bez večeří špatně. namazanej chleba není večeře (dle 83,333333% strávníků z pod kopce). naštěstí nevyžadujou před jídlem polívku a po jídle moučník. ještě 10 let a jdu do vařivého důchodu. už stříhám metr. vaření je jedna z mých nejneoblíbenějších činností.

Roky jsem denně vařila teplé večeře, protože exmanžel nechodil na obědy, pak když odpadlo vaření pro exe, přestali chodit ve škole na obědy kluci. A namazaný chleba přece není večeře, nebo jen občas (naštěstí topinky ve vajíčku JSOU večeře).
Vařívala jsem jednoduchá a rychlá jídla, nebo jsem vařila na dva dny. A co? Kuře s brambory nebo rýží, rizoto, těstoviny s masovým maglajsem nebo jen s kečupem, zapečené těstoviny se vším možným, bramborový guláš, zapečené brambory se sýrem, masem a šlehačkou, francouzské brambory, smažený sýr s bramborami vařenými, pečenými, s hranolkami, holandské řízky, smaženou cuketu, různé dušené zeleniny s bramborovými kroketami a nějakým masem, třeba pečeným, rajskou se sekanou a knedlíkem, špenát s plněnými bramborovými knedlíky, koprovku s vajíčkem a bramborami nebo knedlíkem, slepici či kuře na paprice s těstovinami nebo knedlíkem, vepřové na šťávě s rýží, kuřecí játra s rýží, míchaná vajíčka, a různé jiné variace.

A abych si to nezhnusil jako Můra, vařím maximálně 2x tejdně. Takže u nás je plnohodnotnou večeří i ten chleba Jinak z teplejch jídel jednoznačně vedou bramboráky, po našem vošouchy. Když už se vodhodlám je dělat, děcka se dokonce hádaj, kdo může voloupat brambory (abych si to kvůli nevochotnýmu gestu nerozmyslel). A takový volský voka z domácích vajec taky nejsou špatný, nejvíc času zabere umytí pánve. Než se vejce usmažej, napíšu jeden až dva vostrovtipný komentáře na Kudlu (bb by zvládla 4 a delší, já vim) a jdeme baštit.

jsem dělala pokaždé, kdy se mi podařilo květák rozvařit.akorát jsem tam nedávala celé vejce, ale jen žloutek a z bílku ušlehaný sníh. No. To je nápak, už jsem to dlouho nedělala. Koukala jsem, že tam mají rákosníčci květák, až pojedu domů, tak se mrknu za kolik. Jo a z cuket se dají dělat absolutně senzační chlupaté knedlíky - pak smíchat se škvarkovým sádlem a kysaným zelím a dát zapéct.....mana nebeská!!!!

ale to určitě není tajemství. Teď jako spokojený důchodce rozmazluju Aničku mlsky k večeři, samozřejmě teplými. U krajíce chleba s máslem bych si s rozkoší nezavařil .
A tenhle receptík určitě bude ale hodně brzo. Květák my rádi, moc rádi a nejčastější úprava je prostě rozebraný na kousky, v páře uvařený. Přijde doprostřed talíře, okolo pár brambor a celé posypat osmaženou strouhankou, do ní vpíchnout kousek másla. A když jsou nové brambory!! MŇAM !
A ještě něco. Normálně se smaží květák uvařený, nebo aspoň předvařený. U nás ne, syrový a obalený, zvolna smažený aby se udělal. Má docela jinou chuť, takovou čerstvou. Takhle ho dělala maminka, jinak úplně zoufalá kuchařka.

zůstane křupavej, ale nejni tvrdej. Bláto ve strouhance tu nikdo nemusí.

správně. Právě to bláto ve strouhance, to je ono. Zkus ho jednou usmažit podle maminky, je krásně křupavej, ale to ten tvůj vlastně taky. Jen se ten nepovařenej nebo nenapařenej musí dělat z-v-o-l-n-a.

Mohla bys dat kolik ceho?

jsou ve věku , kdy žerou jak kyseliny...Chleba moc rádi nemají, jsou spíš rohlíkoví. Když nedávno ten mladší, jen tak na chuť u televize chroupal šestý rohlík jen tak bez ničeho, zeptal se mě, co bude k jídlu, že ty rohlíky jsou nějaký málo výživný... Večeří chleba ve vajíčku, vajíčka(domácí od babičky, takže cholesterol ani cenu neřešíme)na rozličné způsoby, saláty s pečivem, obložené talíře..no,spíš mísy, kabanos opečený v troubě, párky, o víkendu zbytky od oběda...no zbytky...automaticky vařím tak, aby k večeři zbyly další dvě plnohodnotné porce...

