Přeji pěkný den paní Danielko, po pročítání ostatních příspěvků jsem si jistá, že Vaše rady mi pomohou. Je to rok, co jsem se seznámila s mým přítelem, který má z manželství sedmiletou dcerku. Bohužel,  neviděl ji 2 roky, nezažádal si u soudu a mně si tak dlouho stěžoval, až jsem mu tu žádost napsala.

      Od té doby si ji bere v době stanovené soudem, za což jsem byla ráda, protože byl šťastný.  Jenže - teď je tomu tak, že mu jeho bývalá zavolá v 23:00 hodin večer, aby si ráno přijel pro dceru, že staví s novým manželem dům a potřebují, aby o dceru bylo postaráno. On jí také na její esemesky odpovídá potajmu v noci, abych o tom nevěděla a ráno vyrazí pro dceru, i když jsme měli domluvený svůj program. Nelíbí se mi to, ale přítel oponuje, že ji 2 roky neviděl a chce jí to vynahradit.

      Dcerku doveze ke mně, věnuje se jí a já mezitím vařím; po obědě se seberou a jdou na návštěvu k jeho sestře a jejich bývalé sousedce, protože si chce dcerka pohrát (mají tam malé děti). Pak zajedou do kina a vždy dceři něco pěkného koupí. Večer se vrátí ke mně domů, povečeří, vyspí se a druhý den to samé...

      Řekla jsem, že bych se taky chtěla někdy vdát, mít dítě, ale nesetkala jsem se s žádným nadšením, protože on už dítě má. Vím, že se nemá na chlapa tlačit, ale je mi 35 jemu je 40 let a v tomto věku není už na další dítě moc času :-). Mám šestnáctiletého kluka, žije samozřejmě se mnou, ale kontakt s přítelem nemá skoro žádný, maximálně u oběda; však to znáte, kluky tohoto věku musí člověk tahat od počítače. Bohužel i můj syn si všímá toho, že jsem z téhle situace smutná. Proti němu nic přítel nikdy neměl, ani nemá důvod, syn se k němu chová pěkně. Jinak - můj syn tatínka nemá, rozvedli jsem se před 14 lety a on se před 6 lety zabil. Takže jsem něco jako rozvedená vdova.

     Ještě bych měla podotknout, že přítel u mne přespává, nedá se však říct, že se mnou žije, protože se nijak na chodu domácnosti nepodílí. Dárek na narozeniny či svátek žádný, bojím se, co bude na Vánoce. Po 8 měsících jsem mu naznačila, že by mohl taky nakoupit. Jenže jeho odezva byla, že od té doby chodí v týdnu jíst ke své matce a dokonce se tam i koupe. U něj v jeho domě má vypnuté topení atp., aby prý ušetřil. Jenže šetří hlavně na mě!

      Když se ohradím, že chci, aby se mnou žil ve vším všudy, tak mi řekne, že všechen volný čas co má, je přeci se mnou a co po něm ještě víc chci? Přitom ten jeho "volný čas", který mi věnuje, je každý den do 19 hodin do 6 rána, kromě této doby se mnou o víkendu nebyl už pátý týden. Co mám prosím Vás dělat? Mám ho ráda, ale jak jej donutit k nějaké větší aktivitě ohledně našeho společného života? 

RENATA