tak řeknu, že mluvíš o mých dětech. Jistý čas jsem též podávala "krmení" na veljkých kulatých talířích na chlebíčky...

a já myslela,že jenom já vařím v prádelňáku

z čerstvého pečiva mám tip: nechat čerstvé pečivo zamrazit a hned po vyndání z mrazáku se dá lehce semlít i v mlýnku na strouhanku. Rozdíl mezi strouhankou z čerstvého pečiva a starého suchého pečiva je neporovnatelný

mám strouhanku v pytlíku v mrazáku - tímpádem nezatuchne, jen vyndám, odsypu si - a mám ji stále jak čerstve nastrouhanou :-)

teď ještě ten zbyteček. Už jsme taky zmlsaní, obyčejné řízečky už jsou nám málo, posledně jsem dělala řízky přes noc naložené v koření a jogurtu. Docela dobrý. Díky za tip.

dávám ještě na tenké plátky nakrájené žampiony do náplně - ale Dani,ten obrázek spouští Pavlovův reflex

ale dělávala jsem řízky z celeru - uvařit celer, nakrájet na plátky (oloupanej), pak plátek celeru, plátek sýra, plátek salámu, plátek sýra - obalit jako řízek a osmažit - už jsem to nedělala léta, ale bylo to moc dobrý. Dětem to moc chutnalo a bylo to levný.

moje děti jistoudobu nejedly maso : alena puntíkovaná
ale dělávala jsem řízky z celeru - uvařit celer, nakrájet na plátky (oloupanej), pak plátek celeru, plátek sýra, plátek salámu, plátek sýra

jedno moje dítě je velmi masojedlé, zato nejí jakkoli tepelně upravenou zeleninu,nejí ani nic od hub, nejí ani bramboráky
druhé dítě nejí maso, tudíž ani salámy, už nesnáší i jen pohled na syrové maso, nejí ani omáčky, v kterých se "válelo" maso (španělský ptáček třeba), žádný vývar z masa, zkrátka nic, kolem čeho se maso jen mihlo. Zato jí klidně cokoli od hub, zeleniny a brambor
my všichni upřednostńujeme vařená jídla před studenou kuchyní

A ťeď dejte tohle nějak dohromady.

Obvykle skončím v extrému - buď nakoupím u Italů pizzy, pro každého dle jeho chuti.
Nebo vařím menu o 6-7 chodech, aby se všichni najedli a pochutnali si. Ten nejí to, ten zas ono, a všichni dohromady nakrmíme Súdán a ještě zbyde. Spíž praská ve švech a dvě lednice jsou skoro malé - musí se vejít luštěniny, těstoviny, rýže, kuskus, brambory, zelenina, ovoce, cizrnové paštiky pro jednoho, tuňák a tresčí játra pro druhého, salám pro třetího, šunka pro čtvrtého, co nejí nic z předešlého, tavené sýry pro jednoho, tofu pro druhého, kravské mléko, jogurty pro ni, tvarohy pro něj, on nejí rajčata, zato se cpe banány, ona banány nejí, zato jablek a rajčat plno...atd. atd.
Udržet v tom systém a pořádek je náročný, začíná mi to ujíždět. Když dorazím domů večer, tak se tím nezabývám, pak jsem dva všední dny doma a napravuju škody. Uf.

to ty sis na sebe upletla takový bič ? Teda nic mi do té vaší kuchyně pochopitelně není, ale když už ses tak rozepsala - to je skoro moc, ne ? Aby se všichni najedli a pochutnali si - chleba s máslem by dostali když by vymrzovali a šli by.

ale jedli salámy, šunku a výrobkY z mletého masa, jako karbanátky. sekanou, čevabčiči, plněné papriky, masovou omáčku na špagety a tak. Omáčky všeho druhu milovaly - akorát jen s knedlíkem, bramborama, řýží a pod. To maso jsem pak snědla já. Bylo to super, protože jsem z kousku předního s kostí udělala kýbl rajské, koprovky či jiné lahůdky a to uvařené maso jsem si vzala s hořčičí, či s křenem.

a do koprovky bylo nutno přihodit půl krávy, aby chlapečkové nebyli hlady.

