Dobrý den, jsem vdaná již 20 let a manžel má bratra v zahraničí. Moc spolu nekomunikujeme, tedy hlavně já, protože každá jejich návštěva vede k velkým sporům mezi manželem a mnou. Vážená švagrová mne totiž při každé návštěvě napadá a ponižuje a při poslední návštěvě se k ní přidal i švagr. Začne to vždy, když je pohromadě větší společnost. 

     Tedy když se sejdou příbuzní a i známí, se kterými se stýkáme (ale i mimo toto období), tak je všechny oblažuje  vymyšlenou historkou, jak můj manžel jí vyčítal (ještě za svobodna), jak je tlustá. Nikdo ze zúčastněných si na to sice nevzpomíná, ale ona s tím jako kafemlejnek pokaždé! znovu začne a končí se slovy: "No a podívej se, jak jsi dopadl.." Je pravdou, že jsem postupem času přibrala nějaká kila a hlavně jsem nikdy neměla postavu jako ona.

     Po celou dobu jejich návštěvy pak probírá a ukazuje si s mým manželem, kde údajně má jaké špeky. Její manžel komentuje, že se mu i tak ona líbí a aby samozřejmě dodal jejímu tvrzení vážnosti, nezapomene se mne zeptat: „Co bys dělala, kdyby si Pavlínka vzala Jarka?"  A tak každá jejich návštěva takhle probíhá a končí jejími slovy: „Jo, kdybych neodjela do zahraničí, vzala bych si ho", tedy mého manžela.

      A to jsem ještě nenapsala o tom, jak se chová můj milý manžel - což mne bolí ze všeho nejvíc. Dvoří se jí, prohlíží s ní její špíčky, vyhledává její společnost a že by se mne zastal? to ani náhodou. A ještě se švagrové zastával, že to je všechno jen legrace. Posledně jsem se nechtěla ani loučit podáním ruky a po jejich odjezdu jsem mu řekla, že by se měli mi omluvit. A na to mi řekl: "Proč bychom to dělali?"

     Došlo tímpádem k velkým hádkám, které trvaly čtyři měsíce, neboť jsem se rozhodla, že už nebudu tím, kdo bude neustále poslouchat urážky; pak se do všeho vložila i tchýně a jako třešničku na dortě jsem se od ní dozvěděla, že jsme se vůbec neměli brát, že to mému manželu už dávno říkala; a ani jí nevadilo, že to vykládá před naším synem. A plno další špíny. Dokonce jsem se dozvěděla, že jsem se „vyžívala" v zařizování tchánova pohřbu, což byl vrchol. Jediná z nich jsem měla zkušenosti co a jak, protože předtím odešel i můj tatínek a tak jsem se snažila pomoci.

     Když jsem manželovi řekla, že příště jí to vrátím a řeknu, že se chová jako "pavlačová dáma" tak se opět dovedl své švagrové zastat. Ale mne se nezastal nikdy... To ponížení, které cítím, neumím ani popsat. A to mi ještě před půl rokem začaly chodit velmi nepříjemné SMS od nějaké ženy - ono když má manžel vypito, je veselejší povahy a možná i přítulnější... Za těch 20 let, co jsme spolu, to bylo podruhé. Tedy doufám, že to bylo spíše jen ze strany oné dámy. Ale našemu vztahu to rozhodně nepřidalo, ale zůstal se mnou...

     Tak bych vás chtěla poprosit o názor, případně radu - co si o mých problémech myslí jiní,  zkušenější lidé.

Děkuji, Věra