Výborně. A pokud se přidá rajský protlak, ne sladký kečup, bude to transylvánský guláš a ren já radši.

Jsou jídla, která dodnes nejím. Díky školní jídelně segedín patří mezi ně. Přitom zelí můžu a ani tlustý vepřový mně nevadí, jenže nesmí být uvařené v zelí. Už jenom pohled na fotografii se mně hnusí.

*deeres* : U nás je zase neoblíbené kysané zelí, takže i do segedínu dávám zelí sterilované. Správný segedín se má dělat z libového bůčku, ale v naší rodině je každé vlákno tučného masa odpreparováno s důkladností chirurga, takže vepřová plec to jistí.
Vepřovou kýtu nebrat, je k tomuto účelu moc suchá.
Nedej se otrávit zkušeností ze školních jídelen. Segedínek vyrobený doma je o něčem jiném.
Já jsem takhle nejedla od školky brambory s mrkví. Jen pohled na to vařené maso a mrkev s hráškem ve mně vyvolávala nevolnost, a vzpomínku na krutou učitelku, co mě to nutila jíst, a ještě mi přidávala.
No, a vidíš, dneska tohle kdysi nenáviděné jídlo dělám, ale maso peču a mrkev dusím na másle. Je to dobrůtka.

Já si zelí nakládám. Takže teď je období jídel z kysaného zelí. Segedýn, zelnačka, všechno možné bramborové se zelím.... Segedýn také dělám z plecka, protože bůček můžu jen pořádně ale pořádně upečený. Takový škvarkový.

Díky školní jídelně a po žloutence, jsem nejedla nic, mimo chleba s máslem, nebo sádlem a jablka, zaléváno litry mléka. Postupně jsem se opět naučila většinu jídel jíst i vařit. Ale kynuté knedlíky nejím dodnes, koprovku, na tu se nemůžu ani podívat, rajskou, tak tu jenom v případě, že si jí uvařím já a segedín, ten nebudu jíst nikdy, stačí ho cítit a už mně to nedělá dobře. A to v družině mne nikdy nenutili dojídat, protože věděli, že jim to vzápětí vrátím a budou to muset uklízet.
Všeobecně nemusím omáčky s knedlíkem, ale zadělávanou mrkev s hráškem, brambor a libové vepřové dělám do obrovského hrnce, to milují u nás všichni.

Jsem presvedcena, ze jidla kde je hlavni cast kysane zeli, tak to se neda zkazit. Tahle jidla miluji, zelnici a segedin jsem naucila jist i meho manzela, ale delam k nemu br. kasi, protoze knedlik proste nemusi. Nedavam cesnek a tolik bobkoveho listu. Diky za pripomenuti, mam plan na zitra a pozitri bude jeste lepsi.....

Bara
To je zvláštní kombinace. Ale já segedýn hodně ráda a knedlíkům se snažím vyhýbat, obzvlášť teď, po vánocích. Tak to asi vyzkouším. Většinou vařím jen pro sebe. Anebo pro bráchu a ten sní úplně všechno a rád. Tak co.

Milene, tak to mne jako zvlastni kombinace fakt nepripada, ale kdyz chces trochu dietnejsi prilohu, tak i vareny brambor by sel, protoze je k tomu dost "omacky". Docela by me zajimalo, co k tomu podavaji Madari.

Dost dobrý, Deer. Už samotný slovo szegedín mi od školních let zvedá žaludek. Úplně stejně, jako slovo rýže nebo koprová omáčka. A co se v mládí naučíš ....
Nikomu jeho chutě nechci kazit, ale tohle, ne, že bych zrovna mít nemusel. To už nikdy nesmím!!!

Jedna moje teta měla za manžela Slováka, co byl vlastně Maďar, tak u nich jela trochu jiná kuchyň. Na segedín se u nich nepamatuji, ale vařívala pekelný guláš, papriku si na to vozila z Maďarska.
Příloha u nich nikdy ke guláši nebyly knedlíky, ale tarhoně. Nastrouhané a uvařené nudlové těsto.
Spíš to znáte asi jako špecle. Neplést s podobným slovem, ale zcela jiným významem.

NČ, ty školní kuchařky od sebe nejspíš opisovaly. Jeden čas byla kuchyň v Raisovce zavřená a my chodili na obědy do školy na Jiřáku. Stejný hnus, který ve mně zanechal nezapomenutelné stopy a úplně totéž potkalo mojí dceru, už po hadráku na Orteňáku, ani ona dodnes nejí koprovku.

O tarhone (testovina) jsem drive nikdy neslysela, ale po jedne diskuzi s kamaradkou vim, ze se da koupit v lidlu, a po hledani informaci na google jsem narazila na stranku, kde jsou uvedeny recepty a presny popis jak se tarhona vari. Jeste jsem to nerealizovala, ale tarhona se doporucuje nejprve oprazit, tim ziska oriskovou chut a pak varit jako ryze. Jsou to v podstate vetsi "kulicky", vetsi nez bulgur. Zrejme tarhona delana doma ma asi trochu jiny tvar (specle, jak uvadi deeres) a chut nez ta kupovana.

Teta nic nepražila, udělala tuhé nudlové těsto (vajíčko,hrubá mouka, nesolit), nastrouhala na hrubém struhadle a nechala na papíře na slunci uschnout a pak podle potřeby uvařila. Používala to i do polévek, nejenom jako přílohu. Ale já to nikdy nemusela, co jsem u ní jedla ráda, tak to byly drbáky s cibulkou, nebo halušky s bryndzou a ze všeho nejraději čabajku jen tak, bez ničeho, když si jí dovezli z Maďarska. Z kysaného zelí dělala zelné plecky, ty jsem milovala , ale dodnes i když jsem vyzkoušela všechny možné recepty, tak to není ono.
Byla to jenom hladká mouka, kysané zelí, sádlo se škvarky, droždí, sůl, kmín, pepř a pečené na plechu v troubě. Ale takové křoupáky, jako uměla ona, já neumím.