tohle u nás platilo tak do 10let, to snědli všechno. Pak se to začalo tříbit, v pubertě skok a cca před 2 lety dosáhli nejvyšší úrovně,kterou si drží dodnes.

u nás nkdy problémy nebyly. Já ji měla ráda i jako malá holka atak jsou kluci asi po mně.Ten mladší dělá naprosto senzační saláty a dušenou nebo zapékanou zeleninu. Asi to maj v genech.

ne skoro, prostě je to moc :-) proto občas ta pizza a nebo "cosikdopopadne", s tím není potíž, děti soukromníků jsou naučené postarat se samy o sebe a zaskočit i za rodiče. A o víkendu si občas zajedeme na oběd, v týdnu tu a tam na večeři, nebo uvařím jen co se mi chce a ostatní se buď nají, nebo si namažou ten chleba. Složitější je to s vařením a zásobováním. Naučila jsem si je, kdyby mi to hodně vadilo, tak to prostě zruším. Ale když je mám ráda a chci, aby si pochutnali a najedli se, nezůstanu lhostejná k tomu,že my dva si dáme výborný oběd a děti si mažou chleba máslem :-) A protože mám ráda i sebe, neudělám to ani naopak, jakože "vy si dejte a já se něčím dojím". No a pak to vypadá jak to vypadá. Původ je samozřejmě trošku v mé vlastní rodině, trošku v genech. Po babičce jsem zdědila schopnost uvařit jedle až skvěle, stejně tak péct včetně složitější cukrařiny, a zálibu v teplé kuchyni. Po druhé babičce jsem zdědila to, že vaření považuju za běžnou součást života, že v rodině se vaří často a vždy víc, aby se náhodný kolemjdoucí najedl. První nesnesla, že by někomu u ní nechutnalo, takže pro 6 vnoučat u stolu uvařila podle jejich chuti. Současně hospodyně, která ničím neplýtvala a vařila pracná jídla. Druhá z chudé tvrdé Vysočiny zužitkovala kdeco a uvařila výborně i z mála. Táta je labužník a mistr minutek a improvizací. Máma je velmi šetrná po své mámě. U nás se vařil segedín z bůčku, mleté řízky z bůčku, sekaná z bůčku, plíčky "na smetaně" (z mléka), hodně z brambor, hub a na tu dobu neuvěřitelně hodně ze zeleniny (z vlastní zahrádky na chalupě). Hovězí jen na vánoce, na neděli kuře nebo králík od babičky, jinak ty bůčkové variace a zelenina, brambory, zelenina, brambory. Nikdy jsem si nepochutnala na štědrovečerní večeři (a nikdy to mámě nepovím, aby jí to nebylo líto:-), protože jsme měli rybí polévku jak mi vůbec nechutná, se spoustou velkých kusů vnitřností a zeleniny (to má ráda máma), a spoustou opečeného chleba, rybu jak ji má rád táta - silné řízky i s hřbetními kostmi a s kůží. Salát s gothajem a mrkví. Takže já jen zobala a dojídala se po rozdávání dárků cukrovím :-)
No, tak to všechno smixuj a vyjde z toho to, co jsem napsala výše. Mám je ráda a chci aby jim chutnalo, takže...
Třeba u nás to vypadá na Štědrý den takhle:
Polévka rybí s drobným kousky jen mlíčí, jikry nikdo nejí, s prolisovanou zeleninou, s houskou osmaženou na másle. Pak zelňačka, s brambory a smetanou, bez klobásy pro ty co nejí maso. Bramborový salát ve 3 mísách, v jedné je bez šunky,cibule, v druhé bez šunky a s cibulí, ve třetí s cibulí i šunkou. Ryba ve 2 variacích, pečená po mlynářsku, pro toho kdo nejí rybu smaženou, a pro dva klasický kapří řízek. Řízky z ryby ovšem vykosťuji a smažím tenké plátky. Pak kuřecí řízek pro tu, co nejí ryby, a nakonec houbové karbanátky pro toho, co nejí maso. Chlebíčky sýrové, šunkové, se salátem, bez salátu, rajčatové. A tak podobně to jde celé svátky, pokud jíme doma.
Nemusela bych, nikdo to nevyžaduje, ale když vidím, jak jim chutná, oceňují to, že se s tím dělám a pomůžou, tak já ráda. Kdyby nepomohli, tvrdě by narazili, ale u nás to patří k věci, ze mě uondaná hospodyňka nikdy nebude :-) a o svátcích je to i baví, takový rituál.
Ta jídelní sestava zní strašně, ale vlastně to děláme všichni, já šéfkuchařím, oni mají na starosti: donést, zabít, vykuchat, stáhnout z kůže kapra. Nastrouhat v robotu čerstvou strouhanku. Naklepávat kuřecí, solit, obalovat vše co se smaží. Loupat cibuli, zeleninu, brambory. Udělat citronovo cukrovou krustičku na sklenice. Vyleštit příbory, vyžehlit ubrust. Postarat se o vína, vychladit pivo, džus, minerálku. Umýt a nakrájet citrony, petrželku a zcedit hrášek a kapii na zdobení. Namlít pepř. Oloupat vařená vejce. Já to smíchám, okořením, dohlídnu na plotnu. Prostíráme společně. Zbyde spousta jídla, ale po dárcích se někdo vždycky zastaví, cestou ze mše a tak.
No ale když někdo začne mluvit o tom, co se u nich chystá na Štědrý večer, tak já raději mlčím :-) Že jsme zmlsaní jak kozy je fakt.

