Jestliže jsem minule psala, že mexickou kuchyni znám jen z doslechu, budu v tom dnes s dovolením pokračovat. Před týdnem jsem rozebrala chilli con carne do posledního kousíčku masa a dnes vám taky dopřeju dobrý důvod křičet: to pálí! Jenomže tentokrát nebudou popáleniny jazyka způsobeny pálivými papričkami, nýbrž samou nedočkavostí. Jen málokdo dokáže počkat, až jídlo trochu vychladne.

Napsala jsem o pšeničných plackách známých jako tortilly, zapečených na pánvi s hromadou sýra a dalších laskomin. Výsledek má jméno quesadilla a je křupavý, voňavý a hlavně uvnitř sýýýýýrově rozteklýýýýý. Co vám mám povídat, i přes cizokrajný název je to vděčný hit rychlých večeří a poměrně uspokojivý způsob, jak propašovat trochu zeleniny na nepřátelské území.  Přestože název zní až moc cizokrajně, není to nic, čeho by se bylo třeba v naší malé, hezké české kuchyni obávat. Skládá se z pár tortillových placek, hromady nastrouhaného sýra, hřejivého tepla pánve nebo trouby a pár minut času.

Než se pustím do bližšího popisu přípravy, nedá mi to a vytáhnu na vás důležité upozornění. Až se quesadilla mihne vaší kuchyní, hrozí, že se na nějakou dobu stane vaším oblíbeným jídlem a zabydlí se u vás na stole. Je návyková.

A pak jsou tu další tři pádné důvody, proč si základní recept na quesadilly ochočit:

• Snadno si odvodíte další a další varianty nápní, takže zjistíte, že quesadilla je asi tak univerzální, jako rohlík nebo krajíc chleba.
• Co se zapéká se sýrem, to vždycky chutná dobře, takže pokud potřebujete do jídla vpašovat nenápadnou porci zeleniny a neřešit protesty vybíravých strávníků, tímhle jim nedáte šanci reptat
• A co je ze všeho nejlepší: quesadilly se parádně hodí na spotřebování malých zbytků masa a příloh ze včerejška, pro které už nemáte žádné další využití.

Zavřete oči (vlastně ne, ale představte si, že je máte zavřené) a nechte se unést touto představou:

Něžně rozehřejete pánev a dovolíte malému oříšku másla, aby do ní vklouzl. Máslo zasyčí, zabublá a zavoní a ochotně se ujme tortillové placky, kterou do pánve položíte. Na placku konečky prstů rozdrobíte pořádnou hrst nastrouhaného sýra a pečlivě ho rozložíte do všech stran. Zasypete trochou nakrájeného předem uvařeného masa, kousky masité papriky, klidně i chilli papričkou, přidáte ještě trochu sýra a zakryjete druhou tortillovou plackou. S rozvahou zkušeného kuchaře vše jemně umáčknete obracečkou a počkáte, až se teplo postará o zezlátnutí spodní placky. Obrátíte a to samé opečení dozlatova a dokřupava necháte vzniknout i po druhé straně. Odeženete zástupy hladových, které do kuchyně přilákala vůně a které vám nyní brání ve výhledu do pánve, rozdáte jim důležité úkoly stran přichystání talířů a nablýskání skleniček. Placku zatím nenápadně vyklopíte na prkýnko a rozříznete na šest dílků, jako byste krájeli pizzu.

Zbytek příběhu si už jistě domyslíte – jsem přesvědčená, že v něm bude slastný happy end. Takže teď už jen quesadillové desatero a bez obav se pusťte do toho.