Leden se blíží ke svému konci, dozněly poslední petardy, z oken a zahrad zmizela světýlka vánoční výzdoby a u kontejnerů smutně postávají opadané kostry stromečků, které nám dělaly v pokojích radost o vánočních časech. Blíží se únor a jsou tu oslavy Masopustu. Název Masopust je zavádějící, oslavy začínají na Tři krále a končí Popeleční středou a v té době se můžete nacpat masa až k prasknutí.

Doba, kdy se maso nejí, je teprve až od Popeleční středy do Velikonoc. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a tak ani oslavy Masopustu nemají pevné datum. A protože se jedná o zimní období, bývají oslavy spojené se zabijačkou.

U dědy na vesnici se slavil Masopust v únoru, kdy se poráželo prase a my děti měly zimní prázdniny. Pro mne to byla, jako notorického nejedlíka čehokoliv - ale zvláště masa - doba hrůzy. Kdysi roztomilé selátko Jaroušek se změnilo v bagouna, který na nás zlomyslně zíral škvírami očiček zarostlých sádlem a žlutými tesáky ohlodával dřevěné bednění chlívka. Řezník přišel brzy ráno a pak to šlo ráz na ráz. Na kamnech stály hrnce vařící vody, do nich přišlo maso na jelita, jitrnice, prejty a ovary, a mně se dělalo špatně nad mastným puchem, který se vznášel nad dvorem. Jen jsem vstala z postele, bylo to tady.  

K snídani teta flákla na stůl pekáč, právě vyndaný z trouby s prejtem a k tomu na dosycení černou polívku s chlebem. Ten byl také domácí a byl to jediné, co jsem byla ochotna sníst. V poledne jsem stávkovala u řízků a baštila pouze zelí a brambory. Pak jsem se tajně vloupávala do komory, kde stávaly na prknech sádelňáky a bohatě s ním mastila pajzáky chleba. Sádlo v tuhém stavu mi nevadilo, to jako Jaroušek nevypadalo.