 Milá Kudlanko, nějak špatně se mi hledají slušná slova, když chci popsat svou současnou situaci. Opravdu jsem si dost pohnojila život. Když jsem se dostala na vejšku, seznámila jsem se při jedné akci se svým současným partnerem. Chodili jsme spolu asi rok, pak on odjel do Anglie, a já studovala dál. To jsem začala taky bydlet s novým partnerem. Po dvou letech jsme se rozešli a shodou okolností se vrátil ten první a já se vrátila k němu. A taky jsme spolu začali podnikat.
Všechno pokračovalo samospádem,
já dokončila školu a otěhotněla jsem. Jenže když jsem to partnerovi řekla, tak
byl proti a chtěl, abych to rychle dala pryč. Zprvu jsem souhlasila, ale pak
jsem si uvědomila, že už mi není osmnáct a řekla jsem, že dítě chci.
Nakonec jsem se od něj odstěhovala, bydlím teď sama,
termín se blíží a já vůbec nevím, co bude dál. Tu práci jsem taky skončila.
Určitě mi bude dávat jen minimum, on prostě
rodinu nechce. Něco mám našetřeno, ale jak to sama zvládnu? Mám jen babičku a
starší sestru, ta je vdaná, má pochopitelně svůj život, takže ani jedné se
nemůžu „pověsit na krk“, to nehrozí. Nejhorší je pocit, že jsem si všechno
zmršila sama, že jsem se odřízla od kamarádek, byla jen s ním, i ta naše
práce byla home office; a teď jsem dost psychicky v háji. (Už dlouho jsem
nepsala tak slušně.)
Já vlastně ani nevím, jakou radu potřebuju,
protože to, co jsem měla naplánováno, to všechno se sesypalo a teď mám před
sebou život nezaměstnané svobodné matky. Tak alespoň jsem se takhle někomu
vyzpovídala…
PAVLÍNA
Milá Pavlí,
Tak strašný to zas není. Hele, napsala jsi, že školu máš hotovou. Velký
plus. Rozhodla ses si mimi nechat, to je další velký plus. Už jen to, že jsi se
takhle rozhodla sama a vědomě, že chápeš, že za pár let by to třeba nemuselo
vyjít, je super. Mj. zrovna dnes jsem četla článek, jak těžké je dnes otěhotnět
– tedy ženám, kterým už není (jak jsi sama napsala) osmnáct.
Píšeš, že máš zatím kde bydlet a podle všeho to nějak zvládneš i finančně.
Asi ne v luxusu, ale zvládneš.
Z celého tvého dopisu usuzuju, že jsi holka sebevědomá a samostatná,
tak to ber jako další začátek. Však jsi to zvládla i s tím staronovým
partnerem. Inu, zachoval se blbě, ale doufám, že nejste úplně ve při, třeba se probere
a potomek ho umoudří. A i kdyby ne, tak se finančně „nedej“.
Věřím, že až budeš mít onu „bolavou událost“ za sebou, až budeš
právoplatnou mámou, všechno z tebe spadne. Doposud jsme to zvládly všechny, některé pro
velký úspěch i několikrát.
Tak připravuj,
přemýšlej o další home office práci, a rozhodně dej řeč jak s babičkou,
tak se ségrou. Když nic, tak se alespoň pochlub, uvědom si, že to je opravdu
šťastná událost.
A mimo
jiné, docela bys mi udělala radost, kdybys zas napsala.
d@niela Mj. kamarádky a kamarádi,
co vy na to?
|
