Dělala jsem ji před cca pěti lety poprvé. Dobrá, ale nijak neoslnila.

pomazánku vzpomínám, když jsme jezdívali ke kamarádovi do České Třebové, na poutní místo Hory, tak jí Vlasťa (kamarád z Třebové), vždycky připravil celý kbelík. Ale říkal tomu Švec. Bylo nás tam někdy 30 i víc, takže se spotřebovala hned první večer, ale když něco zbylo, tak druhý den už to jaksi nebylo "ono", ta kyselost tam nějak trošičku "narostla". Tábořili jsme venku, lednička nebyla a bylo to vždycky začátkem léta. Přitom by stačil tzv. "cooler", větší plastiková, tepelně odizolovaná bedna, do které se dá kus ledu a ono to přecejen tomu jídlu prospěje, aby se nekazilo moc rychle. Jenže je to už víc, než třicet let a tenkrát se to jaksi nenosilo, takže semtam byl i nějaký ten průjem.

Pokud jste k tomu pili s takovou vervou jako naše parta, tak tam muselo být hodně nab....

... mám pocit, že něco podobného se prodávalo běžně v lahůdkách pod názvem "ševcovský salát" nebo tak nějak.... sama jsem nezkoušela, protože vše, co začíná surovinou "měkký salám" považuji za zdravotně závadné....

vždycky jsme tam měli soudek piva, které se běžně pilo, málokdo měl víno, nebo kořalku. Takže si ani na nějaké takové "značkování" nevzpomínám. Ale stávalo se to taky, že se pila dost i kořalka. To třeba na Prvním, nebo na Posledním slanění na Rabštejně v Jeseníkách, tam se toho vypilo dost, až z toho bylo mnohým šoufl a navyváděli jsme se tam všelijakých alotrií. Třeba na jaře, při prvním slanění, většinou to bylo na Velikonoce a byl tam ještě sníh, tak se provádělo tzv. zimní "KOPRSA". Ta zkratka znamená - Kurevsky Obtížné Porovnávání Různě Silných Atletů. Bylo při tom vždycky srandy kopec. Bývalo taky letní "KOPRSA", se stejným nábojem legrace. Tudíž se tam ten alkohol vehementně prosadil.

Ale, znáš tu starou říkanku - Kdo večer Baccha příliš velebí, ráno pocítí to na lebi. Proto otec praví synu - synu, střez se vína, velmi zlá je kocovina !!!

jen místo měkkého salámu dáváme kvalitní šunku. Chutná všem, zejména dětem školou povinným...

pomazánku, to si fakt nevzpomínám. Ale špatně od žaludku, tak to mně bylo zrovna na tom Rabštejně v Jeseníkách. Teta bydlela na Šumpersku, na Rabštejn z Bedřichova to byl kousek a tak mne tam vzala na výlet. Poprvé jsem tam s ní byla někdy na začátku sedmdesátých let. Nahoru na skálu vedly žebříky , ale v té době zrovna byly v dost dezolátním stavu a volně vlály ve větru. A teta mně mermomocí chtěla ukázat krásný výhled a mně bylo blbý, říct, že se tam bojím vylézt. Nahoru to šlo, dolů nevlály jenom žebříky, ale i já, když občas nějaké to žbrleníčko pode mno ruplo. Dolů jsem slezla celá, ale žaludek to nevydržel.