zeleninu my taky, až na tu jednu
akorát ty saláty nejíme samotné, musí k nim něco být

ani k nim nemusí nic být - nebo jen pečivo.

tak každá rodina pochopitelně přivezla dárky, cukroví, kapra, a taky salát. Každá rodina ho měla jiný, jak jinak. Nejvíc ale chutnal salát chudých, jen brambory, trochu jogurtu, majonézy, cibule, sůl pepř. PAráda. Pod přístřeškem, u pumy s ozdobeným vánočním stromečkem, na zahradě sedělo v to letní poledne 7 Ježíšků s doprovodem a všichni se cpali. Ještě že nás sousedé už znají a tak záchranku nikdo nevolal. To jen že mi bb připomněla tu štědrovečerní večeři...a jíkry, ty my milujeme. Pro nás to je lahůdka. Jiný je zase nesnáší. Svět je pestrý, tak to má byt.

Teď už to omezuji, neb se děti rozlétávají z hnízda. Vánoční salát, ten dělám pořád na 3 variace. 1. - bez cibule, 2. - bez vajíčka, 3. - s cibulí a s vajíčkem. Jak to tak vyjde, když od mala je krmím stejně a potom, ten není to, ten zas ono. Ale coby pro ně člověk neudělal.

když mě to baví, pokud mám čas, je to bezva relax :-)
a když přijde na salát exšvagr, máme ještě 4. variantu salátu - bez hrášku :-))
a nikdy s mrkví

Wendy, ten je taky dobrý, na vánoce ho nedělám, ale mimo jako přílohu ano. Nebo teplý bramb. salát z čerstvě vařených br. ve slupce, porku, orestované slaniny s cibulí, trošky zálivky z oleje, hořčice dijon, soli, pepře, pár kapek citronu.

zkoušelas to do těstovin ?

tak to kdybys ochutnala mistni slaninu, emigrovala bys sem jenom kvuli ni... silne navykova!!!

já dávám lehce osmahlou cibulku (jen do skolvata), mrkev, celer, petřžel, hrášek, a jakoukoli další zeleninu co je poruce, třeba i kukuřici nebo nakládané papriky - a okurky pochopitelně. Místo majonézy dávám jogurt a trochu oleje. Teplej bramborovej dělám taky - do toho dávám i salám, jinak, vařený brambory, vařenou zeleninu, vajíčka na tvrdo, okurky, salám, sůl pepř a trochu oleje - můj muž se po tom může utlouct.

dělám taky jednoduchý, teplý - brambory pokrájet, cibuli (může být i šalotka), sůl, pepř, olivový olej, ocet a spoustu krájené petrželky. Může také být na nudličky pokrájený celer, povařit jen chviličku, aby nebyl moc měkký.

