do 30 :-)
Ale na druhou stranu tvoje obavy o dceru chápu, se 17 letýma děvčatama to občas bývá těžké, ale to se spraví :-D Já jsem třeba tehdá zcela záměrně dceru přemluvila aby nebrala antikocepci (i s tím, že jsem počítala, že se může něco stát Ale bylo to proto, že jsem moc nevěřila, že moje "malá umělkyně" bude skutečně antikoncepci brát přesně jak se má. Není na to typ :-) On ten kondom je sice tzv. míň bezpečný, ale není náchylný na pravidelnost a neničí organizmus. A když se tabletka vynechá, antikoncepční selhání je na cestě raz dva :-) A navíc, kondom má ten bonus,že odpuzuje takové chlapce co používají děvčata jen pro své potěšení.:-) Opravdu to tak funguje, to mi potvrdila i dcera. Vyšlo to a nikdy se nic se nestalo, ale jak říkám kdyby se stalo, nechám to jen na ní. Ale ty jsi celkově nějaká zatrpklá, proč pliveš na důchodce nechápu, vždyť oni taky platili celý život na jiné důchodce. On ten průběžný systém je podle mě jediný spravedlivý a bezpečný, ještě bych brala variantu, abych mohla ze svých daní více podporovat své vlastní rodiče, ale šetření na stáří do fondů je nebezpečné. (někdo to vytuneluje, ekonomika krachne, atd.)

Já neplivu na důchodce, jen tvrdím, že zabírají místo nezaměstnaným. Ve státní správě např.nemají už vůbec co dělat!
Je hodně nespravedlivé, že my a mladší ročníky, kteří do současného důchod.fondu musíme přispívat poměrně vysokými částkami, sami nedostaneme nic nebo velmi málo. Vám to nepřijde sprosté?
Nikdo není nenahraditelný, když sedí na své sesli do sedmdesáti, mladší nemají šanci na postup. Setkal jsme se s tím asi v prac.procesu každý. Jsou prostě pro zaměstnavatele výhodní proto, že pracují za méně peněz.
Já naopak dceři doporučuju s dítětem klidně počkat i do těch třiceti, vsadím se, že s otěhotněním nebude mít žádné problémy (jako já a moje máma).
Taky jsem jí řekla, že nemá přistupovat na sex jen proto, že si to kluk klade jako podmínku vztahu. Ale zatím je to bezpředmětné.
Antikoncepci bych jí rozhodně nedoporučila, znám osobně 25 letou holku, která po ní málem zemřela na embolii, o dalších vedlejších účincích nemluvě.



Sinix

Starej se o sebe, já žiju na rozdíl od jiných (třeba jednoho etnika), na vlastní triko a od státu nic nedostávám.
Takže si můžu žít na tak vysoké noze ,jak se sama rozhodnu. Ale žijeme naprosto standardně, v porsche fakt nejezdím . Pokud ti to ještě nedošlo, jsem samoživitelka a rodinu táhnu jen z jednoho platu. Žádné soc.dávky nepobírám, tak o co ti jde?
Pokud vychovám své dítě až do samostatnosti a dospělosti, nikomu není nic po tom, jak pak naložím se svým životem.

Jsou-li platy v téhle zemi (i u lidí slušně vzdělaných)tak hanebně nízké, dost těžko s nimi vyjít. Díky bohu, že mám zatím kde brát. To, co jsem chtěla uchovat pro dceru, možná budu muset prodat. Ale chudá jednou určitě nebude, je to jediné dítě v rodině a zdědí poměrně slušný majetek i z druhé strany. A hlavně nebude muset řešit zaměstnání, minimálně praxi získá ve firmě člena rodiny.


Dnes je u nás cca milion nařízených exekucí, asi proto, že si tady všichni žijí jako prasata v žitě. Lidé se zadlužují nikoliv kvůli drahým dovoleným a vánočním dárkům, ale proto, že jejich životní náklady jsou vyšší nežli plat.
Je ostudou tohoto státu, jestliže u nás hladoví tisíce dětí (včetně pražských) a peníze na jejich obědy se musí shánět přes charitu.

Sinixi, pokud o tom nevíš, dvě třetiny lidí nedostávají ani průměrný plat. Nezanedbatelná část pracuje dokonce za plat minimální, který u nás tvoří pouze jednu třetinu platu průměrného, na západ od nás ovšem dvě třetiny.
Pokud tedy životní náklady převyšují jejich mzdu, nutně se dostávají do soc.pasti.

Užívat si život ve čtyřiceti už fakt není ono... mně bude na jaře 50 a furt mám dojem, že si života užívám docela dobře....ale to bude asi tím, že jsem nezodpovědně měla první dítě v 19 a pak ještě další dvě, takže jsem si asi ani nestačila všimnout, že svět není dobré místo k životu

Důchodci "zabírají místo nezaměstnaným... když sedí na své sesli do sedmdesáti, mladší nemají šanci na postup... Jsou prostě pro zaměstnavatele výhodní proto, že pracují za méně peněz."

Jednak všichni nejsou prduši za nízkej plat, ale normální zaměstnanci, jednak osvícenej zaměstnavatel ví, že se mu vyplatí - loajalita k firmě, znalosti, žádnej problém s přesčasama, ošetřovačkou a podobnejma vopičárnama - ono je těch plusů docela dost, tak proč by si zaměstnavatel nevybral to, co je pro něj výhodnější?

nevím jak kde, ale u nás na kolenou přemlouvají důchodce, aby přišli zase dělat. Ono se totiž ukazuje, že mladý jednak nic neuměj, jednak jsou líný vůbec dělat. A kravaťáci s údivem zjišťujou, že v Powerpointu něco vyrobit nestačí. Takže už jsme tady pohromadě zase stará parta a já jsem ve svých osmašedesáti nejmladší. Co k tomu dodat.

a Ty jsi schopná pracovat o tolik líp než ten důchodce?

Pokud ne, tak proč by si tam zaměstnavatel měl nechávat Tebe a ne jeho? Protože to "není spravedlivé"? Ale zaměstnavatel přece není žádná charita a cení-li si toho důchodce víc než Tebe, asi ví proč.

Navíc jsi před chvílí plakala, jak život důchodce nemá žádnou cenu,a v příštím příspěvku úplně otočíš na čtyráku a sočíš na důchodce, jak ti ubírají práci.

Kdybys byla konzistentní, tak bys přece musela mít radost, že ani v důchodu nebudeš odepsaná, že o Tebe jako o zaměstnance bude i nadále zájem, no ne?

On je problém, že není zájem o lidi po padesátce (a kolem padesátky), ty nikdo do práce nevezme. Proč tedy berou zaměstnavatelé důchodce? Že by šedesátník byl tak flexibilní, skvělý a nepostradatelný? Ale jdi. Firmy za ně platí nižší zdravotní pojištění a je-li důchodce OZP, je odpočet na osobu 8 tis., u třetího stupně až 80 tis. (při splnění určitého počtu zam. OZP).
Odhad je ,že tady pracuje asi 64 tis.důchodců, ale jde vesměs o lékaře, právníky nebo úzkoprofilové tech.profese.

Já osobně bych určitě nechtěla do 70 chodit do práce, spíš bych ráda dostávala takový důchod, abych z něho mohla vyžít. Dnes osamělý důchodce stěží poplatí nájem a pak mu zbyde tak na jeden rohlík denně.

Moje máma taky nějaký čas přesluhovala v jedné firmě, ale mladší zaměstnanci měli neustále nepříjemné poznámky, takže radši odešla. Pravdou je, že ti mladí byli dost neschopní.
Taky se nezastávám třicetiletých všeho znalých manažírků, kteří se tváří jako ředitelé zeměkoule, ale v praxi jde o neschopné hňupy.

Konzistentní jsem, protože pokud zaměstnavatelé vyhazují lidi po padesátce, sama jsem toho byla svědkem (brali to systematicky, ženské těsně před důchodem), tak mě nečekají dobré konce a na ten důchod si ani nevydělám. Hlavně, že ti, kterým byl důchod přiznán, jsou za vodou.

statistika nuda je.

Ano, zatím máš kde brát. A co až úspory dojdou a všechno prodáš? Co budeš dělat pak? Projíst úspory je docela hloupost, nezlob se nam mě. Nebo zlob, jak chceš.

Proč je tolik exekucí? Samozřejmě, ne vždy je to tak úplně vina dlužníků. Zvlášť u dlouhodobých úvěrů se těžko plánují věci typu, budu mít ještě práci? Budu to zvládat zdravotně? Co naděláš, když tě po 5 letech splácení hypotéky přejede opilý řidič a ty skončíš na invalidním vozíku.

Ale co si budeme povídat; existuje i nemalé procento těch, kteří nemají žádnou finanční strategii. Neplánují co bude, když... Nebo si prostě řeknou: "Ono to nějak dopadne." Pokud je dobře a jsou peníze, všechno utratí, naberou si různé spotřebitelské úvěry - leckdy i na úplné blbiny. Nemají žádnou rezervu, nic. No a ejhle! Karta se obrátí, přijde krize, pramen vyschne a oni jsou v háji. Příjem žádný, úspory žádné a spousta dluhů. Viz ti horníci.

Viděl jsem dokument - teď si nevzpomenu na jméno. České televize vysílaly varianty pod názvem Krotitelé dluhů a Zbavte se dluhů. Byl o lidech, kteří každý měsíc skončili i více než 1.000 USD v minusu, ani o tom nevěděli. Protože si vůbec nevedli seznam příjmů a výdajů, jen vybírali a utráceli. Nestarali se. Byla tam dluhová poradkyně a asi ve dvou případech to ti lidé dovedli tak daleko, že jim poradkyně řekla, že s tímhle už nic nenadělá a jediná možnost je osobní bankrot. To je přesně ono, nelze být každý měsíc v minusu. To je cesta rovnou do pekel. Buď musím zvýšit příjmy, nebo snížit výdaje, nedá se nic dělat.

Na druhou stranu, když ti lidé mají vzor v našem státním rozpočtu, tak se ani nedivím.

Protože jsou lééépšííí
Sama píšeš " že ti mladí byli dost neschopní... v praxi jde o neschopné hňupy", tak co se divíš?

"Konzistentní jsem"
Nejsi - pořád jen meleš o tom, jak je výhodný zaměstnávat důchodce a ne a ne pobrat, že to kvůli tomu není. Aspoň teda ne všude.

"Hlavně, že ti, kterým byl důchod přiznán, jsou za vodou."
Jasně - z tvejch daní

mně připadá, že jsi konzistentní v jediném.

Jak právě Tobě svět nejvíc ubližuje a jak jsi právě Ty v nejvíc ohrožené skupině.

Odhaduji, že zbytek se bude přelévat podle toho, do jaké skupiny budeš právě patřit. Teď jsou největší potvory důchodci, co vám skoropadesátníkům zabírají místo, a mladí hňupové, kteří sami nic neumí, ale na ty důchodce mají blbé kecy (mimochodem nápadně se to podobá tomu, jak se o důchodcích vyjadřuješ Ty). Až Ti bude šedesát, tak to patrně budou ti hnusní padesátníci a mladí, popřípadě ti ještě starší důchodci? A až budeš v důchodu, tak ti mladí haj.lové, co Ti ani ten přivýdělek v důchodu nepřejou a mají blbý kecy?

Nezlob se na mě, ale s takovou povahou nebudeš spokojená NIKDY. A je otázka, nakolik za to může ten strašně zlý svět okolo...

A co bys tedy radil lidem jako já?
Mít tři zaměstnání (dnes není reálné najít ani jedno)?
Chovám se zodpovědně, protože jsem dobře investovala a úspory jsem nerozházela.
To, že musím domácnost dotovat, není snad moje vina a užívám k tomu SVOJE peníze.
Z čeho by měli lidé, kteří nemají žádné úspory, asi tak šetřit? Vždyť spousta rodin jede od výplaty k výplatě. Já tyhle pseudopravicové řeči pokládám jenom za zoufalé blábolení zlodějů, kteří to tady přivedli cugrunt a teď hází zodpovědnost za zoufalou ekonomickou situaci na občany.

Prý, naspořte si na důchod. Já spoření mám, ale jen kvůli státnímu příspěvku. I kdyby člověk naspořil meloun, na jak dlouho mu asi při dnešních cenách vydrží.
A kolik asi tak naspoří člověk za deset let z pěti stovek nebo ještě nižší částky?
Vždyť žvaníš nesmysly. Zajistit se na důchod může jen někdo, kdo má nadprůměrný plat a takových lidí v tomhle státě není rozhodně většina (jedna třetina).

Je-li 35 tisíc míst na oficiálně více než pět set tisíc nezam. (neoficiálně jde o cca milion lidí-část pracuje na švarc, část šla nuceně do předčasného důchodu), chci vidět, kdy a jak si nezam. našetří na důchody.
Tohle je časovaná bomba.



Babi


Kdyby to bylo tak, jak tvrdíte- tedy, že vás zaměstnavatel nechává pracovat jen proto, že jste tak skvělí, nenahraditelní a zkušení, proč by se zbavoval zaměstnanců po padesátce?
Jaký kvalitativní rozdíl je mezi zaměstnancem v 58 a 65 letech?
Ten 58 letý je snad nezkušený, neloajální ? Zkušenosti má naprosto stejné a je v lepší zdravotní kondici.
Jde jenom o peníze, resp.o peníze toho zaměstnavatele.
Dokonce i Vietnamci zaměstnávají staré babky, protože jim zaplatí pět tisíc a ony jim tam hákují od rána do večera. Mladý člověk by z toho nevyžil a proto by to pro něho bylo nepřijatelné, pro důchodce to znamená slušné přilepšení k důchodu. Takhle si přivydělává i jedna známá rodičů, je jí 75 let!!! a bez této brigády by nepřežila.
Tomu říkám lidumilný stát.
Jinak vám vaše peníze nezávidím, chápu, že je mnoho důchodců, kteří si jako tahle paní prostě přivydělat musí. Ty peníze neprocestují, ani nevrazí do svých hobby, ale použijí je nájem a jídlo, event.léky. To je na tom všem nejsmutnější.

Já nemám osobně nic proti lidem pracujícím v penzi, jen upozorňuju na problém, který to s sebou nese.



Petronila


Nejde o to, jestli se cítím ublížená.
Existuje tu jednoznačná diskriminace - věková (už dokonce lidí po čtyřicítce!!, vím od známé personalistky, že nesmějí přijímat do firem lidi nad 45 let, zřejmě až na výjímky úzkoprofilových tech.profesí, tito lidé se nedostanou ani k pohovorům).

Podobně jsou na tom absolventi škol, kteří nemají šanci získat praxi a nějaké pracovní návyky. V Itálii je situace naprosto tragická, sebevraždy tam páchají i absolventi VŠ, kteří jsou frustrováni nemožností uplatnění. Je to dáno tím, že např. do advokacie nebo notářství nemůže proniknout nikdo mimo rodinné klany těchto profesí. Dokonce ani absolventi lék.fakult nemohou najít práci.
Další ohroženou skupinou jsou matky s malými dětmi, které odmítají všichni zaměstnavatelé.
Bohužel, diskriminace starších ročníků se projevuje i ve státní správě, kde mám známé. Je nemravné, že dokonce i stát propouští lidi předdůchodového věku, což vím od lidí zaměstnaných na našem magistrátu.

Nedávno jsem četla analýzu, v níž se píše, že ekonomicky na tom nejsou zdaleka nejhůře důchodci. Oni mají minimálně svých nezdaněných deset tisíc. Mnohem hůře jsou na tom zaměstnanci pobírající např. 12 tisíc hrubého a méně.





Na babku jsem vyjela ne proto, že mám něco proti prduchům, ale proto, že se tady chlubí svou nepostradatelností, aniž by si uvědomovala, co je objektivní příčinou zájmu zam.o důchodce (je to lukrativní záležitost).
Dnešní třicátníci, kteří musí makat na její důchod, jednou nedostanou od státu ani korunu. Tohle není žádný solidární systém, ale záplatování Topolánkem vytunelovaného důch.fondu. Ostatně, podobným způsobem se tady rozkradlo úplně všechno.


Máš pravdu, v takovémhle světě opravdu žít neumím a ani po tom netoužím.

Evropa je v totálním rozkladu, přestože se bruselští neomarxisté předhánější v optimistických vizích. Na palubě Titaniku se ještě tančí, v podpalubí je nálada podstatně horší.
Omezenci si ještě pořád neuvědomili, že naše dekadentní civilizace pomalu zaniká a lze vypozorovat stejné známky úpadku jako u těch již zaniklých. Nedůvěra v politiku, rozklad státu (soc.systému, zdravotnictví), individualismus, popření základních hodnot (rodina).
To, co se dnes děje v Řecku, tam už stát de facto jen předstírá svou existenci, v Itálii, ve Španělsku atd., je jen zrcadlem toho, co čeká nás. Až se zhroutí systém, nebudou žádné důchody.

A člověk člověku se pomalu stává vlkem.

Můžete se mi klidně vysmát, že jsem fantasta, magor nebo šílený pesimista.
Kdo z nás bude mít pravdu, se brzy dozvíte.

"co je objektivní příčinou zájmu zam.o důchodce (je to lukrativní záležitost)"
Euridiko, kolikrát potřebuješ zopakovat, že nejsou jen ti důchodci, kteří si někde přivydělávají?
Že makají na plnej úvazek jako ti mladší, zaměstnavatel za ně odvádí co má a dává jim je nikoli pět tisíc na ruku, ale slušnou mzdu?
Selektivní slepota se říká tomu, co tu předvádíš. To je to samý, jako když napíšeš "Mít tři zaměstnání (dnes není reálné najít ani jedno)?" i když ti napíšu, že to není pravda a jsem toho důkazem.

