podívám se na tu nádheru a vím, že hned po ránu mi děláš tak velké "laskominy", že budu celé dopoledne něco dobrého kuchtit. Mám hlad už teď. Teta se má !

ale já mám z hrnku knedlíky jeden jako druhej - žádný podměrečný patičky...
Ale jinak ta bašta vypadá móóóc jedle.

Mé chuťové pohárky si zcela jasně představují tu slastnou chuť sosíku s houbovým nádechem.

Asi půjdu dnes výjímečně na oběd, takovou chuť jsem na něco dostala.

U nás se dělají kynuté nadýchané jako peříčko, vařené v páře. Ty, co nasáknou omáčkou, ty, které strejda nemá rád. Z prášku do pečiva mi připadají nedobré, a z pytlíku jsem doma nedělala nikdy, jen v dobách dávno minulých jsme je vařili na vandru.

Na knedlicich z hrnku je genialni jejich jednoduchost. Ja je delam podle navodu maminky s vetsim mnozstvim mouky nez strejda (skoro dva hrnky) jen jednim vajickem a troskou prasku do peciva. Kdyz nemam mleko, nahradim vodou, nedostatek hrube mouky v Kanade resim pridanim krupice (wheatlets). Malinko prasku do peciva, hrnky vymazu olejem.
Vsechno smicham vidlickou v misce z umele hmoty kterou mam jen na testo, takze ji nemusim ani umyvat, ha, ha.....
Knedliky jsou za pul hodiny vzdycky krasne uvarene, neslizke a kamaradi se mylne domnivaji ze jsem dobry kuchar.

Jé, strejdo, já bych tě chtěla domů....:-)

Tak pěkně do řady...