Kamčo ten celer je dobrej nápad, do normálního ho dávám, do toho pro chudý ne, tak to zkusím i s tou petrželkou. Než teda budu emigrovat za slaninou.

pojídá ho už skoro deset let a nic....

promiň ...to je věkem. hahahaha...dneska jsem měla "shopping day" a přestávám fungovat. Víš za komárů jsem věděla, že když mé zápaďácké kámošky měly "shopping day" - tj. dojeli s autem do super-hyper, naložily ho potravinami a opět dovezly domů, tak se pak zhroutily a do večera se obkládaly mokrejma hadrama. Já měla shopping day denně. Z banky na Příkopech jsem vyrážela via staroměstská tržnice, ryby drůbež v Rytířské, polotovary tamtméž, pak Jungmannka lahůdky a mlíčňák, naproti řezník do Palacký, kde byl řezník, pekař, polotovary, na rohu baráku, kde jsem bydlela potraviny " U Ddřevů" - naproti na rohu Jámy zelenina. Byla to má lovecká trasa a všude byly fronty. Všude měli něco - nebo taky nic - a já jsem to, co jsem stihla ulovit, to jsem vyvlíkla do třetího patra bez výtahu, vysypala to na stůl a přemýšlela, co z toho mám uvařit. Myslím, že proto jsou češi tak kreativní - zvláštěpak české ženy. "Shopping day" s autem v super hyper byl můj sen a já nechápala, z čeho jsou ty zápaďandy tak voddělaný. No a čas oponou trhnul a my tu a tam vyrazíme s mužíkem na velký nákup do super- hyper - a hádejte co???? Jsem úplně vyřízená, lížu si rány a obkládám se mokrejma hadrama. Akorát furt nechápu proč.

že jsem zapomněla koupit hořčiči.

Vloni mi k mým(!) narozeninám darovali šestnáctilitrový hrnec, abych jim měla v čem pořádně uvařit polévku

já zase před odjezdem na chalupu musím letět extra do krámu pro sardelovou pastu na falešnou svíčkovou...

a živěj se sami, tohle byl nákup, co dělám jednou za měsíc - prášky na praní, čistící prostředky, mouky, cukry , atd. atd. atd. Domácnost tvořím já, můj muž, pes Fifinka, kočka Konvalinka Kočanská, kočka Prdlouška a funglnágl tejden staré koťátko. Ovšem za těch komunardů jsem vždycky musela něco - cokoli - ulovit a uvařit. Mé děti byly tehdá v před a následně pu - bertálním věku a žraly jak kysleina. Kdybych nedotáhla nějaké jídlo, hrozilo, že ohlodají mě. No - oni byli záživní již před tím. Romantik D´Artagnan řval jak tur, když jsem mu láhev z dlabancem nepodala dost rychle. Jediné slovo, které až do svých tří let ovládal bylo "mumbat!!!!" - což bylo "najíst" nebo "Napít". Ten mladší - nyní počítačový grafik - na tom byl podobně, akorát zas že do roka a půl nechodil, ale zas brzo mluvil. A těch keců, když jsem při výrobě potravy nebyla dost hbitá.

Můj syn,když dovršil asi 10 let vždycky prosil,mami,nekupuj housky,kup mi veku.Tu pak vodorovně rozřízl a nacpal salámem a sýrem a na jedno posezení to snědl k svačině.Na snídani sníst vánočku s litrem kakaa mu nedělalo žádný problém.K obědu ať bylo cokoliv,všechno mu chutnalo a hlavně byl spokojený,když si mohl dosytosti přidat.Největší legrace byla,když si mě školní lékařka předvolala,že syn je podvyživený a že mu nedávám dostatek jídla.Když na můj pokyn začal syn jmenovat,co do 15 hodin toho dne snědl,červenala se lékařka jak růžička.

1 hera, 1/2 kg polohr. mouky, 1 prdopeč, 1 vejce a 12 lžic vody. Uplácáme těsto, dáme ho vychladit asi tak na hodinku do lednice, poté rozdělíme na 4 díly, vyválíme atd. Z jedné dvávky 4 štrůdly. Protože ten mladší nejedl jablkový, tak jsem dělávala z dvojnásobné dávky 4 tvarohové a 4 jabkové. D´Artagnan si dával ty jabkové, a to tak, že je nekrájel, nýbrž je pojídal celé - jako tvůj synek tu veku. D´Artagnan se postavil do pozice polykače mečů a postupně si ty čtyři jabkové štrůdly nacpal do zažívacího systému. Do dneška nepochopím, jaktože se neudusil. Na knedlíky jsem zadělávala v lavoru z kila mouky, lívance a plačinky se vypracovávaly tamtéž. Na bramboráky padl tříkilový pytlík brambor - a to jsem ani nevolízla. Bábovky (1 jogurt, kelímek cukru, 2 kelínky mouky, prdopeč, 3 vajíčka) jsem pekla vždy dvě - jednu kakaovou pro D´Artagnana a jednu vanilkovou pro grafika. K svačince po obědě.

