Kdo by je neměl rád? Já se po nich můžu utlouct. Kdysi dávno, bylo mi asi jedenáct, mi je představil můj nastávající otčím, dnes mu říkám tati. Jedli jsem je docela primitivně připravené, neznali jsme to jinak a táta byl, vlastně je kuchařský antitalent.

     Prostě uvařil špagety, scedil, prolil studenou vodou aby se neslepily (chyba!), do nich na talíři vetknul kousek másla, vše zalil kečupem, (hrubá chyba) posypal strouhaným sýrem, a už se mi dělaly boule za ušima.   

     Pak jsem se naučil vařit si omáčku sám, chutnala mi, tak co bych vymýšlel jinou, no ne? Osmahnul cibulku, na to hodil nastrouhaný kabanos, plechovku protlaku, rozředil vodou a bylo to.

     Dnes vím, že se špagety mají vařit v slané vodě, měla by být slaná jako moře, po uvaření neproplachovat. Spláchnul by se škrob a na ten se musí omáčka nalepit. Špagety se pak dají do pánve s omáčkou, promíchají a servírují.

     Na lasagne mám jinou fintu, ty nudle vůbec nevařit! Prostě dát na dno pekáčku vrstvu marinara sauce, na to poskládat vrstvu suchých lasagní, na to zas majdu. Na ní má přijít vrstva ricotta, ale tu my neradi. Místo toho míchám cream cheese (to by měla být česká Lučina, nebo se také už prodává Philadelphia cheese) a zakysanou šlehačku (ono to naředí). Na to přijde náplň - co na ni máte chuť - špenátové listy, plátky šunky, podušené mleté hovězí, no máte představu, ne?

     Potom zas ta náhražka ricotta, marinara omáčka, nudle, marinara, až je toho dost. Peču při 200°C asi 45 minut, pak na to pokladu plátky Mozarella sýra, může být strouhaný, na to něco parmazánu (strouhaného, nebo na teninké plátky, dobře to jde škrabkou na brambory), a dám ještě zapéct.

     Mezitím už to v kuchyni strašidelně voní, vyndám to z trouby a ochutnávám, než přijde má pracovitá a pracující Anička z práce.