To, že musím domácnost dotovat, není snad moje vina

A čí???
Moje???

Zajímavé je, že se cigošů, kteří parazitují na státu, se tak vehementně zastáváš!
Já si žiju za své, takže je ti je do toho houby, co si beru z úspor.
Pořád jsem na tom líp nežli ti, kteří musí vyjít jen ze svého platu.
Ve stáří nikomu na obtíž nebudu, tak o co jde? Holka bude mít, kde bydlet a práci taky dostane.
Vykašlala jsem se na naše neschopné úřady, což jsem měla udělat dávno a stížností Evropské komisi získala it.právníka grátis-exekuce na ex kvůli výživnému je na dobré cestě. Už je to jen formalita a nejde o pár desítek tisíc. Takže se situace možná vyřeší sama-prachy dokážu dobře investovat.




Babi


To, že důchoce jako vy má zaměstnání, ještě není argument.Měla jste štěstí na slušného zaměstnavatele, nic víc.
O čem to jako vypovídá?
Je třeba poptávka po dobrých účetních, tam není problém sehnat místo i v pokročilém věku.

Pět set tisíc nezaměstnaných na 35 tisíc volných míst (z toho jde o dost pofiderní práce - dealeři, agenti s teplou vodou, telefonisti, co vnucují lidem věci, které nepotřebují).

Vůbec nechápu, proč tím tady pořád operujete.
Znám hafo důchodců,kteří si přivydělávají jak se dá. Kdyby měli slušný důchod, nebylo by jim toho třeba, stát by je mohl event. potom zdanit natolik, aby se jim to vůbec nevyplatilo.
Jejich zaměstnávání je zase na úkor Čechů v produktivním věku, stejně jako zaměstnávání Ukáček, Slováků, Poláků nebo Mongolů. Pracují za otrockou mzdu a znehodnocují cenu práce na trhu.
Proto taky nenávidí Britové Poláky , stejně jako obecně v celé Evropě pracovní síly z východu.

důchodci mi nevadí. Vadí mi pracující starobní důchodci ve státní správě. Berou práci mladším a potřebnějším, čerpají státní peníze dvakrát. Soukromník ať si zaměstná koho chce, tam je to na jeho uvážení.

Kristova noho, co je to?

Mně nevadí ŽÁDNÝ důchodce, pokud odvádí práci tak, jak má, tak mi přijde sprostý říct, že někomu bere práci.

Pokud se dožiju důchodu ve zdraví, tak bych taky chtěla pracovat, protože mě moje práce baví. Přišlo by mi dost děsný, aby mi někdo řekl "sice zastaneš spoustu dobrý práce, ale seš stará, tak vypadni, abys nezabírala místo mladším a potřebnějším. "

To by bylo na mašli mnohem spíš, než některý zdejší katastrofický vize.

Stát už začal - skoro pětadvacet tisíc slevy jim škrtnul. To máš dva tácy měsíčně a takové "staré babky", které za "pět tisíc hákují od rána do večera" už to asi dělat nebudou.
To se vyrojí volnejch míst

"stát by je mohl event. potom zdanit natolik, aby se jim to vůbec nevyplatilo"

To je hezký, takový teplý, přející. Hned je ten krutej svět o něco hezčí

chtějí dělat ať dělají v soukromé sféře. Ale proč má stát platit jeden starobní důchod, podporu v nezaměstnanosti dalšímu a pak mzdu tomu pracujícímu důchodci? Když všude slyšíme , že nejsou peníze na nic. A nezaměstnanost roste jak blázen.Sice to vypadá, že to není o tolik, ale změnila se pravidla pro výpočet procent nezaměstnanosti aby to tak nebilo do očí. .

to není vina důchodců, ale státu, že to nemá zpracovaný.
Dokud ta možnost bude, tak by byli důchodci s prominutím blbí, aby ji nevyužili.

jednababi. Kdyby dělali jen proto, že nemají na živobytí tak budiž. Jenže to tak často není. S tímhle by stát něco udělat měl. Pak se berou příspěvky invalidům /viz. pořad reportéři toto pondělí/ a jinej důchodce si ze státního bere dvakrát.

o konkrétním případu pána, kterej dělá téměř v osmdesáti v jedný státní instituci, jezdí do ciziny na služební cesty , bere i svou paní. Proč dávno neuvolní místo mladšímu? Je to šupárna. Na něco peníze jsou, na něco ne.

a Tvoje uvažování není sobecké?

Přijde mi děsné uvažovat stylem "proč dávno neuvolní místo mladšímu".

Proč by to proboha dělal? Byla bys Ty taková altruistka?

jak jsou mladí ke starým hnusní, ale jedním dechem se říká "proč ten sobeckej dědek neuvolní místo mladším".

Jestli stát na to nemá prachy, ať změní důchodovou politiku tak, aby nebylo možné současně pobírat důchod a pracovat na plný úvazek.

Když ten důchodce na tu práci už nestačí, tak to by byla taky jiná.

Ale uvědomujete si, co tu říkáte? Starý dědek, bába, ti patří už do starého železa, je od nich sobecké, když neuvolní místo mladším.

Myslím, že Ty i Euridika máte do toho důchodu o dost blíž než já, copak nevidíte, že to je i vaše budoucnost? Fakt by se vám líbilo, kdyby vám někdo řekl "bábo, nepřekážej, jsou tu mladší"? Euridika se z takové vize hroutí už daleko dopředu, ale to jí nebrání v tom, aby to samé halasně neproklamovala.

znám plno lidí ve svém okolí kteří šli i do předčasného důchodu aby nezabírali místo tátům od rodin. Ani já bych ve státním nezacláněla. Peníze si možno přivydělat kupř. uklízením u soukromníka, kdo má nějakou nemovitost pronajímá, mohu přepisovat doma na počítači třeba posudky pro soudního znalce , vést účto, pořídit si zahrádku a tak si přilepšit. Možnosti jsou. Mně přijde sobecký , protože se někomu nechce do důchodu proto, že by se třeba doma nudil , aby čerpal státní peníze nadvakrát. Ty peníze jednak chybí, pak se berou lidem ZTP průkazy, šetří se všude nebo se musí jinému vyplácet podpora. Přestože by mohl pracovat na místě toho pracujícího důchodce.

s neúctou ke stáří nic společnýho. Jsou mraky institucí, které vlastní soukromé osoby a když usoudí soukromník, že je pro něj důchodce prospěšný, že mu dá přednost před mladším, neřeknu ani popel. Soukromník má výsostné právo si vybrat a zaplatit koho chce.

a Ty fakt znáš takový altruisty, kteří dobrovolně odejdou do předčasného důchodu, "aby nezabírali místo tátům od rodin", a třeba z ředitelského postu odejdout uklízet k soukromníkovi ?

To, co Tě pálí - že tomu důchodci jde důchod - přece platí tak i tak.

Navíc - je to opravdu tak, že jakmile někdo dosáhne důchodového věku, tak automaticky začne dostávat důchod a když zůstane v práci, tak i výplatu?

Myslela jsem, že do důchodu musíš "aktivně" odejít a požádat o něj, a když to neuděláš, tak Ti stát žádný důchod nevyplácí, i když už jsi důchodového věku dosáhla (akorát se Ti zvyšuje základ důchodu, který budeš dostávat později).

plno lidí, kteří dokáží být solidární s druhými. Odešli, protože si řekli, že mají děti už dospělé a nějak už vyžijí i s tím sníženým předčasným důchodem ať mají práci hlavně tátové od rodin A pak znám ty druhé, co se drží na svých postech zuby nehty. O těch si myslím to co už jsem napsala.

já si ale myslím, že není ničí povinnost AŽ TAK se obětovat, případně ztratit ne snad smysl života, to by bylo příliš silné, ale spoustu věcí - určité postavení ve společnosti, nemalé peníze...

Pokud je někdo takový altruista, tak je to jeho volba, ale proboha to nemůžeš po nikom vyžadovat a myslet si o něm, že je sv.ně, když to neudělá.

Sama budeš taky tak nadšeně uvolňovat místo mladším, až přijde Tvůj čas?

(Nemluvím o tom, když dotyčný už nestíhá, to je jinej level).

že je to něčí povinnost. Já říkám, že by zákonodárci s tím měli něco dělat. Že je šupárna, když někomu stát umožní při starobním důchodu dělat ve státním. Buď ať ten člověk dělá na procenta nebo se zřekne starobního důchodu a jde mu jen plat. Za situace, kdy stát šetří na invalidech , absolventi škol nemají nárok na podporu aj. aj. by se důchodci ve státní správě měli výrazně omezit. Konec tečka.

aby nezabíraly místo tátům od rodin.....ostatně, takové argumentace se houfně používaly, se jen historie opakuje
Pokud to zůstane, půjdu do důchodu v 65 letech a počítám si, dožiju-li se, ho pěkně užít a nepracovat. Ale silně pochybuji, že by na mé místo nějak stály houfy tátů od rodin. U nás je to zatím tak, že vysoce kvalifikované důchodce přímo prosí, aby jen zůstali co nejdéle.....neb nějak ti tátové od rodin nejsou moc ochotni tu kvalifikační oběť přinést

http://jankralik.blog.idnes.cz/c/328309/Pracujici-duchodci-deformuji-trh-prace.html třeba to ten pán řekne líp než já. Koneckonců to nemusí být jen tátové od rodin, může to být třeba padesátnice, která hledá práci.

z toho pána se mi udělalo dost blivno.

"Inspektor práce", čti udavač, práskač.. fuj.

Ty by neměly mít práci?

když ten, kdo může, si k důchodu ještě vydělává? Ona to zase většinou není až taková závratná částka - a docela mě pobavily tvoje návrhy přivýdělku "uklízením u soukromníka, kdo má nějakou nemovitost pronajímá, mohu přepisovat doma na počítači třeba posudky pro soudního znalce , vést účto, pořídit si zahrádku". Ty jsou jak z jinýho světa.
Stejně jako názor "protože se někomu nechce do důchodu proto, že by se třeba doma nudil".

Můžu tě ujistit, že bych si určitě nehty nekousala, spíš naopak a že mě už jednak zmáhá a jednak otravuje vstávat do práce v odpornou hodinu, jenže teprve díky důchodu jako jistýmu příjmu jsem si dovolila takovou rozmařilost, jako na starý kolena vyjet poprvé k moři.
Sobecký, viď?

Máš naprostou pravdu - já jsem taky psala o tom, že je to nepřípustné! ve státní správě. Po převratu jsem takm pár let pracovala a je to vskutku otřes. Máte-li konexe, zůstanete na sesli i jako senila, pokud ne, vyšoupnou vás pře důchodem.
Důchodce má důchod jistý, ale co má dělat chudák ženská, které chybí do důchodu dva, tři ,čtyři roky? Kdo ji zaměstná. Důchod bude mít k nepřežití. Takhle odešlo do vynuceného předčasného důchodu poměrně dost lidí právě ze státní správy, jednu z nich znám osobně.
Přičemž se do ní dnes dostávají lidi zásadně jen přes konexe nebo příbuzenské vztahy. A klidně můžou být totálně neschopní, že nejsou sto ani napočtvrté udělat zkoušky odb.způsobilosti.



Petronila

A zase jsi mě četla halabala a teď mi podsouváš něco, co jsem nenapsala.
Jasně uvádím, že kdyby měli důchodci SLUŠNÝ důchod, z něhož by důstojně přežili, mohl by jim stát další zaměstnávání fin.znevýhodnit. Té Kalouskově prasárně na důchodcích nikterak netleskám, to mi můžeš věřit. Chápu, že dnes je to pro osamělé penzisty holá nutnost.

Uvědomte si jednu věc - vývoj nejmodernějších technologií bude znamenat čím dál vyšší počet nezaměstnaných. Pokud se stát nerozloží totálně, bude muset nastálou situaci řešit, netýká se to jenom nás. Existuje možnost vyplácet jakýsi paušál bez ohledu na zásluhy a potřeby všem lidem bez práce, ale na tu nejsou fin.prostředky. Neodvratně bude životní úroveň v celé Evropě (zřejmě i v USA) rapidně klesat a my se s tím budeme muset poprat.


Docela mě minule šokovalo, když Klaus ml. hrdě předváděl osmdesátiletého učitele, který teprve v tomto požehnaném věku odcházel z Porgu do penze. Je mnoho nezaměstnaných absolventů PF, ale ve školách učí přestárlí, nevrlí a nepříliš kvalitní kantoři. Speciálně učitelé cizích jazyků mají tragické znalosti (u nás jde o přeučené ruštinářky), z nichž si dělají studenti na středních školách srandu.
U lékařů a advokátů je mi celkem putna, jestli jsou důchodci. Ovšem jen v případě, že ten doktor nemá sklerózu a je schopen léčit. I když moje zkušenost se starými felčary není zrovna nejlepší, kašlou na pokrok, nějaké novinky v léčbě je neberou a moderní techniku nezvládají.
Moje sedmdesátiletá int. nebyla schopná ani napsat a vytisknout zprávu z počítače. Musela to za ni pokaždé udělat sestra (před mnou). Trapas. A jak jsem se dočetla v médiích, je takto neschopných lékařů (vysokoškoláků) poměrně dost. Kvůli odmítání práce s PC musel stát posunout o několik let nařízení, že se budou recepty psát na počítači. Evidentně nejde o mladší ročníky.
Ať mi tady nikdo netvrdí, že sedmdesátník nebo osmdesátník je stejně pružný a schopný jako padesátník nebo šedesátník. Mám to doma na očích. I když moje máma je tedy v práci s počítačem docela kádr.


To, že soukromníci zaměstnávají rádi důchodce má ekonomické důvody. Snaží se ušetřit na mzdách, což je negativní jev stejně jako tolerance státu vůči zaměstnávání cizinců.
Zákon se dá obejít lehko ,ale většina podnikatelů zaměstnává stejně cizince načerno.
Sdírají je jako otroky a pak ještě drze řeknou, že Češi o práci na stavbách atd. nemají zájem. No za ty peníze opravdu ne.
Přičemž se to všechno mohlo už dávno řešit, kdyby tu byla vůle a neexistovala tu silná podnikatelská lobby, která si v parlamentu prostřednictvím svých podplacených politiků, nechává šít zákony na míru.

Taková firma,která nezaměstnává Čechy, by neměla mít nárok podílet se na stát.zakázkách, stejně jako firma s nejasnou majetkovou strukturou.
Jak jednoduché, že?

mia skutečně je z jiného světa a ke všemu je k lidem (tedy kromě tátů od rodin) hrozně přísná!
A je děsivé, jak pěkně u některých lidí funguje, že se perou mezi sebou, kdo komu ujídá pár korun, přičemž pěkně v tichosti miliardy mizí kdovíkam.

Proč se ti z toho pána udělalo blivno?
Vždyť má pravdu.
Sama jsem to zažila ve st.správě na vlastní kůži.
Drží se ve vedoucích funkcích jako hovno košile a třicátník nemá šanci na postup.
Přitom nejde opravdu o žádné odborníky. Pro stát pracují v podstatě jen lidi, kteří se jinde nechytnou a pracovní morálku mají taky tristní.
Tohle nejsou žádní Pafkové nebo Pirkové, aby se firma bez nich neobešla.
I ti Pafkové a Pirkové mají oproti nim sebereflexi a odcházejí sami, když vidí, že už na svou práci nestačí.

Mně přijde mnohem hnusnější, když se státní úřady zbavují lidí před důchodem, kteří tam pracovali třeba dvacet let. Přičemž tam ponechají mladé, kteří přišli před pár lety.
Z toho ti není blivno?

A můžeš uvést konkrétní profesi, kde tak prosí důchodce, aby neodcházeli???
Pokud nejde o nějaké nedostatkové tech.obory, tak tomu nevěřím.
Nekoresponduje to totiž s tím vyhazováním lidí těsně před důchodem, což se děje v hodně firmách. Někde to vykopávají už kolem padesátky.

mám poměrně vysokej práh frustrační odolnosti
A co se týče hádek o pár šupů versus milardy - jak nejsem příznivcem spikleneckejch teorií, začínám si myslet jestli v rom není záměr. Když se Franta fackuje s Lojzou, je snadný mu ukrást odložený sako.

že nebejt seniorů, byl by ráj na zemi. Aspoň teda pro "lidi před důchodem", tj. hlavně pro tebe.
Ale máš v tom trochu hanbinec, řekla bych
"třicátník nemá šanci na postup... Přičemž tam ponechají mladé, kteří přišli před pár lety".

Zase mi něco podsouváte.
Napsala jsem, že je to pro osamělé důchodce nutnost.
Neměla jsem na mysli, že by měl být šéfem třicátník, to v žádném případě. Ale že nemá šanci dočkat se nějaké funkce ani ve čtyřiceti, kdy je člověk pracovně na vrcholu.

Jak píšete o tom moři, vzpomněla jsem si na svou dobrou kamarádku (je stará jako moje matka), pracovaly jsme spolu na LF v Praze.
Šla do důchodu v sedmdesáti a taky mi říkala, že se nikdy neměla tak dobře, jako v téhle době. Měla muže lakotu, takže domácnost táhla v podstatě sama. Teď si mohla trochu dopřát.
Samozřejmě že jsem jí to přála, ale na druhou stranu je nutné uznat, že deset let zabírala slušně placené místo někomu bez práce. Přitom měli dva důchody, její muž byl docentem na VŠ a nouzí určitě netrpěli.

Zkuste se na to podívat taky z druhé strany. Když se to takhle bude dělat standardně, tak potěš koště.
Práci budou míž jenom ukáčka a prduši.

ale je to tak Týká se to VŠ, kdy lidi, kteří po maturitě byli ochotní ještě tak 20 let intenzivně studovat a absolvovat, kromě své normální práce, tak 4-6 promocí, tak ty prosí,aby zůstali. Neb každý studijní obor je pro akreditaci závislý na vysoké kvalifikaci pár lidí. Když nikdo takový není, není ani studium.

Třeba můj syn šéfuje jedné státní instituci (dostal se tam úplně, ale úplně bez kontaktů a příbuzenstva) a ve 200 lidí není žádný důchodce. Také lidi před důchodem nevyhazuje, ale 2 z nich již byl nucen sesadit na řadové místo z vedoucího, pro malou schopnost Ovšem, důchodu pár jedinců, který se blíží, se naprosto děsí a bude je určitě přemlouvat, protože to, co mu chodí na výběrová řízení ho mnohdy naplňuje chvilkovou hlubokou beznadějí

klidně si myslete, že jsem z jiného světa a že jsem přísná. Nikde jednababi nepíšu, že by důchodci vůbec neměli pracovat, když je zaměstná soukromý sektor je mi to úplně jedno. Zrovna tak pokud se ve státním sektoru jedná o nějakého vysoce specializovaného odborníka nebo prostě o to místo nemá nikdo zájem ale ne naopak. Že se budou na ono místo ptát lidé v produktivním věku a ono bude obsazené důchodcem. Nevím co Tě tak pobavilo na mých návrzích. Má to být přivýdělek k důchodu ne druhý plat.

Jeden příklad pracujícího důchodce ve státním sektoru , který si téměř v osmdesáti užívá důchod od státu už jsem napsala důchod, plat a ještě si za státní jezdí na služebky do ciziny. Znám vojáka z povolání co v sedmdesáti bere od státu důchod, výsluhu, ještě dělá u vojska a není to žádný odborník běžná šarže. Navíc v práci krade kanystry nafty a šmelí s nimi. U dcery v práci dělá v podatelně léta paní v důchodu. Denně se tam chodí mladé ženy ptát na práci, nedostanou ji. A paní ještě vykládá holkám, jak dala synovi na barák milion.

ona je to spíš hodně stará strategie vládnoucích vrstev, která existovala asi vždy: rozeštvat je pro kraviny, ať se perou a nemají čas ani chuť hlídat, co děláme my. A teď tomu ještě pomáhají media: ideální situace pro "vládnoucí vrstvy".

Zaměstnávání poživatelů starobních a invalidních důchodů z pohledu zákoníku práce
Garance 9.5.2013, JUDr. Petra Sochorová Ph.D., JUDr. Petra Bohůnová Ph.D., LL.M. Eur., Zdroj: Verlag Dashöfer

V další části našeho seriálu o specifických skupinách zaměstnanců z pohledu zákoníku práce se zaměříme na poživatele starobních a invalidních důchodů. Zaměstnávání starobních důchodců využívá řada zaměstnavatelů především kvůli jejich časové flexibilitě a zájmu o práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a o kratší úvazky. Díky tomu mohou zaměstnavatelé, podobně jako při zaměstnávání studentů, obsadit pozice, které nechtějí vytížit v rozsahu celé zákonem stanovené týdenní pracovní doby. Poživatelé starobních důchodů bývají také ochotni pracovat za nižší mzdu!!!!!!!!!!!, přestože mají v daném oboru dlouholeté pracovní zkušenosti. Obdobné důvody mohou mít zaměstnavatelé, kteří se rozhodnou zaměstnat invalidní důchodce. Ti navíc mohou využít výhod státní politiky podporující zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Jistě - ale kolik důchodců má nemovitost k pronájmu, kolik jich má nebo si může pořídit zahrádku... a jak se tu uvádělo, kolik jich zvládá počítač (pokud ho mají) tak, aby se jim ten přivýdělek vyplatil co do času a námahy?

Ad Euridika
"mohou zaměstnavatelé... obsadit pozice, které nechtějí vytížit v rozsahu celé zákonem stanovené týdenní pracovní doby"
A co je na tom divnýho?
To mají přijmout nějakou nezaměstnanou padesátnici na celej úvazek a plnej plat, aby se půl tejdne v práci nudila?

co to je vyplatit čas a námaha? já nějaký čas střídavě žiju s plným ID a ČID taky jsem nějaký čas neměla ani korunu. Moje paní doktorka nevěřícně kroutila hlavou. Naštěstí pak toho posudkového lékaře, mimochodem taky pracujícího důchodce, poslali pryč a je tam solidní posudková lékařka. I tak můj invalidní důchod vždycky byl pod celostátním průměrem /ale jsem za něj v dnešní nejisté době velmi vděčná/ , o manželově starobním trvale kráceném důchodu nemluvě. A musíme a nacházíme taky způsob jak po troškách si přilepšit. Pro někoho přilepšená slušná suma, pro jiného drobné. Moje známá třeba řekla, že v důchodu chce dělat ve státním , že by jí doma byla dlouhá chvíle a že si chce udržet určitou životní úroveň, dovolené u moře atd. A stát tohle zatím umožní.

V pondělí byl v pořadu reportéři pán, kterýmu doktoři řekli, že je zázrak , že vůbec žije. Ale podle státu ujde 200 m a tudíž nemá nárok na ZTP. Na tohle peníze nejsou , na to, aby ve státní správě byli lidé jako ti tři o kterých jsem psala, na to peníze jsou??

podstupují tu jistou faktickou osobní oběť a nepohodlí a i v důchodovém věku pracují. Kompetentních lidí do tahu je v populaci, ve všech věkových kategoriích, vždycky zoufale málo a mne fakt těší pomyšlení, že se jim konečně dostává i na splnění jejich snů. Jen mne mrzí, že se toho nedočkali dříve.
Nevím, co by mělo pro společnost za cenu, abychom jim podsouvali nějaké viny a sobeckost a nutili je v důchodu pracovat maximálně jako "kosmetička WC"??? A že by takové opatření mělo vliv na systém uznávání a výplaty invalidních důchodů, je úplně směšné!

já Ti Tvůj úhel pohledu neberu. Co člověk to názor. Opravdu nevím v čem je pro společnost přínosem sedmdesátka v podatelně, o které píši výše, když na tu práci je předepsaná dvouletá ekonomická škola. Akorát, že někdo jiný, komu se vyplácí podpora by tu práci mohl dělat zrovna tak.

Třeba rozdíl ve výdělku co do investovanýho času, bolavejch zad a očí a podobně při běžným zaměstnání a ťukání do mašiny doma nebo okopávání mrkve.

"na to, aby ve státní správě byli lidé jako ti tři o kterých jsem psala"
Chceš říct, že ti tři jsou reprezentativní vzorek?

jsou fakt pro společnost na nic, v tom s tebou souhlasím Já se zastávám důchodců kompetentních lidí do tahu
To existovalo ale vždycky, i za minulého režimu.
I mě hrozně vadí, když vidím nesmírně nemocné lidi, kteří jsou, dle posudků, zcela zdrávi. Ale rozhodně nevidím řešení tohoto stavu ve vyházení důchodců šmahem z práce

proč stát tvrdí, že nejsou peníze, slyšíme to ze všech stra, tohle vůbec umožní. Z principu. Nejsou peníze, musí se šetřit. Tak prostě tím, že propustím důchodce a vezmu na jeho místo nezaměstnaného, ušetřím. Jenže, a teď to opravdu ale opravdu nemyslím osobně. Vyhovuje to, protože se tam uživí spousta lidí, kteří by si v soukromém sektoru neškrtli. Znovu opakuji, nemám nic proto zaměstnávání důchodců v soukromém sektoru, nemám nic proti pracujícím důchodcům ve státním sektoru, pokud jde o špičkové odborníky, vědce, úzce specializované profese. Ale držet si v politice, ve státních institucích na úrovni krajů i obcí lidi, jejichž pozici by mohl dělat člověk v produktivním věku je za současné ekonomické situace mrhání penězi.

Pokud jsou tito lidé skutečně tak kvalitní jak o sobě tvrdí, jistě po nich soukromý sektor pro jejich zkušenosti, pracovní nasazení, odbornost rád sáhne. Můj příbuzný dělá v 68 letech v soukromé firmě, nikdo ho nevyhazuje. Takových lidí znám více.

ale já jsem psala včera v 21:52 výrazně omezit ne vyhodit šmahem. Je jasný, že špičkoví odborníci, lékaři, vědci, úzce specializované technické profese, jsou vždy, tedy i důchodu přínosem. Mají za sebou léta praxe, zkušenost, smysl pro preciznost. Ale paní na podatelně, po který stejně musí půl práce předělávat jiní, voják, který bere důchod, výsluhu a ještě v sedmdesáti dělá, hlídá muničák? A ještě má málo a krade, jaký to je přínos? Takové lidi bych propustila bez mrknutí oka. A měl by práci jiný, ať je to táta od rodiny, mladá maminka, padesátnice nebo částečný invalida co zatím čeká na pracáku.

Fajn,souhlasím, že absolventi dnešních VŠ nemají nejlepší vzdělání a jsou často nepoužitelní, o to vyšší mají ovšem sebevědomí a nároky. To je naprostá pravda.

Ale stále nějak nejsme schopná pochopit, proč tedy firmy odmítají přijímat ty zkušené padesátníky nebo dokonce pětapadesátníky se slušným vzděláním a praxí a stojí jenom o ty důchodce (kteří jsou jen o pár let starší).



Mia

Sedmdesátiletá důchodkyně na podatelně státního úřadu je na vraždu. Vsadím se, že ji tam někdo drží.
Mám známé na zdejším soudu, víš, kolik se sešlo zájemců o práci v podatelně za 10 litrů brutto? STOVKA!!!! Byli z toho na soudě sami naprosto konsternováni, protože nepatříme k těm tradičně chudým krajům. Naopak.
Tak jak to potom vypadá třeba ve Slezsku? To si vůbec nedokážu představit.
Lidi už jsou ochotní makat i za almužnu a ještě se o to perou.y

To je strašně zjednodušený, myslím.
Není možný vzít na každý místo nezaměstnanýho, když jejich úroveň vzdělání nebo praxe většinou nijak neoslňuje.
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/duvod-nezamestnanosti-absolventu-voli-spatne-obory_268304.html

Když ale stát nezačne tlačit na propouštění důchodců, z čeho budou žít lidi v produktivním věku?
To pak se pak budeme skládat na jednotlivé osamělé matky bez práce jako na tu chuděru s třemi dětmi, která musela odložit hrdost a jít se svým problémem do televize? Bylo mi těch jejich tří kluků (jedny dvojčata) líto, neměla už pro ně ani na ty obědy. Rve mi žíly, když vidím ty strádající děti (dnes už i hladem), jak jsou skromné a jak malé mají nároky. Máma, která si musí vybrat, jestli koupí učebnici za tři stovky nebo jídlo - to je zlý sen.

Přičemž ti důchodci často pracují jen proto, aby si přilepšili a měli na cestování (viz naše 75 letá recepční). Ta snad v té práci jednou umře.

bída o práci je děsná. Neteř dělá v domově pro seniory a říká, že denně! se tam ptají na práci ošetřovatele u lůžka lidé, jsou ochotni mýt zadky. A to i lidé vysokoškolsky vzdělaní, kteří jsou ochotni jít hluboko pod své vzdělání jen aby práci měli. U nás to děti vyřešili tak, že odešli do Německa a do hlavního města za prací. Ta nejstarší je na MD.

Takovýhle start do života přejete té chudince sedmnáctileté?
Vždyť se situace na trhu práce horší každým rokem. Nevěřte na bláboly médií o "konci krize". Už nevědí, jak donutit lidi, aby začali utrácet. Pracovních míst ubývá a firmy budou propouštět, pokud nepropouští ,nové lidi nepřijímají (maximálně brigádníky za pár šupů).

tahle holčina psala, že přítel pracuje, má byt, k miminku se hlásí, tak proč nezvážit zda si dítě ponechat? Děti se rodily i ve válce. Určitá zodpovědnost je při takhle zásadním rozhodnutí nutná. Ale pokud bychom se obecně stále vymlouvaly jen na podmínky, tak nás za čas určité etnikum porodností převálcuje, nemyslíš?

Jestli je to opravdu, jak říkáš, tak se zbaví dítěte a půjde se zařadit na pracák.

A nebude mít dítě ani práci.

Fakt skvělá kariéra

Upřímně říkám, že já bych za této situace dítě na svět nepřivedla. Pokud se posuneme směrem na jih, což je pravděpodobné, začne teprve mazec.
Jakou budoucnost může nabídnout dítěti soc.slabá rodina?
To, že se děti rodily ve válce není žádný argument!
Převálcuje nás tady nepochybně nejen etnikum ,které máš na mysli, ale hlavně islám! A vzhledem na sebevražednou politiku Bruselu (mám na mysli nežádoucí imigraci) se s tím nedá vůbec nic dělat. Dobudou nás vaginou, jak pravili islamisti.



Petronila

Proč by chodila na pracák? Ještě snad má dostudovat a pak by mohla jít na VŠ nebo si nějak zvýšit kvalifikaci. Ten její kluk asi nebude mít vlastní bydlení a plat asi taky nic extra, leda by byl nějaký podnikatel nebo prodával perník.
Bez dítěte, je-li k světu, má mnohem větší šanci sehnat nějakou práci.
V sedmnácti má mít člověk úplně jiné starosti, má se bavit s vrstevníky a ne se starat o dítě a peníze.
Zbaví se i možnosti cestovat, naučit se jazyk, event. si něco vydělat v zahraničí.
Takhle bude ve třiceti starostmi strhaná jak borůvka.
Holky ze třídky, které měly děti kolem dvacítky, odkvetly předčasně. Jsou z nich dneska usedlé matróny. Ale to je nepodstatná věc.


Nezbaví se dítěte, ale zárodku. Dětí může mít, kolik si zamane, až na to bude připravená.
Takhle se jen upoutá ve vztahu, který by s největší pravděpodobností přirozeně časem zanikl. Kolik náctiletých si bere svoje první lásky, že? Ve svém věku nemá ještě srovnání. Za pár let dozraje a zjistí, že se zamilovala do někoho úplně jiného. A doplatí na to právě to dítě.
Mám stejně starou dceru, znám její kamarádky, všechno jsou to naprosto nepoužitelná, nesamostatná a naivní jelita, závislá na rodičích. Představa, že by TOHLE mělo jenom rodit, mě přivádí v úžas. Nezralá holka má z porodu maximálně životní trauma.

a že všem, kteří si dítě zodpovědně pořídili až ve 30 , ten vztah vydržel.

Nebo třeba smíšený manželství, registrovaný partnerství, rodina s více dětma, bez babiček, s brejlatým tatínkem, bez auta...

"Takhle bude ve třiceti starostmi strhaná jak borůvka."
Ve 30 bude mít puberťáka, kterýho pravděpodobně zmákne líp než klimakterická matka po čtyřícítce.

"Dětí může mít, kolik si zamane, až na to bude připravená."
Nebo taky ne - a adopci každej neskousne.

Určitě je lepší se rozvést jednou za život po třicítce, nežli několikrát do třiceti, ne?
Moje nevlastní neteře jsou toho důkazem - čtyři slépky od 20 do 25, všechny rozvedené, jedna podruhé. Pátá je úplně stejně pitomá, pořídila si dítě ve dvaceti jako její sestry, kluk stojí za houby a jsem zvědavá, kdo se o to bude starat.Netuším, zda se vůbec bude vdávat. Zaplať pánbůh, není to moje pokrevní přízeň.

Mně manželství vydrželo deset let, rozvedli jsme se formálně až po 15 letech.Nijak jsem nestrádala, i když mi šel manžel občas na nervy. V té době se o nás staral velmi slušně.
Dnešní mladá manželství trvají v průměru tak pět, sedm let a často neustojí právě finanční potíže.
Dostat se do takové situace nezralá a nepřipravená v 25, tak ji těžko takhle zvládnu.
Už jen ze ekonomických důvodů.Rozvádět se kolem čtyřicítky je něco úplně jiného, jsi nezávislá na manželovi i na rodičích. Pokud tedy máš solidní práci.

však je to ale v pořádku, ne?

Bába stejně za pár let půjde do důchodu, tak holt musela udělat místo někomu mladšímu, aby nemusel být na pracáku.

No a protože je sobec a nenapadlo ji to samotnou, tak ji holt musel šéf vyhodit. Vždyť tím vlastně šetří státnímu rozpočtu prachy za podporu pro tu mladou, měli bychom mu vlastně zatleskat.

Tohle jsem zažila na vlastní kůži. U nás tehdy vyházeli i kolegyně ,které pracovaly pro firmu 25 let, měly vzdělání i praxi, tudíž také relativně slušnou gáži. Místo nich přijali holky bez odb.kvalifikace,např. absolventku "střední školy" (resp.učebního oboru s mat.)nebo dokonce zdr.sestru. Podotýkám, že to bylo v "kultuře", zřizovatelem této org. je stát (resp.magistrát). Nikoho nezajímalo, že je těm ženským 55 let a zničí jim zbytek života.
Pokud se tímto způsobem chová stát ke svým zaměstnancům, můžeme očekávat nějaké etické chování od privátního sektoru?!

a ta účetní dělá v soukromém nebo státním sektoru? soukromník si může zaměstnat koho chce, tomu nemůžeš nic nařizovat. Pokud je paní tak šikovná jak tvrdíš, soukromý sektor ji časem někde zaměstná, dva z mých příbuzných, stavební inženýři dělají v soukromé firmě v důchodu bez problémů. Problém těhle lidí jako je paní, ovšem někdy je, že oni často nechtějí jít pod své vzdělání, přijde jim to nedůstojné. Nikam jinam než do administrativy jít nechtějí. Občas koukám na televizní kotel. Už tam dvakrát byla paní, která se strašně diví, že nemůže v 58 sehnat dlouho práci. Přitom jinam než do administrativy jít nechce a pak z ní dokonce vypadlo, že ač vysokoškolačka, teprve nedávno se naučila na počítači. Což samozřejmě není případ Tvé známé, ta umí i jazyky. Bohužel dneska už je doba, že si člověk nemůže vybírat a pokud má skutečně nouzi, musí vzít co je. Nebo jít do předčasného důchodu.

