Díky vám jsem si vybrala, objednala a obdržela. A pak už jsem se na svou novou kysničku (docela velkou) obdivně dívala, listovala jak původním, tak přeloženým manuálem. Ale protože všude na netu jsou kvanta nejrůznějších receptů, řekla jsem si, že úplně postačí, když to svedu naplnit, zapnout, naprogramovat, úspěšné dílko vyndat a vnitřek vyčistit.
Po týdnu okukování (nebyl dřív čas) jsem konečně uspořádala velký obřad pečení. Přiznávám, že i když mám kuchařek snad tolik co detektývek, recepty nějak extra nedodržuju. Ráda jimi ale listuji, sbírám inspiraci a pak mě baví všelijak porůznu experimentovat. Má to jednu výhodu i nevýhodu: všechno jsou originály a protože si většinou nepíšu, co jsem do čeho dala, tak současně i neopakovatelné unikáty. ![](http://obrazky.kudlanka.cz/chlebik.jpg)
Bylo to fakt něco: stačí jen dodržet základní množství na malý chlebík - 400 g mouky, 280 ml tekutin, nějaké to droždí, sůl, cukr a chleba je... Přiznám se vám ještě k lupu, už jsem se přiznala jedné kamarádce a ona mne děsně zklamala, neb pravila, že se to dělá běžně... Prostě ve velké ošatce, ve které mají v obchodě takové ty bulky, co jsou sypané slunečnicovými, tykvovými, sezamovými a vím já ještě jakými semínky, zůstává na dně hodně moc tohoto lahodného sypání. A tak mne napadlo si trochu uzmout. Byla jsem připravena, že pokud mne nějaké to hlídací oko odchytí, vymluvím se na hladové ptactvo nebeské a zapřu hladové „já". Nu, prošlo to a cestou domů jsem vymyslela další, ještě zajímavější použití: semínka jsem rozmixovala a nahradila jimi část mouky. Lidi, to vám bylo něco... Jak už jsou jednou pečená, tady vlastně pražená, mají zvýrazněnou chuť... Chlebíček jsem od té doby pekla už asi pětkrát, pokaždé tak trochu jiný, protože sem tam nějakou tu ingredienci nahradím něčím jiným. Naštěstí je výsledek vždy jen cca čtyřicetidekový, a ještě ho kus rozdám. Jinak nevím nevím, takhle by veškerá má dietní předsevzetí šla ke všem čertům... d@niela
|