O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

POHÁDKA PRO VELKOU HOLKU PDF Tisk E-mail
Čtvrtek, 30 říjen 2014
Velcí kluci si hrajou s mašinkama - respektive občas dovolej synkovi, aby se díval, když to táta dává dohromady. Pro nás, velký holky, je toho ke hraní málo. Vzpomínám, jak - když ještě byla dcera malá - jsme vždy před Vánoci "uklízely" panenky.

 

   

 

      Všechny umýt, pokud měly vlásky, tak je vyšamponovat a načesat, vyprat jim oblečení, případně ušít nové. Tak jsem si mohla jednou za rok bez zábran hrát s panenkami. Ale teď ani nevím - hrají si s nimi ještě ty dnešní malé ženské? Nebo i panenky skončily s příchodem počítačů a mobilů?

 

 

 

 

       V knihovně mám "oddělení" hodně starých knížek. Mezi nimi jsou i kuchařky. Vím, že hodně lidí je sbírá, že mají kuchařky o všem možném, však mně se jich za život taky hodně sešlo. Ale ta, kterou jsem si teď vytáhla, je hodně stará. Z poloviny devatenáctého století. Její autorka, paní Magdalena Dobromila, v ní uvádí návody na 1190 rozličných jídel. 

 

      Umíte si představit, kamarádky moje, co to znamená, umět uvařit tolik druhů všeho možného dobrého? A to se paní Rettigové ještě povedlo přivést na svět a jedenáct dětí. Tři brzo zemřely, ale stejně... Do života jich vychovala osm. To, že byla velkou vlastenkou, pak i spisovatelkou, že byla i nesmírně společenskou dámou, to dost možná víte.

 

       Mám takový nápad - zkuste se na malý okamžik přenést do doby, dejme tomu tak před sto třiceti léty, ze které je ta má kuchařka. A já vám z ní teď něco opíšu... Z knížky, která je opravdu pohádková...

 

 

 

      Žádné z poučení nesmí se pokládati za zbytečné, neboť nedopatřením a neopatrností hospodyně, mnohá věc porušení béře aneb docela se zkazí a značná škoda se způsobuje.

 

       Polívka - toť základ každé větší i menší hostiny. Dobrý znatel soudí dle polívky na celý oběd; každá kuchařka musí tedy býti toho bedliva, aby jak náleží chutné polívky připraviti uměla.

 

ŽELVOVÁ POLÍVKA

 

     Želvy hoď do vařící vody a nech vařiti, až se dá povrch sloupnout. Pak odstraň z nich hned kůži, žluč a střeva. Jsou-li v ní malé žluté vejce, přidej je naposledy k polívce. Dej na kuthan máslo, všechnu zeleninku, cibuli, marjánku, pepř a muškatový oříšek, přeper želvu a nech ji na tom dusiti, podlij trochou čisté rybí polívky, 6 lžic dobrého vína, 1 lžíci rumu, citronovou kůru a šťávu. 

 

     Je-li želva měkká, rozkrájej ji na kousky a dej hned do mísy. Nalej na tu zeleninu polívku a nech ji zvařiti; mezitím udělej žlutou jíšku, proceď polívku na ni a nech ji povařiti, je-li řídká, rozkloktej do ní několik žloutků a nalej do mísy na rozkrájenou želvu. 

 

 

 

     

     Kuchařky byly vždy velmi důležité a dědily se. Díky tomu mám pár těch "vetchých, poškrábaných, popsaných knížek, plných vložených lístečků s rozličnými recepty. V téhle kuchařince je i pár korespondenčních lístků či listů vytržených z tehdejších kalendářů - jsou na nich nejen vzkazy, ale i recepty. Moje kuchařka byla kdysi v majetku Anny Dvořákové, manželky Antonína Dvořáka, jinak prabáby mého zesnulého manžela. Dostala jsem ji tenkrát, před léty, k narození mé dcery od manželky jejich syna Antonína. 

 

     Mám ráda historii věcí, je příjemné vařit podle receptů, které snad někdy jedli u Dvořáků... (Ale želvy ani žabičky neeee)

 

d@niela

 

     

 

    

Komentáře (9)add feed
Podle nadpisu jsem čekala nějakou pohádku : KATE5
a on je to pohled do minulosti.
Moc hezké..
Tak z přízně Dovřáka?
říjen 31, 2014 08:12
pardon, překlep : KATE5
Dvořáka
říjen 31, 2014 08:13
kde braly suroviny? : olivka pepková
Nevíte náhodou, kde to vůbec braly, ty kuchtičky? To bylo jako dostupné, zajít na trh a koupit si ošatku želviček? Což žabky, ty jdou ještě nachytat, ale želvy?? No kdyby mi to někdo předložil, určitě budu zvědavá na želví polévku, ale jinak upřednostňuju želvu v teráriu. A otázku myslím vážně, tak kdo ví, prosím ať odpoví...
říjen 31, 2014 10:28
ufff - tak jsem zírala: : d@niela
Vzhledem k přemnožení želvy nádherné v Praze na Vltavě,doporučuji výbornou želví polévku se zeleninou a žampiony.
Živá chycená želva se dá na desku a přitiskne se k ní rozžhavený konec polínka,nebo železa. Jakmile vystrčí hlavičku a nohy, useknou se. Krunýř se potom rozlouskne, želva se vyndá a vypere. Doporučuji vyndat oči ,do vývaru se házejí i hlavičky a nožičky .Přidáme zeleninu(běžnou polévkovou), bílý pepř a bokový list. Vývar se vaří cca. půl hodiny.Pak se přihodí želví maso,nakrájené na nudličky. Ale pozor, musí se to hodně hlídat,protože želva se vaří rychle.Přidají se zvlášt podušené žampiony,podlité madeirou či malým panákem koňaku. Želva se podle potřeby přisolí a může se podávat.