Tohle co píšeš se stalo kdysi mojí příbuzné z Prahy,pracující ve státní firmě, byla odejita pro nadbytečnost, pak přišla na její post slečna a když stejně nestačila, žádali moji příbuznou o brigády. Příbuzná vzala předčasný důchod.

k těm dětem, co jich může ta třicítka mít, kolik chce. Znám moc dobře finančně zabezpečených, vystudovaných a rozumně plánujících třicítek, které nakonec své skvělé výdělky dlouhou dobu rvou do umělého oplodnění a podobných věcí.Jejich porody jsou komplikované a opět občas stojí zbytečně moc peněz navíc.Protože fyziologicky je ideální doba pro početí a porod prvního dítěte práve kolem těch dvaceti. Že ekonomická situace a všechno kolem toho je dnes na pytel uznávám a nevím, co s tím.

však ale to je z tvého pohledu dobře, ne?

Mladí nejsou na pracáku, a staří to do toho důchodu už nějak doklepou.

ještě třetí možnost. Pokud je skutečně tak šikovná, může zkusit štěstí jako OSVČ.

a zvažovala ta paní dělat někomu účto na živnosťák?

myslím, že spousta lidí by dobré účetní utrhali ruce.

Nebo se u nich budou střídat "taťkové" jak na běžícím pásu,což u čtyřicítky nehrozí. Ta už jen tak ze svých nároků na opačné pohlaví slevovat nebude.
Rozhodně bych tady netvrdila, že výchovu nezvládám. Kvůli jednomu incidentu, který jsem v premenstruační tenzi sama před sebou poněkud zveličila. V klimakteriu ještě, díky bohu, nejsem.

Vím o dětech, které si dělají, co chtějí a rodičům kálí přímo na hlavu.Neplatí na ně absolutně nic. Sousedův spratek má absence v učňáku, hulí trávu a věčně je u nich virvál.

Dcera si tohle dovolila poprvé v životě a myslím, že se to už nebude opakovat. Dostala za uši i od strejdy, který je pro ni autoritou.
Jinak je příkladně skromná, ještě jsem nezažila, že by si sama řekla,abych jí koupila nějaké oblečení, mobil atd. Kolikrát namítá, že je ta věc příliš drahá a zbytečná, na mobil si ušetřila sama. Ani v dobách, kdy jsme mohli penězi tapetovat, jsem ji nevedla k rozhazovačnosti, protože to nemám sama v povaze.
Je slušná, příjemná a všude vítaná pro svou společenskou povahu. Učí se dobře, minulé pololetí (v prváku) se tedy kapku flákala.

Tudíž netuším, kde berete tu jistotu, že mám špatně vychované dítě?
Vy jste si s kamarádkami nikdy na vaše puber´táky nepostěžovala?
Já holt nevěděla, že se to tady bere jako totální rodičovské selhání.

A ještě jeden příklad ze života.
Moje dávná kolegyně "zmákla" výchovu synka fakt skvěle. Narodil se jí někdy v 18 (rozvedla se, otec byl grázl) a celý jeho krátký život ho vychovávala její matka. Té říkal mami, biologické máti jménem. Vůbec se o kluka nestarala (starší matky se rozhodně dětem věnují mnohem víc), když byl jednou za čas u ní, neměla doma nic k jídlu. Kluka se čtyřicítkami nechala samotného doma a vnutila se ke mně na návštěvu. Vykopat se mi ji podařilo až někdy kolem druhé hodiny ráno. Druhý den se ještě pobaveně smála, jak se dítě v horečce sebralo večer a jelo do školy (myslel si,chudák, že je ráno). Zhruba za 14 dní zemřel, šlo o neléčitelný typ leukemie, která má velmi rychlý průběh.
A ta kráva se týden po tom vesele bavila v restauraci, což šokovalo všechny známé.
Dneska "vychovává "dalšího nebožáka a pokud vím, její druhý manžel jí má plné zuby.

to nebylo tím, že byla mladá, ale protože to byla kráva nejspíš...

aby nikdo neměl dítě v 18???? To snad ne!

Žádný! věk není ničeho zárukou, zároveň ale ani hendikepem.A to pltí jak pro práci, tak pro děti.
Jinak jsem si neměla vůbec co myslet, že máš špatně vychované dítě, proč jako? A to, co popisuješ je fakt až dost vzácné, takové projevy.

Důvodem toho, co tu diskutujeme nejsou žádní sobečtí důchodci ve státní správě, ale naprostá rozežranost a nenasytnost těch, kteří mají řídit. Prostě už se řítíme do řiti, jak následovalo cyklicky vždy v dějinách, což se dá dělat, když poučitelní absolutně nejsme.
Mio, promiň, ale zdá se mi, že ten soukromý sektor trochu přeceňuješ a státní haníš více, než je zdrávo. Znám z obou "táborů" lidi bezva i "pěkné vykuky"

nehanín státní sektor, píšu své zkušenosti. A ještě k té Daniely známé. Nevidím žádnou tragédii v tom, že účetní dnes skládá krabice v supermarketu. Jak ví stálé čtenářky, jsem částí miniparty holek padesát plus. Kamarádka která zemřela šla propuštěná z účtárny dělat na linku na výrobu plastových oken, byla ráda že tu práci má. Další poté co je oba s manželem neuživilo podnikání dělá ve fabrice na lince /výroba střeliva/, další dva roky uklízela než se uvolnilo místo v administrativě, stejně jako já taky uklízela když zrovna nebyla administrativa, jezdila jsem od třech dětí 6O km daleko do práce. Poslední z party přešla na úplně jiný obor. Nevím o tom, že by to některá z nás brala jako tragédii, jako příkoří. Hlavní je mít z čeho zaplatit složenky.

tady to žije!!!!

Jasně že věk není zárukou ničeho.
Já jen reagovala na jedovatosti lidumilky babi, že jako "klimakterička" zvládám dítě hůř nežli nějaká mladá a perspektivní matka.


Tady se prostě z normálního postesknutí vytvoří óbr problém, přestože pisatel (v tomto případě já), nežádá o žádnou radu, jen o přátelské povzbuzení.


S tím řítěním do řiti naprosto souhlasím. Já si myslím, že už v ní dávno jsme.
Dost zajímavě o tom mluvil před nějakou dobou prof.Bárta (kult.antropolog), který shledává stejné známky úpadku u této civilizace i u starých a mocných říší.
Říká, že jakmile dosáhne společnost vrcholu, nastává rychlý sešup.
Zřejmě se to neobejde ani bez válek, budeme se masit mezi sebou navzájem a ještě k tomu máme uvnitř pátou kolonu musulmanů, v zádech Čínu... fajn vyhlídky pro budoucí generace.

přestože pisatel (v tomto případě já), nežádá o žádnou radu, jen o přátelské povzbuzení.

musel taky chovat trochu přátelsky

On se zpočátku přátelsky choval, protože netušil, že zabloudil mezi po krvi lačnící smečku "dobrodinek". Když začaly hodnotit nejen jeho výchovné schopnosti, ale i pokleslý charakter, musel vyrazit na zteč.
Dědkům tenhle materiál fakt přeju!

těžký, když je pro tebe všechno jen boj. ono s někým, jehož projev se hemží vykřičníky, rozkazovacími způsoby, kategorickými prohlášeními, tvrzeními ode zdi ke zdi, jen aby byl v opozici a invektivami, těžko diskutovat. ruku, která napíše laskavý příspěvek (a že se tu alespoň 2 našly) vzápětí kousneš. ani na chvíli nepřipustíš, že jiná pravda, než ta tvoje může být též pravdou. že by na těch jinejch názorech něco třeba málo mohlo být. pouze tvůj způsob života jen ten správný. tak chvíli je to celkem zábavný, pak už je to nuda. jediný, co se s tím dá dělat, je nastolit rádiovej klid.

Jen jsem si dovolila porovnat matku prvorodičku sedmnácti- a třicetiletou.
Pouhý příklad, má milá

zatímco ta sedmnáctka šoupne dítě matičce a jde radši na diskotéku, ta třicítka je dostatečně zralá na to, aby se o dítě postarala sama. Navíc ji to neobtěžuje, protože je zpravdila (v mém případě) dítě plánované a chtěné.
Sedmnáctka se navíc velmi těžko vyrovnává s porodem, nezralé matky jsou hysterické, rodí zbytečně císařem apod. Ale tím císařem rodí často i matky starší a zpovykané a já dost dobře nechápu, proč to lékaři bez zdr.indikace vůbec dělají (tedy chápu, pro prachy).

A co je na vykřičnících špatného?
Vyjadřuju se expresivně i ve verbálním projevu, hodně gestikuluju a při písemném projevu gestikulovat nemůžu, je to taková náhražka.

Najdi mi nějakou větu, v níž tvrdím, že jedině můj způsob života je ten správný!
Vycházím jen ze svých zkušeností. Můžeš brát, nebo nechat být.
Mladistvých matek jsem viděla ve svém životě dost a dost, z 90 procent to byla naprostá trága. Odnesly to jejich matky.

já se divím tomu, že říkáš přesný opak toho, jak to vidím já a naši lékaři z gyn-por.
Podle nás jsou hysterické a skutečně zpovykané staré prvorodičky, mají komplikované porody, vyžadují císařáky, vytahují peníze na kdovíjaké vymyšlenosti. Mávají papíry, že chtějí rodit v"CAPu", pak na komplikace spojené s jejich odmítáním lékařsky vedeného porodu skoro zařvou a špitál jejich záchrana enormně zatěžuje po všech stránkách včetně hrozby kriminálem.Ve špitále dělám třicet let, z toho polovinu jako instrumenářka, věř tomu, že nějakou zkušenost s rodičkami mám.Mladé holky - tedy alespoň v mém životě - rodily až na vyjímky fyziologicky a proti těm starým levou zadní.Doktoři to nahlas neřeknou, je taková doba, jde i o prachy. Ale děsí se, když takováhle stařena má rodit. Skutečně Euridiko nepíšu to jen, abych tu oponovala.

Třicítky jsou skutečně zralejší - tedy cíleněji chtějí děti a vynakládají velké úsilí, aby dítě měly. Ono po letech braní chemické antikoncepce a po častých infekcích ze svobodné sexuality někdy je problém normálně počít, však celé jedno odvětví medicíny z toho žije. Často zůstává jen u toho jednoho, to pak není dítě, ale střed vesmíru a někdy také zlaté tele, neznáš kolem sebe takové, které adorují své indigově-křišťálové geniální a mimořádně vyvedené dítě, které se ostatním jeví jako rozmazlený jedináček, neřkuli spratek?
Když říkám, že třicítky vyvíjejí velkou až úpornou snahu o dítě, neb k němu jaksi biologicky dospěly a mají nejvyšší čas, myslím tím i skutečnost, že pro svůj cíl neváhají rozvádět otce od rodin, nejlépe podnikatele, protož ony pro své dítě potřebují jistoty, nebudou jako ty blbky ze starých televizních inscenací podstupovat nějaké nepohodlí, ony si počkaly, zabezpečily se a teď chtějí dítě - ber kde ber.Jen občas už nemají vedle sebe toho správného kluka - tož mezi padesátníky jich už k rodičovství vychovaných a dobře materiálně zavedených je, stačí jen hodit hřívou...jo, kyselé hrozny, pokud se ti to chce poznamenat.

Sama jsem měla druhé dítě v 35 - nechtěla jsem si tak dlouho čekat, tak prostě šel život a já se podruhé vdala po třicítce.Klukovi je 21 a já zažila přesně tu dvojkombinaci - klimakterium a puberta opepřené ještě vysmahnutím otce rodiny za mladším třicetiletým modelem toužícím po dítěti.A tak můžu dosvědčit - a často jsem to tu psala - že jsem unavená,nedávno jsem skončila se školními schůzkami a podobnými radostmi,které mě fakt už v tomhle věku netěší, zatímco s prvním klukem to byla brnkačka.Jen těžko se raduji z věcí, ze kterých se radují například moje spolužačky, které svoje děti již dávno vychovaly a pustily do světa, teď samy cestují a fakt naplno žijí, nestrádají ani finančně ani duševně - tedy mají-li vedle sebe toho svého kluka z mládí a ne pitomce, který si dokazuje svoje mládí a nehynoucí plodnost jinde.Na pomazlení a radost mají vnoučata, která je jen těší, ne unavují.

Ale bohužel máš zase pravdu Euridiko v tom, že ty dnešní mladé holky fakt jsou k ničemu. nebude to ale přírodou, nýbrž výchovou a jaksi nastavením společnosti a náhledu na parnerství a rodičovství.Jsou většinou absolutně nezralé, zrovna tak mladí muži nejsou prototypy tatínků, no to je ale na jinou debatu. Kdo to způsobil?

já osobně jsem tedy u prvního porodu zpovykaná nebyla. Naopak. Vedle mne ležela na hekárně paní 38 let a sestřička už na ní byla naštvaná , říkala jí, že je hrozné co tam vyvádí a aby si vzala příklad ze mne. Že mám větší bolesti než ona a není mne vůbec slyšet. Porod paráda. Druhé dítě bylo později a už byly komplikace, od sedmého měsíce na marodce a s třetím dítětem od konce čtvrtého měsíce čtyři měsíce ve špitále na udržování. A že šoupne dítě mámě? Od toho je máma, aby řekla, nepohlídám Ti, budeš sedět doma a starat se o miminko, které jsi chtěla.

nečetla jsem pozorně, cos psala v osm ráno, připouštíš, že i starší dámy hysterčí s porody, omlouvám se za nepozornost.
Chtěla bych ještě dodat, že v pozdějším věku žena nemá na starosti jen svoje vymodlené dítě, ale přirozeně i svoje stárnoucí rodiče, běh života se nezastaví. Pokud ženy chtějí běžně rodit děti do čtyřicetii déle a chlapi mít miminka do smrti, kde budou dědové a babičky pro vnoučata, kde budou dospělé děti starající se o své rodiče? Zdá se mi to všechno nenormálně posunuté, nedobře postavené, zdeformované, ujeté, založené na materiálním užívání si a sobeckosti. Děti takhle starých rodičů budou mít jaké vzory rodinných vazeb? Mám pocit, že společnost tohle neustojí a nebude to dlouho trvat...

že máš jen a jen negativní zkušenosti, kolem sebe samý mladý husičky, nenapapaný důchodce nebo "po krvi lačnící smečku "dobrodinek, veskrze teda úplně nemožný prostředí?
Až by jednomu slza ukápla, nebejt otrlej, životem omletej tvor

A víš co - dítě "šoupne dítě matičce" dost často ta třicátnice. Jednak by nerada přerušila našlápnutou kariéru, jednak se babička na mimino jen třese, když už tak dlouho čekala - a krom toho je v penzi a má času neomezeně. Na rozdíl od matek sedmnáctiletých rodiček, který jsou v plným pracovním nasazení, mají třeba ještě mladší dítě nebo děti a věčně vrtuli u zadku.

"Najdi mi nějakou větu, v níž tvrdím, že jedině můj způsob života je ten správný!"
Pravda, to neříkáš.
Zato v téměř každý věte nebo aspoň odstavci velmi hlasitě a nekompromisně tvrdíš, že jakejkoliv "způsob života" těch druhých je špatnej, divnej a nepochopitelnej a jak vůbec můžou...

mám srovnání přímo v rodině se svou dcerou. Říkala, že nechce mít dítě v osmnácti a půl jako já a chce si užít života. Pořád měla čas, poprvé otěhotněla ve třiceti, o miminko přišla, druhé těhotenství bylo rizikové, malá nedonošená. Všechno naštěstí dobře dopadlo. Třetí těhotenství opět s komplikacemi. Dnes jsou děti pěkné , čilé, za rok, rok a půl se chce vrátit do práce. Ale sama mi teď říká, mami měla jsi pravdu, neměla jsem těhotenství odkládat až po třicítce. Vidí u kamarádky, která rodila poprvé v 26 , že už má pohodu.

a nejenom babičkám se šoupají děti, ono je moderní platit chůvy - tyhle "zralé" matky na to
totiž mají.Všimni si, že jen co se dítě porodí, nastává problém, kam ho co nejdříve upíchnout. To se nadává na nedostatek jeslí a zakládají se podnikové a pšenka kvete různým agenturám, které umožňují zralým supermatkám vrátit se honem honem do pracovního procesu, kde se bez nich nikdo neobejde.Jak říká jeden z našich gynekologů - když mají puzení po mateřství,vyvinou neskutečnou sílu, jak ho docílit. Jakmile dítě porodí, jsou některé - obrazně řečeno - hodit ho pod most...fakt cituji

schopné hodit..

přesně o tomhle mluvím, Tvoje dcera není vůbec vyjímkou.

