Takhle sis asi svou budoucnost neplánovala, viď? Ale člověk míní a život mění... Začnu pozpátku.

Je troufalé a zřejmě i zoufalé tvrzení tvých rodičů, že když budeš mít nadále vztah se svým milým, nemiluješ rodiče. Říká se tomu citové vydírání. Ale jako rodič rozumím strachu, bolesti, naštvanosti tvých rodičů, kteří se tě snaží ochránit před všemi zly světa. To se jim stejně nemůže podařit. Nástrah číhá na každém kroku ojé...Nebude jeden, bude jiný. Možná bezdětný, možná bude mít jiné nevyhovující vlastnosti. Nevyhovující tvým rodičům.

Dále. Několikrát se zmiňuješ o tom, jak přítele miluješ a že bys mu dokázala odpustit. To je od tebe šlechetné. Ale už tolik nezmiňuješ jeho nasazení pro váš společný vztah. Zaplatil střechu nad vaší hlavou v domě po babičce, jsem vyrozuměla. Bydlíš s ním v tom domě? Patří ti?
Abys teď nepospíchala do vdavek, plození dětí a dlouhodobých plánů společné budpoucnosti, je zřejmě na místě. Rozejít se je těžké. Hlavně pro tebe...

Kamarádky. Byly doby, kdy měly v mém životě velkou úlohu. Kde jsou dnes? Vzala je voda. Ať si řeší své životy a své vztahy, jsi rozumná ženská, vyslechni jejich rady, ale řiď se svou hlavou a svým srdcem!

Jak tedy ven z této zapeklité situace? Lehce se řekne, ukonči ze dne na den šestiletý vztah, od kterého sis tolik slibovala. Proto ti radím následující: Osamostatni se. Stejně tě to čeká, teď nebo později. Neřeš rodiče, ani přítele, řeš sebe a svou budoucnost. Najdi si slušnou práci. Sežeň slušné bydlení, pokud nemáš tedy ten barák po babičce... Začni na sobě makat. Pak si začneš taky víc vážit sebe samé a budeš se na svět dívat jinýma očima.

Pak uvidíš i současnou situaci jinak. A taky se prověří trochu tvůj přítel. Představ si, že je to náhoda, co se provalilo. Co když je někde zaděláno na další náhodu? Nevíš a nebudeš vědět. On si totiž žije po svém a ne podle tvých snů, v tom je jádro pudla.
A ty, milující, hodná a rozumná, jsi už na začátku společného startu o kolo pozadu. Můžeš to dohnat? Stojí ti to zato?

Abych rekla pravdu, to, co me na clanku nejvic prastilo do oci, nebyl ani tolik priteluv ulet, jako reakce rodicu. Ano, je to prachsproste vydirani a nelibi se mi to ani trochu. Je videt, ze te maji porad za dite... pokud jsi na nich zavisla ekonomicky, neni ani divu. Proto musim absolutne souhlasit s Magdalenkou - OSAMOSTATNI SE. Najdi si praci a vlastni bydleni. Nerikam, aby ses rozchazela s pritelem, ale rozhodne bych to ted nevidela na zakladani rodiny, atp. Spis bych si vzala neco jako time-out, proste cas, behem ktereho se ukaze, jak si ten vztah stoji.
Pokud jde o pritele, priznam se, ze tady ty (ja tomu rikam "silne") reci typu "udelal bych pro tebe vse" a "nikdy te nechci ztratit", vubec nemam rada. Zavani mi to necim nezdravym, at uz prilisnou zavislosti na tom druhem nebo taky blbym svedomim...
A jeste jedna vec - to, ze se lidi nehadaji, neni zase az takovym spolehlivym ukazatelem, ze ten jejich vztah funguje. Spis jde o to umet resit problemy a umet se k nim postavit celem (coz pritel moc neumi, kdyz chtel x let tajit dite...). Hadat se da i konstruktivne.

Lásky přicházejí a odcházejí. Nevěřím na tzv. lásky osudové. Zatím jsi ještě pořád studovala, a tak jsi ani neměla moc možností rozhlédnout se po světě. Vyhovoval Ti vztah se současným přítelem.
Ale proč bys měla začínat svůj život s cizími závazky ? I ty Tvoje vlastní Ti dají v životě pořádně zabrat, tak proč si komplikovat život hned na začátku ?
Tvůj přítel ať se hezky postará o svoje dítě a jeho mámu, když ta „holka nešťastná potřebuje pomáhat, protože je na všechno sama". Souhlasím, JE, a to malé dítě taky potřebuje svého tátu.
Trochu si popláčeš, a najdeš si časem někoho, kdo bude mít oči (i to ostatní) jen pro Tebe, a začnete s čistým stolem, bez lží a nedůstojných vytáček.
Závazky typu půjček na střechu a dluhů jdou řešit, co naopak řešit nejde, je podrazáctví opentlené silnými slovy.

KK ti to napsala moc dobře, já jen dodávám, že reakce rodičů, jakkoli se mi taky nelíbí a je mi vzdálená, může být jen nevhodným projevem panického strachu o tebe a když už neví čím by tě zviklali, tak sáhnou i k vydírání. Oni totiž vidí to, co ty nevidíš, protože nechceš - že se tomu tvému klukovi nedá absolutně důvěřovat. A to je ten největší průšvih v partnerství. Téměř všechno se dá překonat, ale tohle ne. Naprosto souhlasím s KK v tom, že jeho řeči o lásce jsou trapné, není to chlapské, spíš odpuzující.
K tomu alkoholovému bezvědomí, při kterém zplodil dítě, by ti asi víc řekli zdejší chlapi, moc nevěřím, že by chlap zpitej do bezvědomí byl schopen akce, spíš byl přiopilej a věděl, o co jde a teď se zase jen vykecává.

To, že to udělal v době, kdy jste spolu chodili a normání chlap v počátku vztahu, zamilovaný do partnerky tohle neudělá, to, jak se s tím vším vypořádal, to, že o tom s tebou mluvil až když mu nateklo do bot (když ses to dozvěděla odjinud), to vše ukazuje na nedůvěryhodného, nespolehlivého, měkkého chlapa. S takovým budeš mít jen trápení, bude ti lhát i v maličkostech, bude se vymlouvat, a vždy to bude okecávat tím, že tě miluje až za hrob a už nikdy apod.

A to vše tvoji rodiče tuší, samozřejmě si nic takového pro tebe nepřejí a bojí se, že ty jsi trochu zaslepená a pokazíš si život s někým takovým. Pokud je motivem jejich jednání tato obava, dovedu je pochopit, i když nesouhlasím. Já bych tě, být tvou mámou, mnohem radši nechala doma, zaplatila ti antikoncepci a čekala, zda prozřeš.
Prozřít bys měla, nebo budeš za tři roky psát na kudlanku, že jsi se vdala z velké lásky, manželovi odpustila nevěru a dítě s jinou, které si pořídil ještě před vaší svatbou, teď čekáš druhé dítě a on má poměr s nějakou jinou slečnou a ty se bojíš, co bude dál, navíc jsi na něm závislá finančně a taky nemáš kam jít...

Tu půjčku bych moc neřešila, bral si ji přítelův otec, splácí jí přítel - to si měl rozmyslet dřív, do čeho se pouští, no tak teď počká, co bude. Co udělá, rozebere tu novou střechu a odveze si ji domů do obýváku? :-) těžko, že.
To je to poslední, až si najdeš práci, můžeš mu po tisícikoruně tu střechu splácet. Hlavně jim nepodepisuj žádné papíry, to bys mohla taky za rok trčet v problémech. Pokud v té půjčce nikde nefiguruješ v papírech, tak taky žádné papíry nepodepisuj, pouze se s nimi domluv ústně. Když se budou cukat, řekneš, že si to měl rozmyslet předtím, než si upletl dítě s cizí ženou a vzal si na sebe půjčku.