já si teda na nějaké žebříky nepamatuju, mě tam dovlekl můj kamarád, který studoval tělovýchovný institut v Praze a byl zapletený do kdejakého sportu, taktéž i do horolezectví. Když mě zasvěcoval do prvních krůčků toho "lezení", tak si vzpomínám, že tam byly skály, které měly svoje jména - Malé Rigo a Velké Rigo. Malé Rigo bylo pro začátečníky a nejjednodušší cesta byla Květinka, ta se dala normálně lézt bez lana a zajištění. Velké Rigo už bylo o moc těžší a muselo se používat lano. Tam bylo několik "cest", třeba Ztracená, Svatební, Rigo, Váha atd. Že by tam byly nějaké žebříky, o tom nic nevím, ale já jsem tam začal jezdit až v polovině sedmdesátých let a po té Tvojí zkušenosti se ztrouchnivělým žbrlením, to možná sundali. Já si taky ještě dnes dobře pamatuju, ten třes v kolenou, když se člověk dodrápe na vrcholek skály, když si pár okamžiků předtím myslel, že už je na prahu smrti. To se stane, když už je člověk skoro nahoře a ne a ne najít stup, nebo chyt, to jde energie valem pryč, ale jakmile se podaří něco najít, náhle se ta energie zase jaksi objeví. Je však nabílední, že ta Tvoje nevolnost, byla docela jistě jiného druhu, než ta, kterou jsme mívali my, druhý den ráno po těch různých, večerních radovánkách. Tos možná taky byla v Bedřichově u Drobečka, nebo na Skřítku, kam jsme se někdy taky "uchýlili". Dneska je na Rabštejně restaurace s ubytováním. Z té bývalé zžíceniny Rabštejn, zbyla jenom konírna, kterou později koupili naši kamarádi a zrenovovali ji (Tom a Natálka). Čas od času se tam ta naše parta sleze na nějakou oslavu, třeba Silvestr, nebo Velikonoce apod. Ale je to už docela jiná záležitost, spíš to připomíná rekreaci ROH.

A bylo to geniální! Pokud si dobře vzpomínám, nedávali jsme tam kyselé okurky. A pomazánka nám z toho vyšla vždycky, mazali jsme ji na veku a dělali s ní chlebíčky. Tenkrát se tam dával salám Junior, doteď si to pamatuju. Hmmm, stojí za připomenutí a opětovné ochutnání, jen s nějakou kvalitnější uzeninou... díky

já myslela přímo skálu se zříceninou hradu, nahoře je malá plošinka s krásným rozhledem po Jeseníkách. Žebříky horolezci opovrhují, tak vás tam kámoš nejspíš ani nevzal. Naposledy jsem tam byla v roce 2007, žebříky byly opravené a myslím, že tam jsou dodnes.http://api.mapy.cz/mediastorage/view/000/014/000014475_21f402.jpg
A zrovna v tomhle komíně, co je na fotce, tehdy zcela chyběly.

O Sloním žrádle jsem se myslím dočetla zrovna tady, na Kudlance, u nás doma se ten termín, pokud vím, nepoužíval. Ale protože návštěv u nás bývalo hodně, o víkendu kolikrát tři čtyři, většinou se dvě tři prolínaly, někdo odjel, někdo přijel, tak se občerstvení chystalo často. A vím, že když už došly obvyklé suroviny a máma už nevěděla co, tak semlela nebo zmixovala co našla ve spíži a lednici a stvořila pomazánku. Tou jsme potírali co bylo, pečivo, tvrdší pečivo se opeklo nebo rozpeklo, slané krekry, plátky salátových okurek a proužky paprik. A snědlo se to.

My doma říkáme Sloní žrádlo jinému jídlu - když přijede nebo se očekává nájezd většího množství lidí, tak se dělá to, čeho se najednou a bez velké práce dá udělat hodně. Pečou se kachny, domácí sekané atd. A taky Sloní žrádlo.
To se - klidně den předem, stejně jako se předem umíchá sekaná a nakoření kačeny - do obří salátové mísy nasype:
2 díly syrových brambor, oloupaných a pokrájených na plátky
zhruba 1 díl kysaného nebo sterilovaného zelí, bez láku
zhruba 1 díl syrového masa pokrájeného na kousky, kostky, plátečky, hranolky..okořeněného čím kdo rád nebo tím, co se doma najde
vše se promíchá, nasype do pekáčů, zakápne vodou, v případě suššího masa (drůbeží, velmi libové vepřové, králičí, krůtí) se přidá tuk - sádlo, olej, sádlo se škvarky...
a pak (hned, večer, druhý den...) se to přikryje alobalem a upeče v troubě

Může, ale nemusí se přidat pokrájená slanina, špek, uzenina, česnek, jiná zelenina, zasypat a zapéct posypané sýrem. Jí se samotné nebo s chlebem.
Použít se dá v podstatě cokoli v jakékoli kombinaci.