|
 To jsem si jednou, už je to mnoho let, objednal na truckstopu sekanou s bramborovou kaší, tedy americký „meatloaf". Servírka, stará půvabná dáma v černých a přímo elegantních šatech, s krajkovou zástěrkou a krajkou ve vlasech (oblečení to na americkou servírku v podřadné restauraci dost neobvyklém), mne vzala kolem ramen, naklonila se a do ucha mi zašeptala:
"Honey, you don't wanna eat that shit". Pro neznalé angličtiny to přeložím, omlouvám se předem, to řekla ta dáma a ne já. "Miláčku, ty s*ačky přece nebudeš jíst!" Objednal jsem si tedy cokoli, co ona uzná za zdravotně nezávadné a bez újmy na zdraví poživatelné, protože po tomhle jejím prohlášení jsem už vlastně ani nic jiného udělat nemohl. Věřte mi nebo ne, od té doby, a už je to snad deset let, jsem do úst americkou sekanou nevzal. Ani nic co je z mletého masa v restauraci vyrobeno. Hamburger doma dělaný - to je něco jiného. Dvakrát, třikrát do rok a si ho dám opravdu s chutí. Aniččinu sekanou a karbanátky - to mohu kdykoli, protože ona je dělá tak dobré, že jsem jakékoli vlastní pokusy jednou provždy, dokud nás smrt nerozdělí, zavrhl. Maně si vzpomínám, jak k nám jednou přišla jakási neoficiální návštěva, měli jsme plněnou sekanou. Anička ji někdy dělá tak, že na placku z mletého navrší to, co se dává do španělských ptáčků a pak z toho udělá šišku. Nevím už, kdo to byl, ani to není důležité, asi někdo z práce. A teď pozor: jen se mi vybavuje, jak se pak vyptával, nebo snad vyptávala, jak se do té hotové sekané udělají dírky tak přesně, aby se do nich dal po upečení nacpat ten párek a vejce a zelenina... Mám něco dodat? Snad raději ani ne... Americká sekaná se dělá z toho nejlibovějšího hovězího masa a aby to nebylo suché, přidává se rajský protlak, nebo nahrubo nastrouhaná mrkev a řapíky celeru. Doma jsme ochutnali karbanátky z kupovaného mletého, údajně namíchaného hovězího s vepřovým. Bylo to vynikající, fantastické, šťavnaté, zkrátka lahodné. Když jsme se to pokoušeli v pak Americe zopakovat, dobrali jsme se téhož výsledku jen když jsme použili čisté mleté vepřové. Čisté neznamená libové, spíš naopak, ale bez sebemenší příměsi hovězího. A teď dnešní recept. Kdesi a kdysi jsem potkal recept na Mexickou rýži. Protože žiju kde žiju a protože jsem v Mexiku i pár měsíců pobyl, mexická kuchyně mi není neznámá. Vím, že rýže se v mexické kuchyni se používá jako příloha spolu s fazolemi, rozmixovanými nebo propasírovanými skoro na kaši. (Ne ovšem směs, proboha. Hromádka toho a vedle hromádka onoho.) 
Což ale neznamená, že neexistuje jídlo, jako tohle následující. Mexiko je velké a když se může lišit krajová kuchyně u nás doma, proč ne v Mexiku, mnohem větším?
MEXICKÁ RÝŽE
2 cibule nadrobno nakrájené 2 lžíce oleje 40 dkg mletého hovězího 1/2 l vývaru 1 plechovka rajského protlaku (asi l dl) sůl, pepř trochu oregana. Nemáte-li, směle dejte majoránku. Stejně jsou to příbuzní a Mexičané, na rozdíl od Američanů, majoránku znají a používají 2 lžíce cukru jakékoli pálivé papričky, množství záleží na osobníodvaze 1 velká zelená paprika, na kostičky nakrájená 30 dkg nevařené rýže
Cibuli usmažíme na oleji, přidáme maso a chvíli podusíme. Přidáme vše ostatní, promícháme a v troubě dusíme, až je rýže měkká. Podáváme sypané jemně strouhaným sýrem, jakýmkoli, který máte rádi a máte ho doma. K tomu nakládanou zeleninu, v Mexiku by to byly „jalapeňo papričky" s mrkví. K tomu vás však nutit nebudu, je to přímo strašidelně pálivé. Ostatně, normální okurkový nebo hlávkový salát je taky dobrý. Máme to vyzkoušeno. Tak vám všem zase přeju moc dobrou chuť, Michal, Boise
|
))