Přivedla jsi mě na myšlenku, že rodiče Evina přítele tu střechu zaplatili - trochu jako výpalné. Asi o Evu stojí, protože vědí, že je to hodná holka, navíc se zajištěným bydlením. Takhle si jí tak trochu pojistili, že až se provalí ten synův průšvih, (o kterém pochopitelně vědí) aby nemohla cuknout.
To se mi nelíbí vůbec, a taky si myslím, že bývá zvykem, když si studující syn pořídí "někde bokem" dítě, tak výživné za něj většinou platí rodiče.
Ona to bude vůbec dost problematická rodina, když synáčkovi takhle snaživě umetají cestičku.

hm, možná jsi na to kápla, vždyť on se stal otcem během studia.

naprosto s Tebou souhlasím, taky mne nejvíc praštila do očí reakce rodičů Evy. Holčina je už dávno dospělá a rodiče vůbec nerespektují její volbu. Ať už tento Evy vztah dopadne jakkoliv, pro každý další bude špatné, pokud Eva bude dospělým dítětem svých rodičů a nechá si od nich mluvit do svých partnerských vztahů.

Chování rodičů se mi nelíbí, je silně manipulativní. Ovšem, bez ohledu na to, vstupovat do manželství dobrovolně s takovouto komplikací, také není nic moc. Jsi mladá- kdyby ti byla o víc jak 10 víc, tikaly by ti biologické hodiny, na pořízení dítěte by byl nejvyšší čas a všichni chlapi, co za něco stojí by byli rozebráni, radila bych ještě jednu šanci pro přítele- ale to není tvůj případ.
Zvažuj dobře. Zkus si představit, jestli (jak moc) ti bude vadit, že podstatná část jeho výplaty poteče jinam. Že jednou to dítě bude dědit velkou část toho, co spolu vybudujete...a to se bavíme jen o penězích, pokud to dítě nevídá, zřejmě by ho nevídal ani nadále, jinak by vám odčerpávalo ještě společný čas.
Nejlepší podle mého je nedělat žádné ukvapené závěry, dát si čas. Ideálně se osamostatnit a začít bydlet sama, pokud si to můžeš finančně dovolit. Někde, kde do tebe rodiče nebudou pořád hučet a přesvědčovat tě o své pravdě, ale zároveň ani k příteli, protože pak ti bude chybět patřičný odstup. Pokud bys samostatné bydlení neutáhla, tak zkusit hodit řeč s rodiči, vysvětlit jim, že potřebuješ čas, že se nemůžeš rozhodnout během týdne, že to je na tebe příliš rychle a jestli by ti nepočkali ještě tak tři, čtyři měsíce (dát jim nějaký termín, do kdy se rozhodneš a v případě, že s chlapcem zůstaneš, tak se pak odstěhuješ k němu.) Kdyby se na to netvářili, tak se jich zeptat jestli jim dochází, že tě tímhle ultimativním postojem vlastně vyhazují z domu (když můžou oni citově vydírat tebe, tak to můžeš vyzkoušet i ty na ně:-)
Zkus si sundat růžové brýle a pečlivě svého chlapce pozoruj, ne co říká, ale co dělá. Jaké má vlastnosti vhodné pro partnerský život. Dá se mu věřit? Je na něj spoleh? Vydělává dost, aby pohodlně uživil počet tvých vysněných dětí to jedno bokem, nebo budete muset počítat, abyste vyšli (např. kdyby to znamenalo, že budu muset ze svého vytouženého počtu dětí slevit, protože chlapec už jedno dítě má, tak to bych se na to vykašlala rovnou.)

Nejlepší by na takovouto situaci byla několikaměsíční stáž v zahraničí...tam bys získala potřebný čas i odstup. Nelákalo by tě to?

počet vysněných dětí PLUS jedno bokem tam mělo být a to plusko se nezobrazilo

si totiz zejmena povsimnete toho, jak dotcene resi, ze by "nemohli travit spolecne vikendy", atp. To podle meho nazoru ilustruje jejich nebetycne sobectvi. Oni se divaji pouze a jen na to, jak se situace dotkne jich. A asi se shodneme, ze dopad na ne a jejich zivot nebude nijak fatalni, spis to bude mit podobu jen jakehosi "spolecenskeho nepohodli".
Ale dceru, ktera zazila po sesti letech poradndy sok, stavi do vyhroceneho ultimata a vubec neberou v potaz, ze by se predevsim potrebovala dat nejak do kupy, premyslet v klidu a nikoli pod tlakem, prave proto, aby neudelala nejakou blbost, ze ktere uz potom nebude cesty zpet. Takze souhlas s Kebu... Pokud neni mozne bydleni resit ihned, doporucuju stanovit nejaky termin, behem ktereho se budes bud snazit si to bydleni opatrit, nebo se teda nastehovat potom k priteli.
Je mozne, ze jejich horke hlavy po case take vychladnou.

a dalo se čekat, že když se tatínek nesvěřil, najde se nějaká dobrá duše, která se postará. Jenže když už se stalo, měla by se v první řadě rozhodovat Eva, jejíž rodiče by měli mít pouze hlas poradní. Už to, že tak striktně přítele odsoudili, svědčí buď o tom, že se jim nějak nelíbil už dřív nebo jejich zatvrzelém postoji "cobytomuřeklilidi", kdyby dcerka nadále žila s někým takovým. O tom podle mě svědčí i to, jakým fofrem s tím seznámili široké okolí - pravděpodobně aby měli "podporu".
Protože já tak konzervativní nejsem , tak bych v podobném případě svoji dceru upozornila na to, že to dítě tady bude pořád - stejně, jako kdyby si chtěla vzít třeba rozvedeného pána - a že záleží jenom na ní, jestli do toho chce nebo nechce jít. Že se holt stalo, odestát se nemůže a bude-li trvat na dalším vztahu, samozřejmě je budu brát dál jako členy rodiny.
S potencionálním zeťákem bych pravděpodobně ještě před tím měla delší hovor a kdyby se k celé věci stavěl přiměřeně rozumně (mě by kecama nezblbnul ), řekla bych si, že se stávají i horší věci a snažila se to zvládnout tak, abych do konce života nevyrypovala při každý vhodný i nevhodný příležitosti.

no, já především vidím onoho přítele jako truhlíka, který si pořídil dítě a ještě si chce vzít svobodnou, bezdětnou (která bude taky nejspíš chtít svoje). Když už se mi povede takový úlet, tak si budu hledat rozvedenou s dítětem, na které platí nějaký zazobaný tatínek.....

ale nezatracovala bych ani její rodiče, kteří už mají spoustu životních zkušeností, a tak se snaží svojí dceru uchránit před životním zklamáním. Možná to dělají špatně, ale s dobrým úmyslem. Ono přesvědčit zamilovanou holčinu, která i po šesti letech je své první lásce ochotná odpustit cokoli, je cesta nesnadná, a tak zkusili i ultimatum.
Možná bychom se měli zamyslet i nad náturou toho Evina "přítele", který napřed pomáhá matce svého dítěte, a když se mu to nehodí (nic netušící Eva si nepřála, aby "spolužačce" pomáhal) tak se na dítě i jeho mámu prostě vykašle a žije si svůj pohodlný život s Evou.
Asi by bylo namístě, aby převzal zodpovědnost za své dítě, a aspoň platil výživné, když už se nehodlá starat osobně. A okomentovat svoje dvouleté dítě tím, že možná ani není jeho, protože spolužačka je na chlapy, to je hodně laciný argument.
Já bych na místě Eviných rodičů taky dělala všechno pro to, aby holka prozřela a neuvázala si na krk lháře a necitu.

začínat život s cizími závazky není jednoduché. Život je už tak dost složitý. Pokud Tě podvedl, může to kdykoliv udělat znovu. A svobodná matka ai její dítě potřebují otce i peníze.

zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Jenže - a v tom vidím háček, skoro hák - co kdyby se Eva rozhodla přece jen pro život s přítelem? Ono takový ultimátum se bere blbě zpátky - takže buď budou rodiče za blbce (nejmíň sami před sebou, ale spíš to dají zeťákovi řádně sežrat), nebo ho dodrží, což taky není to pravý vořechový.
Vždyť ta holka, chce-li si udržet "aspoň" slušný vztah s rodiči, možnost volby prakticky nemá.

