Začalo to loni, hned po Novém roce. Můj dlouholetý přítel si našel, ani nevím jak to nazvat, milenku, přítelkyni. Příznaky jsem zpozorovala velmi brzy, ovšem bylo mi řečeno, že vše je v pořádku, že má jen "bordel v hlavě" a že potřebuje čas, aby se srovnal. Čas jsem mu dopřála, ale k ničemu to nevedlo. Milenku nepřiznal, ale rozešel se se mnou.
Po čase se vrátil, že už ví co chce, že jsem mu chyběla a že mne stále miluje. Jenže - od té doby stále lže, má spoustu kamarádek, se kterými se chodí bavit, kamarádky ho milují a patřičně mu to dávají najevo. Dotyky, polibky a podobně. Také má nějakou "vrbu", údajně muže, kterému může říct vše, co ho trápí a podobně. Co si myslím, asi tušíte: to nebude muž, ale žena. Letos mi loňskou nevěru přiznal; byť jsem na 99% tušila, že je mi nevěrný, tím jedním procentem jsem doufala, že se pletu. Ne, nepletla jsem se. Ale co teď, stále ho velmi miluji, ale nevěřím mu. Trápí mě různé odporné myšlenky - pokaždé, když odjede z domu, i když sedí vedle mne. Má někdo nějakou radu, jak tuhle nepříjemnou situaci vyřešit? Nikdy jsem to nezažila, nevím, jak se k tomu postavit, jak reagovat, jak se chovat. Díky, ORNELLA O D P O V Ě Ď : Milá Ornello, je mi to, holka, moc líto - ale jednoznačně v tom všem velice plaveš, spíš se topíš... Tvůj přítel - jak píšeš "dlouholetý" - už má váš vztah nejspíš odžitý. Pro něj je to jako dlouholeté manželství. To prvotní zamilování je už fuč, zůstala jen taková ta poklidná všednost s "full servisem", jak se dnes vtipně říká. Určitě tě má svým způsobem stále rád, ale zase ne natolik, aby se, pokud je příležitost, nekouknul jinam. A pochopitelně, že zas není hned po ruce jiná, která by se o něj starala tak, jako ty. Ráda bys slyšela nějaký návrh řešení. Dobře - tak fofrem se musíš odmilovat. Přestat být na něm závislá. Víš, tvůj vztah k němu je strašně podobný vztahu malého dítěte k nějaké vydupávané hračce. Prostě umíněně trváš na tom, že TY ho miluješ a chceš, aby ON se přestal koukat jinam a měl jen tebe. ZA TU JEDINOU... Bohužel, podle všeho on už jiný nebude. Po určitou dobu nejspíš věrný být zvládne - než mu dotyčná přestane "vonět novotou". Ale na dlouho to asi nebude... A ty? Ty jsi naopak z rodu věrných, oddaných. Asi bys si neuměla představit spát současně s několika muži, všem říkat, jak je ti s nimi báááječně, jak oni jsou ti jediní... Jo, nezbývá ti než se odmilovat. Ne, neříkám ti, abys ho hned vyhodila, opustila - ale zkus se na něj dívat jinýma, rozumějšíma očima. A odpovídat si - sama sobě - i na ty hodně nepříjemné otázky: - chtěla bys už "navždy" žít v těchto nervácích? - chtěla bys s ním mít za tuto cenu dítě? - chtěla bys mít stále nad hlavou hrůzu, že tě jednou opustí pro jinou? Takže přestaň se trápit, když nebude zrovna těsně vedle tebe, přestaň na něm viset - tím myslím psychicky. A hlavně: opovaž se mu něco vyčítat! Víš, to mají mužští ze všeho "nejraději", smutnou vyčítavou. Musíš si udělat ještě jiný program, než jeho. Snaž se naučít žít samostatně, alespoň navenek se snaž být klidnější, vyrovnanější. Není doma? Nevíš, kde byl? NEPTEJ SE! Ale občas si udělej i svůj program. Tím nemyslím, že bys měla chodit cvičit, na cizí jazyk, atd. Ne, najdi si něco, kde se schází víc mladých lidí - nejen ženské... :-). Neznám tě, tak to zkusím jen tak - třebas na volejbal a pak s partou si na chvíli jít někam sednout. Nebo - nedávno jsem četla o programu "TMOU" - dej si to do vyhledávače, uvidíš... Je mnoho akcí, kde se scházejí mladí lidé, kde můžeš přijít do nějaké prima party. A pak můžeš doma nadšeně vyprávět... Mj. mnohokrát se to zevšednění stane i proto, že se partnerka po určitém čase stane onou proslulou "rohožkou", "ledničkou", "kredencí"... Prostě kusem něčeho, co odevzdaně a vždy čeká doma. Ale tím ti nechci dávat veškerou vinu - hodně velká vina je ovšem v tom, že sis vybrala špatného :-). Tedy - pro tebe špatného. d@niela
|