Pro hodně z nich je dítě cosi, co přece mají i ostatní, dokonce i ty "pitomý sedmnáctiletý kačenky", tak proč ho sakra nemůžou mít taky? Ne jako dítě, řekněme - "pokračování sama sebe", ale jako dítě - položku z katalogu (nebo z čeho tyhle dámy nakupujou).
A když se ho domůžou, je mise úspěšně splněna a její výsledek lze předat někomu jinýmu, kdo se postará o ty otravný věci okolo a v případě potřeby předá nakrmený, nastrojený a pokud možno roztomilý děťátko matce, aby ji dekorativně doplňovalo tam, kde je to vhodné nebo potřebné.

když dcera rodila malého, byli jsme za ní na pokoji. S ní ležela maminka 42 let, tatínek prý 60 let a další paní 47 let prvorodička, ale měla adoptované větší děcko. Když jsem tu 47 r. paní viděla, bylo mi jí líto. Jednak prý pro otěhotnění zakusila moc , druhak jen se ¨maličký pohnul v postýlce, už vyletěla ustrašená jako střela. Pak šla za sestřičkou.. říkala jsem si proboha, vždyť to je roků starání co ji čeká a pokud bude takhle úzkostlivá, tak se z toho složí. Když jsem rodila kdysi dceru, tyhle starší maminky se po porodu sotva vlekly, držely se za břicha, já běhala druhej den po chodbě jak veverka.

hlavně se dítě musí fotit a pravidelně cpát na facebook, kde se pak sbírají pochvalné komentáře...skutečně jakoby to byla věc prestiže,A ona v dnešní době je.Nakupují kočárky za desítky tisíc,značkové výbavičky, dětské pokojíčky se vybavují podle nejnovějších trendů pod taktovkou placených architektů - což na FB lze obdivovat....ovšem pokud jde o základní péči, takovou tu neveřejnou, nevím...o něčem svědčí zahradní restaurace nebo mekáče plné kočárků a miminek pojídajících se svou matkou hranolky s kečupem nebo hospodské knedlíky.

ženská ve čtyřiceti je na to prostě stará, i když respektuji, že někdy to život tak přinese a dítě se prostě má narodit i takhle pozdě. Jen když to některá vysloveně plánuje, tak je podle mého prostě sobecká a hloupá, jakkoliv je věkem zralá. Myslím prvorodičky.

takže trendy pokojíčků, vozítek, hadýrků, nočníčků a podobnejch vymyšleností jsem ušetřená a moje děti jsou naštěstí normální, takže s klidem navlíknou děcko do poděděnejch tepláčků, protože za hodinu na písku nerozeznáš Adidas od madeinsama
A samozřejmě, že mimča papají hranolky, když jejich "dostatečně zralý" matky považujou běžný denní vaření za cosi pro personál, co přece nemusejí umět - a pokud ho/na něj nemají, tak koupí aspoň ten burgr cizí rukou stvořenej. Přitom ještě před dobou nedávnou holky od cca patnácti vejš doma vařily celkem běžně.

..madeinsama, to je super značka, co já toho ještě v tomhle věku neznám

řekni to těm ženám a budou myslet, že jim závidíš nebo jim to nepřeješ On ten 60letý tatínek , to jsem si taky říkala, jak bude asi nadšenej, až se bude chtít vyspat do práce a dítěti třeba porostou zuby a prořve noc. Nedávno mluvil Juraj Herz v televizi. Říkal, jak je to krásné, jak se cítil nádherně, když měl dceru až někdy v 57. Jeho dcera, který je dnes cca jako mojí mladší dceři 25-27 let říkala, že to takhle vůbec sluncem zalitý nevidí. Že se o tátu neustále bojí, že má strach z jeho smrti. Oni ti chlapi to berou jako ve smyslu jsem ještě mladý, jsem king, že ještě dokážu oslnit mladou holku a pořídit si novou rodinu. Ale měli by taky přemýšlet co bude za pár let.

Záleží na zdravotní kondici a odolnosti. My jsme v rodině prostě fertilní ženy. Já jsem se ani nemusela moc snažit, rozhodli jsme se a z Británie jsem už přijela i s outěžkem.
Myslela jsem, jak se nebudu bát porodu a houby. On už pak člověk jen kouká, aby to rychle vyklopil. Žádné hysterické řvaní se nekonalo, na to já nemám povahu. Zato paní vedle ječela,jak když ji na nože berou. Na žádné módní předporodní kursy jsem nechodila, páč to pokládám za totální kravinu (ale je to jen můj!!! osobní názor)a způsob jak vytáhnout těhotenstvím zblblým matkám (resp.otcům)peníze z kapes. Moje kamarádky samozřejmě kursy navštěvovaly jako divé, netuším, v čem jim to pomohlo. Porod řídily dvě mladičké asistentky a já se jen řídila jejich radami. A chlapa u porodu jsem taky nežádala, přišlo by mi eklhaftní se ukazovat zrovna v téhle pozici, nejsem sama, kdo to tak cítí. Jednou jsem koukla na blog a dost chlapů psalo, že pak měli problém mít s manželkou sex.
Ksichtbůk nemám a ani nechci, fotky dítěte sebou nenosím dokonce ani na třídní srazy.
Když se dítě narodilo, byla jsem asi o něco úzkostnější nežli moje máma, která mě měla poměrně brzy. Divím se ,že naši pediatričku netrefil šla (je naštěstí velmi laskavá), když jsem s ní každou chvíli po telefonu rozebírala barvu a konzistenci dceřiny stolice.

My máme vlastně v rodině taky jednu matku, která rodila v osmnácti, byla to babička. A mojí mámě byla velmi špatnou matkou. To, co se o její "péči" dozvídám, mě docela šokuje.
Takže opravdu neznám ze svého okolí žádný pozitivní příklad mladé matky, vyjma mé spolužačky, které odmaturovala na gymplu a ještě si při dítěti udělala vysokou. Matka hrdinka.
Ale máš pravdu, hodně starších matek to dost prožívá. Jenže ty mladé jsou zase nezdpovědné. Tak si vyber.
To, že se takhle mladé holky ale bojí chorobně porodu, což je přirozené, je fakt.
Vždyť říkám, že moje dcera valí oči, když je nějaký dokument o těhulích v televizi a nedovedu si představit, že by porod v tomhle věku měla podstoupit. Tělem je to ženská, ale duší ještě dítě.



Babi


Mě do toho netahejte, já žádnou kariéru nikdy nedělala a kvůli dítěti jsem se vzdala perspektivní práce ,která mě hodně bavila. Na MD jsem byla osm let, nežili jsme tady (resp.jen částečně) a do práce jsem se už těšila jako malé dítě na Ježíška.
Proti důchodcům nic nemám, jen nevidím všechno tak černobíle jako vy.
To, že chodí do práce má pro společnost svá pro i proti.

A pokud vám paměť slouží, byla jsem to já, kdo si tady dovolil říci, že se mu nelíbí nenávistné chování mladších generací vůči důchodcům (třeba hnusné štvaní na FB) a ZASE to tady odnesl.
Chodím hlavně na blogy o politice a pravidelně se v nich důchodců zastávám, když blbečci začnou se svými klišé o narvaných nákupních košících penzistů v Kauflandu.

Měla byste být aspoň trochu objektivní.

Nechovám se možná tak uhlazeně jako ostatní, ale zase nejsem žádný pokrytec-co na srdci, to na jazyku. Nemám potřebu nic předstírat, ať už se to někomu líbí nebo ne.

Nejsem dokonalá matka (to ani náhodou), udělala jsem spoustu věcí, za které se ohledně výchovy stydím. Ale to neznamená, že se nechám od někoho ponižovat.

viděla jsem ten dokument, mluvila tam i "sestřička", vdova po režiséru Kachyňovi, že? Také říkala něco v tom smyslu, že by to podruhé takhle jednoznačně nechtěla. On osud dokáže rozehrát spoustu jedinečných příběhů, nedá se všechno šmahem odsoudit. Ale tohle dnešní stařecké rodičovství je přímo trend, říkalo se tu, že skoro epidemie. Málokdo ale ví - kromě třeba zrovna citovaných dvou lidí, kteří vystupovali v tom dokumentu - co bude za dvacet, třicet let. Teď jsou plni síly a nevěří, že zestárnou a ztratí tah na branku.Už jsme tu o tom mluvily tolikrát. Vždy se přihlásila nějaká mladá dáma, která bezmezně miluje svého stařečka a chce s ním strávit zbytek života v novomanželském skotačení a rodičovských radostech. No zajímal by mne jejich názor později.Nastane druhá vlna, kdy zase ty nynější třicítky začnou "přepřahat", jak je dnes velmi vtipně uváděno a budou své staré staré chtít vyměnit za něco lépe fungujícího, otázka je, jestli to půjde stejně tak snadno, jako to teď jde opačně.Ano, možná jsem skutečně nepřející a působím zlostně - v tomhle tématu jsem zaujatá a to zatraceně.Každý tu máme téma, které nás nenechává klidným.
To všechno o čem píšu probíhá v mé rodině, tedy v tom, co z ní zbylo.

ano byl to ten dokument. Zlostná nejsi. Jsi smutná, smutná z toho, že to už podruhé nevyšlo, i když ses snažila. Já když se poprvé rozvedla, chodila jsem smutná, bolavá kolem večerních rozsvícených, zatažených oken, za kterými byli lidé v kompletních rodinách. Dodnes na to vzpomínám, druh tohoto Tvého smutku znám. A teď když je člověku přes padesát a nevyjde to některé podruhé , tu větší část života má člověk už za sebou, nejde se vrhat radostně střemhlav do dalších pokusů. I ten výběr je omezený. Pak je myslím ve výhodě ta, která se sice vdala mladá, musela, ale vydrželo jí to. Je šťastná, i když si tolik neužila, že?

Takovejch bylo... některé dámy určitě ještě pamatujou manželský koleje, že?

"Ale to neznamená, že se nechám od někoho ponižovat."
Vždyť říkám - sebestředná a vztahovačná. Trochu sebereflexe, má milá

"Ale tohle dnešní stařecké rodičovství je přímo trend"
Myslím, že je to podobný jako s těma zakaždoucenumatkama.
"Franta si v šedesáti obstaral mladici a novorozeně, to by bylo, abych ho já ve dvaašedesáti netrumfnul - a už to jede. Mají ostatní, chci mít taky, svědčí to o mý přitažlivosti a potenci - a i kdyby to mělo ze zkumavky bejt, nikomu to nemusíme vykládat."
No a pak viz výše - placený personál, chůva, školka, škola... "Služebná, odneste to dítě, páchne!"

no ano, souhlasím s napsaným.Také jsem byla úzkostlivější u druhého dítěte.A souhlasím, že některé mladé matky tedy nejsou úzkostlivé ani trochu.Ale děti to přežívají, zaplaťbůh.
Pokud jde o FB, zruším ho, kromě věcí, které tam potřebuji a chci nacházet na mne vyskakuje stále víc těhle věcí a nedovedu se jim vyhnout.

K těm tátům u porodu - tentýž názor mám i já, ostatně moje generace asi obecně.Navíc budu zase citovat zdravotnický personál - říkají, že často - ne samozřejmě vždy - se rodičky před svými vyjukanými partnery předvádějí, přehrávají a tatínkové komplikují porod požadavky na ulehčení té mimořádné hrůzy u jejich milované. Protože každá má zrovna ten nejbolestivější a nejkomplikovanější porod, i když prošly kursem a tak moc přece chtějí porodit mimíska co nejpřirozeněji....
Když jsou samy nebo s ženskou podporou, rodí líp a rychleji bez divadelních výstupů.

teda ty máš dneska zápichy..

"Služebná, odneste to dítě, páchne!"

...se chechtám

je mi celkem sympatické, co píšeš o své MD a ztrátě perspektivní práce, myslela jsem si, že patříš do té sorty, kterou výše kritizuji. Mohu-li trochu osobně - také jsem byla s druhým klukem 8 let doma, manžel podnikal a dalo se mu pomáhat i při péči o celou rodinu a domácnost. O svou tehdejší hezkou práci jsem ovšem přišla. Ta, která nosí v břiše dítě mého dosavadního manžela se mnou kdysi velmi přechytrale hovořila s nejvyšším pohrdáním v tom smyslu, že si myslí, že vydělávat se dá i při dítěti a nějakou oběť v podobě pozastavení kariery neuznává.No můj muž je už teď unavený a šedivý, jsem zvědavá na to vydělávání při dítěti v praxi.Mluvím o případu, kdy "vydělávání peněz" skutečně není nutné, jestli mi je rozumět.

díky, je poznat, že víš...

Tak já tedy opravdu nevím, kdo z nás je tady vztahovačný.
Kdo tady o mně píše jako o záškodníkovi, který na chodníku podráží ubohým důchodcům hole a nepřeje jim jejich těžce vydělané peníze. A moře. ???

Co takhle trochu sebereflexe?



Iris

Rozhodně neschvaluju takové pošetilosti,jako mít děti po čtyřicítce. Ale jedna moje známá porodila někdy ve 42 cíleně třetí dítě, aby nezůstala doma "sama". Mně to tedy přijde dost nezodpovědné a sobecké. Ale na druhou stranu má můj obdiv.

V Itálii mě napoprvé docela rozhodilo, když jsem v parku pochopila, že šedivé kebule sklánějící se nad kočárky nepatří prarodičům, Tam je to snad skoro normou, že děti rodí pomalu klimakteričky. Nedávno byl velký virvál kvůli tomu, že tam odebrali mimino šedesátileté bábě, šlo o nějakou banalitu a asi spíš záminku, ale zrůdné je to stejně. Prostě šedesátnice s ještě starším manželem zatoužila po děťátku...
Jedna jejich strašně šeredná zpěvačka asi před dvěma lety porodila v 55 letech. Vyvolalo to docela silnou vlnu kritiky.
Ale třicet let pokládám za ideální věk pro matku, je-li zdravá.
Já jsem se cítila být ve třiceti na vrcholu sil a taky jsem nejlíp vypadala. Prostě, ideální věk. Těhotenství jsem nijak zvlášť neprožívala, jen jsem blila denně jak amina až do konce osmého měsíce a ještě týden před porodem jsem vylezla na okna a šla na třídní sraz. Měsíc jsem tedy strávila (8.měsíc) na rizikáči, můj gynekolog měl obavy, že porodím předčasně.
Že bych doma studovala příručky o "mimískách" a těhotenství, to mě tedy ani nenapadlo. Lepší nic předem nevědět.
Fakt si ale myslím, že i moje máma mě měla hodně brzy (22) a nebyla ještě na dítě a jeho výchovu úplně zralá. Ony si ty mladé matky nelámou moc s ničím hlavu a chybí jim životní zkušenosti. Babička ta byla matkou naprosto tragickou, svou malou dceru nechávala se čtyřicítkami samotnou doma apod.

ty šedivé kebule mne pobavily...

A vidíš, stačí že v kontextu dějin uplyne pár let a všechno se mění.
Jak jsem psala, bylo mi 35 let u druhého kluka, byla jsem šťastná, těhotenství i porody se řadí mezi nejpříjemnější období mého života, také jsem se cítila a vypadala dobře. Přesto když jsem tlačila kočárek do kopce v naší ulici, potkala jsem staršího pána, takového místního rodáka a pamětníka a on mi řekl - "babička hlídá,co?" a myslel tím mne.
Protože až tak běžné to tehdy nebylo (1992).
Prvního kluka - omlouvám se, pokud tohle někdo chronicky zná - jsme s prvním mužem počali v 26 letech a byla jsem neustále terčem narážek gynekologů, asi do 25 mi stále připomínali, že mám nejvyšší čas, kdy už se vdám a počnu dítě,asi od pětadvaceti už jsem slýchala narážky typu "primipara antiqua" - oni mě špičkovali sice přátelsky, ale naprosto vážně.Protože všechny spoužačky už končily mateřskou a já nic. A když jsem tedy mezi 26-27 rodila, byla to událost, skutečně jsem byla pro ně stará Euridiko, sichrovali se, hlídali mne.. To bylo v roce 1984. Pořád slyším nebožtíka tehdejšího primaře, jak říká láskyplně: "no to je lidí kolem zadku jedné staré instrumentářky".
Letos o prázdninách opakovali některé díly ze seriálu časosběrných dokumntů Heleny Třeštíkové Manželské etudy. To je neuvěřitelná podívaná, jak z jiného světa - a bylo to kolem r. 1982 nebo tak nějak - nedávná minulost. Pak to v těch rodinách natáčeli ještě o dvacet let později. Zajímavé - to všechno v podstatě byla opravdu mladá manželství, mámy těsně po maturitě, tátové před vojnou. Vidělas? Tak to tehdy běžně bylo. Skoro jsem trpěla, když jsem ty filmy viděla - nezařízené byty na rozdělaných sídlištích, novomanželské půjčky, tchyně v bytě...a ty holčiny nezkušené, telátka. A tátové také, ovšem strašně se prsili, že jsou jako hlavy rodiny a snažili se tak chovat a vypadat. Ale pak je natáčeli po dvaceti letech a dobře byla vidět ta proměna. Některé vztahy zkrachovaly, ale většinou bylo vidět, že to nakonec všichni v pohodě i v tom socialismu ustáli, děti velké, šikovné, rodiče za vodou, před sebou ještě pěkný život i s plány a výhledy. Vidělas ten seriál?

A je tedy určitě fakt, že dnes to skoro není takhle myslitelné - jak píšeš, že máma byla ve dvaadvaceti fakt mladá...tak se na to hledí dnes, tehdy byla tak akorát. Skutečně ta děvčátka dnes nejsou k mateřství nějak zralá nebo spíše vychovaná, řekla bych.Asi tak často nevidí malé sourozence, netlačí kočárky a nepřebalují s maminkou, tedy většinou.Mají jiné zájmy, jsou, jak píšeš, zralé tělesně, ale ne duší.
Začali jsme tady s Michalkou a přešli víceméně na Tebe a Tvoji dceru. Já myslím, že máma nejllépe asi vycítí, na co její dítě má nebo nemá a může podle toho dál jednat, pokud to lze a někdo o to stojí, nikdo jiný do toho nemůže proniknout. Tvoje dcera asi rozhodně s mateřstvím bude muset ještě chvíli čekat, jen ať to nepřetáhne, pokud smím radit..
A třeba ta Michalka, která se nás tak lekla, že už se neozvala, zralá je a povede se jí všechno silou mládí a s pomocí okolí zvládnout.Já bych to tedy tak mít u dcery ani syna nechtěla, ale o mne nejde.