souhlas. Neumím si představit, že bych svým dospělým dětem takhle kecala do života, natož dávala ultimátum. Naopak bych spíš něco řekla v tom smyslu, že ať se rozhodne jakkoliv, budu ji mít ráda pořád. Jestli je kluk neřád, měla by Eva k tomu poznání dospět svým vlastním rozumem. Taky je možné, že se rozejdou, Eva se natruc rychle vdá za jiného a on to může být větší neřád než ten stávající a pak může rodičům vyčítat, i takové případy znám. Ne, rodič může přispět vyžádanou radou, ale mluvit do života dospělému dítěti je chyba, protože i Eva se musí učit činit samostatnému rozhodnutí a nést za své rozhodnutí zodpovědnost. V životě ji za ruku taky nikdo vodit věčně nebude. Je to ovšem můj názor, který rozhodně nikomu nevnucuji.

Evě je 24 let a právě dostudovala, ještě nemá práci, takže je stále ještě "osoba vyživovaná" rodiči. A to přesto, že je ěkem dospělá.
Kde je tedy ta hranice "dospělosti", kdy už do života dětí rodičům nic není, a mají jen "živit" a držet hubu a krok ?
Rodiče určitě na ultimátum rychle zapomenou, když uvidí aspoň náznak toho, že Eva začíná o svém vztahu s "přítelem" přemýšlet s chladnou hlavou.
Eva je přes svou "úřední" dospělost pořád ještě dítě, které není schopno se samo živit a nechá sebou manipulovat jak přítelem i jeho rodinou, tak stejně naslouchá názorům různých kamarádek. Sama zatím neví, jak se má k problému postavit. Taky proto nejspíš píše na Kudlanku.
A tady se jí dostává od zkušených ženských rad, aby sebou nenechala manipulovat svými milujícími rodiči, ale přítel a jeho rodiče s ní manipulovat můžou svobodně, jak jim libo.
Koupí jí novou střechu na pastoušku po babičce, a mají holku na háku, že jo ?
"Vždyť ta holka, chce-li si udržet "aspoň" slušný vztah s rodiči, možnost volby prakticky nemá".
Ale má. Rodiče nejsou žádní asociálové, doteď jí drželi na studiích, (mmch. dost dlouho - ve 24ti teprv Bc. ?) a doteď s ní i s jejími sestrami měli hezký vztah.
Pokazila to až cca tři roky stará LEŽ, ze které vzniklo to chudinka nechtěné dítě, ke kterému se ten "úžasný přítel" nehlásí, a teprve po dvou letech svolí k testu otcovství.
To je fakt charakter, kvůli kterému by Eva zahodila hezké vztahy se svojí rodinou.

nerada bych, aby to spatne vyznelo. Ja jsem taky nazoru, aby Eva nebyla zavisla na NIKOM, tj. ani na priteli a jeho rodine.
K tomu baraku a zaplacene strese jsem se zamerne nevyjadrovala, protoze to cele prilis nechapu (hlavne ci ten barak je, atp.). Tohleto se ale da resit celkem snadno, predpokladam, kdyz je vule. Treba jako vratit v nejakem case penize pritelove rodine, atp.

To je zatím zbožné přání, aby Eva nebyla závislá na nikom.
Dokud nemá práci, která jí uživí, a střechu nad hlavou, tak o nějaké nezávislosti nemůže být řeč.

já bych měla problém zapomenout na ultimátum, protože si nerada dělám z huby kanál. Ale říct "jestli budu s ním, tak je zklamu a vlastně je nemám ani ráda, protože bych je připravila o všechny takové ty víkendy s rodinou a rodinné návštěvy", to je, promiň mi, sprostý vyhrožování. Možná právě proto proveditelný, že Eva je na rodičích závislá a tedy si to můžou dovolit.
Možná by se kluk zvládnul postarat (nakonec by Eva i nějaou brigádu střihnout mohla), kdyby se dle přání rodičů odstěhovali - jenže "troufla" by sis jako dcera to udělat, když ti rodiče barvitě vykreslujou, co by tě v tom případě z jejich strany čekalo? I kdyby to nemysleli vážně - ale co kdyby?

Takže Eva "si střihne" nějakou brigádu, aby mohla bydlet se svým přítelem ve svém zděděném domě pod "jeho" střechou, a společně budou vydělávat na alimenty na jeho dítě a (zpětně vymáhané) výživné na matku toho jeho dítěte.
To jsou vážně světlé vyhlídky do budoucnosti.
Nedivím se, že se to jejím rodičům nelíbí...