K té strouhance: zkuste ji nastrouhat růčo (já ji strouhám ve dřezu na normálním, nejhrubším nerez struhadle, abych nenasvinil), ovšem z čerstvých rohlíků. Ono to dělá větší kousky. Z mlýnku je moc jemná. Když si ji ráno nastrouhám, v poledne už mohu obalovat. To proschnutí bohatě stačí.
Když se pak obalí řízek, ryba či sýr, má to pak takové delší opečené bodlinky. Krásně to chřupe i vypadá.

bezpečně vím,o čem to je.Ke svým dvěma chlapečkům jsem nafasovala přítelova dvojčata...Věkem je to rozpětí od 11 do 16ti let...Dřív mi stačil jeden velký shoping day měsíčně,teď ho podnikám nejmíň jednou týdně.Jídlo z lednice mizí nejspíš v Bermudským trojúhelníku.Dvířka začínají vrzat už hodinu po obědě.Vařím v největších hrncích,co v sadách nádobí vůbec jsou....Buchty peču rovnou dvě(jednu s ovocem,jednu bez...nemám je až tak zmlsaný,ale přece jen,jeden z nich krom rybízu prostě ovocný buchty nerad...)Jen za pečivo dám denně stovku...Tento týden jsem je zkusila trochu ošulit a na dovolené vařila z polovičního množství masa(příloh dvojnásobně),doháněla to zeleninkou.A kupodivu ani neremcali,tak to zkusím podobně i nadále..někdy už šílím,když první věty po ranním pozdravu znějí:Co bude k obědu?A co bude k večeři?Pojedeš dnes na nákup?

aby byla snídaně i svačina do školy. a každý měl půl bábovky k snídani, půl k svačiněš. Půl plechu perníku, koláče či jiné buchty k snídani, půl k svačině. Vyšlo to levnějc, než pokrájet a namazat šišku chleba. Kdykoli jsem upekla odpoledne, nebo večer, všecko bylo okamžitě sežráno na místě a ráno nebylo co podat.

4 ratolesti ve veku 13-19, z toho 2 muzskeho pohlavi a zrava nas zatim nepotkla. jedi porad stejne tak normalne

nás to taky nějak nepotrefilo, i když nevím, jestli není lepší varianta "sežerou na co přijdou" než "zmlsaný kozy"
skorožena je při chuti, coby mladá lvice hlavně maso a teplá jídla, taky se na chvilku nezastaví, skoromužovi běhá rychle akorát mozek a prsty na klávesnici, tak asi proto jí jak chroust a coby mladý býček, tak bez masa
nevím, možná se při svých 190 cm jednou zlomí v pase

co někteří snídají s mlékem. Taky pěkně křoupaly, móc pěkně. A ještě jeden tip, zase na hovězí - kdo má rád říznější omáčky a potřebuje uvařit rychle - tak na roštěnky vymačká tubu Sardelky.

hjak přesně to děláš s tou sardelovou pastou? Dej mi recept - to neznám...díky

orestuješ nasolené opepřené roštenky, můžeš přidat tochu Divočinky, já jsem je pak šupla do papiňáku neboť jsem vyvářela pro celou bandu a spěchala jsem. Když holky hovězí poměknou, vyndají se a do sosu vymačkáš tubu sardelové pasty. Zamícháš, necháš lehounce přejít varem, vypneš, vrátíš maso, pokud ti ho zatím kočky nebo pes nesežrali, a je hotovo. To je jedna z mála omáček, které nenechávám do druhého dne rozležet. Rychlovka a chutná to trochu jako ostrá svíčková. Můžeš na to i kydnout šlehačku a třeba rybíz. BArevně se mi celý talíř povedl, neboť jsem měla od sousedovic spřátelených slepic krásné žlutá vajíčka. Tak dobrou chuť !