|
 Když už jsem teda ten důchodce, dokonce poněkud invalidní, konečně jsem se mohl věnovat tomu, co mně baví. Že byste neuhodli co to je? Ano, přece vaření. Sice mi to moc nejde, teda ne že bych to neuměl, ale přece jen mé třesoucí se ruce jsou překážka v práci a tak spíš jen radím panu šéfovi. On to překvapivě snáší, tu a tam mě nechá na něco i sáhnout, pokud nehrozí nebezpečí, že si uříznu nějaký prst, něco nerozbiju a neupustím.
Začal jsem tedy pronikat do tajů restauračního vaření a nepřestávám se divit. Že se přitom musí koukat na cenu surovin, to je jasné, že. Že se pokud možno nic nevyhodí, pokud je naděje, byť i slabá, na budoucí využití, to bych taky chápal. Ale že jsme omyli bílý povlak ze stárnoucích kyselých okurek, a pak mně šéf řekl, ať z toho udělám českou okurkovou polévku... To už je asi moc... Neznám žádný takový recept, neznám nikoho, kdo by něco takového kdy spáchal, a tak jsem se do toho pustil sám. Milé okurky jsem nakrájel na kostky, ale pak si říkám, že když je tam hodím hned, rozvaří se mi. Radši až na konec. Nakrájel jsem uzený bůček na kostičky, na něj dal zpěnit cibulku, do ní na kostičky nakrájené brambory, zalil vodou, přidal hovězí - vývarovou pastu, a jak tak na to koukám, říkám si, že by to chtělo nějakou barvu. Fajn, v mrazáku je hrášek s mrkví, šup tam s tím. Něco tomu chybělo, tak jsem přidal ještě česneku, tu okurku nakonec, osolil, ochutnal - a ejhle, ono je to jedlé!!! Když se pak lidé při obědě ptali, říkal jsem jim, že je to "Česká specialita z hor", a jestli to ještě nejedli, teď mají konečně příležitost. A chutnalo to!
Takhle to bylo častokrát, třeba když místo červené fazolovky s rajským protlakem byla hrachová s nakrájenými rajčaty. No neměli jsme fazole a ten protlak no. A to nebyl konec. Přečasto jsem uvařil polévku, mou specialitu, zřejmě, a pak jsme jen vymýšleli, jak to pojmenovat.
Minulý týden jsme vařili českou kuchyni. Udělal jsem hovězí polévku - z pasty, o třídu lepší než Masox, do toho mraženou mrkev a hrášek, něco nudlí. Pak si říkáme - ještě by to chtělo kousek masa, ne? Vzpomněl jsem si, že v mrazáku jsou ještě španělské ptáčky, jen zarolované maso, bez omáčky, co jsem z toho minulý týden dělal gulášovou polévku. Pan šéf to nemohl najít, ale našel švédské masové koule, taky bez omáčky. Tož jsme je tam šoupli, jednu na osobu.
Podle receptu mého známého Buntera, pod tímhle jménem psával do "labuznik.com" jsem udělal moravské vrabce, k tomu bylo červené zelí a bramborové knedlíky. Ty knedlíky jsem dělal poprvé v životě ze surovin, ne z pytlíku!!! Jako druhé jídlo byl pivovarský guláš, recept přidám zase příště. Byl taky s bramborovým knedlíkem protože, proč ne?, a taky jsem si trochu zjednodušil život. A na závěr palačinka s tvarohem rozmíchaným rybízovým kompotem (džem je dražší...). Tak, a tady vám do písmenky opisuju ten Bunterův recept na Moravské vrabce, nejlíp a nejsnáz, jak je znám:  V litinové oválném a smaltovaném pekáčku jsem udělal vrabce. Recept mně naučil jeden kámoš kuchař. Je to velmi jednoduché, chutné a hlavně to není pracné.
Vepřové maso (bůček, plecko...) se nakrájí jako na guláš, kousky spíš větší, a v hrnci bez bakelitových uší, s poklicí, nebo v podobné nádobě (pekáček se nehodí, je moc nízký) se nakrájené maso smíchá s cibulí, asi dva díly masa na jeden cibule, solí, kmínem rozetřeným česnekem podle chuti a zalije se vodou, aby sahala přes maso.
Nebojte se té spousty vody, ona jaksi v průběhu zmizí.
Pak se nádoba vloží do trouby, asi na 200°C (400°F). Maso přikryté poklicí se dusí i peče, a když je poloměkké, poklice se sejme. Pak už se maso jen svrchu peče. Když je hezky opečené, pokrmem zamícháme, aby se opečené dostalo dolů a neopečené nahoru. To opakujeme několikrát.
Hotový pokrm má hodně šťávy, není suchý a odpadá nekonečné obracení a podlévání vepřové pečeně. Výhodou je, že když nám to všechno nezbaští návštěva, můžeme si zbytek dát na chleba. Krásně zrosolovatí a ztuhne, můžeme ho případně posypat cibulí. Jelikož je v pokrmu dostatek cibule i česneku a jelikož tyto dvě složky potlačují nežádoucí cholesterol, je prakticky tento pokrm dietní a zdraví prospěšný. Kuchaři mne to naučili jíst s houskovým knedlíkem a kopečkem studeného kysaného zelí....
A jako vždycky vám přeju dobrou chuť, Michal
Další spoustu receptů najdete v mé Grilovací kuchařce
|
