Je mi 29 let. První akvárium s pavími očky
jsem dostala v pěti letech od známého, který nastupoval na vojnu. Pro rybičky
si již nikdy nepřišel. První knížka, na kterou jsem si ušetřila, byla „Barevné
ploutvičky“ za tehdejších 16 Kčs.
Vždy mě zajímaly rybky zvláštní svým
specifickým způsobem života. Například halančíci, piraně, hlavačky... Bojovnici
jsem považovala jen za ozdobu akvária. Ale rychle jsem změnila názor. Každá
bojovnička má jinou osobnost a jsou to rybky velmi chytré a učenlivé.
Tehdy
jsem se rozhodla, že v mém společenském akváriu již chybí jen zelená solitérní
rybka. Volba padla na zeleného samce bojovnice pestré. Nebylo jednoduché ho
sehnat. V akvaristikách se běžně vyskytují červení, modří a míchaní bikoloři.
Začalo
mě zajímat, jak pěkně zelenou vlastně mohu chtít. Zapátrala jsem na internetu a
přes ČLA spolek jsem objevila profesionální thajské velkochovatele. Jejich
rybky mi vyrazily dech! Závojové, třásňovité i dvouocasé mutace. V barvách
naprosto neuvěřitelných od uhlově černé, přes čokoládovou, temně modrou,
zelenou, kovově stříbrnou, podzimní měděnou, žlutou, bílou, fialkovou, růžovou,
až po zlatou. ![](http://obrazky.kudlanka.cz/rybi12.jpg)
Kresby
dvou či více kontrastních barev nebo mramorování dává vzniknout novým úžasným
kouskům. Zamilovala jsem se do závojových (nebo-li halfmoonů).
To
byl ten okamžik, kdy jsem se rozhodla, že takovou bojovnici bych si chtěla
odchovat, vyšlechtit. Nakoupila jsem ještě pár „voříšků“ a jedinou samici,
kterou se mi tehdy podařilo sehnat. A začala jsem s odchovem. Po pár prvních
neúspěších se konečně dostavil výsledek v podobě pár odchovaných kousků. Rybky
se líbily a já se zapsala do klubu stejně nadšených lidí, kde právě probíhal
import thajských lahůdek.
Objednala
jsem si čtyři páry halfmoonů: rudý, žlutý, měděno-žlutý a kovově bílý. O
dominanci jednotlivých barev jsem mnoho nevěděla, ale snažila jsem se o rybky
barevně kombinovatelné.
Vytřít
tyto rybky nebylo jednoduché; pominu-li jejich krátkověkost, která byla okolo 8
měsíců, šlo o rybky silně agresivní, nebo se prostě nechtěly třít.
Vysledovala
jsem, že dobře jim dělá změna tlaku při bouřce. Samičky nahodily vertikální
pruhy a samci bublali pěnová hnízda. Většina párů si šla ovšem tvrdě po krku,
takže moje vize, že vytřu páry v čistokrevné linii, vzala brzy za své.
Vytřít
relativně bez problémů se podařilo pouze měděnožlutého samce s bílou samicí. Ve
spojení se svojí čistokrevnou samicí totiž baštil jikry vždy ihned při tření.
Redík jikry vzorně hlídal až do večera, pak je začal pucovat také. Ze zbytku se
vylíhly pouze tři rybky.
Čistokrevnému
měděnožlutému páru jsem tedy hadičkou odsávala jikry do sklenice ihned při
aktu. Takové tření probíhá s přestávkami i několik hodin. Bylo to náročné. Do
sklenice k jikrám jsem přikápla trošku humin a přidala jemný vzduchovací
kamínek, aby jikry neplesnivěly. Sklenici jsem vložila do vytápěného akvária.
Vylíhly se také pouze tři rybky.
Naštěstí
jak mezi malými redíčky, tak i mezi měděnými byl obsažen pár. Tyto odchované
rybky F1 se již ochotně třely a jejich potomstva jsou roztroušena mezi
chovateli po ČR/SR. Žlutá samice se vytřela pouze s domácím fialovým samcem, z
čehož vzniklo zeleno-červené pastelové potomstvo s deltovitými ocásky. A bílá
samice se vytřela s domácím fialovobílým, ovšem toto potomstvo nebylo
životaschopné.
Od
bílého čistokrevného páru přežila jediná rybička, kterou moje ochotná maminka
omylem a za velkého zděšení vypila při odsávání nečistot hadičkou. Čas od času
to spláchne rozmraženými patentkami ze stejného hrníčku, do jakého si dělá
kafe.
LENKA VRÁNOVÁ
pokračování napínavé rybí storry příště
|