Ne, nečekejte žádnou parafrázi na známý kameňák: „Maminko, proč strojíš vánoční stromeček teď, v srpnu?" - „Když ty mi, můj chudáčku, do Vánoc nevydržíš..." Ne, jen vám chci předat dvě vzpomínky. Jedna je stará něco přes dvacet let, druhá jen dva měsíce... Byly prázdniny, krásné, přímo luxusně letní počasí; teplo tak akorát, aby to člověka vábilo k vodě a zas ne takové, aby bylo z vedra ouvej.

     Lenka i Robert trávili své prázdninové dny jako obvykle v Praze, na našem sídlišti. Obě babičky pražské, další příbuzenstvo veškeré žádné. A peníze? Na obživu dost, ale na nějaký ten letní pobyt ani náhodou. No, nebyli jsme sami, takových nás tu bylo víc. Jednoho srpnového dne jsem dostala malinko bláznivý nápad... Zrovna u nás byly na návštěvě asi čtyři další sídlištní dětičky, chvílemi se cachtaly v malém bazénku na balkóně, chvílemi si hrály v pokojíčku nebo šmejdily kolem mne v kuchyni - jako co asi by mohly ulovit dobrého... 

     Uklízela jsem právě ve špajzu a našla pytlík s mletým kokosem. „Teto, co to je?" zeptala se jedna holčička. „To je kokos, na kokosky", odpověděla Lenka. A jak jsem tak trochu praštěná, podívala jsem se na ně: „Hele, holky, co kdybychom si upekly trochu vánočního cukroví?"

     Slovo dalo slovo a netrvalo dlouho, srpnovým dopolednem zavoněly Vánoce... Pak jsem to ještě všechno nandala do škatule, oznámila dětem, že v jednu máme spycha - ano, brala jsem občas celou partičku na koupaliště.

     Tenkrát ještě mohly být děti s klíčem na krku venku dlouhé hodiny a rodiče se nemuseli bát. Stačilo, když doma našli cedulku, že „Jdu s Goldweinovejma na koupaliště." 

     Pointa prvního příběhu? Umíte si představit, co bylo, když jsem pak odpoledne na dece vybalila čerstvé a nesmírně voňavé cukroví,a  kolem se rozlinula ta tolik nepatřičná vůně?

     O ty vykulené pohledy se dalo opírat... Byla to báječná svačinka a já si řekla, že to musím udělat ještě někdy - přeci proč si takovou lahodu dopřávat jen jednou v roce, ne? No - ale podruhé se nám to už nevyvedlo. Nějak na to nepřišla ta správná náhoda...

    A teď - proč tohle všechno: protože jsem právě četla báječný, skvělý a docela určitě nesmírně lahodný recept, o kterém si myslím, že by také neměl být jen „vánoční".... Je to vzpomínka právě jen ty necelé dva měsíce stará a pevně věřím, že vám přijde stejně vhod, jako mně, protože je v podstatě dietní: