Co se v mládí nenaučíš, ve stáří se naučit můžeš - je na to už čas.. Je to tak. V 64 letech se začínám učit pracovat s těstem. Původně jsem šla k sousedě trhat kačeny. Jenže ouha - Marta chodí o francouzkách a soucitný syn jí ráno kačeny vypustil! Nepřišly jsme na to, že bysme je mohly znovu zahnat do chlíva, takže se změnilo "zaměstnání". Místo nad kačenama jsem úvodní kafisko pila u dovařování brambor - na peciválky.

     Martě zbyly uvařený brambory od včerejška a hodlala učinit svůj "jeden dobrý skutek denně".. Souhlasila jsem. Už se vařily další, aby jich bylo dost. Na lince se shledala: hladká mouka, 1 vajíčko, sůl, kvasnice, mlíko, mletej mák s cukrem. Přihlížela sem - to mi jde ze všeho nejvíc. Marta začala a ruky jí jen hrály. Sotva jsem je stačila sledovat. Do mlíčka rozdrobila kvasnice a dala hřát. Po chvilce jsem do toho musela strčit prst, abych zjistila, jak teplý má být. Odstavila to. Dovařený brambory jsem loupala, zatímco ona najemno přestrouhávala ty včerejší. Do nastrouhaných brambor prdla kvásek. Hned, prej to dokyne při práci a pak při pečení. Posypala hladkou moukou (z polohrubé prej sou tvrdý). Zasypávala, strčila tlapky a hňácala. Dohňácala celý sama - přece jen: moje tlapky se doteď nesměly těsta dotknout, jinak nekyne.

     Pak to nechala kynout a sedly jsme ke kafisku.

     Po chvíli stoupla k holé čisté kuchyňské desce místo k válu. Praktický - na vál se to hodně přichytává a pak to čistění na koncu! Posypala moukou, kydla vyndanou velkou hrst těsta na desku a začala vmíchávat další mouku, až se nechytalo na ruky. Pak válečkem vyválela asi na pět milimetrů, do mouky namočila decovou skleničku a vykrajovala kolečka. Šlo jí to a mně se to líbilo. Pár jich udělala a pak mně strčila sklinku do ruky a dělej!!!

    Typický - kolečka zůstávaly přilepený, uskakovaly, trhaly se, ohýbaly. To to na plechu vypadalo. Ale už sem se nedala - přece se to musím na stáří naučit: kačeny odpadly a učitelka na dosah ruky. Poslechla sem, zbytek zmotala, znova poprášila moukou, uhňácala, poprášila moukou, vyválela, vykrajovala. 8 plechů peciválek! Nakonec jsme zjistily, že kdyby bylo těsto silnější, bylo by plechů míň a peciválky vyšší, jak je zde obvyklý.

     Pekla už souseda. Na vymaštěnejch plechách to pekla do nahnědla, otočila, dopekla. Vyndaný plechy vystřídaly nový. Upečený jsme rychle spařily ve vřelé vodě, aby se smyla mouka a líp se na nich chytal mák s cukrem, pokapaný tukem (ne sádlem). Na uchování je možný je dát do igeliťáku do mrazáku. Když je potřeba se odtud vyjmou, hodí do vřelé vody až na pět minut, sítkem vytáhnou a posypou. Je to pak rychlý jídlo.

      A nakonec ještě vám napíšu recept: