 Tak jsem zas po čase přesazovala kytky – tedy do většího květináče. Ta „jedna“, se kterou jednám jak v rukavičkách, ta je už nesmírně letitá. Kdysi dávno, ve svém prvním zaměstnání, jsem dostala aplégr od jedné kamarádky. Kytka se mi rozrostla, já ji rozdělila a dala půlku mámě. Během času jsem pak měla kytku velkou, velikou převelikou, až se jí jednou zachtělo už nebejt. No, spíš jsem byla na vině já, prostě nějak mi chcípla. A tak už byla jen ta část u babičky… Máma ji měla hodně dlouho, taky ji dělila, a tak zas ona dala mně. Je až neuvěřitelné, co jedna kytka zažije…
Když mne pak po dalších letech opustila máma,
tentokrát už jsem si tu její nebrala, ale dostal ji kluk. Tu svou jsem pak
hejčkala… A hejčkám. Takže dnes přesazuju. A co má ta kytka společného se
šiškama? Nic moc, jen že máma ji měla v kuchyni, vedle ní byla židle a na
tu jsem si vždy při návštěvě u ní sedávala. V máminých posledních letech
jsme byli celkem chudí. Měla bych možná napsat tvrdé „y“, protože se jednalo o
nás dvě, ale musím započítat i mé potomstvo, tedy holku a kluka. A jak víme,
kde se vyskytuje jeden jediný jakkoliv prťavý chlap, tak se píše měkké "i", žejo?
Takže jsme byli všichni chudí a hlavně my dvě
měly hluboko do kapsy. A – konečně jsem u cíle svého vzpomínání – nejběžnějším naším
jídlem byly šišky. Bramborové šišky na všechny způsoby. Osmažené, vařené, na
sladko, na slano… Jinak velmi prosté a přitom chutné jídlo.
Už jsem je docela dost dlouho neměla.
A co vy? Kdy jste jedli naposledy bramborové
šišky?
Pokud už je to déle, tady máte recept – je nesmírně jednoduchý:
1) Brambory uvaříme ve slupce, po vychladnutí je
oloupeme a nastrouháme.
2) Přidáme hrubou mouku a
krupici, osolíme, přidáme vejce.
3) Rukama
vypracujeme těsto, z kterého vyválíme dlouhý váleček, odkrajujeme kousky a ty
formujeme v dlaních.
4) Vaříme ve
slané vodě cca 10 minut za občasného promíchání, aby se nepřichytily ke dnu.
5) Servírujeme
ihned po uvaření posypané směsí mletého máku a práškového cukru, omaštěné
sádlem.
tak dobré chutnání
a možná i vzpomínání
d@niela
|