Možná nemají tolik babiček, aby každé dceři zajistili dědictvím vlastní dům (třeba i s děravou střechou). Eva tuhle šanci dostala, a hodlá v tom zděděném domě žít s takovým úžasným charakterním chlapcem.

Až ten rozchod přebolí, budeš mít šanci začít s někým, kdo ti nebude lhát, kdo tě bude mít rád, a kdo bude žít pro tebe a vaše děti.
Svým rodičům se nediv, vidí to bez růžových brýlí, a nechtějí tě vidět v budoucnu nešťastnou.

Mamčo, ty bys podmiňovala darování baráku tím, že budeš muset odsouhlasit toho, s kým tam tvoje dítě bude žít?
Myslím, ani fakt, že rodiče Evu ještě stále živí je neopravňuje k tomu jí kecat do toho s kým má, či nemá chodit. Je jí 24, už není dítě, v tom věku už většina z vás měla děti (já taky).
Zažila šok, sesypaly se jí iluze jak domeček z karet a rodiče- místo aby jí podrželi- jí dali dost těžko splnitelné ultimátum.
Ať už je k tomu hnaly jakkoliv bohulibé pohnutky, tak zvolili dost blbou cestu a dost málo se ohlíželi na to, jak teď asi musí být Evě.

Darování baráku bych nepodmiňovala ničím. Ale koukat na svojí dceru, jak si zadělává na doživotní problém, bych jen tak se založenýma rukama nedokázala.
Forma, kterou se rodiče snaží přivést Evu k rozumu, je špatná, ale úmysl je dobrý.
To ovšem zamilovaná Eva těžko pochopí, to všechno ukáže až čas.
Jinak mě dost zaráží, že po šesti letech vztahu je Eva ještě tolik zamilovaná, že je ochotna odpustit i takovou zradu, setrvávání ve lži, a až když se záležitost s dítětem proflákne, tak "přítelova" silná slova o neutuchající lásce.
Nevěřila bych mu ani pozdrav.
Svědčí to o jejím velmi chabém sebevědomí. Je snad nějak postižená ? Zdravotně, psychicky...či jinak ? Odpovím si sama : NE, není. Vystudovala VŠ, asi je to chytrá holka, nejspíš nebude ani poslední holka z ošklivince, má štědré rodiče, kteří se jí snaží pomoci do začátků.
Tak proč, probůh, hodlá spojit svůj život s chlapem "ze sekáče" ?

PS : Škoda, že sem taky nenapíše svůj názor ta matka jeho dítěte. Možná, že bychom byli překvapeni.
Mně je toho dítěte teda líto. Dle zde popsaného, má matku "poběhlici" a tátu "hajzla".

podmiňovat lásku ke svým dětem splněním čehokoli...navíc se to dále reprodukuje a činí to zúčastněné nakonec akorát výhradně nešťastnými. Je to od nás, jako od rodičů, šílená "služba" dětem: naučíme je modelu myšlení, kdy budou i svou lásku k partnerům a dětem podmiňovat též celý život...budu tě mít rád, když.....to je cesta leda do pekel.
Chlapce bych opustila, ať se může starat o své dítě, které ho potřebuje.

Ano, to dítě ho potřebuje. Tady se o tom dítěti mluví jako o nějakém nepotřebném balíku, který nikdo nechce. Evin přítel dělá mrtvého brouka, ani se nezmíní, jestli je "to dítě" syn nebo dcera, jeho rodiče možná za něj platili výživné, ale k vnoučeti se nehlásí, a kdyby mohli, tak ho budou zatloukat i dál.
Halóóó, "to dítě" je živý dvouletý člověk !
Možná nevzniklo z náhlého alkoholického "úletu", ale z paralelního vztahu.
Ponechala bych tedy Eviny rodiče na pokoji, ale být Evou, zamyslela bych se nad tím, do jaké rodiny se to ženu.
Jsou to ti správní laskaví prarodiče pro MOJE dítě ? A co když si synáček mezitím vyhlédne jiné děvče ? Taky ze mě udělají poběhlici a budou další vnouče ignorovat ?