Tak ten "rodák" by byl zralý na pumelici mezi oči.
Babička v 35?
Já jsem s tím neměla problém, protože jsem ve třiceti vypadla stěží na 25.
Mou babičku, když se mnou vyrazila na procházku, pokládali ve čtyřiceti za mou matku, taková to byla kočice. A o mé skutečné matce si zase mysleli, že vozí sestřičku.

Ale taky jsem týden po porodu potkala debila, který mi radostně sdělil, že jsem kdysi bývala štíhlejší. To je na pěst.

Třeštíkovou mám ráda, ale nesmí se vyjadřovat k politice.
Viděla jsem to všechno a je to hodně zajímavá sonda. Mám ráda i Sommerovou (hlavně ten dokument o starých ženách, nevím jak se to jmenovalo, je to podle mě její nejlepší věc), ale platí pro ni totéž, nic o politice.

Já rodila v 96. a to ještě nebylo úplně běžné. Ale jak moje zhruba o tři roky mladší kamarádky viděly, že jsem v jiném stavu, hned se musely opičit taky. Takže moje dcera měla hodně kámošek vrstevnic (o půl roku, o rok mladších). Dokonce i jedna porodila v 35.

Tu masáž s "tikajícími biologickými hodinami" jsem zažívala taky.
Na LF jsem chodila na gyndu k jednomu magorovi, proslulému tím, že každé ženské nad 18 vnucoval těhotenství, i když neměla stabilního partnera. Na mě to začal zkoušet asi v 26 taky - prý že jsem biologicky stará. No já se jenom od srdce zasmála. V té době jsem o děti nijak nestála, nebyla jsem zrovna mateřský typ a vůbec jsem to neřešila.
Pravila jsem, že nemám ženicha a ten vůl na to, že se chlapa nemám jako ptát. Měl na mysli, abych přišla "náhodou" do jináče. Nevím, jestli to nebyl nějaký bigotní katolík, co si plnil nějaký boží úkol.
Tenkrát jsem ho umrtvila odpovědí, že chci hrát loutkové divadlo, dodělala jsem zrovna konzevatoř, a že mu na dětičky kašlu. Od té doby mi dal pokoj.


Já měla štěstí, že jsem ke všemu přišla jako k hotovému a nemuseli jsme na nic šetřit.
Za socíku navíc nebylo nic k sehnání, tak to byl taky pěkný opruz.Ono to mateřství ve starším věku má svoje plus. Ale dneska mají holky často zdr.problémy a chlapi líné spermie, takže je to těžké.
Nevlastní neteř konečně ,chudinka porodila v 26 letech, umělým oplodněním. Ale užila si. V dětsví měla po slepáku srůsty a teď ji ve vysokém stupni těhotenství museli operovat nějakou větší cystu na děloze, do toho dostala zánět pobřišnice a v tomhle stavu rodila císařem. Je prý rozřezaná na cimprcampr. Ještěže jí tchýně pomůže s děckem.

...on ten rodák by zasloužil pumelici, kdyby byl zlovolný, ale on se spletl a potom ještě dlouho bylo vidět, že je v rozpacích.Bylo to stejné, jako když se ještě poměrně nedávno zhusta dařilo vykolejit taťku nad padesát, když se k jeho dítěti mluvilo stylem: "Vendulko, přišel dědeček.. je na tebe děda hodný ...řekni si dědečkovi..apod.Dnes člověk radši drží ústa, protože i pupkatí, plešatí a na pohled nechutní pánové jsou šťastní tatínkové svých malých miminek..Omlouvám se, pokud se někoho dotknu, věci samozřejmě nejsou černobílé a já jsem zaujatá. Někdo se poprvé ožení pozdě z nejrůznějších důvodů, nic proti tomu. Mluvím o těch případech způsobených druhou mízou a panickým strachem těch pánů ze stárnutí.A mluvím o trapném chování některých těchto jedinců v kšiltovkách a s korálky na krku.

Také Euridiko vypadám na míň, jestli to smím takhle říct, nerada se samochválím, ale slýchám to od okolí a je to rodinná dispozice, za kterou děkuji linii maminky. Proto jsem měla mladšího muže, proto i dnes na mne stále mladší muži sem tam pokukují. Ale cítím se unavená a životními karamboly poškozená, v tom je ten rozdíl. Tělem se dá klamat, ale některé věci se prostě těžko ignorují.Jsem šťastná, že už nemusím denně vařit, ráno chystat svačinky do školy, odpoledne chystat s dětmi úkoly, prát a žehlit hromady prádla, lítat kolem nemocí rozpálených, opupínkovaných, zvracejících a průjmujících dětí, nemusím šéfovat hromadě věcí...však víš.To všechno jsem dělala ráda a bez reptání, teď už nemusím. Dostávám se do klidu, který je podle mne přirozený a fajn, není to letargie, je to zasloužené, odvedla jsem své poslání, dobrou práci a chci žít jiný životní level. Když si představím, že bych to měla mít ještě třeba jen o 5 let déle, ježí se mi chlupy. Když si představím, že to můj chlap bude mít všechno nanovo, vrátí se o dvacet let zpět někam na začátek, ježí se mi chlupy i za něj.
Psalas, že to už není ono jako do třicítky - mám pro Tebe fajn zprávu - nikdy neztratíš chuť žít a vychutnávat všechny barvy života, až dcera dospěje a tobě bude asi tak za 10 let tolik co je teď mně, vzpomeň si prosím. A i s dospělými dětmi je krásně, život jde dál, nekončí jejich zletilostí. Třeba tu ještě na Kudlance budeme a poopravíme si pojmy a dojmy

Ten gynekolog proslulý přemlouváním k včasnému otěhotnění - nechtěl on být těm biologicky starým ženám pomocníkem při početí? Jako že vás vystresoval, že jste staré a nikoho neseženete a pak sám nabídl svoje služby? Ale to už jen tak žertuji, jsem ráda, že tu se mnou dnes někdo celý den je
Jo a paní Třeštíková s tou politikou ujela - holt jsme každý nadaný na něco jiného, ona naštěstí přešla zas k tomu, co umí.

No, s tím taťkou -dědou to zažívala moje dcera na vlastní kůži.
Mezi mnou a ex bylo 16 let, což by nebylo až takový problém, kdybych já vypadala aspoň na těch třicet.
Dcera se mockrát vztekala a já z toho měla škodolibou prču, když se jí u vody chlapeček zeptal - to je tvůj děda? Hned bylo po kamarádšoftu, přišla a pravila, že je chlapec debil.
Jednou jsem zažila na náměstí v Jičíně příhodu, co mě dostala do kolen.
Kráčeli jsme jako rodinka z reklamního letáku po náměstí, tatík hrdě nesl svou asi dvouletou dceru v náručí a potkali jsme babičku.
A babička pravila - ty máš, holčičko, ale hodného dědečka.
On sice moc nerozuměl česky, ale toho dědečka zaznamenal a můj škleb taky. Myslím, že z toho měl, ješita ,zkažený den.
Ale s korálky na krku fakt nechodil. Jedině sako a kravata. Já měla problém ho dostat do džín a u moře do sandálů. Italové jsou trhlí, ale zase mají smysl pro ležérní eleganci. Oni i v těch vedrech chodí po městě v kožených perforovaných botkách a košilích s dlouhým rukávem. Ještě kdyby to nebyli tak povrchní hochštapleři a plážoví inženýři.

S tím gynekologem mě to vůbec nenapadlo, že by jako přiložil ruku (resp.penis) k dílu.
Ale jedna labilnější mladá asistentka se od něho vrátila totálně rozhozená a plačící. Když mi řekla, že do ní hustil "biologické hodiny", tak jsem odpadla.

S tou chutí k životu je to těžké.
Mám pocit, že líp už bylo a jsem hodně unavená ze starostí ekonomického rázu. Jak se mám těšit na důchod, když budu zřejmě totálně švorc a sama?
Na druhou stranu jsou mi chlapi mého věku odporní. Je to blbý takhle napsat, ale jsou to většinou fakt hnusáci. Ti, co ještě ujdou, jsou zadaní. Jsem už skoro deset let!!! sama, takže jsem ztratila veškeré potřeby vedle sebe někoho mít a pak ,taky v tom hraje roli věk.
Mě to nikdy zase tak nebralo. Bavilo mě dobývání, ale pak jsem vždycky měla jen panickou hrůzu z toho, že otěhotním. Divné, co? Byla jsem takový hodně bohémsky založený typ, což jsem zdědila po otci, včetně toho jeho životního "optimismu" (a ten zase po svém otci, který den začínal slovy - "už abych chcípnul").
Zvláštní přitom je, že můj brácha je prototypem úspěšného "kůl" muže, pro kterého je všechno "luxusní", lidi jsou skvělí a svět úžasný. Podotýkám, že se nikdy neoženil, je bezdětný a užívá se plnými doušky života.
Já byla taková nespokojená i v době, kdy jsem neměla v podstatě proč.
Pořád ve mně byl neklid v očekávání nějaké katastrofy. Úzkostný neurotik.

Pro mně je největším relaxem zajet si někam do lesa, miluju přírodu a zvířata - to ze mě všechno spadne. Nějak tam cítím tu "boží ruku".
Dřív jsem hodně vyhledávala společnost a k stáru se od extraverze dostávám k introverzi.
Život je fajn, pokud tě nedeptají existenční starosti nebo nemoci.
Pak už je i smrt vysvobození. Já na životě nijak moc nelpím, protože mě přestal nějak bavit. Někdo strašně touží po tom, aby se dožil pomalu stovky a já to zase nechápu.
Nenávidím stáří a nedokážu se ztotožnit s těmi optimistickými kecy o tom, jak to je děsně fajn, když je člověk "bezstarostný". Teď to neber osobně.
Přičemž ti stářím teprve pořádné starosti začínají.

Jsem sama doma, dcera se šla napást k babičce a já vstala z mrtvých a uklidila ten bordel tady. Samozřejmě jsem se s ní stihla kvůli úklidu před odchodem chytnout.
Prý jsem mohla říct, že je potřeba uklidit, protože ona si "nevšimla".



Zabít to nemůžeš a vychovat musíš.

Omlouvám se za ty hrubky - pro mě atd. /já to po sobě byla líná přečíst/. Vždycky se moc rozmáchnu...

poučné, číst tu komentáře Iris a Euridiky. Paní Iris je velmi symatická, empatická dáma a paní Euridika je její opak - velmi pragmatická. Moc si vážím toho, že nechají nahlédnout do svého soukromí. Ten "debil", který opustil paní Iris kvůli mladší určitě bude jednou litovat, o co přišel - ale už bude pozdě. Nevím, proč se některé zdejší Kudlanky "navážejí" do paní Euridiky, která je upřímná a to, že její "vidění světa" je jiné než ostatních přeci nesnižuje její cenu....Je mi jí líto, že je smutná, že ji život přestal bavit....copak nechápete, že píše i s určitou nadsázkou, kterou některé zdejší dámy dámy nepochopily a musí jí oponovat. Prostě každý je jiný a vidíte i tak rozdílné bytosti jako Iris a Euridika si dokážou porozumět a neurážet se......Jste MOC zajímavé - obě (i když paní Iris je mému "srdci" bližší). Hezký večer. :-)

Tisíceré díky za to, že někdo pochopil můj pověstný smysl pro černý humor.
Kromě Iris tedy.

Taky si myslím, že je ex Iris debil a šeredně na to dojede.
Boží mlýny totiž neúprosně melou. Viděla jsem pár podobných případů v praxi a nikde to klimakterickým diblíkům s mladicemi dlouho nevydrželo.
Zato jim pořádně vyluxovaly konto.
Můj bývalý kolega se dokonce po dvaceti letech vrátil zase obloukem manželce jako bumerang.
Dost se jí tedy divím, že ho nevykopla. Tohle bych ale opravdu Iris nepřála.

to totálně švorc a sama...mne také děsí, Kudlanky to o mně vědí, proto neinicuji rozvod, protože...no stále mám jakousi finanční jistotu, určitě větší, než budu mít jako rozvedená na prahu šedesátky. Stárnout bez peněz je na pytel. Nemysli si že já jsem nějaká optimistka, to ani náhodou.Také předpovídám katastrofy a stále se bojím, také si připadám úzkostná.
Jen dělám teď na oddělení, kde lidé denně umírají, umírají staří i mladí, někdy je to na bednu ale člověk jde domů sice vydeptaný, smutný, nic pěkného ho nečeká, nikdo neposkytne ucho k vyplakání...ale třeba po dešti zasvítí slunce a šlápnu do louže a uvědomím si, že voní vzduch a říkám si, že ten mrtvý už si boty nezasviní a nezmokne a že to je celkem fajn, když já ještě jo.Tenhle stav trvá krátce, ale je intenzivní. A uvědomím si, že mám doma sice puberťáka superbordeláře,se kterým bych v těžkém testování mateřských schopnosti obstála na pětku, ale je živý a zdravý na rozdíl od třeba jeho spolužáka, který to zabalil hned po maturitě...Zní to hrozně stařecky, co tu píšu, ale i moje pětatřicetiletá kolegyně říká, že takhle nikdy neuvažovala až teď, co dělá v nemocnici to, co dělá. Člověka to ovlivní v tom, že i když je všechno na levačku, tak je srovnání - jsou větší průšvihy, se kterými žádný člověk nemůže pranic udělat a zázraky se dějí zřídka.

Já s těmi chlapy má podobný problém - už jsme to tady s kudlankama hodněkrát probíraly. Starého chlapa, třeba i tlustého, bez vlasů atd. můžeš mít ráda, když je to Tvůj chlap, kterého jsi milovala, miluješ a stárneš spolu s ním. Pozvolna, krok za krokem se mění, ani si toho nevšimneš, pořád ti sedí, pořád ti voní, pořád je pro Tebe hezký - a holky o něm třeba klidně řeknou, že je dědek
Ale průšvih je, když se máš nově zajímat o stejně zestárlého muže cizího a sama nejsi už žádné mladé trdlo. Mně to také nejde, kdybych mermomocí někoho chtěla, už ho dávno mám. Ale nejde mi to.Jak říkáš, ti, kteří za něco stojí, jsou zadaní anebo chtějí mládí. Nedivím se jim. Mně se také líbí mladí muži, není na tom nic divného, mládí je krásné. Rozdíl je v tom, že my, ženy, většinou zůstaneme u snění nebo vzpomínek. Chlap tu mladou kost klidně svádí - a když se jedná o případy popsané výše (biologické hodiny), je úspěšný.
Ale zase neztrácím naději, protože už se mi už asi dvakrát stalo, že mi hlavu čistě platonicky popletl i starší chlápek (zadaný samozřejmě) a tak vím, že všechno je možné a nikdy se nemá říkat nikdy.

Já vím, že jsem vyprodukovala něco jako optimistické kecy, jsem si toho vědoma a ne vždycky tomu sama věřím, ale občas tyhle optimistické stavy mám a zrovna jsem to tak cítila Ale mám také ráda přírodu a umění - jak jsem vyrozuměla, máš konzervu a tak to máš možná podobné. No a s přírodou, hudbou a divadlem je také fajn, ne?

Hm, ležérní eleganci u chlapů mám také ráda, pokud jde o Italy, do posledního jsem byla platonicky tajně zamilovaná asi dva nebo tři dny přibližně před půl rokem, kdy jsem se nějak omylem ocitla na kursu italštiny a on se tak hezky koukal..Jak říkám - dva dny hloupého přemýšlení - to snad není hřích.

Euridiko, také vstávám od PC, je třeba se obléknout a zajít na koncert mladých zpěváčků z gymplu,venku prší a tak bude příjemné posezení v kostelíku u řeky. Díky za pokec, tentokrát to bylo už jako soukromá korespondence, doufám, že jsme nikoho tímhle povídáním nenaštvaly, je evidentní, že teď tu nikdo jiný není a tak to svádí.
Zdravím

jak málo v této debatě mají komentářů muži? Prostě tam, kde ženy se potřebují vypovídat a vše podrobně popsat - oni tohle nechápou, prostě je problém? Tak hledám řešení a nemusím o tom dlouze mluvit. I tohle - ten jejich přístup - je mi moc sympatický. Takže žena se má vypovídat u kamarádky a muže jen poprosit o radu, JAK to a ono řešit. V tom jsou výborní, to většinou ženy neumí....Jak se říká - ženy jsou z Venuše a muži z Marsu, ale navzájem se potřebují. Ale tím nechci říct, že když je někdo z nějakého důvodu bez muže, že nemusí žít kvalitní a pohodový život....
Euridika je upřímná realistka, než aby si našla kohokoliv jen proto, aby nebyla sama a musela se o něj starat, je raději sobecky štastná sama. Zatím má dceru a nechce se znovu "otravovat" s chlapem. Zato Iris, ta by si zasloužila nějakého toho sympatického prošedivělého gentlemana, který by byl rád, že našel tuto vzácnou květinku a panečku - cenil by si ji nadevše. A ona by měla to, co potřebuje - pohlazení, náruč, polibky....No, ale život holt není pohádka, takže musíme vstříc životní realitě a doufat...... :-)

jestli ses prokousala vším tím, co jsme tu dnes s Euridikou napsaly, tak jsi dost statečná
To je tak krásné, cos tu napsala, že to vnímám jako kdybych už toho fajn chlapa od Tebe dostala darem

Popravdě se moc šťastnou být necítím.
Vytrácí se ze mě radost ze života, nějak nevidím světlo na konci tunelu. Ale s chlapy to nemá moc společného.
Krize středního věku, postrádání smyslu života, nuda, stres.

