Mám kamaráda, vlastně jsem ho nikdy osobně neviděl. Ale - vysvětlím od začátku. Je jeden server, kde se scházejí fandové vaření. Je samozřejmě veřejně přístupný a to, proč nepíšu jméno, je jen proto, že jsme se s novými majiteli po jeho prodeji nepohodli. Mj. je nás celá skupina, scházíme se na facebooku a jednou ročně pořádáme sraz. Ale k tomu kamarádovi - on bydlí ve Švédsku a psal krásné články právě pro ten zmíněný server.

     No, nejen články, i spoustu receptů. Jak říkám, je to kamarád a já mám jeho svolení zveřejnit jeho články i recepty. Dneska vám tedy nabízím jeho vynikající recept na moravské vrabce.  Vyzkoušel jsem ho už mockrát a jinak už je nedělám, ty v hospodách mi připadají oproti těm od kamaráda velmi suché. Tak si "počtěte a pak i pochutnejte"...

MORAVŠTÍ "BRABCI"

     Vepřové maso (bůček, plecko) se nakrájí jako na guláš (mají být spíš větší kousky) a v hrnci bez bakelitových uší s poklicí, nebo v podobné nádobě s poklicí (pekáček se nehodí, je až moc nízký) se nakrájené maso promíchá se solí, nakrájenou cibulí zhruba v poměru 1:2, kmínem, rozetřeným česnekem podle chuti a vodou. Pokrm se může zastříknout maggim. Voda by měla sahat přes maso.

     Pak se nádoba vloží do trouby. Zde se maso přikryté poklicí zprvu dusí i peče a když je poloměkké poklice se sejme. Pak už se maso jenom svrchu peče. Když je hezky upečené pokrmem zamícháme tak, aby se upečené dostalo dolů a neupečené nahoru. To opakujeme několikrát. Hotový pokrm má hodně šťávy, není suchý a odpadá nekonečné obracení a podlévání vepřové pečeně. Výhodou je také když nám to všechno nezbaští návštěva jak je to dobré, že si můžeme zbytek uschovat na studený bufet.

     Po vychladnutí pokrm ztuhne a zrosolovatí a je velmi radno mazat ho na měkký chléb a posypat případně syrovou cibulí. Jelikož je v pokrmu dostatek cibule a česneku a jelikož tyto dvě složky potlačují nežádoucí cholesterol, je prakticky tento pokrm více méně dietní a zdraví prospěšný. Kuchaři mě to naučili jíst s houskovým knedlíkem a kopečkem studeného kysaného zelí!!!

     Dnes jsou již oba na zaslouženém odpočinku. S jedním jsem vyrůstal a ten mě pak seznámil se svým kolegou, šéfkuchařem 1.třídy, porotcem pro udělování mistrovských kuchařských tříd, odborníkem připravujícím recepty na Světové výstavy... po létech strávených na různých hotelových a restauračních místech se oba věnovali pedagogické činnosti ve školství, aby mladým předávali své zkušenosti.

     Recept na tyto "Brabce"jsem získal za zcela zvláštních okolností. Součástí učňovského střediska, byla i obrovská školní jídelna s kuchyní. Já k nim pravidelně s náklaďákem zajížděl na svačinky, vozil jim nedostatkové zboží jako toaletní papír (kdo nezažil neuvěří) a angličáky a chodil s nimi často na mariášek a na pivo. Jednou mi říkají. Tome přijď zítra (což byla sobota) ráno ve 4 hodiny do kuchyně. Ostatní se dovíš na místě. Autem nejezdi a když přijedeš, zaparkuj o dvě ulice dál. Já sakra celý večer přemýšlel o co by mohlo jít, snad nějaká tajná zabijačka nebo já nevím co, prostě mě nic nenapadlo.