Kdybych dřív měla odpovědět na otázku, čím voní Vánoce, začala bych vyjmenovávat všechny kuchyňské vůně s vanilkou a svařákem v čele. Ale tak to vůbec není. Správné Vánoce voní klidem a láskou. Domácí pohodou, předčasným stmíváním, zapálenými svíčkami, povídáním, vzpomínáním, nevyřčenými přáními, vírou v dobro.

       Aby to byly svátky klidu a míru, musí se nejprve člověk zastavit, odhodit moderní techniku do kouta, kde chvíli bez újmy počká, uvařit si voňavý čaj a dát si za úkol ukousnout kousek vánoční pohody. Vytvářet vzpomínky, organizovat společné chvíle, upéct třeba vanilkové rohlíčky nebo jinou drobotinu. Moje přání pro všechny, kdo řídí domácí Vánoce po obsahové stránce, je, abychom dokázali najít sílu šířit kolem sebe pohodu a klid. Všechno ostatní přijde samo. Pak se najednou najde i čas na společné pečení, ke kterému se vás dnešním článkem pokusím zlákat...

Pokud bych měla o Vánocích péct jediné cukroví, pak by to vyhrály vanilkové rohlíčky. Ne proto, že bych se po nich mohla utlouct, jako spíš kvůli tomu, že tyhle svátky by bez nich byly neúplné.  Když nevíte, jak konverzačně rozproudit nudící se společnost, zeptejte se jich na vanilkové rohlíčky, budete mít o zábavu i o sbírku příslušných receptů postaráno. Každý má ty svoje jediné a bude je argumenty bránit až do časných ranních hodin.

Vanilkové rohlíčky voní nejen vanilkou, ale hlavně láskou. Čím jiným by totiž mohl být záchvat pozdně večerního až nočního pečení, naordinovaný po běžné pracovní době a nezbytném nekonečném čekání u pokladny při návštěvě potravin, než projevem buď čirého šílenství, anebo lásky?

Na domácí, tradiční vanilkové rohlíčky si žádná, ani začínající hospodyňka, žádnou instantní pomoc v sáčku nepořídí. Raději bude druhý den ráno pracně make-upem zakrývat kruhy pod očima a očními kapkami rozkapávat červené bělmo, než aby přetrpěla Vánoce bez vlastnoručně připravených rohlíčků, zkolaudovaných bandou kolegyň.

Pokud už taková žena vůbec podlehne nějakému reklamnímu sdělení, pak nanejvýš co do použitého margarínu, ovšem i toho pouze dočasu. Napřesrok už se vědoucně zasměje a koupí si raději opravdové máslo (mám-li pokračovat v této dějové linii dál, pak jen krátce – o dalších dvanáct měsíců později se bude smát naivkám, které týden před Vánocemi shání v obchodě pravé máslo, zatímco ona má pořádné zásoby od babího léta dobře ukryté v mrazáku).

Tak silné je kouzlo vanilkových rohlíčků, které, obávám se, už se z generace na generaci pár století předává coby dominantně dědičný znak.