 My matky to ráno máme těžké. Musíme se včas vzbudit, nachystat snídani, dostat citlivě a bez velkého křiku ostatní členy rodiny z postele, přimět je, aby se vzdali svých pyžam, rozcuchaných vlasů a ospalků v očích a vyměnili je za něco prezentovatelného světu. Mezitím si stihneme přelakovat nehty, udělat make-up, vypít ranní kávu, namazat a zabalit pár svačin do školy, políbit děti, upravit si make-up, políbit partnera, znovu políbit děti, znovu si upravit make-up, rychle sbalit něco do práce k obědu, v letu posbírat všechny ostatní nezbytné věci do kabelky, najít klíče a při tom všem doufat, že pro zdraví rodiny děláme už od samého rána, co se dá. To všechno i za cenu malého chaosu a nespárovaných ponožek na nohách potomka, protože když nevyrazíte z domova do dvou minut, tak někdo zaručeně přijde pozdě. A bez ohledu na to, kdo to bude, vina padne na vás.
Když za sebou zavíráte dveře, v duchu si slibujete, že zítra to všechno bude jinak. Žádné kupované snídaňové cereálie, ale domácí müsli. Žádný rohlík s máslem a se šunkou k svačině jako včera a předevčírem, ale něco mnohem nápaditějšího, co dětem budou spolužáci závidět a přitom to splní všechny vaše představy o zdravé svačině. A s sebou do práce si neponesete zbytek od včerejší večeře, ale pořádný salát, který budou obdivovat všechny kolegyně a škemrat o recept. Odhodlání v sobě máte na rozdávání. Ale kde teď vzít čas na vaření a kde najít potřebnou inspiraci? Kolik čeho koupit po cestě z práce? Co když vám prozradím, že všechny tyhle otázky vám pomůže vyřešit moje dopolední kuchařka nazvaná Snídaně u Florentýny? Vznikla totiž přesně pro ty případy, kdy hledáte zdravé a vyvážené jídlo na celé dopoledne, i když na nějaké vaření vlastně nemáte čas. Teď si možná říkáte, jak jsem tenhle ranní kalup vlastně vyřešila já... Ráno u mě doma Mám čtyři děti, takže si asi dokážete představit, jak taková rána můžou vypadat, když se nějakým nedopatřením všechno vymkne z rukou a jakého stupně chaosu dovedeme dosáhnout. Proto jsem si musela včas vytvořit systém. Proto jsem musela najít a odladit vhodné recepty, doplnit stálý nákupní seznam, naučit děti některým jednoduchým úkonům, udělat část přípravy už večer. 
Konečně mám pocit, že všechno ráno běží tak nějak samo, bez násilí a bez zvýšených decibelů. Stihnu si uvařit kávu a dokonce ji i vypít teplou. Posílám děti do školy s pocitem, že budou mít dost energie na celé dopoledne, aniž by si někde pokoutně kupovaly tatranku. A pak je tu ještě jedna důležitá věc. Žádná dopolední stava se neobejde bez sacharidů, takže jsem se naučila pracovat i s tím, jaké sacharidy zvolit podle toho, jak náročný den mě nebo rodinu čeká. Když totiž člověk ráno sní něco, co během dne už nezužitkuje, tak samozřejmě nenápadně přibírá na váze. Jeden gram dneska, další čtyři gramy zítra, a jsou z toho tři nechtěná kila za rok. Už dávno nejsem ve věku, kdy bych si tímhle nemusela lámat hlavu, ale zároveň se bráním všem dietám, odvažování porcí a počítání kalorií. Nikdy mi to stejně nevydrželo víc než týden... Naštěstí jsem potkala skvělého člověka, odborníka na výživu Pavla Suchánka z pražského IKEMu, který mi vysvětlil, jak přizpůsobit dopolední stravu množství pohybu, který mě ten den čeká. A tak jsou všechny recepty v knížce označeny podle toho, jak rozpohybovaný den máte před sebou. Když budete jen sedět v kanceláři, zvolíte snídani označenou malým množstvím pohybu. Když ale budete celý den gruntovat, běhat po městě, vyšlápnete si schody v metru a ještě si večer odskočíte na hodinu aerobiku, klidně si můžete dopřát snídani označenou větší mírou pohybu. Takhle jednoduché to je. FLORENTÝNA
|