Závidím docela Iris, že má její práce smysl. Je hodně náročná, ale důležitá.
Většina lidí z kanceláří tenhle pocit asi nezažívá. Pokud to nejsou nějací vymaštění veledůležití manažírci.
Já jsem se třeba chtěla vždycky věnovat psychoterapii, zajímala mě psychologie. Asi jsem se našla v práci kolizního opatrovníka dětí, ale o tu jsem po porodu přišla. Muž si nepřál, abych začala znovu pracovat.

V mém věku je už (aspoň pro mě) důležitější uspokojení z práce nežli ze sexu.
Já bych toho chlapa spíš potřebovala na údržbu a opravy v domácnosti.
Ale ve společnosti chlapů pobývám ráda a cítím se tam dobře. Je s nimi větší sranda a pohoda.

Prošedivělého gentlemana bych tedy brala taky, ale jde o silně nedostatkový artikl.
Tuhle jsem potkala jednoho s čivavou u řeky. Ale ten byl nutně buď z řádu teplých bratří nebo šťastně ženat (čivavu si normální chlapi většinou nepořizujou).

Teď jsem se přežrala nehorázně štrůdlu od máti (vynikající), tak se mi maličko vylepšila nálada. I když mě puberťačka opět stihla zprudit.

s Euridikou napsaly je velmi poučné (jak už jsem psala)a moc zajímavé čtení. Jsou to zkušenosti ze života a těch není nikdy dost. I když - bohužel - lidé si neberou poučení ze zkušeností jiných, prostě ten "prstíček" si musí spálit... :-). MOC se mi líbí Vaše názory a "bavím" se nad černým humorem Euridiky (kéž by se zbavila svého pesimismu a viděla svět trochu veselejší, ale to je holt už taková povaha). Vy vlastně jediná jste ji nechytala za slovo a dala jste jí nahlédnout do Vaši nádherné dušičky (jak by na světě bylo dobře, kdyby takových žen bylo víc!). A Euridika to poznala a nebyla tak útočná, jak při komentářích některých Kudlanek....Přeji Vám hodně klidu v duši a zasloužila byste si to, co jsem už psala výše.......

Vy jste zajímavá žena, ráda bych Vás poznala, s Vámi se člověk "nenudí". No jo - smysl života - ten asi hledá každý a každý ho vidí v něčem jiném. Lituji, že jste se nemohla věnovat tomu, co Vás bavilo (ale kolik je žen, co jsou rády, že mají vůbec nějakou práci).
Práce těch, kteří se starají do druhé (lékaři, sestřičky,pečovatelky atd.) má smysl, kdežto sedět v kanceláři a zapojovat se do "byrokratického procesu" moc povzbudivé není. Ale můžete třeba jedenkrát měsíčně docházet do Domova seniorů předčítat, povídat si s nimi - to by životu dalo smysl. Věřím, že ve společnosti mužů se cítíte líp než žen. S nimi se líp povídá a nejsou tak závistíví jak ženské.... :-). Vaše komentáře jsou tak štavnaté, musíte být opravdu zajímavá společnice pro ty, co to umí ocenit...No a holt s tou Vaši pubertačkou to musíte vydržet - však i ona z toho jednou vyroste . Kéž i Vaše duše by našla svůj klid, moc Vám to přeji. Ale pište sem dál, nedejte se nikým odradit. Kudlanky holt musí tolerovat i jiné názory než jsou jejich :-). Hezký zbytek dne.

Mějte se fajn.
Nebojte se, já to Kudlankám útěkem neulehčím.
To by v tom byl čert, aby se mě Jedubabi nezamilovala.
Máte pravdu, v Iris jsem vycítila hodnou a empatickou bytost.

myslím, že Tě z Kudlanky už znám, vždycky jsi velmi slušná a milá, jen se objevuješ na můj vkus málo a jakoby se schováváš, jsi moc fajn, dovedeš pohladit.

Ty zkušenosti ze života tu na kudlance ale bývají podány ve zkratce, není prostor vypisovat se dopodrobna a ani to asi není vhodné. Takže se může stát, že se něco nesprávně pochopí nebo se udělá nesprávný závěr díky nepřesným informacím.
A hlavně - jeden mužský tu na Kudlance kdysi napsal (myslím NČ nebo Krakonoš?), že kdybychom si viděli do očí a mohli si všimnout různých šibalských záblesků nebo různých mimických gest, daleko lépe bychom si rozuměli.Na to,co tu vypisuješ hodiny, stačí v rozhovoru jen pár slov nebo pohledů. Pouze napsaná informace může vyznít zcela jinak, než je myšlena. Euridika se mi zdála druhý den už jiná,klidnější než předtím, prostě někdy je hůř, někdy líp.

A vidíš - stačí štrůdl a je fajn - sem patří šibalské mrknutí a plamínek v oku.
Tedy já bych si dala štrůdl, uff

hezký večer a zbytek víkendu, bylo tu dnes hezky

přeji dobrou noc a hezké sny. Cítila jsem se tu mezi Vámi moc fajn....Jste obě moc príííma.

na tohle berete čas? Já to nezvládám ani přečíst .

to je fajn, že jste se ozval právě Vy. Vaše názory a životní zkušenosti se mi také moc líbí. Vy vystihnete vždy podstatu problému....ale to víte ženské, ty si holt musí popovídat a pak to z nich z větší části spadne (splín, deprese) a je pro ně dobře, když najdou spřízněnou duši. A všiml jste si, že i paní Euridika se velmi "zklidnila" při diskuzi s paní Iris? Pokud má někdo jiný názor než já, nebudu ho napadat, ale klidně sdělím svůj názor na věc a pak nemůže dojít ke konfliktům a "schválnostem"...kolik lidí, tolik názorů. Stejně by mě ale zajímal Váš názor na věc...Hezký den přeji. :-)

to je nakrafáno, co?

Nevím jak Euridika, ale já mám prstíky hbité od kláves - jak na PC, tak na královském nástroji. A tak mi možná jde i líp psát, nežli mluvit.
No to víš, to jsou ty pofiderní výhody osamělého žití.Přemýšlela jsem nad tím, že už jsem několikrát takhle na Kudlance zejména o víkendu zůstala a s několika lidmi si postupně vyměnila spoustu zajímavých, někdy až osobních informací, za což jsem jim moc vděčná a nezapomínám na to.
Dlouhodobým poctivým výzkumem jsem přišla na to, že o víkendu je tady mrtvo, protože lidé tráví víkendy užitečněji a příjemněji. Zůstávají jedinci, kterým není extra moc dobře a cítí se sami.Oceňuji, ze jsi sem dnes nešlápl jako slon do porcelánu a nepošlapal, co tu proběhlo. Což se už bohužel také jindy stalo.
Tak a abychom se nebrali tak moc vážně, dovolím si otázečku: neznáš Krakonoši dva volné, elegantní, prošedivělé gentlemany?

K mé osobě se již stihnul Krakonoš vyjádřit poměrně lakonicky - že mám "naloženo".

Mám.


Teď mě napadl trochu cynický vtípek k tématu.


Děvčátka, chcete mít v létě plochá bříška?
Používejte kondom!


Iris

Včera tady bylo tak hnusně, že by ani psa nevyhnal. Já tedy vyhnala jenom dítě.
Když je hezky, býváme taky venku. Docela ráda jezdím na kole.

Dobrý relax je taky meditace - můžu ti hodit link na skvělé šamanské bubny-binaurální nahrávka (10 minut), které dostanou spolehlivě do transu (delta vlny) snad každého. Občas si to vyzkouší i dcera. Nese to s sebou moc zajímavé zážitky fyzického i mentálního rázu (výjímečně se podaří někomu i astrálně "vycestovat", mně tedy zatím ne)a je to naprosto bezpečné. Nedoporučuje se pouze u schizofrenie a jiných psyhiatrických diagnóz, naopak je doporučováno u neuróz, zejména úzkostných.
Většina lidí používá jinou relaxační hudbu, já jsem dlouho hledala stereotypní šamanské bubnování, které by mi vyhovovalo. Nic jiného nemá tak výrazný efekt.
Ale chce to přečíst si k tomu nějakou literaturu - na netu je dostupný prof.Michael Harner-kult.antropolog, nejznámější odborník na šamanismu (Cesta šamana). Čte se to výborně a je to hrozně zajímavé , i kdyby člověk nechtěl meditace praktikovat.
Známý je taky Castaneda, ale to je až příliš náročná filozofická četba.
Tebe by to mohlo možná zajímat. Určitě by ti to taky ulevilo, když potřebuješ po práci vypnout.

máš nějaké kurzy v tomhle ohledu? Vím, že se lidé hlásí na šamanské semináře, nevím přesně jejich název ani neznám obsah.
Meditovat či jakkoliv vypnout, relaxovat, mi vždycky dělalo problém. Jsem citlivá na hudbu a co jiným vyrábí příjemnou a uvolněnou atmosféru a náladu, to mě třeba znepokojuje až dráždí.
Určitě by mne nahrávka zajímala, bubny mi znějí příjemně, ale trochu se bojím,nemám zkušenosti. Ale jsem zvědavka zvědavá. No určitě bych se před poslechem ponořila do teorie, vždycky to tak dělám.Jakoukoliv doporučenou knihu si zkusím přečíst, zastávám názor, že žádná informace ke mně nepřichází jen tak náhodou, neexistují náhodná setkání.Ať už z toho vzejde cokoliv, dobré či zlé..

Tos mi připomněla - chtěla jsem se zeptat, to kolizní opatrovnictví, to bylo na něco vázáno - třeba na pobyt v cizině, na čas nebo peníze nebo já nevím na co? Nemůžeš to nějak obnovit, když Tě to naplňovalo?
Vlastně ani nevím, co si pod tím představit.Něco jsem si našla na netu, ale nevím, co k tomu člověk potřebuje mít za vzdělání nebo schopnosti? Jestli jde o to hájit něčí práva či se za ně dokonce bít - no pak si myslím, že se svojí schopností pojmenovat věci bez příkras a rázně vystoupit v případě, že cítíš potřebu to udělat, jsi pro tohle dost erudovaná a myslím to vážně.

Tehdy se tomu říkalo OPD (péče o děti, sociálka) na magistrátu. Drželi mi místo čtyři roky, ale já se v zájmu zachování rodiny nevrátila.Lituju toho. Studovala jsem tři střední školy, dvě odborné a chtěla jsem začít čtvrtou(VOŠku soc.právní), když jsem otěhotněla. Dneska bez konexí nemáš šanci se do státní správy dostat zpátky.


Hodím ti sem link. Tu knížku na netu najdeš pod názvem Cesta šamana. Není dlouhá a meditovat se dá podle rad Harnera.
Já to nedělám s otevřenýma očima jako šamani, nesedím, ale ležím. Každému vyhovuje něco jiného. Přes oči si uvážu šátek, nejlepší je pro mě meditace v noci, kdy je klid.
Tahle hudba tě vtáhne už při prvním pokusu. Naučíš se soustředit sama třeba přeříkáváním mantry, na internetu je hodně návodů. Já osobně těm "šamanským kursům" moc nevěřím, tam jde o byznys.
Občas se člověk propadne zdánlivě do spánku, cukají mu nohy, ruce, brní ho, mrazí ho, cítí i bodavou bolest v hlavě, těle atd. (většinou tam, kde jsou nějaké bloky v oblasti čaker, které se také můžeš naučit uvolňovat, mě to moc nejde). Tyhle pocity nemají být vnímány jako negativní, jen ukazují na to, že meditace funguje. Já měla zpočátku barevné vize, kruhy, tunely, vířící abstraktní motivy, hvězdné nebe (na internetu najdeš souvislost jednotlivých barev s čakrami).
Nejzajímavější je pocit, že se tvoje hlava (někdy celé tělo)nafukuje a odděluje od těla, to znamená ,že se "duše" pokouší "uvolnit" z těla. Nemusíš se bát, vždycky se vrátí s ukončením meditační hudby zpátky.
U pokročilejších zmizí veškeré nepříjemné vjemy, ale i barevné vize , já necítím nyní v podstatě nic, jen se propadnu do stavu mezi spánkem a bděním. Vrcholem má být vize "božského" jasného bílého světla, což se mi tedy ještě nepodařilo ani zahlédnout.
Jak jsem tak studovala meditace, hodně lidí má pocit, že bez těch vjemů medituje špatně, opak je pravdou. Prý musí jenom vytrvat v úsilí. Meditace na ně pozitivně vplývá i v momentu, kdy si toho nejsou vědomi.
Já jako věřící to beru coby komunikaci s tím nahoře, říkají, že se vlastně jenom vracíme v meditaci "domů", nevěřící to může brát jako relaxaci. Ale je to fakt vzrušující.

Najdi si solidní stránky, kde jsou odpovědi na nejčastější dotazy stran meditace.
Klidně můžeš čerpat i z buddhistických, ono se to všechno jaksi prolíná. Jen ti buddhisti se v tom na můj vkus až příliš těžkopádně filozoficky přehrabují, což mě odrazuje.Nerozumím jim.


http://www.dharmagaia.cz/knihy/harner/cesta-samana-minibook.pdf


http://www.youtube.com/watch?v=6F2t9E2tSPk

Hudba je jen na 10 minut, většině lidí nestačí k tomu, aby se dostali do požadovaného stavu. Musíš ji tedy spustit znovu nebo si ji nahrát v rozsahu 30 minut.
Ze začátku by ti těch 10 minut mohlo stačit. Utíká to nesmírně rychle, ztratíš úplně pojem o čase, změní se ti vnímání, srdce reaguje okamžitě změnou rytmu a přizpůsobí se.
Prý jsou lidé, kteří bubny nesnášejí, ti pak musí vyhledat hudbu jinou, podobně monotónní.

Budeš-li mít nějaké zvláštní pocity, odpovědi na to najdeš na internetu.
Všichni vidí ze začátku de facto totéž, jak jsem zjistila.Koresponduje to i s vjemy při umírání (Tibetská kniha mrtvých).
Teď už nevidím většinou nic, výjímečně nějaké obrázky jako diapozitivy cizích lidí (statických) nebo krajiny. Nedává mi to smysl, ale nemám se na to koho zeptat.
Průvodce se mi nepodařilo dosud získat. Kdo je průvodce se dozvíš z Cesty šamana.

Pokud to zkusíš, napiš jak máš z toho dojmy. Zajímá mě to.

A nelekej se jako moje dcera. Na začátku můžeš mít pocit, že tě něco vtahuje hluboko do tunelu, vždycky se vrátíš zpátky. Nebraň se tomu a uvolni se.Pocitu strachu kvalitní meditaci škodí. Já žádné negativní zážitky nemám, vyskytnou -li se, přeruš meditaci.

Technická: když sem dáváš odkaz, klikni nejdřív na tu zeměkouli a odkaz kopíruj mezi ty závorky.
Potom na něj stačí ostaním jenom kliknout.

semhle sem

Shamanic Drumming- Theta Binaural Waves (hudba)


Cesta šamana - Michael Harner



Nepochopila jsem, jak sem mám ten odkaz jinak dát.
Tak si to vygůglujte.

v pohodě, já si to najdu.
Slavíme dnes narozeniny staršího kluka, místo štrůdlu se nadívám dortem, hned jak to půjde, vrátím se

nad tím okýnkem, co do něho píšeš jsou takové ikonky, mezi nima zeměkoule. Na tu klikneš, objeví se ti "" a mezi ty závorky vložíš (zkopíruješ) odkaz. On se potom objeví takhle
http://www.dharmagaia.cz/knihy/harner/cesta-samana-minibook.pdf

http://www.youtube.com/watch?v=6F2t9E2tSPk

Tak díky za servis, to modré je pohodlnější

pustím se do toho, jsem ráda, že můžu vyzkoušet zase něco nového a doufám, že tohle bude úspěšné. Obávám se, že mne nečekají příjemné chvíle v mém životě, ba dokonce čekám něco jako agonii vztahu a smutný ošklivý rozvod, kterého se až panicky a dlouho už bojím.
Možná, že informace, které se mi díky Tobě dostaly, se ke mně měly dostat v předstihu a právě proto...
Kdybychom se ztratily, tady pod tou debatou se na Tebe obrátím, pokud budu mít dotaz.
Zatím ahoj a hodně sil do nového pracovního týdne.Neztrať se

jj, modrá je dobrá...

Kdybys něco potřebovala, ozvi se.
Já to provádím taky metodou, pokus, omyl. Kdysi jsem zkoušela autogenní trénink, ale tohle je o dost lepší. Instinktivně na to přijdeš sama, uvidíš.
Jen je třeba vytrvat a najít si denně aspoň deset minut, postupně můžeš prodlužovat.
Je to dobrodrůžo.
Lehni si na zem, nedávej si pod hlavu žádnou podušku, ruce volně podél těla, nohy od sebe.
Můžeš začít hlubokými nádechy, tím se budeš koncentrovat na dech, pak si teprve pusť meditační hudbu.
Když se ti myšlenky rozlétnou, zkus mantru "ajam" (bůh nebo cokoliv jiného), já si to vypůjčila od buddhistů. Většinou se začnu soustředit na nějaký světelný bod za zavřenýma očima, víří a zvětšuje se a pak tě jako by pohltí. A už jsi v rauši... pak to jde samo.
Ale nemusíš mít obavy, přitom dokážeš vnímat i všechno ,co se děje kolem sebe.
Můžeš si to prodloužit na libovolně dlouhou dobu.
Časem zmizí všechny vjemy, barvy, fyzické pocity a budeš mít dojem, že stagnuješ. Ale to jsi jen postoupila dál a všechno je v pořádku. To jen tvoje tělo přestává reagovat.
Prostuduj si na netu i uvolňování čaker, je to dobrá věc, která slouží mentálnímu i fyzickému zdraví. Asi to nepůjde hned, já se to ještě taky učím.

