Není to tak dlouho, kdy jsem prakticky nevěděla co je žárlivost. Teď se do mě zasekla drápkem a nevím co s tím. Jsem podruhé vdaná, můj první manžel chlastal první ligu. Ten druhý je moc fajn chlap, jenže ajťák a přes počítač řeší kde co. A tím se dostávám k problému... Já už dlouho věděla, že má nějaký účet na lide.cz, a občas tam napíše, ale po vzoru Ariany jsem tomu nevěnovala pozornost.
A nutno podotknout, že třeba sjíždění porno stránek by mi nevadilo ani v nejmenším, to občas děláme oba :-))). Až přišel ten pitomej Google Chrome, kde i počítačovej ignorant jako já vidí jednoduše do historie navštívených stránek - kterou ovšem manžel vždycky důsledně mazal, prý kvůli cookies nebo jakejm sušenkám, ale budiž. Akorát že párkrát zapomněl... A tu tam na mě začaly vyskakovat profily různých slečen (na jeho registrovaných) na lide.cz, viděla jsem i to, jak často se tam přihlašoval, bylo poznat, že se tam přihlásil naposledy, ještě než odešel z domu. OK. Jenže mi to nedalo, a koukla jsem se tam párkrát znova. To už těch drápků bylo víc, zjistila jsem že se tam hlásí několikrát denně a to ráno, večer, hlavně z mobilu a to dokonce v době, kdy mi hlásil, že ho má vybitej a bude si ho průběžně vypínat, aby ušetřil baterku... No, a to už mi nedalo, narychlo jsem se tam zaregistrovala taky, napsala mu vzkaz - nějakej peprnej - už nevím přesně co, ale prostě že mi to vadí. Následovalo jeho vysvětlování a žehlení v tom smyslu, že o nic nejde, že nikoho nehledá, že chce jenom mě atd. atd. A že to byla prý jen taková pitomě vypěstovaná závislost na téhle komunikaci.
Podotýkám, že NEVÍM, co tam ve skutečnosti psal a vědět to NECHCI. Ale neumím se teď přiklonit ani k jednomu z názorů, které jste psali vy v článku o nevěře - zatím je to nějaký celý čerstvý a dílem mi přijde, že má tak trochu pravdu každý. Vím že jsem neměla vyvíjet tuhle detektivní činnost a měla bych klid. Jenže to je to - NEMĚLA... Ovšem pravda je, že ještě tak před třemi týdny bych se na tuhle diskuzi a) nedostala, nevyhledala bych ji a b) pokud ano, tak bych jednoznačně stála za názory mužské části a všech těch, co říkají neslídit, nepátrat, co oči nevidí atd. atd. A teď jsem najednou v situaci, kdy mě tohle trápí, a moc - a neumím si pomoct. Manžel slíbil, že profil vymaže, a hlásit se tam nebude. Já si dala závazek, že mu budu věřit, a nebudu to kontrolovat. Já totiž nechci nic zjistit. A myslím, že většina z nás, komu se tohle stane, vlastně nechce. Takže tu zodpovědnost za to, aby oči neviděly a srdce nebolelo, dávám na vrub pánům ... KATKA ODPOVĚĎ: Tak jsem se zamyslela, co bych udělala na tvém místě já, milá Katko, ale prosím, vyděl moje následující prohlášení minimálně deseti, protože moje zkušenosti s podobným "neduhem" jsou přinejmenším velmi hluboké. Byla jsem vystavena dlouhodobému manželskému nešvaru jménem virtuální nevěra; takže osobně bych se v tvém případě zachovala následovně: Nejdřív bych udělala příšerný, ale opravdu příšerný kravál, nejspíš bych ani nešetřila skleničkou, nebo talířkem. Poté bych dotyčného fyzicky napadla a v záchvatu zuřivosti i zbila, zbitého svázala, zamotala do koberce a vyhodila z okna a za ním by letěly všechny jeho věci, včetně počítače, obrazovky a myši. Tohle to tisíckrát nic dokáže otrávit život i daleko trpělivějším a klidnějším hlavám, než jsem já. Skoro každému v manželství něco chybí a místy to hledáme - v něčem či někom jiném. Koneckonců jsme jen lidi. Jenže nevěra, byť jen virutální, dokáže nadělat pěknou paseku a proto si myslím, že třeba jen ze strachu, že už nebudu mít nikoho, kdo mi vypere ponožky, nebo pojede přezout auto, by bylo fajn dělat něco podobného (když už tedy vůbec!) kultivovaně, tak, aby se to můj protějšek nikdy nikdá nedozvěděl. Ale pokud už se něco takového dostalo mezi ty dva, tedy mezi vás, a jak sama cítíš, důvěra je už mírně řečeno narušená, tak bych asi jasně a stručně - a bez emocí - řekla své požadavky a podmínky. A tiše zpovzdálí pozorovala, zda je ten můj nejdražší a jedinej opravdu dodržuje. A dost možná bych klidně i místy zapátrala, sice jen povrchně, ale taky abych se ujistila. Znáš to: důvěřuj ale prověřuj. Pokud bych zjistila, že to byl jen hloupý a nedůležitý jednorázový úlet a můj protějšek buď podle slibu nepokračuje a nebo to dělá náramně fikaně a já nemám šanci to zjistit (tudíž mě v obou případech tím přestal trápit), uzavřela bych celou kauzu a z polohy pozor bych se přešaltrovala postupně na pozici pohov - tak na deset až dvacet procent - podle míry poškození. Pokud ale na druhou stranu bych přišla na to, že celá záležitost přetrvává dál, použila bych řešení z druhého odstavce. Ale - jak jsem psala, ber mě s rezervou, mně se totiž jen při zmínce o něčem jako je virtuální nevěra, dělá před očima červeno. Maryjánka
|