Nu, a zatímco oheň hoří, začneme se věnovat masu. Mj. nejlepší je ramínko z prasete, kus hovězího z pupíku, zkrátka něco, co je dobře prorostlé, je toho hodně a jak už jsem se zmínila, nikomu se to nechce krájet a porcovat. Pět kilo je tak ideální váha. Maso prošpikujeme česnekem, obložíme bylinkami, které máme rádi, ničím nešetříme, a nakonec ten flák masa dobře zabalíme do alobalu.

Asi po hodině by měl oheň zvolna dohořívat;  na žhavé uhlíky proto položíme čerstvé uříznuté větve, asi 3-5 cm silné a vytvoříme jimi mřížku. Na ni položíme maso v alobalu, a zaházíme ho listím. Například z kukuřice, vinné révy, atd. – zkrátka něčím zeleným, čeho je hodně a je to potenciálně jedlé, ale nikdo to nechce.

Vrstva listí by měla dosahovat až skoro k vršku jámy. Poté už přijde na řadu vyhrabaná hlína, kterou se jáma zahází, aby z ní neunikal kouř.