 Dobrý den, prosím o radu. Já mám 44 let, mám holčičku 3,5 roku a kluka 6 letého, manželovi je 51. Už dlouho spolu ale nespíme. No, a v zimě tomu bude rok, co se scházím se ženatým mužem. Manžela ráda mám jako bratra, ale nemiluji ho. Ten druhý je kamarád z práce, je o tři roky starší než já. A jak to tak bývá, stalo se to na jednom teambuildingu. Říká, že mě miluje a neví co s tím. A já jsem v tom stejně.
Možná to bude
znít velmi sobecky, ale nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná a nikdy v životě
mi nebylo pocitově tak dobře, jako když jsem s ním. Problém je v tom, že když
se sejdeme (rozumíme si v komunikaci i po intimní stránce, smějeme se spolu) a
on pak zase odjede, je to jako kdyby se mi zhroutil celý svět. Je mi doslova
hrozně, nemůžu se na nic soustředit, nic mě nebaví, jsem podrážděná. Pár dní se
"dávám do kupy", emočně velmi strádám, mezitím si napíšeme, dny
utíkají a poté se znovu těším na brzké shledání, které si domluvíme. A takto to
jde stále dokola už víc jak 9 měsíců.
Řekla bych, že
doma asi nespokojen není. Přes týden hodně pracuje, domů se vrací až k večeru.
Jo, to jsem ještě nenapsala. Asi tak po třech měsících jsem se dozvěděla, že má
tři děti. Když mluví o dětech, je vidět, že je skutečně zbožňuje a jsou mu
vším. Možná bych měla ještě dodat, že je to muž velmi dobře finančně zajištěný,
pohledný, charismatický, kterého miluji víc než koho kdy v životě. Je
vůbec, prosím, nějaká alespoň malá šance, že budeme moci být někdy oficiálně
spolu? Třeba až ty jeho malé děti trochu povyrostou, nebo nevím, co by se
muselo stát... Bojím se ho zeptat, nebo spíše se bojím odpovědi. A jen čekat,
že se něco stane, čekat na zázrak?
Vím, že tím, jak
moc pro mě tento člověk znamená, nejsem schopná ze své vlastní vůle vztah
ukončit a ze svého života ho nadobro vymazat. Průšvih je, že máme podobný pohled
na život, rozumíme si v komunikaci, po intimní stránce, tak skutečně věřím, že
bychom si spolu žili moc pěkně.
Místo toho je
vedle něj jiná. Třeba spolu nebudeme už ani teď, ani za rok, ani za 5 let, ale
může se stát naprosto cokoli a - zázraky se přeci dějí, ne? Alespoň občas.
Děkuji za radu a pochopení.
ANEŽKA - - - - - - - - - - - Přátelé, napište své názory a rady, já se k tomu ozvu během týdne. Uvidíme, zda se shodneme...
|
