Výrobní postup (citace):

 „Uvařené a za tepla oloupané brambory necháme vychladnout. Vychladlé brambory nakrájíme na stejné nudličky nebo kostky, přidáme stejně tvarované okurky a vařenou zeleninu, salám
nakrájený na nudličky, hrášek bez nálevu a vše spojíme majonézou,(domácí) smíchanou s hořčicí a octem. Salát osolíme, osladíme, okořeníme a lehce rozmícháme.“

· Salám musí být šunkový. Salám totiž určí chuť výsledku. Brambory měly být varného typu A, případně B, ale ne typu C (aby se nerozpadaly). musejí být opravdu studené, jinak zkašovatí.

· Celer a mrkev nesmějí být tvrdé. Okurky sterilované ve sladkokyselém nálevu.

· Worcesterská omáčka ve vlašáku musí být, ale nesmí se nahrazovat ničím jiným (například sójovou omáčkou). A opatrně s ní.

· Hořčice musí být obyčejná plnotučná (ne hořčice francouzského typu).

· Brambory a zelenina je třeba ručně nakrájet na drobné kousky. Vypomáhat si mřížkou na brambory nelze (příliš velké kusy). Ale není vhodné ani brambory a zeleninu sekat v nějakém robotu.·Šunkový salám musí být skutečně nakrájený na úzké proužky. Nudličky se krájí z rozpůleného ručně nakrájeného tenkého kolečka. Salám musí být koupený vcelku, nikoliv krájený na tenké plátky.

x x x

Vlašský salát z někdejších lahůdkářských výroben patří mezi něco málo fenoménů, o nichž je nutno objektivně přiznat, že „za socíku“ bývaly lepší. Vlašák byl pochoutka pro děti, dojídala se jím mládež, svačili ho dospělí. Vlašák se nedal jíst jen tak. Byla ustálená zvyklost dávat si pět deka na jeden rohlík (deset deka a dva rohlíky, a tak dál). Jedl se z talířku, z misky (v tak zvaných „mléčných barech“), z kelímku či rovnou z papíru, do kterého se navážený vlašák balil (třeba v kantýnách).

     Vlašský salát chutnal naprosto stejně, ať si ho člověk dal v Popradu nebo v Chomutově. V polovině 90. let nastalo mezi ortodoxními milovníky vlašáku zděšení – vlašák přestal být
tím, čím býval. Začal být slizký na pohled i při pojídání, chuť začala být sice intenzívní, ale glutamátově povšechná, ne vlašáková. Salám se změnil na jakýsi nechutný lanšmít, místo okurek v něm byly kousky kyselé kluzké hmoty… A kdyby v každém městě – v každém obchodě chutnal jinak!