ne, ze bych duvodu rodicu, proc tak jednaji, nechapala... avsak kdysi se ti moji podobne staveli k memu problemu a doted jim to mam trochu zazle. Je skoda si takhle pokalet vztah s ditetem. Nicmene mas bohuzel pravdu v tom, ze dokud nema Eva poradnou praci, tezko si tu nezavislost vydobude.

a nemyslíš, že její nízké sebevědomí pramení právě z toho, že za ni pořád rozhodují rodiče? pokud ji živí, mají právo po ní chtít pomoc v domácnosti, ale jinak 24letá holka už by si měla o sobě rozhodovat sama.

Kdyby si Eva našla přítele se "závazkem", taky by to měla na celej život.
A je jen a jen na ní, jestli s ním i přes to, co se stalo, dál žít.
Dospělému dítěti můžu vysvětlit svoje stanovisko, můžu poskytnout radu, ale nemůžu trvat na tom, že se bude řídit podle toho, co CHCI já a nemůžu se urazit, že moje rady vyslechne, ale neřídí se jimi.

aby splňovaly naše subjektivní představy o jejich životě. To jen my si, občas, domýšlivě myslíme, že víme přesně, co je pro ně dobré. Ve skutečnosti víme o možnostech jejich života celkem velkou prdlačku
A zkušenosti jsou sice pěkná věc, ale nelze je generalizovat. Třeba, kvůli něčemu, právě své chyby zrovna potřebují. Zrovna tak, jak jsme je kdysi potřebovali a potřebujeme my.

"Kdyby si Eva našla přítele se "závazkem"...", tak by se z vlastní vůle rozhodla, jestli do toho svazku jde a jestli jí ten chlap za to stojí.
Tady je postavena před hotovou věc, že jí "přítel" v průběhu jejich láskyplného svazku zahnul (a že se to tak napoprvé hezky povedlo, že ? ) a teď Babo raď !
Mává kolem ní pentličkama a přesvědčuje jí, jak byl totálně opilý a že si vlastně nic nepamatuje.
bb2 už to tu nakousla, a i já vím ze zkušenosti, že když je chlap "našrot", tak mu nejen nestojí, ale ani není žádných sexuálních radovánek schopen. Připouštím, že se mýlím, a že existují výjimky.
"Kdyby si Eva našla přítele se "závazkem"...", který by se ke svému dítěti hlásil, řádně na něj platil, a alespoň se snažil podílet se na jeho výchově, tak bych ho nezatracovala. Je možné, že se mu prostě vztah nevydařil, ale přesto se snaží dostát svým povinnostem vůči dítěti, ev. vůči matce dítěte, pokud je tato ještě na MD.
Což se o Evině "příteli" říct nedá. Dítě před Evou zatajil, a zatloukal by dál, kdyby se o něm nedozvěděli Evini rodiče šuškandou.

Danielo, poslala jsem ti ten mail, jak jsi chtěla...

No každopádně by to rozhodnutí mělo být na holce, ne na rodičích. V tom myslím, že nejsem ve při

Ano, rozhodnutí by mělo být jenom na Evě. Proto se jí tady někteří snažíme otevřít oči, aby přestala milovat představu, kterou si o svém milém vytvořila ve svém srdci, a podívala se na něj i z jiného úhlu.
Třeba z pohledu rodičů, nebo lidí, co mají dospělé děti v jejím věku.

Za prvé, proč mu věřit, když tohle udělal v době, kdy se mnou chodil? Já bych nevěřila. Za druhé, proč by v budoucnosti měl být krácen rozpočet mojí rodiny o alimenty? A pokud to bude slušný otec, nebude to trvat např. jen než to dítě dostuduje třeba medicínu - to je nejdelší studium, ale bude ho třeba podporovat i později, až si to dítě bude zakládat rodinu. Já bych si řekla, že jsem mladá a tohle nemám zapotřebí a našla bych si jiného. Něco podobného jsem za svobodna zažila.

že já jsem nikdy nebyla idealista, ale vždy realista. Asi to vyplynulo z rozvodu mých rodičů.