Dám ti sem ještě odkazy- tohle mi hodně pomohlo, našla jsem na tady odpověď na všechno ohledně meditace
http://www.srichinmoy.org/czech/duchovnost/koncentrace__meditace__kontemplace/o_o_meditace/
(pod tímhle linkem najdeš další)


http://www.atelier-magnolia.cz/clanky/Rozhovor_Don_Sergio.html
Tohle je zajímavý článek, ale Petr Chobot je poněkud kontroverzní osobnost. Už proto bych do žádného "šamanského kursu" nelezla.



http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267495111-samani-odchazeji/21056226959/video/

Skvělý dokument, který mě hodně oslovil.



Teď sleduju Vetřelce z dávnověku (na netu je hafo dílů) ,ale to je trochu o něčem jiném. Každopádně zajímavá teorie o původu "bohů" a vzniku náboženství. Prý je nejlepší první řada (jde to na ZOOM), ty další už se údajně opakují.


Takže když se budeš nudit, můžeš se kouknout.
Tipuju, že se ti to bude líbit. Nepůsobíš na mě zrovna jako nepřístupná materialistka.
V schopnosti skutečných šamanů věřím, ale nemám důvěru v šarlatánské spolky, které se rozrostly jako houby po dešti. Jedna moje známá si tím přivydělává a rozhodně žádné schopnosti nemá, jen oblbuje lidi,což mě vytáčí (na její obranu nutno dodat, že svým "zvláštním" schopnostem věří). My k té mystice a okultismu v rodině inklinujeme, dcera a já jsme propojeny stejně jako já a moje matka. Projevuje se to zvláštními způsoby.

http://www.srichinmoy.org/czech/duchovnost/koncentrace__meditace__kontemplace/o_o_meditace/
http://www.atelier-magnolia.cz/clanky/Rozhovor_Don_Sergio.html
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10267495111-samani-odchazeji/21056226959/video/

modré pondělí..
Ale je nám tu spolu dobře, ne ?

materialistka rozhodně tedy nejsem, ale bojím se specifikovat, ono se to tu nenosí...
Spíš mám strach, jestli se někdy brzy budu vysloveně nudit. Třeba zrovna zítra jdu k slavnostnímu zápisu do další Univerzity třetího věku - tak strašně vznešeně se to jmenuje, ale ve skutečnosti je to příjemná víkendová záležitost, která poučí, rozptýlí a přitom nekončí nerváky a zkouškami. Dva roky mám za sebou, vzdělanější rozhodně nejsem, protože jak známo, jen v mládí se tesá do kamene, ve stáří se píše do písku.
Ale všechny Tvoje odkazy určitě shlédnu, nezůstane ani minutka, kterou bych poctivě neprozkoumala. A jak jsem už psala - kdyby mi, byť jen jedna jediná znalost či dovednost z Tebou doporučeného materiálu měla k něčemu pomoct či někam pošoupnout, děkuji Ti za to. A za Tvůj čas, námahu, důvěru a společnost. Občas sem mrkni, jo? Třeba to bude i na mail.

Jo a kolemjdoucí - někdy mi poradíš s vkládáním fotek, jo? Krok za krokem, jo ?

tak vidíte dámy, máte tu jednoho gentlemana, pozorného (škoda, že je to takový sukničkář - dle toho, co o sobě řekl). Je to tu fajn, bez jedovatostí a upřímné....kéž to tak vydrží. Hezký večer všem.

Neboj se specifikovat, věřit není nic, za co by se měl člověk stydět.
Myslím, že i ti, kteří si o sobě myslí, že jsou ateisté, po zdařilé meditaci začnou o svém světonázoru pochybovat.
Věřím, že ti ta meditace pomůže osvobodit se. Nemáme lpět na tom, co je už pryč. Ty víš, o čem mluvím. Je to těžké, ale půjde to.
Zrovna jsem si dala půlhodinku a po dlouhé době to za něco stálo. Úplně cítím, jak to ze mě sjelo (vztek, frustrace, stres, sebelítost-se proměnily v klid).
Klidně napiš (Daniela má můj e-mail), když budeš chtít. Hodně mě zajímá, jestli budeš mít podobné fyzické a mentální vjemy jako já.
A držím palce.


Kolemjdoucí

Omlouvám se, ale nejsem zrovna technicky nadaný typ.
Tady jsou linky blokované, takže se mi to nedařilo.Nepochopila jsem systém.
Dokonce ani dcera nepochopila jak to má udělat.
Můžeš to napsat po lopatě. Dík.

Kdybyste někdo měli chuť, vyzkoušejte si tu meditaci taky.
A napište aspoň krátce, jestli vám to něco dalo.
Nebojte se, je to bezpečné.

mám z Tebe pocit, že se chceš a můžeš přidat do debaty jen tehdy, je-li slušná a bezkonfliktni - natolik se mi zdáš jemná a citlivá, jsi jako květinka, která je choulostivá i na sebemenší otřes, to se pak zavře a nevoní.I se tak teď zrovna fialkově nazýváš
Mám ráda takové lidi, ale těžko se potkávají v tomhle neduchovním a zrychleném světě kolem. Tak piš a neutíkej.

obrázky mi nějak vkládat nejdou. Tak si klikněte tady na odkaz
http://2i.cz/74f485af7c

co budeš zkoušet gentlemane? Meditaci, nebo se budeš pokoušet naučit dvě zcela nenadané kudlanky vkládat příspěvky?
Těším se na další naše společné po-o-kroky

já Tě provokovala, nechtěla jsem Tě s tím opravdu mořit, fakt, odpusť mi to.
Ani nemám co vkládat. Zatím.
Ale až já se to naučím...to bude mela.

zkoušel jsem ten návod vložit sem jako obrázek (takže bych zabil dvě mouchy jednou ranou), ale jak vidno, se mi to nepovedlo. Kdybys klikla na to modré, tak bys ten návod viděla.
Meditaci zatím ne, ne že by mě to nezajímalo, ale na to je opravdu potřeba čas a klid. Obého se mi nějak nedostává. A krom toho, alespoň podle popisu Orfeovy vyvolené, budou nějakou změnu nejspíš pociťovat lidé, kteří vnímají nějakou nespokojenost se stavem své mysli.

Ne,ne.
Vnímá to každý. První týdny jsou fyzické známky, jimiž reaguje tělo, tak výrazné, že je nejde přehlédnout. Vize jsou taky docela zajímavé.
Nezáleží to na tom, zda jste věřící nebo ateisti. I moje dítě, které o meditaci nevědělo zhola nic, hned napoprvé popsalo to, o čem píše Harner v Cestě šamana.
A to je těžký materialista.
Stačí pouhých deset minut denně.
Snažím se o pravidelnost, ale když jsem hodně rozhozená,unavená nebo nemocná, tak normálně vynechám.

kuk

http://img42.imageshack.us/img42/8317/f95y.jpg

zase nic a to jsem tu měla vzteklou asistenci
Tak znovu?

Můj kanón je na kudle

pokud tomu tedy dobře rozumím, a ten kousek tváře patří paní Iris, tak nějak takhle jsem si Vás představovala. Jste velice krásná, divím se a nechápu toho Vašeho mužského, který Vás opustil. Však bude litovat..Tato krásná bytost si zaslouží být štastná a toho "prošedivělého gentlemana" bych Vám moc přála, měl by se - panečku - kým chlubit.
:-)

poslala jsem jen jedno oko a kousínek brady, to nemůžeš soudit.Navíc je fotka milosrdně rozmazaná.
Ale jsi moc milá
Jen se obávám, že už jsem zase postup vkládání obrázků zapomněla, pomáhal mi syn a to bylo šup šup, vztekal se u toho nad mojí nechápavostí a pak odcválal pryč a já jsem to jen nějak doodpálila.Jednoduché to tedy moc není.

Vy jste moc skromná. Psala jste, že je Vám nad padesát, nechce se mi tomu věřit. I když je tam jen kousínek brady a jedno oko (mimochodem krásné), nádherné vlasy (nebojte, nejsem "lesba", ale Vás by to určitě nenapadlo, protože "čistému vše čisté"). A pokud jste tím, že je to rozmazané jste myslela, že tam nejsou vidět vrásky - i ty Vám určitě sluší....co si myslí znalec žen - kolemjdoucí, který Vám tak nádherně říká - IRIS řecká bohyně duhy... to sedí. :-)

tady v té debatě jsme si s Euridikou povídaly o tom, že po matkách jsme podědily malinko mladší "look", tahle fotka je stará 2 roky, bylo mi na ní 55. Ale ona to není vždycky výhoda, už jsem to psala nahoře.Člověk jakoby nikam nepatří.Mezi mladými se cítím stará a staří mne mezi sebe moc nechtějí...

Fotka i ta žena s kanónem na ní (já jsem prostě na brunety) :-)
Připomnělo mi to, když jsem si před léty objednával v Happy Fotu přes internet zvětšeniny 40x30cm některých mých širokoúhlých fotek z Ameriky. Aby se na daný formát fotka vešla, muselo se navolit, jestli chci celou délku – a tím budou po stranách černé pruhy, nebo chci celou šířku a tím se oříznou konce délky. Byl to poslední den slevy a na adresu se nedalo kvůli přetížení připojit nebo to v půlce spadlo a začínalo se znovu. Trvalo to přes hodinu, než se to povedlo večer odeslat a já v tom stresu to vybral obráceně – zvolil jsem celou šířku. A když fotky přišly (stály 5400 Kč), mohl jsem většinu z nich rovnou vyhodit. ALE, z některých se kupodivu vyklubaly docela zajímavé fotky – např. kamarádka stojí pod Sochou Svobody v NYC, ale Socha Svobody má uříznutou hlavu a kamarádka zase zbytek těla, kromě hlavy, která tam zůstala a proporčně jsou ty hlavy stejně veliké :-). Nazval jsem tu fotku – „takhle to dopadne, když jeden ztratí hlavu". Přišlo mi to vtipný, ale co taky chtít od jednoduchého člověka, že jo :-)

soudím, žes zrovna s tou fotkou mohl slavit úspěchy, nechtěné jsi mohl vydávat za záměr, k tomu vtipný název - docela by mne to zajímalo. Kouzlo nechtěného - často náhoda stvoří to nejlepší dílo. Širokoúhlé fotografie z přírody nebo těch velkých měst, to musí být nádhera.Jsem teď posedlá panoramatickými fotkami, k mání je sice jen severočeská příroda, ale o to zajímavější je, když se zadaří najít i v tom prachobyčejném prostředí něco zajímavého a poskládat to.
Jinak si dovedu přestavit tu hrůzu, když jsi svůj omyl zjistil, takhle velké fotografie, na nich unikátní záběry a ona se vloudí taková chyba. No snad původní materiál stále existuje a pokud jsi neučinil další pokus, pořád to můžeš udělat. Já mám spíš nedobrou zkušenost s tím, že co na monitoru vypadá dost dobře, se občas vytiskne na fotopapíru tmavé až k nekoukání. Je třeba dávat k tisku materiál zdánlivě přeexponovaný a je to sázka do loterie. Udělat to takhle naslepo, na dálku a celkem draze...Ale ono před lety spousta věcí šla ztěžka, zatímco dnes se k těm zvětšeninám a ještě v občasné slevě dostaneš mnohem snadněji.Tvářím se jako expert, ale to jsou zkušenosti, které jsem nasbírala ještě s manželem, teď z nich čerpám.
PS: většina mužů říká, že je na brunety , pak ale často utíkají s blondýnami....nebo je to jen můj dojem?

Já začínal u blondýn a ofin a až na kolejích asi ve třeťáku přešel přes Milušku, jednu ze svých lásek, na brunety a tak to už zůstalo dobrech 35 let i u všech dalších lásek, tak to už tak asi bude pořád :-). Na ofině už tak netrvám, ale brunety, pokud nejsou hloupý, mají už na začátku u mě 10 až 20% k dobru oproti ostatním i bez snažení, nemůžu za to, že mě zaujmou hned :-). Takže blondýny to mají u mě těžký, ale jsou výjimky, Marilyn Monroe, Meg Ryan, Kim Basinger, ty měly na začátku taky hned plus 20% :-).

No, já žádnou vzteklou osobu u sebe nemám, tak z fotek tady nebude nic :-)

...nejsi náročný
Vím, že tady na Kudlance proběhl kurz vkládání obrázků, ale já jsem z toho návodu moudrá nebyla a musela jsem si říct tomu svému postpuberťákovi - tedy já myslela hlavně, že se to naučím Bohužel ne. Je zajímavé, jak ta mládež tohle všechno má už od malička pod kůží, ani nad tím nepřemýšlí, kmitá prsty na klávesnici a je nesmírně iritován mou neschopností, přestože se za začátečníka u PC nepovažuji. Doufám, že se s obrázky ještě někdy na kudle sejdeme, ty různě poskládané a ztracené hlavy musí být originální

že jsem ještě nakouk, jak se nám ta sedumnáctka v průšvihu vyvíjí.
Hele, Iris, to nevokecáš ani rozmazáním, ani chybějící půlkou tváře. Jsi kočka, a taky jsem si tě takhle představoval. Blondýny jsou nudný. Že je tvůj manžel kret*n, to už tady víme všichni dost dlouho, ale tady je další důkaz ). Ale vono je to tak nějak na světě zařízený, že páry netvořej vždycky dva stejně vodhodlaný lidi (s takovou tou výdrží, chutí skutečně bejt spolu až do smrti v dobrým i zlým), ale je to dycky tak nějak namíchaný, že jeden začne dřív či pozdějc střečkovat a unikat. NOjo. Ale fakt ti to moc (polo)sluší!

je zvláštní, jak se tu na Kudlance v každé debatě sem tam trousí opozdilci, tahle sedmnáctka v půšvihu už skoro zmizela pod čarou..
Tak jo,nebudu už okecávat, cítím se polichocena.

jsem ráda, že se paní Iris dostalo ocenění i od muže (a panečku jakého gentlemana). A myslím,že na barvě vlasů ani tak nezáleží, jako "co je pod nimi" ... :-). Moc krásně jste to napsal (i když mně se to netýká, mám z toho radost).

akorát jsem tě netipovala na bájnou lhářku, Iris, nebalamuť s tím věkem, 47 a ani o píďu víc

šmarjá díky holka.

Ale už jsem chtěla poprosit zejména Lilu, aby mne přestala tak chválit, je jasné, že fotka je z těch povedených, proto jsem ji měla chvíli jako profilovku, i když ne tak okrojenou.Kluk v té rychlosti ji tam nafrkal jako nejlíp dostupnou, ani nevím jak, klik sem klik tam - máš to tam, mámo.
Ještě mne začnou mít kudlanky plné zuby a to bych nechtěla, protože sem chodím ráda hlavně za nimi

ty nepotřebuješ u sebe žádného vzteklého puberťáka, tak aspoň jedno zelený oko, co ho chlapi vidí modrý :-) (což není nic divného, třeba Mayové nerozeznávali zelenou a modrou jako dvě barvy, ale zelenou jako odstín modré)

jo, alespoň oko prosím

nááádhera...a pak že to nejde.
Tímhle okem jsi nás trumfnul, i když - zdá se - není úplně tvoje
Jsi nejlepší

ale na můj vkus máš moc dlouhý - a teda umělý - řasy. A já umělotiny nemusim. Takže na rande tě nepozvu, je mi líto.

nádhera,přesně takhle jsem si tě představovala
Nedělám si legraci, slyším barevně a Kamila je pro mne zelená
Zřejmě jsi to dokázala sama, bez puberťáka v zádech, chválím.Pánové jistě budou chtít přídavek

popravdě jsem doufala, že už je tu tolik příspěvků, že si z toho to tréninkové hřiště mohu udělat.. a že to zapadne

nezapadne...také jsem se spletla.Leda až to spadne na další stránku.
Ale oko máš krásné, tak nevadí, žes ho sem dostala napotřetí, hlavně, žes tu na nás krásně mrkla
Já jsem si takhle trénovala na wikipedii, místo tréninkového hřiště, kterému říkají pískoviště, jsem si dělala bábovičky naostro a dostala jsem dokonce pokárání.Ale slušné.

Danielko, nestálo by za úvahu povolit lidem smazat nepodařenej příspěvek?

tvůj příspěvek je velmi podařený, byla by škoda ho mazat :-)

je krásná blondýnka. Už jsem ji viděla na nějakém snímku, myslím s paní Inkou, ale to bylo dřív, když jsem jednou "brouzdala" po Kudlance. Blondýnky (ale ne všechny)budí dojem křehkosti, něžnosti a jemnosti.....černovlásky jsou výraznější a tak trochu "čertice"..., ale milé (ale zase ne všechny)..... :-)

Inka je moc krásná holka, nemusí tu na nás mrkat, už tu měla fotky a tak se dá dohledat.Na pohled křehká a něžná, ale plná energie a pracovitá až do padnutí, má zelené ruce a všechno jí pod nimi kvete.Moc zajímavá bytost. První Kudlanka, která mi při mém trápení přímo tady v jedné debatě nabídla svůj mail a já ho dodnes ráda využívám.Jen nemá čas sem chodit, škoda. Kdyby náhdou - tak Inko - kuk

velké krasavice. Komentáře paní Inky jsem ráda četla, pokud se nemýlím, má za manžela Francouze a hodně pracovala na domečku. Je velká škoda, že nemá čas. Paní Inko, ozvěte se občas, chybíte tu.....Hezký večer všem, kteří sem nakouknou. :-)