Nedávno jsem se dozvěděla, jak ten mladší obědvá ve školní jídelně- mají na výběr ze dvou jídel. Ten konkrétní den byla dvě, která má rád. Tak snědl to, co měl objednáno, pak si půjčil talíř od svého bratránka, který měl to druhé jídlo a šel si jako přidat.. asi mu to vydrželo z doby, kdy jsme bydleli s tchýní- snědl oběd doma a pak šel přes chodbu k babičce a dědovi na druhý chod...Nikdy jsem nechápala lidi, co si stěžují na to, že jejich děti nic nechtějí jíst...Kamarádka mě uklidňuje, že se to během pár let stabilizuje...No nevím, zatím to probíhá tak, že začíná jíst i jídla, která nejedl, protože mu nechutnala...

Nedávno jsem ho pérovala, že na mě promluví jedině tehdy, když se ptá, co bude k obědu, večeři, prostě k jídlu. Polepšil se. Teď se zeptá : Jak ses měla v práci? A co bude k večeři?

Já vždy vařila a vařím denně,nenávidím ohřívané jídlo,rozhodně jsme nepatřily mezi domácnosti, kde jsou k večeři chňapky. Pro ty, co tento recept neznají, k večeři máš to, co si uchňápneš v lednici.
Dneska jsem trochu houbařila nad Všenorami na Černolických skalách a tak jeden recept, co moc lidi neznají: Houbové placky.
Příprava jednoduchá a večeře je hned. Houby očistit,nakrájet, podusit, osolit, okmínovat mletým kmínem a pepřem a zamíchat do lepšího palačinkového těsta(dát na půl litru mléka dvě až tři vejce). Malé placičky usmažit na oleji. Pokud nedotáhnete houby z lesa, použijte čerstvé žampiony, ne nakládané. Doma vám utrhají ruce. I když někdejší manžel mé dcery, neznajíc tyto placky, namazal si na ně k večeři jahodový džem a když dcera přišla domů, tak prohlásil, že mu ta večeře dneska moc nechutnala!

Chuť a radost do vaření u mě roste přímou úměrou s velikostí a vybavením kuchyně. Měla jsem období, kdy jsem vařila zvlášť nerada. Po přestěhování z pidikuchyňky, kde nebylo kam položit hrnec vedle prkýnka, do nové a asi tak čtyřikrát větší kuchyně mě vaření začalo i bavit.
Květákové karbenátky děláme taky, ale ještě víc nám chutnají kapustové. Mňam.

Příprava jednoduchá a večeře je hned. Houby očistit,nakrájet, podusit, osolit, okmínovat mletým kmínem a pepřem a zamíchat do lepšího palačinkového těsta

to mi zní jako dobře hodina strávená od "vyndám houby z košíku" po "nesu na stůl mísu s plackama". a to se, dle mých měřítek, neslučuje s výrazem "večeře je hned"

aby mě vaření a uklízení bavilo. měla bych mnohem jednodušší život, a všichni okolo, včetně mě, by byli šťastnější

hlavně proto, že děti ve škole tu nemají teplé obědy a syn tak přes den zblajzne sandwich, nějaké to ovoce, jogurty a odpoledne je hladový jak vlk. Manžel to samé, večeře je pro ně jediné teplé jídlo dne. Vařím celkem ráda, ale protože mě rutinní věci po čase nudí, tak zkouším nové recepty což se zase nesetkává s ohlasem u mých konzervativních strávníků (proč to měnit, když nám to chutná)..takže je to někdy boj.

Jo, recept na květák co frčí u nás doma:
Květák rozebrat na kytičky (nebo jak se tomu u květáku říká, vypadlo mi to slovo), opražit chvilku na trošce oleje a na to celé vymačkat citronovou šťávu (v poměru půl citronu na středně velký květák). Přiklopit poklicí a na mírném ohni dusit do požadované tvrdosti-měkkosti. My radši aby to ještě trošku křupalo. Když se to bude připalovat, tak přidat trošku vody, ale fakt maličko. Podle chuti dát sůl, pepř, koření...nedávno jsem tam nakrájela čerstvou bazalku z květináče na zahradě a bylo to výborný. Na závěr posypat sýrem, parmazán je nej, ale jdou i jiné. Když tam nasypu sýr, tak už to odstavím z plotny a jen přikryju poklicí aby se sýr rozpustil, ale nevařil a nedělaly se na něm "provázky". Já si tenhle květák dělám jako přílohu k masu místo brambor.

Napřed ho trošičku povařím, nemáme rádi ani rozvařený ale ani tvrdý (smažený syrový). Dělám ho ve friťáku, prodělá se rovnoměrně. K němu nové brambory a hlávkový salát...