Je to vynikající výživná a lahodná polévka,která se dá uvařit i u vody v kotlíku. PS-mám ještě recept na plněné želví krunýřky/je to podobné,jako plněné šnečí zdroj: (současný rybářský magazin)

tato polévka náleží do nejdražších a je u nás zřídka podávaná. Zmiňuji ji jen proto, že jsem ji jedla v Drážďanech. Tato polévka se připravuje z čerstvého masa želvího, nebo želvích konzerv, které je možno dostat v každém obchodě delikatesním. Živou želvu držíme nad ohněm, nebo nad krunýřem přidržujeme rozpálené železo. Z horka želva vystrčí nohy i hlavu, v té chvíli je třeba ji odetnout, a tekoucí krev zachytit do nádoby a uložit. Dále se želva opláchne vlažnou vodou, vloží do studené vody a přivede k varu dokud krunýř neztratí zelenou barvu. V tu chvíli slijeme vodu a lehce želvu odkrunýřujeme. Dále se želví maso očistí od vnitřností, krájí na plátky velké jako dlaň. Do kastrolu se dá lžička másla, posekaná zelenina, majeránek, trocha muškátového oříšku, celý bílý pepř. Po dobu dušení podléváme silným rosolem, vylepšeným kalíškem madeiry. Pokud nemáme madeiru, dáme rum. Nakonec polévku přecedíme, dodáme krev a necháme ještě jednou zavařit. Podáváme s knedlíčky. zdroj: Varecha.sk


No, abych se přiznala, kdysi dávno jsem dostala konzervu, vypadala jako pivo v pixle, a byla to originál želví polévka, čirý vývar. Ohřála jsem to, snědli jsme ji - chuť měla stejnou jako jemnější hovězí vývar...


říjen 31, 2014 11:07
Želvy i žáby na jídlo mě nelákají. : Myška
Stejně jako chobotnice a hmyz. Takže Magdaleno Dobromilo, vím, že jsi vařila mnohem lepší a akceptovatelnější jídla. Třeba Daniela nějaké ještě přihodí...
říjen 31, 2014 11:08
Zelvi polevka. : Bara
Jednou jsem ochutnala, chutna jako silny hovezi vyvar.
Myslim, ze jsou zelvy chranene, takze pro tento druh specialit uz nedostupne. Urcite je to dobre, ale dodrzuje se to vsude???
říjen 31, 2014 11:32
... : deeres
Jak jsem to tak četla, tak jsem si uvědomila, že jsem se nemusela vůbec narodit. Za to, že jsem se narodila, položilo život několik žab. Moje máma někdy koncem třicátých let navážno randila s veterinářem. Na jedné schůzce její amant stále něco chroupal a nabídl i mojí budoucí mamce. Ta koukne do sáčku, co že jí to nabízí, neví, a tak se zeptá. A on, že to jsou smažená žabí stehýnka. Máma to nevydejchala, veterináře pohodila a nabrnkla si mého tatínka. A to byla klika, protože, kdoví koho by moje mamka s tím veterinářem přivedla na svět?
Jinak, také vlastním kuchařku Rettigové, ne starou, novou, vydanou asi v edici Máj, takže tak nová, vlastně už také není. V životě jsem podle toho nedokázala uvařit vůbec nic, u spousty ingrediencí vůbec netuším, co to je a většina receptů předpokládá alespoň kopu vajec a několikahodinové vaření. Nic pro mne.
říjen 31, 2014 11:35
... : bb2
Kuchařku M.D.R. mám, ale taky jen pro občasné počtení, většinou mě kulinární literatura přitáhne v období kolem vánoc.
Když chci vařit tradičně, tak podle mistryně prvorepublikové kuchyně M.J. Sandtnerové, mám její obří kuchařku s rozpočty. Ty jsou velmi zajímavé, když čtu rozpočet na maso pro 5 osob ze 400 gramů, uvědomím si, jak jsme rozjedení. Vzpomínám, že když jsem s rodiči jedla v restauracích, byly běžné porce masa 100 gramů, 150 gramů bylo výjimečně a šlo o velkou porci, dnes má běžná porce 200 gramů a objednává se i větší.

Taky mám po babičce kuchařku Juliany A. Fialové, tu moc nepoužívám, ale občas si ji ráda prolistuju.
říjen 31, 2014 13:16
Želví polévka. : Pepa
Věřte nevěřte v letech 1972-5 jsem v Krkonoších u Obří boudy v malém dřevěném kiosku prodával turistům občerstvení. Po předešlém správci jsem inventurním stavu měl i několik konzerv želví polévky. Nikdy jsem žádnou neprodal ani jsem si netroufl jí ochutnat. I cena za 250g konzervu byla jestli se nemýlím 14 Kč. Byl to asi dovoz z Větnamu.

listopad 01, 2014 03:29
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]