Mezi tím už ale čas pokročil a přišel na nás hlad. A tu jeden říká jako nic tomu druhému zadělej na knedlík a ten druhý šel a bez nějakého vážení zadělal na knedlík a já zíral!! Tady já právě uznávám tu profesionalitu u těch chlapů, kteří dokáží zadělat na 1000 knedlíků ale také na jeden a tak ten druhý zadělal na opravdu výborný knedlík a ten první sáhnul do lednice a tam vyndal kus bůčku a kus plecka a nakrájel to a občas si přejel nůž na ocílce a to bylo jako když hraje virtuos na housle, tak se ta profesionalita projevuje …. protože v závodních kuchyních ani ve školních jídelnách neexistují malé kastroly tak vzal něco většího z toho nejmenšího a v tom větším to promíchal s tou cibulí a česnekem a solí a kmínem a vrazil to do obrovské trouby, kde se to zprvu dusilo a peklo a pak tu poklici sundal a pekl to již odkryté a už to dostávalo tu správnou barvu a tomu druhému nádherně vykynul ten knedlík a tak ho ten chlap uválel a než si něco ti profíci řekli tak ten první tahal z trouby krásné maso a ten druhej tahal z hrnce knedlík, který se v hrnci ztrácel jak mravenčí larva a napřed vzal kostku tuku, strhnul z ní papír a ten knedlík tím tukem potřel a pak ho nití nakrájel a já který se snažím knedlíky občas vařit a neuspívám, protože na ně je specialistka Věra tak jsem koukal jako blázen a tak jsme si nandali a ten první vyndal ze štandlíku kyselé zelí a každý jsme si dali kopeček a bylo to na Nobelovku a kořalka tekla jak když čůrá chlap a byla to prostě pohoda.

     Když se kotle vypálily bylo toho spousta, ale muselo se to vypalovat znovu a my byli skoro vožralí jenom z toho smradu a velká klika byla, že středisko leží trochu bokem od zástavby, to by jistě nějakej starálek čuchal a čuchal a volal vébé. V přilehlém magacínu bylo v dřevěných přepravkách stovky flašek od octa, jistě si je pamatujete blahé paměti ty krásné litrovky do kterých jsme to potom flaškovali. Já jen za to, že jsem se tam motal a sežral dva poctivé talíře brabčáků a ještě jsem si jich slušně odnesl domů dostal 10 flašek čisté kvalitní pálenky, kterou jsem pak rozdával známým jelikož kořalku nepiji.

     Takže taková je historie těchto brabců a vlastně žádný recept na ně nikde neexistuje, toto byl jen tak na rychlovku vytvořen spontánní pokrm, který ale v naší rodině nalezl dlouholeté uplatnění. Jak píšu v troubě se to udělá samo, akorát se s tím párkrát zamíchá toť vše. Není to jistě nic převratného a recept jistě někde existuje, ale já chtěl labužníkům nabídnout jednoduší variantu od pekáčové vepřové, která je komplikovanější.

x x x

Dobrou chuť a příjemné vaření

MICHAL MÁLEK

Komentáře (5)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : deeres Musela jsem si jít pro něco k jídlu, ze čtení jsem dostala hlad. Když dcera ještě nechodila do školy a nevzali by jí proto na tábor od práce, jezdila jsem s ní jako kuchařka. Tedy kuchařka, v táboře se vařilo pro 300 lidí a já vařila jenom polévky, kávu, čaj, kakao,někdy puding, mtlala pomazánky a veškerou přípravu. Kuchyň byla moderně vybavená-myčky, varny,fp elektrické pulty a trouby tak to docela odsejpalo. Na jednu směnu jsme byly čtyři kuchařky a jeden profík kuchař, ten byl na obě směny a dělal výhradně maso. Stejně, jak píšeš i na omáčky se maso peklo zvlášť v elektrické troubě. Na knedlíky jsme také měly jednu specialistku, dodnes nechápu, jak to dělala, zadělat v robotu je sranda, stejně tak potom uválet a uvařit, ale co jsem nikdy nepochopila, jak ona uměla rozdělit těsto, co knedlík, to stejná váha, ani vážit to nemusela. duben 15, 2015 10:16 deeres, : strejda mám stejný podmíněný reflex. Čtu-li si něco o jídle nebo čtu-li recepty, dostanu hlad. Ale nesmím jíst, protože už přes rok nekouřím a váha jde nahoru, což nemohu připustit. Už jsem vážil i 94 a něco. To je hrůůůůza. Při své výšce 189cm se musím vrátit k mé optimální hmotnosti, k 87 kg. :-) K těm „brabcům“. To je snad asociace. Mluví-li se o brabcích, vybaví se mi Slivenec. Vynikající brabce s br. knedlem a zelíčkem jsem jedl jednou v životě a to v restauraci ve Slivenci. To byla pohádka. Co pohádka. To byl přímo orální orgasmus. Ne, že bych jim chtěl dělat reklamu, ale pokud si chcete pochutnat, nejen na brabcích, pražáci to mají kousek. Já to mám bohužel poněkud z ruky. :-) V létě se tam dá sedět i venku, pod stromy. Tímto jsem si zafušoval MIE do popisu krás Prahy a okolí. Co se dá dělat... Dnes se budu muset spokojit se zapečenou brokolicí a květákem s bramborem, to vše zalité smetanou. A bez masa. To je život... duben 16, 2015 10:47 Strejdo : Michal bude hůř. Mám těch lahodných článků několik duben 16, 2015 14:08 Michale : Pepa S manželkou jsme měli hospodu. (150 jídel denně.) A jedno děvče na pomoc v kuchyni, a u nádobí.Jednou se žena naštvala a já z trucu prohlásil že to v té kuchyni zmáknu taky. To jsem si užil.Můj první výrobek byli moravští brabci, jak chutnali ví bůh ale prodal jsem je. Byl jsem svědkem sázky, kdy profesionál kuchař pro 180 lidí uvařil čtyři druhy jídlel i s přílohami za dvě hodiny. duben 17, 2015 09:26 Pepo, : Michal tak to teda smekám. Vařil jsem v Americe když jsem šel do penze, pro zábavu, jen abych se nenudil, zadarmo. Na Octoberfest jsem dělal bramboráky z 20 kil brambor, než jsme odjeli domů bylo právě vrabci, ale jen pro 45 lidí. To pro zvané, na rozloučenou. Můžu říct, že tak jako byl můj sen stát se kuchařem, dnes prohlašuju, že jsem rád, že se to nestalo. V hluboké úctě smekám před těmi, kteří ten blázinec a stres zvládnou. duben 18, 2015 16:37

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující